Triády, sebehodnocení a vrstevnické hodnocení v praxi

Portfolia žáků v základní škole Školamyšl / FOTO: APIV B

Metody hodnocení žáků, se kterými vás seznámíme, představují takzvané formativní hodnocení. Žáci se díky nim dozvídají, jak se jim daří dosahovat stanovených cílů, v čem se zlepšily a kde mají ještě rezervy. Žáky hodnotí nejen učitelé a učitelky, zpětnou vazbu si dávají i navzájem.

Co jsou to triády

Název napovídá, že jde o trojice. Hodnoticí schůzky probíhají standardně ve složení dítě – rodič – učitel. Na Školamyšli se konají dvakrát ročně, a to na obou stupních. Ředitelka školy Radoslava Renzová k tomu dodává, že myšlenku triád přejali ze Základní školy Mozaika v Rychnově nad Kněžnou. 

Během prvostupňových triád si trojice zúčastněných shrnuje, co se dítěti za uplynulé pololetí povedlo, a to ve všech předmětech. Ne všichni rodiče se ale mohou pokaždé dostavit, takže někdy triády proběhnou jen ve dvou. Stává se také, že samotné dítě nechce, aby rodič byl u triády přítomný – raději si promluví s učitelem samostatně.

Na druhém stupni probíhají triády tak, že během tří dnů žáci obejdou své učitele a učitelky, a buď zpaměti, nebo na základě portfolia s nimi mluví o tom, co se za dané pololetí naučili. Schůzek se nemusí účastnit sami, mohou za pedagogy přijít ve dvojicích.

Triády prakticky

Tato dvacetiminutová setkání probíhají vždycky jeden měsíc před pololetím. Svým způsobem jsou i motivační – žáci dostanou možnost zamyslet se nad tím, jaké učivo potřebují ještě dohnat. Akce staví děti před organizační výzvu – jak si triády vhodně zapsat, aby neměly mezi jednotlivými schůzkami prostoje. Během schůzky učitel žáky nezkouší, společně procházejí obsah jejich portfolia. 

Možnost jít na triádu ve dvojici se spolužákem využívají hlavně děti, které vnímají schůzku jako náročnou. Radoslava Renzová uvádí, že když triády před dvěma lety zavedli, většina žáků si vybrala možnost účastnit se jich ve dvojici se spolužákem nebo spolužačkou. Od té doby stoupl podíl těch, kdo chtějí triádu absolvovat samostatně, na polovinu. 

Žáci jsou seznámeni s kritérii hodnocení, protože pravidelně používají měsíční a týdenní plány (o kterých bude řeč dále). Jejich úkolem je doložit, že kritéria splnili. Učí se tím chápat provázanost portfolia s triádami. Společně s učitelkou nebo učitelem rozebírají, co se jim dařilo, a také vývoj svých sociálních kompetencí. Jinými slovy, s kým se jim dobře spolupracovalo, jak se jim fungovalo ve skupině, kdo byl hlavní tahoun a podobně. Pokud se něco nevedlo, hledají spolu příčiny a možnosti zlepšení. 

Význam portfolia pro triádu

Pokud si dítě vede portfolio nepravidelně, chybí mu v něm měsíční hodnocení a pracovní listy, na otázky učitele se mu odpovídá nesnadno. Na základě kritérií si může zkusit vybavit, co se mu dařilo a co nikoli, ale ne vždycky se to podaří. Slabý výsledek triády se potom objeví v pololetním hodnocení. 

Může se také stát, že dítě nesplní hodnotící kritéria, a potom si musí s učitelem domluvit nový termín setkání a doplnit si do portfolia chybějící podklady. V základní škole Školamyšl panuje zásada, že pokud učitel jednou podklad (hodnocení, pracovní list) dítěti předal, nový mu už neposkytuje. Takže pro doplnění portfolia se musí „hříšník“ obrátit na své spolužáky.

– Čtěte také: O práci s portfolii se dočtete víc v článku Portfolio v praxi – zkušenosti základní školy Školamyšl.  

Vrstevnické hodnocení

S vrstevnickým hodnocení na Školamyšli začínají už na prvním stupni. Druhostupňoví žáci jsou pak na poskytování zpětné vazby zvyklí. Vzájemné hodnocení se dobře uplatňuje třeba při prezentacích před spolužáky. Ostatní děti dají prezentujícímu hned najevo, zda je téma a způsob, jakým je spolužák představil, zaujalo: „Příště bys tam mohl doplnit třeba…“ Když je potřeba, tak hodnotí i učitel, ale není to pravidlem, upřesňuje Radoslava Renzová. Známkování pak není potřeba. 

Pro dobrý průběh vrstevnického hodnocení ve výuce je nicméně nutné mezi dětmi dlouhodobě budovat a trvale pečovat o vstřícnou a bezpečnou atmosféru ve třídě, věnovat se v rámci výuky také systematicky rozvoji komunikačních a sociálních dovedností u dětí, a to už od 1. ročníku. Důležité je rovněž nastavení pravidel chování ve třídě, která se pravidelně aktualizují. V takové atmosféře pak jsou děti schopné přiměřeně ohodnotit výkon vrstevníka, aniž by na sebe navzájem reagovaly nepřiměřeně či hrubě.

Týdenní plány na 1. stupni

Týdenní plán výuky je pevnou součástí programu Začít spolu, podle kterého na Školamyšli pracují. 

Děti hodnotí své výsledky pomocí tří barev. Zeleně označují úkoly, které dobře zvládají. Žlutě označené úkoly potřebují víc procvičit, u červeně označených cítí potřebu větší podpory. Týdenní plány si žáci zakládají do svých portfolií, stejně jako pracovní listy a výtvory podle vlastního výběru. 

Výuka v programu Začít spolu probíhá na prvním stupni ve dvou formátech: trivium a centra aktivit. Ráno děti začínají společným ranním kruhem, pak následuje trivium (psaní, čtení, počítání – matematika a český jazyk) a potom skupinová práce v centrech aktivit. Na závěr vyučování se děti sejdou v závěrečném hodnotícím kruhu. 

První sloupec týdenního plánu z center aktivit uvádí činnosti v daném týdnu, prostřední sloupec je určený pro sebehodnocení žáka. Pro hodnocení třídního učitele slouží pravý sloupec. Barevné sebehodnocení poskytuje učitelce nebo učiteli rychlou informaci, na jejímž základě může v následujícím týdnu vyučování upravit.

Načítání obrázků...

Týdenní plán a hodnocení práce v centrech aktivit ke stažení.

Hodnocení činností v triviu probíhá na stejném principu. Plán je také rozdělený na tři sloupce, hodnotí se v něm práce v jednotlivých předmětech. Informace v týdenních plánech jsou poměrně podrobné, slouží totiž nejen učiteli a žákovi, ale také rodičům žáka.

Načítání obrázků...

Týdenní plán a hodnocení v triviu ke stažení.

Doporučení čtení: Metodám hodnocení v programu Začít spolu se věnujeme v článku 5 metod hodnocení v programu Začít spolu.

Sebehodnocení na 1. stupni 

„Vzdělávat nelze bez toho, aniž by se žák zamýšlel nad svým přínosem ke vzdělávacímu procesu. Proto se jako učitelka snažím dítě co nejrychleji do toho procesu vtáhnout,“ vysvětluje Radoslava Renzová. Podle ní je klíčové poskytnout dítěti důvěru v jeho vlastní schopnosti a samostatnost v řešení problémů: „Dítě nejlépe ví, co mu jde a nejde. Hodnocení dítěte učitelem navíc není nikdy úplně objektivní. Učitel nemůže postihnout všechny podmínky, které vedly k výslednému výkonu.“

I dítě v mateřské škole nebo v první třídě dokáže posoudit, zda se mu zadaný úkol povedl nebo ne. Malé dítě by se nemělo hodnotit ve vztahu k určitému kritériu, ale posuzovat, jak se vypořádalo se zadaným úkolem, zda byl pro něj nový, nebo už dobře známý. Otázky by měly být stručné, formulované srozumitelným jazykem. Při hodnocení můžou děti používat barvy (viz příklady výše) nebo třeba předem dohodnuté smajlíky. 

Měsíční plány na 2. stupni

Na druhém stupni ve Školamyšli také pracují s měsíčními plány, které vznikají průběžně, z měsíce na měsíc. Nemají tu žádnou databázi fixních plánů, výuku si uzpůsobuje každý učitel podle své třídy. Radoslava Renzová k tomu dodává, že s měsíčními plány můžete pracovat i ve velké škole, kterou navštěvuje třeba pět set žáků. Dokonce vám mohou usnadnit práci s hodnocením.

„Pokud učíte například angličtinu a češtinu, máte ve velké škole na starost něco kolem stovky žáků. Pak můžete jen těžko psát sto měsíčních hodnocení,” vysvětluje Renzová. Pokud ale máte k dispozici sebehodnocení dítěte, získáte rychlý přehled. Měsíční plán obsahuje kritéria a témata výuky, žák i učitel jen zatrhávají odpovědi. Pak už není potřeba vypisovat věty a žáci přesto získají přesnou zpětnou vazbu. 

Měsíční plány si žáci mohou rovněž zakládat do svých portfolií a slouží i rodičům jako přehled o tom, jaká látka se ve škole aktuálně probírá a jak dítě látce rozumí a orientuje se v ní.

Načítání obrázků...

Měsíční plán a hodnocení ke stažení - 1.

Měsíční plán a hodnocení ke stažení - 2.

Hodnocení a žákovská sebereflexe

Na druhém stupni využívají ve Školamyšli komplexnější hodnotící metody. „Používáme eduSrum, skupinovou práci, ranní kruhy, sebehodnocení a portfolia,“ doplňuje Radoslava Renzová. V letošním roce se navíc rozhodli podpořit každoměsíční reflexi žáků tím, že jí věnují celý den. „Žáci budou vybírat, prezentovat – a doufáme, že i vystavovat – práce, které považují za povedené. Aby práci ve škole a s portfoliem nevnímali jen jako přípravu na triády. Aby mohli o úrovni své práce rozhodovat oni sami,“ doplňuje Renzová.

eduScrum:

EduScrum je aktivní forma spolupráce při výuce: žáci v týmech plní úkoly podle pevně daného rytmu, plánují a určují své vlastní aktivity a sledují pokrok. Učitel „určuje“ úkoly, koučuje a poskytuje rady. Důraz se přitom klade na princip zpětné vazby, otevřenosti a neustálé adaptace, stejně tak jako na spoluodpovědnost, vnitřní motivaci a samoorganizovanou skupinovou činnost žáků. 

Žákům v průběhu výuky pedagog přímo neříká, co a jak mají dělat. Sdělí jim jen očekávaný výsledek. A děti si k němu chtějí sami najít cestu. Na domácích úkolech například děti pracují, jen pokud to samy považují za přínosné. 

EduScrum bylo založeno v Nizozemsku Willy Wijnandsem, odkud se začalo šířit po celém světě. Průvodce eduScrum byl přeložen již do více než 18 jazyků a aktivně se využívá v zemích, jako je Nizozemsko, Německo, Mexiko, USA, Polsko, Slovensko, Španělsko, Francie, Japonsko, Švédsko a mnoho dalších. Český průvodce eduScrum vznikl v roce 2019. Metodu přenesl do českého prostředí Mark Postema, kvalifikovaný trenér eduScrum, držitel licence eduScrum pro české prostředí a zároveň učitel na základní škole. Čeští zájemci mají možnost vzdělávat se v této metodě prostřednictvím tréninků a workshopů.

Příprava na přechod na střední školu

Na druhém stupni, v posledních ročnících základní školy, dostávají žáci také víc samostatných úkolů, na které mají omezený čas a nemohou při tom používat žádné pomůcky. Jedná se v podstatě o písemnou práci „na známku“, která ale není oznámkovaná. Žáci dostávají bodové hodnocení a vždy slovní komentář učitele nebo učitelky, který s nimi mohou po vyučování probrat. 

Radoslava Renzová říká, že se zpočátku žáci proti podobným úkolům bouřili, nechtěli pracovat bez podpory spolužáků, pomůcek nebo možnosti výběru úkolu. Postupně se ale dokázali adaptovat, což jim usnadňuje přechod na střední školu. Různý přístup k výuce pak berou jako dvě různé zkušenosti se vzděláváním – podobně jako u babičky respektují jiná pravidla a zvyklosti než doma u rodičů.