Myšlenka programu Začít spolu, která vyzdvihuje samostatnost a odpovědnost dětí, se promítá i do způsobů hodnocení ve škole. Tento článek vám osvětlí, jak se to dělá v praxi.

Komunitní kruh v programu Začít spolu | Zdroj foto: STEP BY STEP ČR

Důležitou součást metodologie Začít spolu tvoří centra aktivit, která dětem dávají značnou autonomii. Jejich fungování a filozofii celého programu vysvětlujeme v článku Program Začít spolu učí žáky větší samostatnosti. Zde si projdeme jednotlivé metody hodnocení a jejich praktické použití ve výuce. Dozvíte se, co je to Oregonská metoda, jak sestavovat žákovské smlouvy, co to jsou triády a jak efektivně využívat portfolia. 

Program Začít spolu klade důraz na osobní posun v učení každého dítěte, nikoli srovnávání mezi nimi. Využívá průběžné rozvíjející hodnocení včetně slovního a rozvíjí sebereflexi učitele. Už v mateřské škole uplatňuje sebehodnocení dětí, kde využívá například aktivity jako ranní nebo hodnotící kruh. Tím posiluje pozitivní motivaci k aktivnímu a samostatnému učení. 

Zde si stručně ukážeme metody, které program využívá pro formativní hodnocení. Pod článkem najdete materiály ke stažení, které můžete hned začít využívat ve výuce.

Definice: Formativní hodnocení se zakládá na zpětné vazbě. Jeho výhoda oproti „tradičnímu“ sumativnímu hodnocení, například známkování nebo vysvědčení, spočívá v tom, že pomáhá učiteli nebo žákovi hledat lepší cestu k cíli.

1. Oregonská metoda 

Metoda se používá pro hodnocení předškolních dětí. Vychází přitom z pozorování dětí v přirozených situacích, například během hry nebo jídla, nikoli zkoušením nebo plněním úkolu. S její pomocí dokážete zmapovat interpersonální dovednosti dětí, jejich schopnost řešit problémové situace, spolupracovat, uvědomovat si sebe sama, tedy dovednosti, které program Začít spolu cíleně rozvíjí.

Metoda hodnotí deset oblastí vývoje dítěte: hra; sebeobsluha; sebepřijetí – sebedůvěra; představy o sobě; sociální dovednosti; jazyk a komunikace; motorika; předpoklady dítěte; poznávání; řešení problémů; poznávání v oblasti matematických představ; poznávání v oblasti jazyka. Učitelům nabízí nejen propracovanou pozorovací a hodnotící škálu, ale i dobrý přehled toho, co a jak na chování dětí pozorovat. Samotné hodnocení se skládá z 60 položek (zkrácená forma obsahuje 35 položek – viz přiložená metodika upravená pod záštitou Step by Step ČR). 

Na rozdíl od většiny metod hodnocení podobného typu sleduje Oregonská metoda i sociální, emocionální a osobnostní vývoj dítěte a výše uvedené schopnosti. Proto se stala jednou z často používaných způsobů hodnocení dětí v mateřských školách, které pracují podle programu Začít spolu.  

Metodu sestavil Steffen Saifer ve spolupráci se Vzdělávacím odborem státu Oregon v USA. Výběr položek pro hodnocení vychází z práce Vygotského a Gardnera (viz teorie rozmanitých inteligencí) i moderních poznatků vývojové psychologie a pedagogiky. [1] Podrobněji se o metodě dočtete v online dokumentu Oregonská metoda hodnocení předškolních dětí. 

Mladí přírodovědci zapisují výsledky bádání | FOTO: STEP BY STEP ČR

Pozorování podle Oregonské metody

Základním zdrojem informací a údajů pro hodnocení je pozorování, při kterém se používá speciální pozorovací arch. Záznamy o dítěti formulujte objektivním, věcným způsobem. Popište, co se skutečně stalo, bez hodnocení a interpretace. Zahrňte konkrétní příklady chování, případně přesné citace výroků dítěte. 

Oregonská metoda vám může pomoci při:

• plánování činností a výběru výchovně-vzdělávacích strategií;
• vytváření individuálních plánů pro každé dítě na základě jeho doložených schopností, dovedností a individuálních předpokladů;
• zvažování nutné míry pomoci, které od vás dítě vyžaduje.

Materiály, které potřebujete při používání Oregonské metody (všechny jsou ke stažení pod tímto článkem, v příslušném PDF dokumentu):

• Záznam o pozorování dítěte (pozorovací záznamový arch);
• Podrobný návod, jak s metodou pracovat, včetně příkladů hodnocení dětí na pětibodové škále;
• Formuláře pro individuální plán dítěte a pro přehled individuálních cílů ve třídě;
• Teoretická východiska, metody a způsoby ověřování Oregonské metody v praxi. [1]  

2. Žákovské smlouvy

Význam žákovských smluv pro hodnocení v programu Začít spolu ustupuje do pozadí, přesto nabízejí smlouvy přínosný nástroj pro hodnocení a sebehodnocení dítěte. Předmětem každé smlouvy je dosažení konkrétního cíle. 

Dohodu uzavírají společně dítě, rodič a učitel. Smlouva má písemnou podobu, dítě ji samo podepisuje, čímž přijímá její podmínky i požadavky a zavazuje se k jejímu plnění. Všichni tři se mohou vyjadřovat k dění ve třídě, procesu učení a cestě k vytyčenému cíli. 

Správná smlouva musí být konkrétní a časově vymezená. Jen tak skutečně pomáhá v dítěti pěstovat odpovědnost k práci a dává mu možnost formulovat, co umí a co chce zlepšit. 

Tipy pro efektivní žákovskou smlouvu (vzor smlouvy ke stažení najdete v odkazech pod článkem):

- stanovte konkrétní cíl;

- uveďte termín splnění;

- definujte způsob ověření, zda dítě dosáhlo cíle;

- formulujte postup pro naplnění cíle (co pro dosažení cíle udělám);

- všichni tři smlouvu podepište (dítě, rodič i učitel);

- připojte datum.

- výsledný produkt nebo jeho popis;

- sebereflexe/sebehodnocení dítěte (jak se mu podařilo cíl splnit, s čím se potýkalo);

- hodnocení rodičů (postřehy a hodnocení, jak si dítě počínalo při plnění cíle);

- vaše hodnocení coby učitele. [2]  

Inspirace pochází z publikace Vzdělávací program Začít spolu: metodický průvodce pro I. stupeň základní školy (2003), kterou sestavily Věra Krejčová a Jana Poche Kargerová. Stáhnete si ji na odkazu pod článkem (Příloha 2).

Tip: Podrobněji se o programu Začít spolu, jeho metodách a pořádaných vzdělávacích akcích dočtete na stránkách Step by Step ČR.

3. Triády

Jak název napovídá, jedná se o schůzku ve trojici, již tvoří učitel, rodič/e a žák. Tyto konzultace mají za cíl přenést na dítě větší odpovědnost za jeho vzdělávání a aktivně je zapojit. Triády probíhají zpravidla třikrát až čtyřikrát ročně a trvají 20–30 minut. Společné setkání rodičů s dítětem a učitelem jim umožňuje „táhnout za jeden provaz“, jinými slovy sjednotit se na řešení problému nebo dosažení společně pojmenovaného cíle.

Učitelům triády dávají prostor pro objasnění používaných vzdělávacích strategií a nabídnutí příkladů jejich prospěšnosti. Rodič mám možnost promluvit si s učitelem v klidu a soukromí. A dítě získává bezpečný prostor, kde se může vyjádřit k čemukoliv, i kdyby to zdánlivě s výukou nesouviselo.

Tip: O zkušenostech s využitím triád na základní škole Školamyšl se dozvíte v článku Triády, sebehodnocení a vrstevnické hodnocení v praxi.  

4. Hodnocení portfolia.

Důležitý prvek hodnocení v programu Začít spolu tvoří portfolio. Jedná se o osobní soubor výtvorů a výsledků práce dítěte. Portfolio nabízí výborný nástroj pro mapování osobních pokroků dítěte. K jeho hodnocení je však třeba přistupovat s obzvláštním citem. Nešetrná reakce ze strany učitele může přínos portfolia úplně zmařit a udusit nadšení a motivaci žáka pro učení a zapojení do výuky.

Daleko větší význam, než výstupy doložené v portfoliu má snaha, která tvorbu portfolia a jednotlivých výstupů provází. Je proto třeba zohlednit při hodnocení celou činnost, ne jen konstatovat, zda se výsledek zdařil, nebo ne. Na druhou stranu, aby bylo hodnocení funkční, musí být též dostatečně informativní. 

Hodnocení portfolia se netýká jen učitele. Skrz portfolio chceme naučit dítě, aby svou práci dokázalo samo zhodnotit. Proto je třeba, aby hodnotící postupy dobře ovládali sami učitelé a byli pro žáka vzorem. [3]  

Užitečné vodítko pro hodnocení portfolia nabízejí tři dimenze, které definovali F. L. Paulson a P. R. Paulson (1994):

1. Dimenze účastníků – zahrnuje všechny, jichž se portfolio týká, tedy žáka, jeho rodiče a učitele. Portfolio má sloužit především dítěti, napomoct mu uvědomění učebního procesu, plánovat další vzdělávání, směřovat k vytyčenému cíli, ale i ocenit vlastní pokroky a vyrovnat se s neúspěchy.
2. Dimenze aktivity – práce vložená do vytvoření materiálů v portfoliu. Žák si průběžně zaznamenává své počínání, uvažuje nad jeho smyslem a nad kvalitou své práce. V této oblasti je velmi důležitý pohled dítěte na svou práci, jeho sebehodnocení i pokusy o vlastní prognózy.
3. Dimenze historie – připomíná, že portfolio je kronikou žáka. Ukazuje jeho vývoj, pokroky ve školní činnosti, proto se jedná i o srovnání výsledků jeho nynější práce se školními výsledky v minulosti.

Doporučené čtení: Praktické zkušenosti s vedením portfolií najdete v článku Portfolio žáka v praxi – zkušenosti ze Školamyšle.

5. Komunitní kruh

Děti ve školce i ve škole se scházejí ve společném kruhu, který slouží ke sdílení zážitků a udržování třídních rituálů. Děti se učí naslouchat jeden druhému, vyjadřovat své pocity a názory a uplatňovat společně domluvená pravidla. Vyučujícím kruh usnadňuje motivaci a hodnocení dětí a zaměření na aktuální téma výuky. Sebereflexe dětí v rámci kruhu je podněcuje k aktivnímu a samostatnému učení, rozvíjí jejich komunikační a sociální dovednosti i schopnost argumentovat, kriticky myslet, vyjadřovat vlastní myšlenky, pocity či přání.

Třídy v programu Začít spolu se scházejí ve společném kruhu ráno před samotnou výukou a potom na závěr vyučování. Závěrečný kruh dává prostor k hodnocení i sebehodnocení a uplatnění různých metod a her.

Materiály ke stažení:

Příloha 1: Step by Step: OREGONSKÁ METODA hodnocení předškolních dětí

Příloha 2: Triády: ukázka z publikace Spolupráce s rodinou a komunitou v programu Začít spolu

Příloha 3: Formulář: smlouva mezi učitelem a žákem

Příloha 4: Manuál k formuláři smlouvy mezi učitelem a žákem

Doporučená literatura:

POCHE KARGEROVÁ, J. a kol. Spolupráce s rodinou a komunitou v programu Začít spolu. Vydání první. V Praze: Pasparta, 2019. 

Zdroje

[1] STEP BY STEP CR (2014). Oregonská metoda hodnocení předškolních dětí. Uživatelská příručka: krátká verze (35 položek). STEP BY STEP CZECH REPUBLIC, o.p.s. Poslední revize a aktualizace české verze: Mirka Škardová_srpen_2014. s. 1–2.

[2] KREJČOVÁ, V., KARGEROVÁ, J. (2003) Vzdělávací program Začít spolu: metodický průvodce pro I. stupeň základní školy. Vyd. 1. Praha: Portál, s. 111 – 147. Step by step. 

[3] PAULSON, F. L. & PAULSON, P. R. (1994). A guide for Judging Portfolios. Portland: Multnomah Education Service District (MESD) Press. https://files.eric.ed.gov/fulltext/ED377210.pdf