Ilustrační foto. | FOTO: Unsplash

V městečku Velká Bíteš nacházejícím se na pomezí krajů Vysočina a Jihomoravského najdete základní školu, kde se dlouhodobě zaměřují na proces adaptace začínajících pedagogů. Školu navštěvuje zhruba 670 žáků, z toho 370 na prvním stupni. Celkem zde vzdělává děti 58 pedagogů, včetně asistentů a vychovatelů školní družiny. Díky otevřenosti v komunikaci mezi vedením školy a zaměstnanci a péči o rozvoj kolegiality se zde daří nováčky v pedagogické praxi nejen zapojit do chodu školy, ale hlavně je ve škole udržet. Více podmínky uvádění učitelů prvního stupně přiblíží Marcela Doubková, zástupkyně ředitelky školy.

V čem se váš pedagogický sbor na 1. stupni odlišuje?

Tým pedagogů prvního stupně čítá čtyři speciální pedagogy, tři z nich jsou současně i třídními učiteli. Máme také tři učitelky, které jsou zároveň kvalifikovanými mentory. Všechny mají dlouholetou pedagogickou praxi, jsou ochotné sdílet své znalosti a zkušenosti, dokážou pracovat systematicky a mají důvěru ostatních kolegů. Vyučující se na ně obracejí s různými pracovními záležitostmi, které řeší při vyučování. Učitelům na prvním stupni je rovněž k dispozici školní psycholog.  

A jaká jsou specifika vaší školy při výchovně-vzdělávacím procesu?

Vedení školy se zaměřuje na náslechy (tzv. hospitační činnost) u jednotlivých pedagogů. Kromě sledování běžných činností ve výuce se pokoušíme monitorovat zejména oblast bezpečného prostředí učení, což obnáší především vzájemné sociální interakce a komunikace mezi pedagogy a žáky. Prostředí školy i tříd se snažíme přizpůsobit potřebám žáků a plánovaným činnostem. 

Na prvním stupni máte tři a na druhém stupni dva mentory. Co vás vedlo k rozhodnutí, že vyškolíte své pedagogy v mentoringu?

Prvotní podnět přišel v rámci projektu Spoluprací k profesionalitě, jehož iniciátorem byla ostravská Společnost pro kvalitu školy, z. s. Cílem projektu bylo budování kapacit pro kolegiální podporu ve 45 zapojených základních a středních školách. Konkrétně se jednalo o rozvoj kompetencí pro poskytování kolegiální podpory v oblasti individualizace výuky, formativního hodnocení žáků a pedagogů a interního mentoringu. Projekt probíhal v období let 2016–2021 a byl financován z evropských fondů. Mě a další kolegyni z prvního stupně oslovili s tím, jestli se nechceme proškolit v mentoringu. Byla to pro nás výzva, protože je to oblast, která nám oběma byla blízká. Neuměly jsme ji však úplně uchopit a nevěděly jsme, co všechno se za ní skrývá. Takže jsme prošly roční mentorskou přípravou. Protože nás obě výrazně zasáhla a pochopily jsme, že mentoring dává smysl a jeho metody bychom mohly využít v našem kolektivu, podařilo se nám namotivovat další kolegyně, které se následně také proškolily. Mentoring bylo téma, které jsme již v prvopočátku vnímaly já i kolegyně jako obohacující. Zjistily jsme, že je velmi dobře použitelný a aplikovatelný v praxi a že dobře vedený mentorský pohovor může lidi posunout. Aktuální počet mentorů je pro naši velkou školu dostačující, ne všichni pracují tak aktivně.

Jaké konkrétní činnosti jako mentoři ve škole vykonáváte?

Já to mám o něco komplikovanější v tom, že jsem současně v pozici zástupkyně pro první stupeň. Nicméně se to dá s mentoringem dobře skloubit a nahlížím na hospitace v hodinách z pohledu mentora. Obdobně vedu i pohospitační rozhovory. Snažím se kolegyním dávat zpětnou vazbu, kterou ony v tu chvíli potřebují. Na základě mých zkušeností mohu doporučit využívání mentorských dovedností v rámci hospitací. Ostatní kolegyně-mentorky na prvním stupni intenzivně pracují nejen se začínajícími učiteli, ale třeba i s pedagogy s několikaletou praxí, kteří řeší ve třídách různé problémy. Nenabízí jim rady, ale možnosti, cesty a inspiraci ohledně toho, jak lze nastalý problém využít ku prospěchu všech. 

Zmínila jste mentoring jako možnost podpory začínajících učitelů. Jaká byla předchozí zkušenost vaší školy s uváděním nových pedagogů do praxe?

Vždy jsme měli na škole uvádějícího učitele. Byl to zkušenější kolega v ročníku, který uvedl začínajícího učitele do problematiky. Vše jsme dělali velmi intuitivně a aktivní práce uvádějícího učitele byla poměrně krátkodobá. Seznámil nového kolegu s prostředím školy, ukázal kabinety, spontánně ho provedl začátkem školního roku, vysvětlil mu zápisy do školních dokumentů. Protože většina pedagogického sboru na škole má dlouholetou praxi, nepovažovali jsme za důležité mít vytvořený nějaký konkrétní adaptační plán. Nestalo se nám, že by to někdy dřelo – začínající učitelé byli vpraveni do pedagogické praxe díky zkušenějším kolegům dobře. Nicméně zapojení do modelu podpory začínajících učitelů (Projekt SYPO, aktivita začínající učitelé, pozn. redakce) a vytvoření adaptačního plánu znamenalo podstatně klidnější, jasnější a srozumitelnější cestu, než byla ta intuitivní. 

Je třeba ještě také dodat, že uvádění učitelů je v naší škole součástí nepřímé pedagogické činnosti, učitelé za něj nedostávají příplatky ve formě osobního ohodnocení či jiné pravidelné příplatky.

Jak máte po zkušenostech z minulých let a po zapojení do projektu SYPO nastaven proces uvádění učitelů?

Zachovali jsme to, že pro začínajícího učitele funguje jako uvádějící učitel vždy kolega z daného ročníku. Míváme totiž tři až čtyři třídy v ročníku. Uvádějící učitel je odborník, který má dlouholetou praxi, osvědčily se nám jeho metodické postupy při práci s dětmi, je nadto ochotný věnovat čas začínajícímu kolegovi a také o něm víme, že je schopný konkrétního cílevědomého vedení. Uvádějící a začínající učitel pracují na základě adaptačního plánu, kde jsou stanovené jednotlivé oblasti a témata, jimiž se budou v daných měsících zabývat. Ti dva se spolu pravidelně setkávají. Navíc do spolupráce vstupuje i vedení školy. Snažíme se nováčkům poskytnout podporu a pocit bezpečí. Vyžaduje to ovšem vysoké nasazení. Podpora se neobejde například bez pravidelné konzultace mezi mnou, uvádějícím a začínajícím učitelem. Nabízím pomocnou ruku jak začínajícímu, tak i uvádějícímu učiteli. Z mojí strany jsou to dále pravidelné náslechy v hodinách začínajícího učitele za účasti učitele uvádějícího. Vždy hned následují rozbory navštívených hodin. Byla jsem i u toho, kdy začínající učitel byl na náslechu v hodině jiného kolegy a výuku jsme sledovali jak začínající učitel, tak i uvádějící učitel a já. Po takovémto náslechu jsme se odpoledne scházeli k rozboru. Sdělovali jsme si, co bylo pro začínajícího učitele obohacující, co bylo pro něj nové, čeho si třeba v té hodině všiml a rozebírali jsme i jednotlivé části hodiny.

Co je ve vaší škole základem fungující spolupráce mezi začínajícím a uvádějícím učitelem?

Jednoznačně důvěra, metodická podpora a pravidelná setkání.

Jak často se tyto schůzky odehrávají?

Kolegové se vídají denně. Jsou ve stejném ročníku, takže na denní bázi řeší drobnosti. Každý týden mají pravidelnou schůzku, později již podle potřeby. 

Jak konkrétně probíhá podpora začínajícího učitele prostřednictvím návštěv ve vyučovacích hodinách?

Mezi začínajícími a uvádějícími učiteli bývá komunikace na dobré úrovni. Uvádějící pedagog je ochotný poradit a podělit se o metodické postupy, je také ochotný ukázat svou hodinu. (To na uvádějících učitelích na naší škole velmi oceňuji.) Začínající učitel udělá přípravy a zkonzultuje je s uvádějícím učitelem. V těchto hodinách náslech neproběhne, jen konzultace nad přípravou. Teprve až v dalším období proběhne náslech v příslušné hodině. Je potřeba pracovat postupně. 

Jak dlouho trvá na vaší škole proces adaptace začínajícího učitele?

Minimálně první rok probíhá s intenzivní pomocí uvádějícího učitele. Ale i poté se začínající učitel vrací pro radu za uvádějícím učitelem. Myslím si, že začínající učitel musí projít všemi pěti ročníky prvního stupně, aby zjistil specifika v jednotlivých třídách. Uvádějící učitel mu proto může být kdykoliv po ruce. 

U vás začínající učitelé nemají pouze podporu vás samotné a uvádějícího učitele, ale fungujete týmově. Na koho dalšího se ještě mohou obrátit?

Specifikum prvního stupně naší školy je, že pedagogové jsou opravdu ochotní pomoci. To znamená například, že je tu výchovná poradkyně, která může v případě problému vstoupit do třídy, sleduje, zhodnotí a poradí začínajícímu učiteli, jak s konkrétním žákem pracovat, nabídne možnost individuálních konzultací, individuální péči pro dítě, pomoc metodickou. Školní psycholog zase nabízí programy, když se buduje kolektiv nebo když se v kolektivu objeví něco nezdravého. Současně však pomoc mohou nabídnout i kolegové, nejen další v ročníku, ale i z jiných tříd. Začínající učitelé mají tedy možnost oslovit kohokoliv na prvním stupni.

Dostáváte od začínajícího učitele, který prochází procesem adaptace, zpětnou vazbu na takto nastavený systém uvádění?

Mám pravidelně zpětnou vazbu. Setkávám se se začínajícím a uvádějícím učitelem v poměrně pravidelných intervalech, vídáme se jednou měsíčně. I kdyby to měla být jen krátká konzultace nebo dotaz ve smyslu, jestli něco někdo z nich nepotřebuje. 

Daří se vám díky takto nastavené adaptaci začínající pedagogy dlouhodobě udržet ve vaší škole?

U nově vystudovaných pedagogů určitě. Daří se nám si je vychovat a motivovat k práci, aby u nás zůstali. Ale noví pedagogové po absolvování vysoké školy naši školu už znají, protože tu absolvují většinou i praxi. Takže vědí, do čeho jdou. 

Máte za sebou bohaté zkušenosti s uváděním učitelů. S čím se nejčastěji potýkají, když nastoupí do praxe?

Myslím si, že mají trochu obavu z metodického vedení vyučovacích hodin. Začínající učitel potřebuje určitě v této oblasti podpořit. Také se domnívám, že se hůře orientuje v dokumentech, které potřebuje v daném ročníku. A také je tu školní komunita jako taková – to, jak škola přesně funguje. Učitel potřebuje získat jistotu.

V čem jsou nováčci naopak dobří?

Začínající učitel může být pro školu obrovským přínosem, protože nás může obohacovat úplně jiným přístupem k dětem. Přináší navíc jiné metody, nové hry... Takže se nám stává, že k začínajícímu učiteli kolegové chodí na náslechy, protože se chtějí inspirovat. 

Co byste doporučila kolegům z jiných škol pro uvádění začínajících učitelů? 

Najít si čas, vynaložit dostatek energie, protože se to stonásobně vrátí. Navodit v komunikaci se začínajícím učitelem pozitivní atmosféru a vybudovat si takový vztah, aby se daný pedagog nebál přijít pro radu nejenom za svým uvádějícím učitelem, ale i třeba za vedením školy. Nejdůležitější je podpořit ho, dát mu popisnou zpětnou vazbu a pokusit se v něm najít to, co potom může rozvíjet. Jsem přesvědčená o tom, že pokud má škola nastavenou dobrou vizi, je to neskutečně inspirativní a motivující nejen pro samotného začínajícího učitele, ale i pro současný pedagogický sbor. Na naší škole je tato vize založená na bezpečném prostředí učení, které zahrnuje interakci nejenom mezi pedagogem a žákem, ale mezi pedagogy navzájem. A pokud jsou pedagogové ochotní sdílet svoje zkušenosti z praxe, webinářů a ze školení, pak je také následně využívají ve výuce.

Další informace a materiály k problematice:

ČESKÁ TELEVIZE. (22. 3. 2019). Začínající učitelé jsou často na všechno sami. Zabránit odchodům má nový systém podpory. [online]. [cit. 3. 9. 2021]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2766602-zacinajici-ucitele-jsou-casto-na-vsechno-sami-zabranit-odchodum-ma-novy-system

MŠMT ČR. (nedatováno). Pětina učitelů zahajuje praxi bez uvádějícího učitele. MŠMT [online]. [cit. 7. 7. 2021]. Dostupné z: https://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/petina-ucitelu-zahajuje-praxi-bez-uvadejiciho-ucitele

NPI ČR. (2018). Newsletter SYPO [online]. číslo 3, ročník I., prosinec 2018. [cit. 26. 8. 2021] Dostupné z: https://www.projektsypo.cz/dokumenty/newsletter_sypo_prosinec_2018.pdf 

STROJILOVÁ, T. (2015). Mentoring jako metodická podpora začínajících učitelů mateřských škol ve Zlínském kraji. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. 

ZÁLESKÁ, K., JUHAŇÁK, L., TRNKOVÁ, K., ŠMAHELOVÁ, M. (2019). Uvádění začínajících učitelů v mateřských, základních a středních školách pohledem jeho hlavních aktérů. Pedagogická orientace. 2019, s. 149–171.

ZÁLESKÁ, K., JUHAŇÁK, L., TRNKOVÁ, K., ŠMAHELOVÁ, M. (3. 11. 2019). Uvádění začínajících učitelů do základních škol: plánovitý, nebo intuitivní proces? [online]. [cit. 3. 9. 2021]. Dostupné z: Uvádění začínajících učitelů do základních škol: plánovitý, nebo intuitivní proces? | Časopis Komenský v současnosti | MUNI PED.