Spustili jsme pro vás novou aplikaci, která vám na základě adresy řekne, do které spádové oblastí základní školy patříte. Klikněte zde!

logo
Témata
Heterogenní kolektiv
Problémové chování ve výuce
PODCAST 29: Metoda aktivního naslouchání jako řešení náročného chování u žáka

PODCAST 29: Metoda aktivního naslouchání jako řešení náročného chování u žáka

27.10.2022
Autorský tým APIV B
Učitel/učitelka
Školní poradenský pracovník/ce
Jak řešit náročné chování u žáků ve školní třídě nebo mimo školu? Rodičům i pedagogům pomůže metoda aktivního naslouchání. Hostem dalšího podcastu Zapojmevšechny.cz je Radka Schillerová, lektorka Školy bez poražených pro Gordonův institut, která se zaměřuje na práci a komunikaci s dětmi a také vede kurzy zaměřené na aktivní naslouchání.



Náročné chování ve škole

Úkolem každého učitele by mělo být ve třídě vytvořit takové prostředí, které umožňuje žákům i učiteli naplňovat základní potřeby (fyziologické potřeby, potřebu bezpečí, sounáležitosti, uznání a seberealizace) a zároveň rozvíjí sociální a emoční dovednosti. Pouze takové prostředí skutečně podporuje žáky v procesu učení. Je naprosto přirozené, že i v tomto „ideálním“ prostředí naplněném láskou a respektem se budete setkávat s náročným chováním. To často nesouvisí přímo s vámi nebo učením. Může pramenit z nenaplněné základní lidské potřeby v různých prostředích – v rodinném, mimoškolním, zdravotním i duševním. Ať je příčina jakákoliv, náročné chování se projevuje třemi způsoby:

  1. Jako reakce na stres (z důvodu nenaplněné potřeby);
  2. Jako prostředek k naplnění potřeby;
  3. Jako důsledek deficitů v sociálně-emočních dovednostech. [1]

Dětský psychiatr Bruce D. Perry, M.D., Ph.D. definoval 5 stavů aktivace stresové reakce: klid, ostražitost, znepokojení, strach a zděšení. [2, 3] Žáci se dokážou bezproblémově učit, nachází-li se ve stavu klidu a ostražitosti. Jakmile se ocitnou ve stavu znepokojení, znamená to, že začínají vnímat stres, což jim znemožní učení a vyvolá určitou formu náročného chování (vzdor, neplnění úkolů, falešné naplňování potřeb…).

A přesně tohle jsou ty chvíle, kdy můžete žáky citlivým způsobem učit seberegulaci a ze stavu znepokojení je dostat do klidu. Děti seberegulaci samy od sebe nezvládají, protože nemají ještě dostatečně vyvinutý mozek – tedy v jejich mozku neexistují nebo jsou velmi málo zasíťovaná nervová propojení tří základních mozkových struktur (mozková kůra, limbický systém, mozkový kmen), které při seberegulaci potřebují.

Tím, že budete žáky náročnými situacemi provázet empatickým a respektujícím způsobem, například využíváním aktivního naslouchání, ovlivníte vývoj jejich mozku a vytváření těch správných cestiček, které jim v budoucnu pomůžou stresové situace a následné náročné chování zvládat kultivovaným způsobem. Zároveň získáte v hodině více prostoru pro opravdovou výuku.
Aktivní naslouchání vám pomůže eliminovat používání nefunkčních strategií, jako jsou zvýšený hlas, křičení, příkazy, zákazy nebo neustálé opakování pokynu dokola. Naopak pochopíte příčinu žákova náročného chování, odkryjete jeho nenaplněnou potřebu, zklidníte emoce a pomůžete mu ze stavu znepokojení do stavu klidu. Teprve potom bude opět schopný se učit. 

Aktivní naslouchání jako nástroj sbližování

Jedná se o komunikační dovednost, která se v ideálním případě skládá ze tří složek. V první řadě je nutné slyšet, co druhý člověk skutečně říká, tedy vnímat obsah jeho sdělení. V druhé řadě je dobré se také zaměřit na emoce spojené s tímto sdělením. A také neopomíjet tělesné signály, které mluvčí vysílá.
Aktivní naslouchání žákovi umožňuje sdílet emoce a navázat bližší důvěrný vztah s učitelem. Učitel vyjadřuje aktivním nasloucháním žákovi respekt. Žák má pak lepší povědomí o vlastních pocitech – lépe se vyzná v tom, co se v něm odehrává. Pak si také snáze může hledat a nacházet své vlastní řešení určité (problémové) situace. 

Aktivní naslouchání v praxi

V praxi se může často přihodit, že žák učiteli otevřeně nesdělí svoje emoce a potřeby. Namísto toho se vyjádří nejasně nebo neurčitě. Úkolem učitele je toto sdělení dekódovat. To sice udělá, ale často na základě vlastních, dospělých zkušeností. Pokud nepracuje s aktivním nasloucháním a nedaří se mu na sdělený obsah podívat očima žáka, může dokonce během komunikace projevovat tzv. komunikační bloky. Podle psychologa Thomase Gordona existuje celkem 12 komunikačních bloků (chyb), kterých se mluvčí v komunikaci dopouštějí. Konkrétně se jedná o přikazování, vyhrožování, moralizování, rady, logickou argumentaci, kritiku, chválení v nevhodnou dobu, výsměch, litování, kladení otázek a zlehčování. [4]

Více informací o komunikačních blocích najdete v doporučené literatuře pod článkem, níže alespoň ke dvěma výše zmíněným.  

  • Kladení otázek může žáka odvádět od vlastního prožívání situace. Učitelé například kladou otázky, které zajímají je samé, ale pro žáka nejsou důležité. Učitel se navíc může ptát způsobem, na který žák nedokáže reagovat, protože nezná odpověď.
  • Chválení v nevhodnou dobu může představovat komunikační brzdu. Spíš než na hodnocení výsledku činnosti je dobré se zaměřit na samotný proces a také na prožitky žáka během tohoto procesu – ty ve finále ne vždy musí korespondovat s výsledkem. 

Žák výše uvedené reakce učitele obvykle interpretuje tak, že mu učitel nevěří, co prožívá, že situaci zlehčuje, že mu dává najevo, že je chyba na jeho straně, že mu udílí nevyžádané rady. Žák si na základě této komunikační odezvy může odvozovat, jak o něm učitel smýšlí, což se může (negativně) odrazit i na jeho sebepojetí. 

V tabulce níže najdete příklady nepřímého sdělení dítěte/žáka a dva typy reakce dospělého/učitele: 1) dekódování informace na základě vlastní zkušenosti, 2) dekódování sdělení s pomocí aktivního naslouchání.  


Nepřímé sdělení dítěte/žáka 

Dospělý/učitel dekóduje sdělení na základě vlastní zkušenosti, používá tzv. komunikační bloky

Dospělý/učitel dekóduje sdělení s pomocí aktivního naslouchání. Nepoužívá otázky. Jinými slovy popíše, jak rozumí sdělení dítěte. 

Dítě/žák začíná mít hlad, ale dospělému/učiteli tuto informaci nesdělí. Namísto toho se začne ptát: „Kdy už skončíme?“ nebo „Kdy bude večeře?“

„Proč se ptáš?“

„Nejdřív dodělej, co máš.“

„Večeře je přece vždycky v šest.“

„Vidím, že bys chtěl/a skončit dřív.“

„Už máš velký hlad.“

Dítě/žák pláče a řekne: „Adam mě bouchnul.“

„Ty jsi mu něco udělal?“

„Vždyť to nebyla taková rána!“

„Něco Tě bolí.“

„Mrzí Tě, že to udělal.“

„Jsi teď hodně naštvaný.“

Dítě řekne: „Mně se ještě nechce domů z hřiště.“

„Jestli okamžitě nepůjdeš, nebude Večerníček.“

„Já ale pospíchám domů, mám moc práce.“

„Vidím, že se Ti ještě nechce domů. Nejradši bys tady ještě zůstal. Chápu, že je pro Tebe těžké, nechat teď tu hru a jít domů. Možná jsi i naštvaný/á a máš teď vztek, že musíme jít domů. “

Dítě řekne: „Nechci jít na zkoušku z matematiky.“

 „Do školy se musí.“

„Neboj, to dáš, to bude dobré.“

„Máš z něčeho strach.“ „Obáváš se, že to nezvládneš.“ „Nechce se Ti do školy.“

Dítě řekne: „Nikdo se mnou ve škole nemluví.“ 

„A proč se s Tebou nikdo nebaví?“ 

„Je Ti to líto, když s Tebou ve škole nikdo nekomunikuje.“




Jak začít s aktivním nasloucháním?

Začít sám se sebou. Mohu vést sám se sebou dialog, když mě něco naštve, když něco nezvládnu. V takové chvíli se pokouším popsat, co se ve mně odehrává. Aktivní naslouchání se dá trénovat zpočátku hlavně v běžných situacích, kdy se žádný z aktérů nenachází v krizové situaci (ideálně ve chvílích, kdy se jedná o nějaký pozitivní prožitek). 


Příklad: 

Dítě přijde ze školy s tím, že se mu konečně povedlo sehnat hokejovou kartičku, kterou dlouho shánělo. Namísto stručné reakce rodiče – jako např. „dobrý“ – je žádoucí zpětná vazba, která akcentuje emocionální stránku: „To máš ale radost, že se Ti to konečně podařilo!“ 

Radka Schillerová na základě vlastní praxe upřesňuje: Pokud učitelé začnou praktikovat metodu aktivního naslouchání, po čase skutečně dochází k minimalizaci problémových situací ve třídě, vylepšení dynamiky a i atmosféra ve třídě je mnohem příjemnější.

Komunikační dovednosti si můžete s lektorkou Radkou Schillerovou osvojit v akreditovaném kurzu Škola bez poražených pro učitele. Chcete-li se zaměřit pouze na aktivní naslouchání, 7. 11. 2022 začíná její kurz Umění naslouchat žákům.  

Více na stránkách: 



Radka Schillerová, MBA

i-KCmKsBk-L kopie
Radka Schillerová | FOTO: archiv Radky Schillerové


Radka Schillerová vystudovala marketing a management, ale s narozením dětí se začala zabývat výchovnými přístupy, neurovědou a emoční inteligencí. Věnuje se převážně komunikaci a emocím a pracuje jak s rodiči, tak pedagogy. Významně ji ovlivnila kniha Výchova bez poražených Thomase Gordona, která je ucelenou filozofií, jak vytvořit a udržet s dítětem fungující a naplněný vztah, a to za jakýchkoliv okolností. Pro Gordonův institut lektoruje kurz pro učitele Škola bez poražených, ve kterém si zájemci osvojují respektující komunikační dovednosti.

Gordonův institut

Psycholog Thomas Gordon, zakladatel celosvětově úspěšných programů pro rozvoj vztahů, komunikace a řešení konfliktů, pracoval dlouhá léta s dětmi a naléhavě si uvědomoval dvě skutečnosti. Na jedné straně viděl, jak dospělí svým jednáním dětem často nevědomky ubližují, zároveň však věděl, že pracovat s dětskými emocemi je nesmírně těžké, a nemá-li k tomu člověk patřičnou průpravu, často je to téměř nemožné. Proto vytvořil programy pro rodiče a pedagogy, které se zabývají komunikací, řešením konfliktů a zvládání emocí. Více na: Gordon Institut CZSK - Home.


Doporučená literatura:
 
Carnegie, D. (2021). Naslouchejte! Praha: Via. Naše nakladatelství - Dobrovský s.r.o. 

Gordon, T. (2015). Škola bez poražených: Praktická příručka efektivní komunikace mezi učitelem a žákem. Olomouc: Malvern. 

Gordon, T. (2012). Výchova bez poražených: Řešení konfliktů mezi rodiči a dětmi. Olomouc: Malvern.

Palenčárová, J. a Šebesta, K. (2006). Aktivní naslouchání při vyučování. Praha: Portál.
 

Zdroje: 

[1] Kol. autorů. (2021). Přístupy k náročnému chování dětí a žáků ve školách a školských zařízeních a možnosti jeho řešení. Metodické doporučení. [online]. Praha: Česká školní inspekce. Dostupné z: Česká školní inspekce - Metodické doporučení – Přístupy k náročnému chování dětí a žáků a možnosti jeho řešení (csicr.cz)

[2] Perry, B. D., & Hambrick, E. P. (2008). The neurosequential model of therapeutics. Reclaiming children and youth, 17(3), 38–43.

[3] Perry, B. D., & Graner, S. (2018). The Neurosequential Model in Education: Introduction to the NME Series: Trainer's Guide (NME Training Guide). The ChildTrauma Academy Press. 

[4] Gordon, T. (2015). Škola bez poražených: Praktická příručka efektivní komunikace mezi učitelem a žákem. Olomouc: Malvern. 



Mohlo by Vás zajímat

Sociální šikana spolužáka na víceletém gymnáziu

Pokud vedení školy podcení řešení slovní a fyzické šikany ve školním kolektivu, výsledkem může být letitá a plíživá sociální šikana žáka, která má negativní dopad na jeho duševní zdraví i sebedůvěru. Seznamte se s příběhem Martina, který prošel, po neodborném řešení šikany ze strany vedení gymnázia, totálním vyloučením z kolektivu a ocitl se v sociální izolaci. Redakce webu Zapojmevšechny.cz respektuje totožnost žáka a třídní učitelky, jejichž příběh je v článku popsaný, jejich celá jména nejsou uvedena kvůli zachování anonymity.

Jak předcházet problémovému chování u žáků na prvním stupni ZŠ? Tipy pro asistenty pedagoga (část II.)

Asistent pedagoga může mnohdy nevhodně zvoleným přístupem přispívat k problémovému chování u žáků, kterým poskytuje během výuky individuální podporu. V textu najdete rozepsané konkrétní situace, ve kterých se během výuky může objevit problémové chování u žáků, včetně navržení preventivních kroků, jak takovým situacím vhodným přístupem předcházet.

Jak předcházet problémovému chování u žáků na prvním stupni ZŠ? Tipy pro asistenty pedagoga (část I.)

Asistent pedagoga má, co se týče ovlivňování chování žáků ve školní třídě, nezastupitelnou roli. Může pomáhat účinně předcházet problémovému chování u žáků, kterým poskytuje ve výuce individuální podporu. Přinášíme tipy z praxe od zkušených asistentek pedagoga z pražské základní školy.

Zobrazit další články