Speciálně pedagogické centrum Březejc

Hosté dnešního podcastu na téma logopedické prevence jsou speciální pedagožka-logopedka Jitka Hübnerová a Vladana Jančíková, ředitelka ZŠ a SŠ Březejc, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jedná se o školu, která je zaměřena na vzdělávání žáků s mentálním i tělesným postižením, s více vadami i autismem. Součástí školy je speciálně pedagogické centrum, to však kvůli lepší dostupnosti pro žáky a rodiče z dalších škol funguje jako detašované pracoviště ve Velkém Meziříčí a také Třebíči. Toto centrum navštěvují klienti s mentálním i tělesným postižením, kombinovanými vadami, nejvíce však s narušenou komunikační schopností.

Vzhledem k tomu, že je ředitelka školy Vladana Jančíková také krajskou koordinátorkou logopedické péče, podílí se se svým týmem speciálně pedagogického centra nejen na logopedické koordinaci, ale také na logopedické garanci v mateřských školách Kraje Vysočina.

Logopedická koordinace a garance v MŠ

V roce 2009 vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Metodické doporučení č.j. 14 712/2009-61 k zabezpečení logopedické péče ve školství, díky němuž bylo možné sjednotit koordinaci logopedické péče celorepublikově. Vznikla jednotlivá centra logopedické koordinace (zpravidla se jedná o speciálně pedagogická centra), která dohlížejí na konkrétní kraj. Tento pozitivní krok napomohl s vyrovnáním mezikrajových rozdílů v logopedické péči, bylo také možné sjednotit postup při zjišťování speciálních vzdělávacích potřeb žáků a efektivně propojit sítě poskytovatelů podpůrných speciálně pedagogických poradenských služeb a vzdělávací nabídky pro žáky s narušenou komunikační schopností. Tento krok rovněž přispívá k efektivnější včasné identifikaci dětí a žáků s narušenou komunikační schopností.

Byly rovněž nově zřízeny pracovní pozice krajských koordinátorů pro logopedickou péči ve výše uvedených centrech. Jednotliví koordinátoři spolupracují se zřizovateli školských zařízení, s krajskými zařízeními, s poradenskými zařízeními, mají také na starosti další vzdělávání pedagogických pracovníků. Jednou z hlavních činností koordinátora je pak služba logopedické garance mateřským školám.

Logopedická garance

Jedná se o metodickou podporu pracovníkům ve školství, která probíhá formou depistážní činnosti v jednotlivých předškolních zařízeních, která poskytují služby minimální logopedické prevence. Díky této činnosti je možné včas podchytit děti se sníženou komunikační schopností, a to už kolem 3. roku věku. Logopedická garance obvykle začíná kontaktem ze strany školy, která musí podat žádost a následně získat od rodičů, kteří mají o tuto službu zájem, informovaný souhlas. Depistáž pak v praxi probíhá po skupinkách, složených obvykle ze dvou až tří dětí. Po prvotním navázání kontaktu (dítě se představí, řekne něco málo o sobě) odborník zkontroluje činnost mluvidel, včetně fyziognomie (zda se nejedná o zkrácenou podjazykovou uzdičku apod.) Posléze zkontroluje další jazykové roviny, například zda je dítě schopno adekvátně formulovat myšlenky, jaká je jeho aktivní a pasivní slovní zásoba, jak artikuluje aj. U zřetelných vad může navrhnout konzultaci u logopeda. Depistáž se v dané školce po určitém čase opakuje, aby bylo možné zhodnotit vývoj, doporučit změnu metodiky apod.

Logopedická prevence

V Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání lze ve vzdělávací oblasti Dítě a jeho psychika nalézt i podoblast Jazyk a řeč, kde je upřesněno, jakým způsobem u dětí rozvíjet řečové schopnosti, jazykové dovednosti receptivní i produktivní a dále také komunikativní dovednosti. „Dá se tedy konstatovat, že logopedická prevence je určitým způsobem už zakotvena v rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání“, upřesňuje Jitka Hübnerová.

S logopedickou prevencí je vhodné začít hned s nástupem dítěte do mateřské školy, tedy v době, kdy se rozvíjí aktivní slovní zásoba, řeč i myšlení dětí. Ve chvíli, kdy problémy přetrvávají i po 7. roce věku dítěte, jedná se už o vadu řeči – pak již nemá smysl provádět logopedickou prevenci a je vhodné dítě předat do péče logopeda.

U logopedické prevence se jedná o podporu přirozeného rozvoje komunikačních schopností u dětí v mateřské škole mladšího a předškolního věku. Jejím cílem je předcházet vzniku poruch řeči a případně, pokud je to možné, eliminovat její dopady. Logopedická prevence spadá do kompetence logopedického asistenta. 

Výše uvedený metodický pokyn z roku 2009 přesně vymezuje kvalifikaci tohoto asistenta, který je buď absolventem bakalářského oboru speciální pedagogiky se zaměřením na logopedii, anebo v případě učitelek MŠ a ZŠ absolventem kurzu zaměřeného na logopedickou prevenci v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků anebo absolventem programu celoživotního vzdělávání zaměřeného na speciální pedagogiku – logopedii.

Pravomoci učitelů MŠ a ZŠ, kteří provádějí logopedickou prevenci, jsou pak jasně vymezené: neměli by například provádět korekci hlásek a terapeutické postupy, které posléze provádí odborný nebo klinický logoped v ambulanci.

Fáze logopedické prevence se rozdělují podle 4 jazykových rovin:

Jazykové roviny 

1. Pragmatická rovina řeči:

Jedná se o schopnost sdělovat myšlenky, vyjadřovat pocity, vedení dialogu. S touto jazykovou rovinou mají často problém děti s vývojovou dysfázií nebo s pervazivními vývojovými poruchami (patří sem např. dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom).

2. Lexikálně-sémantická rovina řeči

Aktivní i pasivní slovní zásoba, pojmenovávání podle tematických oblastí, tvoření protikladů, zdrobnělin, schopnost postihnout dějovou posloupnost. S touto jazykovou rovinou mívají problém děti s opožděným vývojem řeči.

3. Morfologicko-syntaktická rovina řeči:

Jinak též jazykový cit. To této roviny spadá např. skloňování slov, slovosled apod.

4. Foneticko-fonologická rovina řeči:

Artikulace, komolení slovíček, vynechávání hlásek. Zde hraje hlavní roli tzv. fonematický sluch, tedy schopnost rozlišovat hlásky, které si jsou artikulačně podobné. Zkoumá se i sluchová paměť, sluchová analýza a syntéza.

Jak probíhá logopedická prevence?

Logopedická prevence ve školách začíná nejrůznějšími dechovými cvičeními, aby se posílil výdechový proud vzduchu. V další fázi se prevence zaměřuje na cvičení motoriky mluvidel – na cvičení s jazykem, se rty, bradičkou, nafukování tvářiček aj. Dále přicházejí na řadu artikulační cvičení, napodobování nejrůznějších přírodních a technických zvuků.

Logopedická prevence probíhá vždy formou hry tak, aby děti bavila. Učitelé MŠ mají k dispozici nejrůznější pomůcky, které souvisí s jednotlivými jazykovými rovinami a jichž je dnes na trhu nepřeberné množství. Nejdůležitější jsou však oni sami, to, jak s dětmi komunikují, jakým způsobem na ně mluví, čtou jim apod.

Doporučená literatura:

Hazuková, H. a kol. (2015). Rozvíjíme rozumové schopnosti dětí. Praha: Raabe.

Kejklíčková, I. (2016). Vady řečí u dětí. Praha: Grada

Kutálková, D. (2002). Logopedická prevence: průvodce vývojem lidské řeči. Praha: Portál.

Lipnická, M. (2013). Logopedická prevence v mateřské škole. Praha: Portál 2013.

Šáchová, I. (2017). Tvořivá logopedie a rozvoj řeči. Praha: Fragment.