Když si rodiče jdou odpoledne vyzvednout dítě do školky, obvykle je zajímá, jak se mělo. Jak strávilo den, na čem pracovalo, co mu chutnalo, s kým si hrálo. Zkrátka se chtějí ujistit, že je „všechno v pořádku“. Je samozřejmě náročné komunikovat s pětadvaceti dospělými v úseku pár hodin, věřte však, že se to vyplatí. Rodiče totiž uvítají, když se dozvídají úplně „normální“ a běžné informace a když se nic „zásadního“ nebo negativního neděje.

Ve společnosti i ve vzdělávací politice roste důraz na efektivitu, měřitelnost, výsledky. Soutěživost se projevuje už i ve školkách, a navíc neustále přibývá administrativy. Často jako by „nebyl čas“ na to si normálně popovídat. Co vlastně kritikové vytýkají klasickým českým školám a školkám?

Chcete změnit zažité stereotypy a umožnit, aby právě u vás ve školce komunikace fungovala hladce a přirozeně? Je to možné, ale dá to trochu práce.

„V naší školce k rodičům přistupujeme jako k partnerům. Je nutné, aby se i učitelé naučili je takto vidět, aby se jim otevřeli, byli sebevědomí a nebáli se. Vědí, že s dětmi pracují, jak nejlépe dovedou. Proto se nemají za co stydět,“ říká Pavlína Stará, ředitelka MŠ Pod Špilberkem v Brně. V praxi to vypadá tak, že rodiče každý den přivádějí děti až do třídy, kdy mají možnost s učitelem prohodit pár slov („dnes se špatně vyspala“ – i to je přece cenná informace!), a stejně tak si ho odpoledne vyzvedávají. Není výjimkou, pokud není potřeba někam pospíchat, že si rodič s dítětem může ještě chvíli pohrát a podívat se, na čem pracovalo. To všechno jsou situace, kdy si rodiče mohou s učiteli neformálně pohovořit, a obě strany toho rády využívají.

„I v takto otevřené škole musí fungovat a být nastavena nějaká pravidla, např. že rodič nenarušuje dění ve třídě, neruší paní učitelku, když vidí, že s dětmi pracuje, např. něco vysvětluje, hraje s dětmi hru, řeší nějakou situaci… V takové chvíli je třeba, aby rodič vyčkal nebo věc vyřešil třeba s asistentkou pedagoga nebo paní provozní. Je to otázka ohleduplnosti,” zdůrazňuje Pavlína Stará.  

Zápisy do mateřských školek probíhají obvykle v první polovině května a do konce měsíce bývá jasno o přijatých dětech. V tu chvíli rodiče dostávají do rukou celou řadu „papírů“, které je třeba vyplnit, a to včetně dotazníku o dítěti. Jaké je, co má a nemá rádo, co už umí a kde to naopak drhne. Proč ho ale mají rodiče vyplňovat sami doma? „V přípravném týdnu mají naše učitelky dva dny vyhrazené na setkání s rodiči, kdy si povídají o dítěti, o rodině, seznamují se, a přitom si pedagožky dělají poznámky do dotazníku, který je také společným dílem celého týmu. Ještě se nám nestalo, že by nějaká rodina tento čas nechtěla využít,“ říká Pavlína Stará. „Vznikají tak vztahy, rodí se důvěra, na níž pak můžeme stavět dál. Zejména pokud dítě vyrůstá například ve střídavé péči nebo nemluví dobře česky, nám ta půlhodinka strávená v soustředěném rozhovoru dá mnoho cenných informací.“ 

Ačkoliv mají rodiče možnost s učitelkami svých dětí mluvit každý den, občas se přece jen nahromadí témata, která jsou na tyto prchavé ranní a odpolední okamžiky příliš náročná nebo obsáhlá. Školka Pod Špilberkem pořádá dvakrát ročně takzvané „hovorové hodiny“, kdy mají učitelky vyhrazený klidný a nerušený čas pro každou rodinu. Je tak možné probrat individuální situaci každého dítěte, jeho pokroky i případné výchovné potíže. „Někdy, když se u konkrétního dítěte vyskytne nějaký problém, učitelky samy vyzývají rodiče, aby zvážili, že na hovorovou hodinu dorazí. Není to povinné, ale může to pomoci,“ říká Pavlína Stará. Hovorové hodiny absolvují učitelky před odpolední směnou nebo po ranní, tak aby jim nezasahovaly do práce s dětmi. Učitelky z Brna vykazují tento čas (a také čas strávený na odpoledních akcích pro rodiče s dětmi) jako nepřímou pedagogickou činnost, za sobotní akci si mohou vybrat náhradní volno a samozřejmě jsou odměňovány i finančně. 

„Především si ale myslím, že práce s dětmi neznamená počítat si každou minutu, kdy jsem zde navíc, to by si asi měl každý, kdo chce jít učit, uvědomit. Na druhou stranu by měli učitelé vědět, že si jejich práce ředitel váží a že tohle všechno, o čem mluvím, nebere jako samozřejmost. Měli by vědět, že jejich práce bude oceněna, že mají podporu svého ředitele, že se mohou k těmto věcem vyjádřit a sdělit svůj názor, své námitky a připomínky, na které ředitel reaguje a společně s ostatními je řeší,” vysvětluje Pavlína Stará. 

Besídky se odehrávají ve většině školek kolem Vánoc a také v květnu, kdy se slaví Den matek. V mnoha případech to vypadá tak, že děti nastoupí, předvedou nacvičené představení, rodiče zatleskají a odcházejí domů. V MŠ Pod Špilberkem to pojímají jinak. „Na Vánoce má besídka spíš podobu společného zpívání a posezení, kdy se rodiče můžou podívat, jaké hračky školka od Ježíška letos dostala. Dáme si čaj a cukroví, a pak – protože mnozí naši rodiče jsou filharmonici – se všichni odebereme na školní zahradu a rodiče dětem zahrají koledy,“ popisuje ředitelka Pavlína Stará. Odpoledne věnované Dni matek je zase pro děti příležitostí, jak maminky trochu rozmazlovat. Po třídách jsou nejrůznější stanoviště, kde probíhají například masáže, výroba korálkových náramků nebo bylinkových pytlíčků. Děti obsluhují, maminky si užívají.

„Samozřejmě že máme i pasivní a nespolupracující rodiny. Nemůžeme zachránit celý svět, ale můžeme pro konkrétní dítě dělat to, co je v našich silách. Odpovědnost je ovšem vždy na rodičích. My vysvětlujeme, doporučujeme, snažíme se přesvědčit a hlavně se snažíme pro každé dítě udělat maximum. Náš přístup se liší podle toho, v čem jsou rodiče pasivní. Jestli v účasti na společných akcích (ne každý takové akce vyhledává, účast je jen na rodičích a jejich rozhodnutí), nebo se jedná o vzdělávání. V tom případě se snažíme rodiče přesvědčit, vykomunikovat vše, např. účastí na hovorových hodinách,” vysvětluje Pavlína Stará, ředitelka MŠ Pod Špilberkem.

Rodiče nemusí být ve školkách pouze v roli pasivních příjemců. Mnozí se do dění rádi zapojí a uvítají, když se na několik let stane mateřinka opravdovou součástí jejich životů. „U nás ve třídách visí tematický plán a je celkem běžné, že se k němu rodiče vyjadřují, doplňují ho, případně nabízejí, jak by k jeho obohacení mohli sami přispět,“ popisuje Pavlína Stará. „Napadá mě příklad. Měli jsme téma pokusy – voda, vítr, vzduch – a ve třídě maminku, která pracovala v laboratoři. Oslovila paní učitelku, že by dětem pokusy připravila. V době nepřímé práce paní učitelky se sešly a naplánovaly společně aktivity pro děti. Maminka se o všechno postarala. Vytvořila ve třídě laboratorní prostředí – pláště, brýle, zkumavky, kádinky – a připravila dětem celé dopoledne.”

Rodiče a personál školky se pravidelně setkávají i na jaře a na podzim při akcích nazvaných Otvírání a Zavírání zahrady. Společně se hrabe listí, provádějí se drobné opravy, a nakonec se všichni sejdou u táboráku, čaje a buřtů.

„Už jedenáctým rokem rodiče pořádají akci nazvanou Zahrada radostí. Napečou, navaří, vymyslí si stanoviště s aktivitami pro děti, uspořádají kulturní program. Je to pro ně možnost, jak na naši zahradu mohou pozvat třeba kamarády, kteří k nám do školky nechodí. Pravidelně se sem také vracejí rodiny s dětmi, které jsou už ve škole. Je vidět, jak se i po letech rádi vidí,“ říká Pavlína Stará z MŠ Pod Špilberkem.

Připraveno ve spolupráci se státní MŠ Pod Špilberkem v Brně.

---