Inkluze v Krnově ve spolupráci se zřizovatelem školy

Základní škola Krnov, Smetanův okruh 4, příspěvková organizace | FOTO: Archiv Jiřiny Zámarské

Jiřina Zámarská, výchovná poradkyně a zástupkyně ředitele v základní škole Smetanův okruh v Krnově, působí ve škole přes 30 let, z toho jako výchovná poradkyně 20 let, 16 let na pozici zástupkyně ředitele. Byla aktivně zapojena v celém rozsáhlém procesu změn v základních školách v Krnově, nastartovaném už v roce 2008. A událo se toho dost. 

V roce 2008 byla nejprve zrušena segregovaná malotřídní základní škola pro 1. stupeň. Město následně změnilo školské obvody spádových škol tak, aby byli žáci ze sociálně znevýhodněného prostředí rozmístěni rovnoměrně do všech krnovských základních škol. Současně byl pro budoucí žáky základních škol otevřen přípravný ročník. Ve školách byla postupně budována školní poradenská pracoviště a úspěšně proběhly tři velké projekty z evropských fondů. I díky těmto projektům se jednak nastartovala spolupráce škol s neziskovými organizacemi, jednak dlouhodobě probíhalo a probíhá doučování žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí. Město také nastálo hradí základním školám školního psychologa atd.

Krnovská základní škola Smetanův okruh byla do tohoto procesu plně zapojena. O průběhu změn v čase, úskalích, porodních bolestech, úspěších a plánech jsme si povídali s Jiřinou Zámarskou v následujícím rozhovoru.  

Inkluzivní projekty

Z pohledu zvenku působí krnovské školství a způsob řešení potíží segregace jako nadpřirozený úkaz. Poprosíme Vás o reflexi změn a Vašeho zapojení v nich.   

V roce 2008 byla v Krnově zrušena segregovaná základní škola pro 1. stupeň na Náměstí Míru, ze které postupně odešla majorita a do školy docházeli jen žáci ze sociálně znevýhodněného prostředí. To dělalo neplechu. Po dohodě se všemi řediteli místních základních škol došlo k tomu, že po zrušení této školy byli žáci rovnoměrně rozmístěni do městem nově stanovených školských obvodů spádových škol. A město se zaručilo za jejich dodržení.

Udělal se navíc přehled demografického vývoje a na základě těchto průzkumů trvale umísťujeme všechny žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí rovnoměrně do všech základních škol ve městě. Na to se navázala projektová činnost, několik inkluzivních projektů. Od té doby až do současnosti to takto dodržujeme a daří se nám to.

Jediné, co tehdy zůstalo zachováno v základní škole na Náměstí Míru, byla přípravka pro žáky ze sociálně vyloučeného prostředí. A na to byl napasován jeden z prvních projektů v roce 2012. Naše základní škola vzala tehdy tuto třídu pod svá křídla. Zapojili jsme i neziskové organizace, například Slezskou diakonii.  

V Krnově bylo původně 6 základních škol. Po zrušení malotřídní ZŠ na Náměstí Míru a sloučení ZŠ praktické, zřizované krajem, s MŠ, ZŠ a SŠ Slezské diakonie pro děti a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou v Krnově aktuálně pouze 4 základky s průměrným počtem 400–500 žáků.

Od roku 2014 proběhly další tři velké inkluzivní projekty, ve kterých se pokračovalo tímto směrem. První velký projekt „Odstranění selektivnosti vzdělávací sítě v Krnově“ běžel v letech 2014–2015. Zaměřoval se na adaptaci a integraci nově příchozích žáků ze sociálně vyloučených lokalit. Samozřejmě nešlo vše hned hladce, neobešlo se to bez počátečních potíží.

Následoval projekt, který se jmenoval „Podpora inkluzivního vzdělávání v Krnově“. Ten trval od roku 2016 do roku 2019.

Poslední projekt byl realizován od roku 2019 do června roku 2022 a jmenoval se „Společný rozvoj inkluze v Krnově“. Tam jsme dokonce přibrali i mateřské školy a střední školu pedagogickou. Úzce jsme spolupracovali s internátem, kde byly zapojeny středoškolské studentky do peer to peer doučovacího programu. Studentky střední pedagogické školy si tím plnily praxi a pomáhaly s doučováním. 

V rámci posledního projektu jsme měli tři dvoudenní výjezdní zasedání, kterých se zúčastnilo z každé školy cca deset zainteresovaných lidí. Pedagogičtí pracovníci se vzdělávali v různých oblastech, jako například kritické myšlení, inkluzivní vzdělávání, práce s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Vše bylo propojeno i s relaxačním programem.  

Také jsme se jednou za půl roku setkávali na platformách. Zúčastňovali se jich zástupci škol, neziskovek a rodiče. Účastnili se i ředitelé škol, kteří byli většinou manažery projektu, celé to koordinovali a zaštiťovali, aby to fungovalo, tak jak má.

Přípravná třída  

Jak pokračoval provoz přípravné třídy pro děti ze sociálně vyloučeného prostředí?

U přípravné třídy pro děti ze sociálně vyloučeného prostředí skončilo zaštiťování krajem a stala se z ní potom klasická přípravná třída pro děti s odkladem školní docházky. Vzhledem k tomu, že provoz byl na detašovaném pracovišti neekonomický, vzali jsme ji k nám do školy pod svá křídla. Pro nás to bylo výhodnější řešení. Kdybychom si vzali tu třídu s předchozím titulem, tedy pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, nejspíše by u nás pak tyto děti chtěly už zůstat jako žáci první třídy. Jejich rodiče by pravděpodobně vyžadovali, aby zůstaly v naší škole, protože si na ni zvykly. V současné době se podle platné legislativy jedná o přípravnou třídu pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Kapacita je 10–15 dětí, to je legislativou ošetřeno. Jsou to převážně děti s odkladem, ale mohou docházet i děti pětileté. Postupně vzniká potřeba vybudovat přípravné třídy i na jiných základních školách, protože počet odkladů stoupá.  

Souvisela tato změna se zavedením povinného předškolního ročníku? Děti začaly chodit do školek. 

Přesně tak, z toho to vyplynulo, kapacita školek byla naplněná, a tak jsme přes velké porodní bolesti přípravku zřídili. Některé ředitelky mateřských škol měly pocit, že jim odčerpáváme děti, nakonec ale po pěti letech dospěly k tomu, že je to pro ně výhoda, díky které mohou nabrat děti mladší. A právě hraniční, odkladové děti se soustředí v přípravných třídách a efekt je opravdu velký. Jejich úspěšnost v adaptaci v první třídě je podle mého větší než po posledním roku v mateřské škole.  

Navíc pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí se každý rok předškolní přípravy počítá, takže pokud školky mohou nabrat mladší dětí, je to výhra pro všechny, že? 

Ano, máme s tím zkrátka velmi dobré zkušenosti.  

Neziskovky a doučovací klub 

Zpátky k projektům, ty byly hodně o zapojení nestátních neziskových organizací jako třeba Armády spásy v Krnově.  

Ano, díky těmto organizacím vznikly tzv. doučovací kluby. Žáci tak dostávali podporu jak ve škole, kde měli možnost doučování se svými učiteli, které znají, tak během volného odpoledne v klubu mimo školu. Každá škola měla „svoji“ neziskovku, která byla v blízkosti školy nebo sociálně vyloučené lokality. Žáci mohli po škole přejít do „doučováku“, zažít tam zábavné odpoledne, udělat si domácí úkoly, připravit se na výuku na další den. Byly pro ně chystány různé programy i během prázdnin a víkendů. Žáci, kteří museli vykonat opravnou zkoušku, byli v klubu systematicky připravováni na reparát i o prázdninách, aby ho úspěšně zvládli.
 

Doučovací klub funguje i v současnosti?  

Přesně tak, a to právě díky výše zmíněným velkým projektům. V každém tomto projektu naštěstí figuroval zřizovatel, tedy Městský úřad Krnov, a ten vždy zaštítil přechodné období mezi dvěma projekty, které nastalo zrovna teď. Proto je například ze zdrojů města momentálně financována podpůrná funkce pracovníka pro práci s komunitou, který je na každé základní škole na menší úvazek (0,25; 2 hodiny denně).

Pozice se tedy udrží. Tento pracovník je takový styčný důstojník mezi školou a rodinou, něco jako sociální pracovník nebo výchovný a kariérový poradce.   

Tím jsem shodou okolností já. Řešila jsem umísťování a další vzdělávací dráhu dětí. Třeba i těch, které vycházely z nižších ročníků. Součástí byly i pohovory s rodiči, spolupráce s Orgánem sociálně právní ochrany dětí atd. I přes ukončení posledního projektu stále fungují pracovníci neziskovek, kteří se starají o doučování a volnočasové aktivity žáků.  

Komunikace se zřizovatelem školy

Krnovské školství se hodně v tomto směru posunulo, daří se nám práce s žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí. K tomu přispělo pravidelné vedení statistik a průběžná komunikace se zřizovatelem. Na začátku každého roku posílají všechny krnovské školy zřizovateli tabulku, kolik těchto žáků dochází do každého ročníku, a to po jednotlivých třídách. V předzápisových schůzkách si potom tyto žáky rozdělujeme do prvních tříd. Aby třeba nedošlo k tomu, že se na jednu základní školu nahlásí 6 dětí, do každé třídy po 3, to už je hodně. Tak do toho vstupujeme, komunikujeme s rodinami a ta rovnoměrnost se nám daří.

Spolupráce s městem je v tomto směru velmi dobrá, stále komunikujeme. Někdy, když se řeší ožehavé a komplikované případy dětí, tak jsme rádi, když nám ze školského odboru pomůžou, společně se sejdeme a řešíme to s několika stranami.  

Dalším pozitivem je, že ačkoliv poslední velký projekt skončil vloni, tak stále fungují a spolupracují místní neziskové organizace, které realizují doučovací kluby.  O jejich současných zdrojích financování ale nic bližšího nevím.

Zaznamenali jsme, že čím dál méně žáků opakuje ročníky a čím dál méně žáků chodí k opravným zkouškám, úspěšně bojujeme se záškoláctvím. Jednou ze zapojených neziskovek je Armáda spásy, která provozuje azylový dům pro matky s dětmi. Se sociální pracovnicí azylového domu úzce spolupracují všechny základní školy, jsme v neustálém kontaktu a řešíme společně problematiku skrytého záškoláctví.

Ve školách jsou nastavená jasná pravidla ohledně školní docházky, všechny absence musí mít žáci omluvené lékařem, nebo se to konzultuje s matkami žáků, je to zkrátka hodně hlídané. To záškoláctví je pak mnohem čitelnější, opravdu to takto hodně eliminujeme a je to pod kontrolou.  

Spolupráce škol bez rivality

Celý tento proces a jeho úspěšnost závisela na zapojení všech škol a všech zúčastněných. Jak to přijali na úplném počátku? 

Dobře, smazala se tím pomyslná rivalita mezi jednotlivými školami. Krnov je středně velké město. Školy jsou rozmístěné tak, že jedna škola je na jednom konci města na sídlišti – to je čtvrtá základní škola, Žižkova 3. Třetí základní škola, Janáčkovo náměstí 17, je zase na druhé straně města, uprostřed v centru je naše druhá základní škola Smetanův okruh a asi 200 metrů od nás je další škola, první základní škola Dvořákův okruh. A mezi těmito dvěma, tedy mezi Dvořákovým okruhem a Smetanovým okruhem, byla vždycky trošku rivalita.  

Na Dvořákův okruh se vždy stahovaly děti ze sociálně znevýhodněného prostředí z přilehlých ulic. A jim trvalo dost dlouho, než se přeměnily na klasickou základní školu. Díky projektům jsme našli společnou notu, a také díky tomu, že město zaštítilo dodržování rozdělování dětí podle jednotlivých ulic, všechno se ustálilo na takovém bodě, že se domlouváme a spolupracujeme. 

Výukové aktivity v rámci projektu Společný rozvoj inkluze v Krnově: Základní škola Krnov, Smetanův okruh 4, příspěvková organizace | FOTO: Archiv Jiřiny Zámarské

Společná aktivita Základní školy Krnov, Smetanův okruh 4 a Slezské diakonie v rámci projektu Společný rozvoj inkluze v Krnově | FOTO: Archiv Jiřiny Zámarské

Museli jste změny u Vás na škole řešit s rodiči?  

Vždycky se našla nějaká domluva, nechci říct, že bylo všechno sluncem zalité. Z 20 rodin ze sociálně vyloučeného prostředí, které tu mají žáky, je 15 naprosto v pohodě a cca 5 je problémových a neustále se něco řeší. Ale došli jsme už do stádia, kdy jsou vidět výsledky, eliminuje se záškoláctví, komunikujeme intenzivně a lépe. Na co bych si trošku postěžovala, je právě špatná spolupráce s Orgánem sociálně právní ochrany dětí, možná je to bolístka i v jiných městech. Trochu si teď slibujeme zlepšení, neboť nová ředitelka odboru školství a sociálních věcí vzešla ze sociálního odboru. Takže doufáme, že to bude lepší, ale uvidíme.  

Proměnila se v průběhu let vize Vaší základní školy Smetanův okruh? Pracovali jste s ní vědomě anebo v průběhu změn došlo samovolně k proměně?  Inkluze byla velmi bouřlivé téma. 

Přes prvotní problémy šlo vše dál. Problémy byly ohledně vnímání naší přípravné třídy veřejností. Několik let trvalo, než si krnovská veřejnost zvykla na to, že tato třída je pro všechny děti bez rozdílu, že cílem je něco jiného než děti učit smrkat a utírat si ruce, ale že se v ní předškoláci připravují na školní docházku, aby zahájili dobře první třídu, aby se lépe zadaptovali. To mělo dopad i na vnitřní život školy, i na vize a plány, které jsme si dali a nastavili. 

Vzdělávání pedagogů

Jak jste pracovali s pedagogickým sborem ve Vaší základní škole? Byli učitelé do systémových změn zapojeni od začátku?  

Od začátku na základě dobrovolnosti, ptali jsme se nejprve, kdo má zájem doučovat. Z tehdejších 35 učitelů doučovalo 12. Pak další funkce, pracovník pro práci s komunitou, já jako výchovná poradkyně jsem taky byla do toho začleněna, podílela se cca jedna třetina sboru. 

Takže jste nezaznamenali žádné nesouhlasné reakce, nepochopení?  

U nás dobře funguje školní poradenské pracoviště, to znamená výchovný poradce, metodik prevence, speciální pedagožka, teď už konečně i školní psycholog. Takže učitel ví, kam se má obrátit pro pomoc, kde má koho požádat nebo se poradit, konzultovat opatření, jak zapojit rodiče. Pedagog ví, co má dělat, kam se má obrátit, když potřebuje pomoct, je sestaven krizový plán školy. Myslím si, že to neskřípe. 

Vnímáte nějaký posun ve spolupráci s rodiči?  

Vnímám pokroky zejména v kvalitě a kvantitě komunikace s nimi. Během pandemie si všechny rodiny osvojily také komunikaci online. Z projektů jsme zapůjčili notebooky jak do neziskových organizací, tak do rodin. O některých rodinách jsme věděli, že jsou bez připojení, tak se žáci učili v doučovacích klubech, byla tam se sluchátky připojena spousta žáků. Dnes jsou velmi ojedinělé případy, kdy rodič pokulhává v online komunikaci, třeba ohledně omlouvání žáků. Vždy proto mají možnost zavolat nebo nechat vzkaz v kanceláři, který sekretářka vyřídí paní učitelce. V tomto nastal velký posun a zlepšení. Spoustu věcí, které jsme řešili před pár lety, už neřešíme. Zlepšila se práce třídních učitelů, i když je to pro ně stále zátěž. 

V rámci projektů probíhalo i vzdělávání pedagogického sboru?

Ano, v rámci výjezdních zasedání i jinak. Měli jsme výbornou lektorku, která přednášela o žácích, kteří selhávají, měla konkrétní rady pro učitele, jak to poznat a podpořit je. Poznala to pak třeba i tělocvikářka, která se tím dříve nezabývala.

Vrátím se ke spolupráci s rodiči žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí – přijdou na třídní schůzky? Účastní se aktivit školy?  

Rodiče mladších žáků se rádi účastní besídek. Zapojují se do programů v rámci tříd. S rodiči starších dětí často konzultujeme, nejintenzivněji ohledně kariérového poradenství pro vycházející žáky. Rodiče informujeme přímo o akcích, které probíhají během dopoledne, když jsou žáci ve škole. Ať už jsou to exkurze, návštěvy institucí, rodiče mají zkrátka přehled o tom, co se ve škole děje. Na třídní schůzky docházejí. Tam je vždy plno. Při škole bohužel nefunguje sdružení rodičů, dnes je to trochu legislativně složité, nějak se nám to nepodařilo obnovit. My jsme kdysi byli sportovní škola a měli jsme sportovní třídy, než se to v roce 2014 změnilo. Pořádali jsme velké sportovní akce, dodnes se o to v rámci možností snažíme. Třeba „vánoční laťky“ – takové závody, kam se mohou přijít podívat rodiče, být uvnitř školy, uprostřed dění.  

Školní psycholog

Poslední projekt skončil, jako zapojená škola máte za sebou velký kus práce. Co dál? Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Co Vy osobně si kladete za úkol? Jaký je další krok?  

V březnu jsme konečně přijali školní psycholožku a shodou okolností zároveň vypukl konflikt na Ukrajině. Bylo to jak blesk z čistého nebe a byli jsme rádi, že ji konečně máme. To nám strašně pomohlo. Máme ji na třičtvrtě úvazku, dojíždí k nám třikrát týdně a je v zápřahu od rána do odpoledne, dopoledne se věnuje žákům, odpoledne probíhají zase konzultace s rodiči.

Co se týče mých očekávání a plánů, jde tedy spíše o udržení laťky a zlepšení propracovanosti spolupráce školského poradenského pracoviště – výchovná a kariérová poradkyně, speciální pedagožka, metodička prevence a školní psycholožka. V tomto složení se snažíme, řešíme, posouváme ty těžké i lehčí případy…

Zlepšujeme komunikaci mezi žáky a školou, školou a rodinou, suneme se dál a je to vidět i na takovém zklidnění ve vztazích. V loňském školním roce se plně projevily potíže žáků po covidu. Ačkoliv si to mnoho lidí nepřipouštělo, i díky školní psycholožce vylézají na povrch potíže introvertních žáků. Kontaktujeme rodiče a doporučujeme jejich vlastní iniciativu v domlouvání schůzek jak s preventistkou, tak s psycholožkou. Všichni v týmu jsou velmi akční a erudovaní.

A nehrozí vám v současné době potíže s financováním tohoto týmu?  

Nehrozí, město nám pomáhá a třeba zrovna financování školního psychologa jde za ním.  

Nyní například město zřídí multimediální učebnu na každé krnovské základní škole, ředitel nemusí nikde nic vyřizovat. Město se snaží dát všem stejné možnosti. Všichni se pak cítí dobře a doufejme, že to bude takto pokračovat.  

Ani po výměně po volbách?  

Ne, stále to platí, to je garantované starostou a ten je znovuzvolen. Psycholožku jsme sháněli 3 roky. Školního psychologa financuje město i ostatním školám. Pak nám nahrálo MŠMT podporou doučování na školách. Takže nyní doučujeme ještě ve větší míře.  

Zřizovatel školy jako klíč k úspěchu

Dá se říct, že Krnov je velmi úspěšný jak v podpoře žáků se sociálním znevýhodněním, tak v potírání záškoláctví, spolupráci s rodiči, i celkově ve vzdělávání. Kde vidíte hlavní příčiny toho, že se Vám tak daří?

Byl to bývalý vedoucí školského odboru Otakar Válek, který se začal zajímat o projekty z EU, celé to rozjel. První projekt „Odstranění selektivnosti vzdělávací sítě v Krnově“ překládalo samostatně město Krnov. Po prvním větším projektu ale odešel do důchodu a nastoupila Pavlína Říhová, která teď také odešla. V dalších projektech fungovalo město Krnov už jako partner s finanční účastí. Poslední velký projekt „Společný rozvoj inkluze v Krnově“ předkládala už Základní škola Krnov, Janáčkovo nám. 17, vedená ředitelem Karlem Handlířem.

Během období, kdy odbor školství vedl Otakar Válek, byla spolupráce se zřizovatelem opravdu luxusní. Ačkoliv byl vzděláním inženýr stavař, posunul školskou problematiku ze strany zřizovatele do úplných výšin. Byl velice komunikativní a vstřícný. Díky němu se rozjela projektová činnost, do které se zapojily i jednotlivé základní školy. Sepjatost a součinnost se školským odborem byla velice úzká a pravidelná. Jednou měsíčně jsme se scházeli, management školy se setkával s managementem projektu a vždy tam byl i zástupce zřizovatele. To bylo ještě mimo porady ředitelů, to se vztahovalo přímo k projektům.

Pan Válek dokázal oslovit ředitele se svojí vizí a zahrnul je do ní. Tehdy se to rozjelo a tehdy to začalo fungovat. Po jeho odchodu nástupkyně Pavlína Říhová víceméně pokračovala v té započaté práci, to bylo fajn. Odešla vloni ve stejné době, kdy končil poslední velký projekt, nastalo opět překlenovací období (od 1. 9. 2022). Teď uvidíme, co bude dál. Když se ale dívám do minulosti, tak všechno klapalo a šlapalo skvěle. Problémy se vždy řešily s městem a úspěšně.  

Spolupráce, sdílení a vzájemná komunikace krnovských škol se dobře projevila při příchodu ukrajinských žáků, že?

Ano, to se koordinovalo, ukrajinské děti byly rozmisťovány rovnoměrně, aby to pro nějakou ze škol nebylo příliš zátěžové. Společné schůzky škol a zřizovatele máme i před zápisem do 1. tříd. Po zápise se také sejdeme, řešíme naplněnost a kapacity a následně komunikujeme s rodiči. V tomto je dobré, když to zastřešuje zřizovatel a odpadá rivalita mezi školami. 

Na závěr bych ráda řekla, že je dobré, když spolupracují školy v jednom městě. Bez ohledu na projekty má zřizovatel víc možností, jak pomoci školám, ať už jsou menší, nebo větší, tím, že je schopen naslouchat tomu, jaké má konkrétní škola problémy, které nedokáže vyřešit svými silami. Kdyby si pan ředitel Karel Handlíř napsal ten poslední projekt jen pro sebe a svoji základní školu, tak by to mělo jen omezené výsledky. Tím, že jsme se do toho zapojili všichni, celé město, všichni rodiče a děti dostali možnost, aby měli stejnou startovací čáru a možnosti, aby nebyl nikdo upozaděn nebo naopak vyvyšován. Alfou a omegou celé krnovské inkluze je zapojení, zastřešení a posvěcení městem. Dostalo se to tu na nějakou úroveň a doufáme, že se ji město bude snažit udržet, ačkoliv tu už v budoucnu nebude možná podpora z evropských fondů.