Efektivní způsoby učení u žáků se specifickými poruchami učení – díl I.

Ilustrační foto | FOTO: Freepik

Vladimír, kterému byly diagnostikovány specifické poruchy učení (dyslexie a dysortografie), je úspěšným studentem informatiky na vysoké škole v Praze. Jak se mu daří vyrovnat se s pomalým pracovním tempem při čtení a psaní? Jaké metody učení se a organizace studia si postupně osvojil? V rozhovoru se podělí o praktické tipy, jak úspěšně zvládat studium gymnázia a vysoké školy se specifickými poruchami učení.

Jak jste se připravoval do školy na základní a střední škole? 

Na základní škole jsem se doma do školy nepřipravoval. Na ucházející prospěch stačilo být ve škole. Častokrát jsem tak měl napomenutí za neplnění domácích příprav. Na přijímací zkoušky na gymnázium jsem se také nepřipravoval. Úsilí jsem škole začal věnovat až na gymnáziu, kde se ukázalo, jak moc jsem během docházky na základní škole zaostal za spolužáky. První ročník byl pro mě šok, takže jsem se musel učit i čtyři až šest hodin denně. Taky před testy jsem se učil dlouho do noci. Nakonec se mi díky pravidelné denní přípravě podařilo mé vrstevníky dohnat a následně i předehnat. Po prvním roce studia bych už stejně na tak přísný režim neměl síly. Můj systém učení se nakonec postupně vybalancoval. Už jsem nad učením netrávil dlouhé hodiny v kuse. Učil jsem se průběžně, obzvlášť když mě předmět zaujal a považoval jsem ho za užitečný do budoucna. Navíc se mi informace z různých předmětů začaly prolínat, což mi hodně pomáhalo zapamatovat si látku. Už to nebyly jednotlivé celky, ale začalo to na sebe navazovat.

Co se Vám vůbec neosvědčilo při domácí přípravě?

Čtení z učebnice mi trvá asi dvakrát pomaleji než ostatním studentům, nedaří se mi učit se z textu. Stává se mi, že se mi začne ztrácet smysl textu, informace v textu si s ničím nepropojím. Musím pak text číst opakovaně. Některou učebnici jsem v minulosti zpracovával i sedm týdnů. Sto stránek textu z učebnice můžu číst třeba i týden. A vizuální pomůcky, jako třeba grafy nebo obrázky v učebnicích, mi při učení nijak nepomáhají. Takže rozhodně se mi neosvědčilo bezmyšlenkovité čtení doporučené literatury. Anebo ztrácení času snahou pochytit všechno, a to jak z doporučené literatury, tak z přednášek.

Jaké postupy při učení se Vám nejvíce osvědčily vzhledem ke specifickým poruchám učení? 

Moje příprava na zkoušky na vysoké škole spočívá hlavně v aktivní účasti na přednáškách a cvičeních. Jak už jsem říkal, moc mi nepomáhá, pokud se snažím si zapamatovat všechno. Lepší je, když si informace filtruji, eliminuji množství dat. Pokud je tam nějaké omezení, lépe se to třídí a pamatuje. Hodně se mi ulevilo, když jsem si začal z informací, které nám vyučující teď na vysoké škole poskytují a předkládají, vybírat jen ty, které jsou pro mě nejpodstatnější. Jak to konkrétně dělám? Například u předmětu účetnictví – jelikož se sám nechystám v dlouhodobém horizontu účetnictví věnovat, ale je to povinný předmět – jsem se podíval do sylabu, ze kterého jsem zjistil, že předmět bude hodnotit spíše praktické znalosti. Proto se nesnažím dopodrobna naučit možné postupy v ostatních státech, nebo historické postupy. Pozornost věnuji jen těm u nás aktuálním.

Taky mi při učení pomáhá, když přemýšlím nad tím, když vyučující vykládá látku – tak si totiž zapamatuji nejvíce, propojuji poslech a přemýšlení. Ještě mi pomáhá, když si informace, které slyším, propojuji s informacemi z jiných oborů, třeba mezi sebou propojím zeměpis a matematiku. Snažím se to dělat už při hodině. Někdy si k tomu dělám poznámky, někdy ne. Zafixuji si tak věci, které jsem právě slyšel na přednášce. 

Navíc se snažím opakovat si učivo průběžně, nejlépe ještě ten den, kdy jsem ho slyšel na přednášce. Pokud mám pocit, že jsem látku plně nepochopil anebo mě zaujala, tak se pokouším vyhledat si informace „začerstva“, nejlépe ještě ten samý den. Nerad bych se na testy učil účelově. Raději informacím rozumím a chci si je průběžně zapamatovat, než abych se „našprtal“ před zkouškou, a vzápětí vše zapomněl.

Co se týče učení zpaměti, snažím se tomu spíše vyhýbat. Například nějaký matematický vzorec se někdy naučím nazpaměť, jindy se ho snažím raději vymyslet, logicky odvodit. 

Doma si pak nejčastěji hledám výuková videa, audioknihy, zvukové záznamy přednášek, díky kterým si dávám věci do souvislostí. Velkou roli pro mě hraje i příprava s ostatními studenty, hlavně pro získání kontextu a uvědomění hlavních myšlenek předmětu.

Daří se Vám soustředit se během přednášek? Zlepšuje Vaše soustředění například průběžné psaní si poznámek? 

Občas se mi stane, že mi při přednášce vypadne pozornost, nesoustředím se tak 5 minut, pak se mi většinou podaří zase se soustředit. Zápisy při přednáškách většinou nedělám, snažím se raději maximálně soustředit na výklad vyučujícího. Myslím, že mám dobrou sluchovou paměť. Kombinace psaní zápisků a poslechu je už hodně obtížná, snažím se to proto zase tolik nedělat. Pokud už si zápisky dělám, například u těžších předmětů, píšu je jenom hodně stručně, snažím se obsah zhustit.

Využíváte časové prostoje, například v dopravě, k učení se? Pokud ano, čím se nejvíce zabýváte?

Když jsem v hromadné dopravě, tak čtu, koukám na online přednášky a pracuji na úkolech. Opravdu výborné jsou pro mě právě ty online přednášky. Často se pak těším i na tu dopravu samotnou, kdy můžu zase pokračovat ve sledování nějaké zajímavé přednášky nebo audioknihy.

Dříve jsem do gymnázia denně dojížděl vlakem, vstával jsem brzy, měl jsem vždycky tak 30–40 minut, kdy jsem si ve vlaku četl, hrál hry, luštil křížovky, cvičil angličtinu. Díval jsem se taky na videa v angličtině, mám rád zeměpis, politiku, geopolitiku, statistiku. Sledoval jsem třeba různé zeměpisné kanály. Prostě když jsem neměl co dělat, podíval jsem se na něco, co mě zajímalo. Dalo mi to mnohdy víc než škola. Jsem rád, když mám celkový přehled. Sociální sítě se mi na gymnáziu vyhnuly.

Jak vypadá Vaše současná organizace studia? Pracujete s diářem, plánujete, dáváte si cíle, děláte si seznam úkolů? Pokud ano, co z toho se nejvíc osvědčilo?

Do Google kalendáře si dávám upomínky. Snažím se naplánovat si týden vždy tak, abych se dokázal na všechno připravovat předem. Často mě překvapí, že toho stihnu více, než jsem čekal. Dávám si pozor, abych si neplánoval až příliš mnoho úkolů, protože mě to může odradit.

Opravdu mám rád svůj volný čas, proto se snažím maximalizovat čas ve škole. Je to paradox, já vím, ale ve škole se celkově naučím asi nejvíce – jak už v hodině, tak někde v učebně, kde se můžu vzdělávat sám. Výuka probíhá v týdenních intervalech, vždy ten samý předmět máme jednou či dvakrát týdně a hlavně pravidelně. Zároveň se učitelé snaží být konzistentní, takže mohu počítat se zhruba stejnou námahou jako každý jiný týden, takže si mohu předem minimálně v hlavě rozložit, kdy bych chtěl dělat jaký předmět a jaký úkol do něj. Většinou za den splním jeden velký úkol (nebo aspoň část úkolu) – algoritmy, případová studie, semestrální práce. A pak nějaký vedlejší úkol (organizace souborů v počítači, přečtení článku), který mi nezabere moc času ani námahy.

Často, když jsem došel po namáhavém dni ze školy, tak minimálně hodinu nebo dvě učení nebylo zdaleka tak produktivní. Doma, na koleji si tedy užiji nejdřív volný čas. Samostudiu se věnuji nejčastěji až odpoledne, od čtyř hodin. Záleží i na jednotlivých předmětech, ale po desáté hodině večer už toho nedokážu tolik vnímat.

K těm cílům: Začínám tak, že si už na začátku semestru zjistím, jak se například bude předmět hodnotit, zdali bude semestrální práce, či budou body za aktivitu atd., dle toho si minimálně v hlavě můžu udělat představu, co mě čeká, s čím bych třeba mohl mít problém a čemu se budu muset věnovat více. Dále vždy, když vyučující řekne datum odevzdání úkolu, tak si ho napíšu, abych na něj nezapomněl a nepřekvapilo mě například, že za týden mám odevzdat semestrální práci.

Když dám příklad, třeba hodnocení v některém předmětu je například za aktivitu v hodině, pak za semestrální práci, dva průběžné testy a závěrečnou písemnou zkoušku. Vím, že psaní semestrální práce pro mě bude náročné, takže z tohoto důvodu věnuji vyšší pozornost průběžným testům a aktivitě v hodině, kde můžu získat co nejvyšší počet bodů.

Dáváte si nějaké dlouhodobé cíle? Pokud ano, co Vám při jejich stanovování pomáhá?

Příkladem mého dlouhodobého cíle v tuto chvíli je úspěšně dostudovat. Dostudovat ale tak, abych z toho něco měl, abych věděl, že budu později v životě tvořit něco, co mě baví a ideálně i něco, co je užitečné pro společnost. Při stanovení dlouhodobého cíle se dívám hlavně na to, zdali mě cesta k němu nebo ten samotný cíl udělá šťastným.

Co byste doporučil žákům a studentům se specifickými poruchami učení, kterým se nedaří samostudium? Kde by měli začít, na co se soustředit?

Nepodléhat prokrastinaci. Sehnat si spolužáka na společné učení. Povídat si o tom s ostatními. A hlavně dávat pozor už ve škole. Učit se doma sám od začátku je vždycky podstatně náročnější. Před učením, ať už se to týká učení ve škole nebo samostudia doma, si jednak zjistit, co je pointou předmětu, jednak se zaměřit na to, co je pro ně osobně důležité. Například, když vědí, že se určitému předmětu nechtějí do hloubky věnovat, zaměřit se na zvládnutí základních požadavků. Pokud si to student zmapuje už v úvodu, může si pak vybírat, čemu bude dlouhodobě věnovat větší pozornost.

Děkujeme za rozhovor.

Vladimír úspěšně používá pokročilé strategie učení se, jako je například používání tzv. rozloženého učení a rozpracování. Efektivně využívá také prvky time managementu: selektování informací na podstatné a méně podstatné.

Ve druhém a třetím dílu našeho seriálu o efektivním učení čtenářům nabídneme doporučované strategie učení se od renomovaných zahraničních autorů. Jedná se o následující strategie: rozložené učení, aktivní vybavování poznatků, rozpracování, generování, prokládané učení, kalibrování úsudku, mnemotechnické pomůcky, variabilní učení a metoda Pomodoro. Tyto strategie mohou s úspěchem využít všichni žáci, včetně žáků se specifickými poruchami učení. Zabývat se budeme také tzv. učebními styly a jejich efektivitou pro samostudium.