Od lehkého mentálního postižení k vývojové dysfázii: Adaptace žáka se změněnou diagnózou na základní škole – část 2.

FOTO: Freepik

Revidované diagnózy a podpůrná opatření: Úpravy vzdělávacího plánu po novém vyšetření

Na konci druhého ročníku, po kontrolním vyšetření ve speciálně pedagogickém centru pro žáky s mentálním postižením, nebyla u Pavlíka potvrzena diagnóza lehkého mentálního postižení. Z tohoto důvodu byla ukončena péče v tomto centru. Na základě doporučení školní speciální pedagožky se zaměřením na logopedii byl Pavlík současně vyšetřen ve speciálně pedagogickém centru zaměřeném na děti s vadami řeči. Byla mu diagnostikována vývojová dysfázie, což vedlo k přiznání konkrétních podpůrných opatření, včetně nároku na asistenta pedagoga. V souvislosti s jeho individuálním vzdělávacím plánem došlo k úpravě požadavků, kdy byly odstraněny minimální vzdělávací výstupy.

Chlapec je jinak v péči klinického logopeda od předškolního věku a podle matky nyní dochází pouze na pravidelné kontroly.

Snížení úvazku asistentky ve třetím ročníku a změny v přítomnosti během vyučování

Celkový úvazek asistentky ve třetím ročníku činil 20 hodin týdně, z toho 18 hodin přímé pedagogické činnosti a 2 hodiny věnované nepřímé pedagogické činnosti, což zahrnovalo přípravy na nadcházející dny. (V první a druhé třídě byla podpora poskytována 25,5 hodiny týdně.) Ve třetím ročníku asistentka nebyla přítomna na hodinách výchov ani na některých dalších předmětech, jako například na prvouce.

Podpora jazykových dovedností: Spolupráce se speciální pedagožkou a asistentkou ve třetím ročníku

• Ve třetím ročníku Pavlík dvakrát týdně docházel ke školní speciální pedagožce se zaměřením na logopedii, kde například pravidelně procvičovali rytmus slov tím, že vytleskávali slabiky. Tato aktivita procvičuje fonologické uvědomování, rytmus, motorickou koordinaci a schopnost segmentace řeči (rozdělení slova na menší slabiky), což jsou klíčové dovednosti pro rozvoj čtení a psaní.
• S asistentkou chlapec procvičoval také rozlišování krátkých a dlouhých slabik a tvrdých a měkkých slabik.
• Asistentka Pavlíkovi poskytovala podporu hlavně při úkolech zaměřených na čtení a porozumění textu. Společně četli buď párovým čtením, nebo se ve čtení střídali, poté si povídali o ději. Asistentka pro něj také vytvářela pracovní listy přizpůsobené konkrétnímu textu. Kromě toho využívali i vzdělávací pomůcku Logico Piccolo.

Rozvoj časové orientace: Učení denního režimu s pomocí asistentky

S pomocí asistentky se Pavlík učil lépe orientovat v čase prostřednictvím obrázků. Tato aktivita spočívala v tom, že Pavlík sestavoval různé denní činnosti a přiřazoval je k odpovídajícím částem dne, jako je ráno, dopoledne, odpoledne nebo večer. Tento proces mu pomáhal lépe pochopit časové souvislosti, rozvíjet schopnost plánovat svůj den a strukturovat své aktivity v logickém sledu. Díky vizuálnímu zobrazení si Pavlík postupně osvojoval dovednosti potřebné pro samostatné řízení svého denního režimu – například vědět, kdy je čas na školu, domácí úkoly, volný čas nebo spánek.

Úprava psaní pro lepší přehlednost: Podpora leváka a rozvoj jemné motoriky

Pavlík při psaní upřednostňuje levou ruku a má problémy s jemnou motorikou, zejména při psaní. Proto píše diktáty hůlkovým písmem. Tento typ písma je přehlednější, písmena jsou lépe rozeznatelná a nejsou propojena, což usnadňuje čtení a kontrolu napsaného textu. Během hodin psaní však Pavlík do písanky píše vázaným písmem.

Individuální podpora a samostatnost žáka: Spolupráce s asistentkou vedla k rozvoji učebních návyků

• Ve třetím ročníku měla asistentka s Pavlíkem domluvu, že pokud během výuky bude potřebovat její pomoc, zvedne ruku a ona mu poskytne potřebnou podporu.
• Za tři roky spolupráce s asistentkou si Pavlík osvojil různé postupy pro vypracování úkolů – například se naučil samostatně zkontrolovat svou práci a opravit nalezené chyby.
• Na lavici má Pavlík vylepenou abecedu, podle které si může samostatně kontrolovat svůj přepis textu nebo diktát.
• Rozsah početních příkladů byl vždy nastavený tak, aby byl Pavlík schopný daný cíl splnit, ba ještě tak, aby byl schopný udělat něco navíc, pokud chtěl.
• Když žáci dostali zadání samostatné práce, asistentka s Pavlíkem nejprve prošla úkol, aby se ujistila, že rozumí zadání. Poté společně zhodnotili, jaké pomůcky mu mohou při plnění úkolu pomoci (například na pravopisná cvičení vytvořila asistentka pro děti ve třídě malé kontrolní seznamy do pouzdra, které jim slouží jako návod, co vše je potřeba zkontrolovat, pro matematiku připravila například tabulku s násobky). Následně Pavlík úkol vypracovával sám. Pokud asistentka zaznamenala, že má problémy se soustředěním nebo se mu nedaří úkol plnit, přistoupila k němu a podle situace ho buď podpořila a motivovala, nebo znovu společně prošli postup, aby mohl pokračovat. Po dokončení práce asistentka opět přicházela a zdůrazňovala důležitost kontroly. Pavlík se stále učí kontrolovat svou práci po dokončení. Někdy se do toho pustí a úspěšně práci zkontroluje, jindy však o kontrolu neprojevuje zájem.

Podpora inkluze: Jak třídní pravidla a vzájemná spolupráce pomáhají vytvářet bezpečné a přátelské prostředí pro všechny žáky

Kolektiv této třídy je funkční a bezpečný pro všechny žáky díky jasně stanoveným třídním pravidlům. Na začátku školního roku žáci spolu s učitelkou a asistentkou společně vytvoří pravidla chování vůči druhým s respektem, která si během roku pravidelně připomínají. K jejich lepšímu dodržování přispívá i vizualizace pravidel, která jsou graficky znázorněna a vyvěšena po třídě ve formě plakátů.

Přestože má Pavlík diagnostikovanou vývojovou dysfázii, spolužáci se postupně naučili jeho řeči rozumět a přijímají ho jako rovnocenného člena třídy. Když se Pavlík v řeči zarazí, spolužáci, třídní učitelka i asistentka se mu snaží pomoci tím, že mu otázku přeformulují tak, aby mohl odpovědět podle svých možností.

Žáci často spontánně pomáhají ostatním spolužákům během plnění úkolů, aniž by k tomu byli vyzváni, což se týká i Pavlíka. Ve třídě jsou nastavená pravidla skupinové spolupráce, proto se nemůže stát, že by některé dítě sedělo při práci samo. Některé děti si přednostně ke spolupráci vybírají Pavlíka.

Pavlík je otevřený a přátelský, má okruh kamarádů, se kterými sdílí společné zážitky, což posiluje jeho sebedůvěru. Po škole často tráví čas s dětmi na hřišti a také je členem skautského oddílu.

Zvládání školních výzev během nemoci: Online hodiny a podpora při návratu do třídy

Pavlík bývá od začátku školní docházky několikrát ročně nemocný, obvykle na dobu dvou až tří týdnů. Často se jedná o respirační onemocnění, především bronchitidy. Aby neztratil pracovní tempo a zůstal v kontaktu se školní výukou, byly po dohodě s matkou každý den organizovány online hodiny v délce maximálně 60 minut. Asistentka také posílala Pavlíkově matce další cvičení a doporučení na digitální aplikace, které poté společně s Pavlíkem doma vypracovávali. Během Pavlíkovy nemoci byla asistentka v denním kontaktu s jeho matkou, aby si vzájemně předávaly informace o učení a práci, kterou Pavlík doma během nemoci vykonává.

Podpora unaveného žáka: Individuální přístup a motivace ke splnění úkolů

Po návratu do školy bývá Pavlík zpočátku více unavený a potřebuje více času, aby se znovu přizpůsobil výuce. Musí si znovu osvojit a připomenout školní pravidla. Je také nutné přizpůsobit tempo výuky, aby mohl dohnat zameškanou látku a podpořit jeho motivaci. Může si například zvolit, kterou sadu úkolů bude vypracovávat, nebo si vybrat čtecí list, který ho nejvíce zaujme. Když pracuje s asistentkou individuálně, například ve školní knihovně, má po splnění úkolu možnost vybrat si společenskou hru, kterou si pak společně zahrají.

Pokud asistentka vidí, že je Pavlík během výuky unavený, přijde k němu, položí mu ruku na rameno a zeptá se, jestli nepotřebuje pomoc. To se obvykle stává v situacích, kdy žáci pracují samostatně a Pavlík ztrácí motivaci. V takových případech dostane od asistentky jen část zadané práce, například napsat jen určité množství řádků v písance. Podle předem domluveného pravidla si po dokončení úkolu společně čtou, buď se ve čtení střídají, nebo čtou párovým čtením. Vědomí, že ho čeká příjemná aktivita, Pavlíka motivuje úkol dokončit.

Úzká spolupráce rodiny a školy: Podpora a příprava na náročnější učivo druhého stupně

Matka Pavlíka spolupracuje se školou od jeho prvního ročníku, podporuje jeho vzdělávání a věří v jeho úspěch. Vzhledem k častým onemocněním se Pavlíkova matka naučila téměř denně komunikovat s asistentkou. Díky této podpoře z domova se Pavlíkovi daří lépe zvládat učení a školní povinnosti.

Pavlík má doma několikrát týdně zadány domácí úkoly stejně jako ostatní žáci, i když jsou někdy modifikované, nebo se například učí básničku. Úkoly má vždy pečlivě vypracované, protože jeho matka k domácí přípravě přistupuje zodpovědně a plně si uvědomuje její důležitost.

Asistentka Jana doufá, že bude Pavlíkovi k dispozici po celý první stupeň a pomůže mu osvojit si další strategie, které mu usnadní zvládání náročnějšího učiva na druhém stupni základní školy. Domnívá se, že bude nutné zaměřit se především na další rozvoj Pavlíkových jazykových dovedností, zejména porozumění textu. Kromě toho bude potřeba pracovat také na jeho schopnosti samostatné práce, organizaci úkolů a jejich úspěšném dokončování.

Redakce webu Zapojmevšechny.cz zná totožnost třídní učitelky a asistentky, jejichž dobrou praxi článek popisuje. Jejich skutečná jména neuvádíme, abychom zachovali anonymitu při popisování jejich práce se žáky. Křestní jména žáků byla v tomto textu změněna z důvodu zachování jejich soukromí.