PODCAST 57: Hry a techniky pro rozvoj sluchového vnímání u dětí

Hra 1: „Račí řeč“: Hry a pomůcky pro rozvoj výslovnosti a paměti dětí

Děti tuto schopnost znají jako „račí“, „robotickou“ nebo „marťanskou“ řeč. Je klíčová pro úspěšný vstup dítěte do základní školy. Dítě by mělo být schopno rozpoznat slovo z jednotlivých rozložených hlásek. Například, když uslyší „k-o-l-o“, mělo by být schopné sestavit slovo „kolo“. Tato schopnost nejen podporuje rozvoj fonematického uvědomění, ale také posiluje základy pro čtení a psaní.

Některé děti jsou schopné složit slovo z jednotlivých hlásek bez větších obtíží, jiné potřebují více času, protože dozrávání v oblasti sluchového vnímání u nich ještě probíhá.

Pro ty, kteří potřebují poradit či pomoct, logopedka Martina Křivková vytvořila pomůcku k procvičování této dovednosti. Jde o tři různé kruhy s odstupňovanou úrovní náročnosti, každý s osmi výsečemi. V každé výseči je napsané slovo doplněné odpovídající ilustrací. Dítě může pomocí kolíčku na prádlo, šipky nebo jednobarevné výseče z papíru označovat nebo zakrývat obrázky v těchto výsečích podle instrukcí dospělého.

První úroveň a nejnižší náročnost, s níž by dítě mělo začít, je osmidílný kruh zobrazující jednoslabičná slova se zavřenou slabikou o třech hláskách, například slovo „myš“. Dospělý ústně zadá úkol, například „p-e-s.“ Dítě má za úkol vzít papírovou výseč, kolík na prádlo nebo šipku a zakrýt nebo označit část se slovem „pes“ a odpovídajícím obrázkem. Tím splní úkol správně. Pokud dítě není schopné úkol vyřešit, dospělý může pomoci tím, že spojí dvě hlásky dohromady, například „pe-s“.

Pomůcka pro trénování „račí řeči“ – kruh s osmi jednoslabičnými slovy o třech písmenech a odpovídajícími ilustracemi. | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Pomůcka pro trénování „račí řeči“ – kruh s osmi jednoslabičnými slovy a odpovídajícími ilustracemi. Dítě zakrývá papírem zvolenou výseč. | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Druhý stupeň náročnosti představuje opět kruh s osmi výsečemi, tentokrát obsahující dvouslabičná slova z otevřených slabik. Dítě má opět označit vybranou výseč podle ústního zadání. Dospělý například řekne: „k-o-l-o.“ Dítě má za úkol označit nebo zakrýt výseč se slovem „kolo“ a odpovídající ilustrací. Pokud dítě tento úkol nezvládne, dospělý mu může pomoci tím, že spojí hlásky v jedné slabice dohromady, zatímco ve druhé slabice nechá hlásky rozložené. Například „ko-l-o“ nebo „k-o-lo.“ Pokud dítě ani tak úkol nezvládne, znamená to, že je stále na úrovni rozlišování jednotlivých slabik, ale ještě ne hlásek.

Pomůcka pro trénování „račí řeči“ – kruh s osmi dvouslabičnými slovy s otevřenými slabikami a odpovídajícími ilustracemi. | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Třetí úroveň náročnosti představuje kruh s osmi dvouslabičnými slovy, která obsahují nejprve zavřenou a následně otevřenou slabiku. Dítě má opět označit vybranou výseč podle ústního zadání. Dospělý například řekne: „t-a-š-k-a.“ Dítě má za úkol ukázat na správnou výseč se slovem „taška“ a odpovídajícím obrázkem. Pokud dítě úkol nezvládne, dospělý může pomoci tím, že spojí hlásky v první nebo druhé slabice, například „taš-k-a“ nebo „t-a-š-ka.“

Pomůcka pro trénování „račí řeči“ – kruh s osmi dvouslabičnými slovy se zavřenou a otevřenou slabikou a odpovídajícími ilustracemi. | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Procházením těchto tří úrovní se dítě dostává k úspěšnému řešení i složitějších úkolů, jako je složení hlásek „s-l-u-n-c-e“ do jednoho slova. Je zásadní vždy začínat od nejnižší úrovně, aby se dítě vyhnulo zbytečnému neúspěchu a demotivaci. Práce s obrázky je nezbytná, protože bez nich je tato aktivita velmi náročná. Jakmile děti tuto aktivitu zvládnou, je možné ji provádět i s větším počtem obrázků na stole. Pokud dospělý chce pracovat bez obrázků, může použít předměty z bezprostředního okolí dítěte. Například může říct: „Je to někde kolem nás. Ž-i-d-l-e.“ a dítě ukáže na příslušný předmět.

Hra 2: „Série Kimových her“

Tato série her, která je u dětí velmi oblíbená, vyžaduje pouze jednoduché obrázky. Hry podporují fixaci a automatizaci výslovnosti i rozvoj slovní zásoby. Dospělý tedy může vybrat obrázky, které pomáhají s fixací a automatizací výslovnosti hlásek „r“ nebo „l“.

Máme osm obrázků ze světa exotických zvířat: lva, želvu, žirafu a slona (první řada) a papouška, opici, tygra a hada (druhá řada). Děti si mohou obrázky předem samy nakreslit. Úkolem dítěte je zapamatovat si obrázky ve správném pořadí ve dvou řadách. Necháme dítě, aby se soustředilo a zapamatovalo si pořadí obrázků. Dospělý by si měl také zapamatovat pořadí, protože bude hrát hru spolu s dítětem. Poté dítě zavře oči a dospělý otočí jeden vybraný obrázek. Dítě pak hádá, co je na zakrytém obrázku. Střídá se při řešení úkolu s dospělým. V dalším kole se zakryjí dva obrázky, a pokud oba úkol zvládnou, zakryjí se tři obrázky. Pokud dítě nebo dospělý nezná odpověď, může se napovědět, například: „Je to něco, co se plazí.“ Po třech kolech dospělý obrázky schová a řekne dítěti: „Všechny obrázky, na které si vzpomeneš, ti zůstanou, ostatní si nechávám.“ Po třech kolech si děti obvykle bez obtíží vzpomenou na všech osm obrázků. Děti si mohou vybavovat slova buď náhodně, nebo podle známého pořadí.

Další variantou, kterou lze hrát s těmito obrázky, je postřehování. Dítěti rychle ukážeme obrázek na méně než vteřinu a ihned ho schováme. Úkolem dítěte je vzpomenout si, co bylo na obrázku. Dospělý může také rychle ukázat dva obrázky současně, každý na jiném místě (například nad hlavou a vedle sebe).

Hra postřehování je také vhodná pro fixaci a automatizaci výslovnosti určitých hlásek. Například, když dítě již umí vyslovit hlásku „r“, ale ještě ji nepoužívá běžně. Existují sady obrázků, které jsou zaměřeny na procvičování konkrétních hlásek, jako je „r“, a zahrnují obrázky jako triko, pračka, brouk nebo trenky.   

Příklad osmi obrázků uspořádaných do dvou řad v Kimově hře. | Foto: Archiv Martiny Křivkové. 

Hra 3: „Schovávání obrázků v místnosti / ‚na těle‘“

Dospělý připraví čtyři až pět zalaminovaných obrázků a předem dítěti sdělí jejich počet. Obrázky poté skryje na různých místech v místnosti tak, aby část každého z nich byla viditelná. Úkolem dítěte je najít všechny obrázky při procházení místností. Tyto obrázky mohou být zaměřeny na rozvoj konkrétní slovní zásoby nebo hlásky, například „r“. Dítě tak může procvičovat výslovnost dané hlásky, kterou už umí, ale potřebuje ji upevnit. 

Další variantou této hry je, že dospělý schovává obrázky „na těle". Dospělý například říká: „Do kapsy ti dám myšku. Do kapuce ti dám pejska. Do ponožky ti dám žábu.“ a následně vkládá obrázky do uvedených míst. Děti pak podle pokynů dospělého vytahují obrázek pejska z kapuce, myšky z kapsy a žáby z ponožky. Tato varianta je sice jednodušší, ale děti se musí hýbat, například když vytahují obrázek z kapuce. Náročnější verze hry spočívá v tom, že děti musí nejprve říct, co je na obrázku, než ho vytáhnou. To znamená, že si musí dobře zapamatovat jak polohu, tak obsah obrázků.

Obrázky ke hře „Schovávání obrázků v místnosti / ‚na těle‘“. | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Hra 4: „Orientace v prostoru“

Dítě má za úkol nakreslit tři svislé a dvě vodorovné čáry, aniž by použilo pravítko. „Řeknu například dvě číslovky, dva a tři. Děti už vědí, že to znamená, že mají na A4 papíru nakreslit dvě čáry vodorovně a tři čáry svisle. Udělají si je jedním tahem nebo několika tahy, a tím vytvoří tabulku se dvanácti okénky,“ upřesňuje Martina Křivková. Pokud má dítě potíže s kreslením, dospělý může na papír předkreslit pomocné tečky. Úkolem dítěte je pak tyto tečky spojit čarami.

Ukázka tabulky ke hře „Orientace v prostoru.“ | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Následně dospělý ukáže dítěti prstem na první pole, do kterého má nakreslit zvíře, rostlinu nebo předmět, například myšku. Poté pokračuje v zadávání instrukcí – dítě má nakreslit obrázky „pod myškou, nad myškou, vedle myšky“. U mladších dětí mohou instrukce znít například: „Pod myškou bude kočka, vedle kočky bude pes.“ Dospělý pokračuje v zadávání pokynů, dokud dítě nezakreslí obrázky do všech dvanácti polí.

Zatímco u mladších dětí dospělý dítěti rovnou sděluje, co má zakreslit, u starších dětí je také možné zvolit náročnější variantu hry, kdy dítě má podle instrukcí za úkol samostatně vytipovat, co má nakreslit. Pedagog může zároveň vybrat taková slova, které obsahují konkrétní hlásku, například „r“. Tím dítě zároveň procvičuje fixaci a automatizaci výslovnosti této hlásky. (Hra kromě toho rozvíjí i orientaci v prostoru). U starších dětí může navíc dospělý zadávat složitější pokyny obsahující pojmy vlevo a vpravo: „Pod myškou bude kočka, vpravo od kočky bude pes.“

Instrukce k náročnější verzi hry může znít například takto: „Začínáš kreslit do pole nahoře úplně vlevo a bude tam něco, co létá do vesmíru. Pod tím bude něco, co nosíme v létě a má to krátký rukáv. Pod tím bude něco, co nosíme v létě a má to krátké nohavice. Vedle toho bude zelenina, které je hodně dobrá na oči. Nad zeleninou bude místo, kam jezdíme lyžovat. Vpravo od toho, kam jezdíme lyžovat, bude něco, v čem pereme prádlo. Nad tím, v čem pereme prádlo, bude něco, čím píší děti ve škole, a není to tužka. Pak vpravo, vedle toho, čím píší děti ve škole, bude něco, z čeho pijeme čaj. Vlevo vedle toho, čím píší děti ve škole, bude něco, co nosíme v zimě na rukách. Pod tím, v čem pereme prádlo, bude zvíře, které je v rybníku. A vedle toho zvířete bude ozdoba, která se nosí na prstě. A zbývá nám poslední. A to je nad tou ozdobou, bude to hmyz, který létá a může nás štípnout. Pokud nevíš, můžu ti dám nápovědu, začíná na slabiku ‚ko‘.“ 

Další variantou této náročnější verze pro starší děti je možnost, že děti mohou slova do polí psát, místo toho, aby je kreslily.

Tabulka může mít různý počet čtverců, dvanáct, devět nebo šest, podle schopností dětí.  

Ukázka vyplněné tabulky ve hře „Orientace v prostoru“, kdy dítě tipuje podle slovních instrukcí dospělého slovo, které má zakreslit. Všechna slova obsahují hlásku „r“. | Obrázky vytvořeny s pomocí DALL-E (Open AI). 

Hra 5: „Vyprávění podle obrázků“

Tato tabulka může být použita i k rozvoji logické paměti u dětí. Jak hra probíhá? Dítě má před sebou mřížku o rozměrech tři krát tři čtverce, což znamená celkem devět políček. Jsou k dispozici jednoduché obrázky nakreslené bílou fixou na černém pozadí, které dospělý rozmístí kolem mřížky. Děti by měly vždy rozumět, co na obrázcích je vyobrazeno. Pokud to není dětem zřejmé a obrázky neznají, dospělý je předem popíše. Úkolem dítěte je sledovat příběh, který dospělý vypráví, a zároveň sledovat obrázky.

Příběh může znít například takto:

„V domě bydlela myška, přiletěl za ní motýlek a říká, pojď, půjdeme na kytičku, je tam dobrý pyl. Nepůjdu, já mám ráda sýr, najíme se a půjdeme k rybníku, kde máme kamaráda kapra, a jestli bude svítit sluníčko, tak si budeme číst pohádky.“ 

Po vyslechnutí příběhu dítě uspořádá obrázky, které příběh znázorňují, ve správném pořadí (zleva doprava, od prvního řádku až po třetí řádek). Pro snadné propojení všech obrázků do příběhu je vhodné, aby na obrázcích byla vyobrazena nejméně dvě až tři zvířata.

Příběh může mít libovolnou délku a může obsahovat až devět obrázků, nebo i méně. Ve výše uvedené ukázce bylo použito celkem osm obrázků.

Dospělý může také na konec příběhu přidat obrázek otazníku a nechat dítě, aby samo vymyslelo závěr otevřeného příběhu. Později mohou děti také samostatně vymýšlet a sestavovat příběhy pomocí obrázků.

Příklad vyplněné tabulky ve hře „Vyprávění podle obrázků“. | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Příklad vyplněné tabulky s otevřeným koncem ve hře „Vyprávění podle obrázků“. | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Martina Křivková uvádí, že děti rády pracují s nepravidelnými tvary při tvorbě příběhů. Pro tuto variantu je ideální bílý papír formátu A3, uprostřed kterého je nakreslený kruh. Z něj vybíhá osm „chapadel", z nichž každé obsahuje jednoduchý obrázek. Tento vizuální prvek slouží jako osnova příběhu. Dospělý pak dětem vypráví příběh rozdělený do osmi částí, který může znít například takto:

„Byl jednou jeden kluk a ten kluk si řekl, že půjde na výlet. Lehl si do trávy a přilezl za ním brouček a povídá: ‚Ty hele, pojď si se mnou hrát.‘ ‚Kdepak, Já jsem si zašpinil tričko a trenky musím utíkat domů, abych to dal do pračky nasypu tam prášek, aby to krásně vonělo. A protože teď mám hrášek, mám ho moc rád, tak si ho vezmu. Mám ho doma hromadu. No, a mamince nakreslím kytičku a bude to chrpa. A maminka mi přečte pohádku o panu králi, který hrál krásně na trubku, a protože hlásili, že bude pršet, tak půjdu spát a budu chrápat.‘“ 

Příklad nepravidelného tvaru ve hře Vyprávěj podle obrázků. | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Po jednom vyprávění dospělého jsou děti schopné samostatně vyprávět příběh za pomoci vizuální osnovy bez větších obtíží. Osm bodů je podle Martiny Křivkové přiměřené množství pro předškoláky.

Mohou být opět zvolena taková slova, která umožňují procvičovat fixaci a automatizaci výslovnosti některé hlásky, například „r“, anebo může dospělý vybrat jakékoliv jiné obrázky, které tvoří příběh.

Jinou variantou této aktivity je, když dospělý vypráví příběh pomocí otevřených otázek. Opět je potřeba nepravidelný tvar s osmi obrázky. Příběh s otevřenými otázkami může vypadat například takto: „Byla jednou jedna Janička, když se ráno probudila, svítilo sluníčko, šla do obchodu nakupovat.“

V tomto okamžiku dospělý zastaví příběh a zeptá se: „Co asi koupila?“ Děti to mohou do prázdného prostoru kruhu, který je uprostřed papíru A3, nakreslit. 

Dospělý pokračuje: „Šla a uvařila oběd, potom si vzala kyblík. A šla na písek, kde byly děti a ona se s nimi povídala. Co si asi povídaly?“ Příběh se opět zastaví a děti mohou nakreslit obrázek do kolečka uprostřed, a poté se pokračuje dál ve vyprávění.

Příklad nepravidelného tvaru s možností otevřených otázek a volných odpovědí. Odpovědi dítě zakresluje do kruhu uprostřed nepravidelného tvaru. | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Martina Křivková upřesňuje, že když se tato aktivita provede s dětmi a nepravidelný tvar se otočí na druhou stranu, děti jsou schopné podle výběžků příběh vyprávět, i když už nemají obrázky přímo před sebou. 

Často si také chtějí do nepravidelného tvaru nakreslit vlastní obrázky a vytvářet své vlastní příběhy, což je také cílem této aktivity. Kresby lze zalaminovat, aby vznikla série, ke které se děti mohou vracet.

Doporučená literatura a webové odkazy:

Jucovičová, D. Žáčková, H. (2014) Reedukace specifických poruch učení u dětí. Praha: Portál, 2014. str. 176.

Odstrčilíková, Y., Papajová, K. a Volná, P. (2022). Sluchová percepce: poznatky teorie a praxe. Vydání první. Opava: Slezská univerzita v Opavě.

Pokorná, V. (2011). Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení: rozvoj vnímání a poznávání. Vyd. 5. Praha: Portál.

Žáčková, H. a Jucovičová, D. (2015). Děti s odkladem školní docházky a jejich úspěšný start ve škole. Dotisk 6. vydání. Praha: Jucovičová Drahomíra PaedDr. – nakladatelství D + H.

Žáčková, H. a Jucovičová, D. (2007). Smyslové vnímání. 2. vyd. Praha: D + H.

PODCAST 56: Rozvoj sluchového vnímání: Základ úspěšného startu školní docházky | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

Zdroje: 

[1] Kipling, R. (1901). Kim, Chater IX. [online]. Project Gutenberg. Dostupné z: https://www.gutenberg.org/files/2226/2226-h/2226-h.htm#chap09. [dat. cit. 25. 6. 2024].  

[2] Voráčová, B. (2013). Storytelling – úvod do vyprávění příběhů. [online]. Praha: Metodický portál RVP.CZ, NPI ČR. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/k/g/18053/STORYTELLING---UVOD-DO-VYPRAVENI-PRIBEHU.html. [dat. cit. 25. 6. 2024]. 

[3] Pavlovská, M. (2011). Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. [online]. Praha: Metodický portál RVP.CZ, NPI ČR. Dostupné z: http://goo.gl/pD7Ut. [dat. cit. 25. 6. 2024].