PODCAST 56: Rozvoj sluchového vnímání: Základ úspěšného startu školní docházky

Význam sluchového vnímání u dětí: Rozvoj, procvičování a každodenní aplikace

Martina Křivková uvádí, že sluchové vnímání dětí dozrává do sedmi let. Při nástupu do školy by již děti měly umět naslouchat. Měly by například umět rozlišovat sluchem slova cibule a čibule. Měly by si umět zapamatovat kratší řadu slov tak, jak jdou za sebou. Měly by zvládnout analýzu a syntézu hlásek ve slově (např. rozložit slovo „kolo“ na jednotlivé hlásky „k-o-l-o“). V neposlední řadě by měly být schopné vnímat rytmus (např. vytleskat slabiky ve slově). To jsou oblasti, na kterých je v předškolním věku v mateřských školách, ale i v přípravných a prvních třídách, postavena výuka.

Děti by měly být schopné rozlišit různé předměty podle zvuků, které vydávají. Například různé nástroje nebo hračky podle zvuku, a to i v případě, že je nevidí. Stejně tak by měly umět sluchem rozlišit a identifikovat různé hlasy zvířat, různé melodie, a i různé aspekty tónu (krátké a dlouhé tóny nebo nízké a vysoké apod.).

Na trhu je k dispozici široká škála produktů pro procvičování těchto dovedností, například zvukové pexeso, kde děti hledají a spojují dvojice identických zvuků. Pro zvuky ale nemusíme chodit daleko, jsou všude kolem nás.  Vystačí nám domácnost, či procházka do parku, na hřiště. I dospělý člověk může být překvapený, když zjistí, že nedokáže jednoznačně určit, jestli slyší tekoucí vodu z kohoutku, nebo šplouchání vody v umyvadle.

Děti s dobrým sluchem mohou mít specifické problémy

Vyšetření sluchu se v České republice provádí již v porodnici a také během preventivní prohlídky u pediatra v pěti letech, aby bylo ověřeno, že dítě opravdu slyší. I když děti mohou mít dobrý sluch, jak uvádí Martina Křivková, mohou mít potíže v následujících specifických oblastech:

• s rozlišováním hlásek „c, s, z“ a „č, š, ž“;
• s takzvaným „měkčením“, tzn. s rozlišováním hlásek „t, d, n“ a „ť, ď, ň“;
• s délkami samohlásek: někdy můžeme slyšet třeba výtku k nějakému dítěti: „Je strašně šikovný, všechno mu jde, ale je to lajdák, nepíše čárky.“ – nemusí se jednat o lajdáctví, ale dítě nerozlišuje délky samohlásek, například, jestli se správně píše „maslo“ nebo „máslo“;
• s vnímáním a reprodukcí rytmu (vytleskávání) nebo rozkladem slov na slabiky;
• se zapamatováním si pokynů, textů básní a písní.

Hry na rozvoj sluchového vnímání: Příklady a tipy

Martina Křivková představuje několik her, které mohly být zapomenuty, ale děti je obecně preferují k jednoduchým tématům a obrázkům, které jim vyhovují.

Hra 1: „Šla babička do městečka…“

Potřebujeme sadu jednoduchých obrázků, z nichž vybereme určitý počet (například 4). Kartičky by měly odpovídat zájmům dětí, a zároveň mohou být zvoleny tak, aby rozvíjely slovní zásobu: například oblečení, předměty, zvířata, jídlo, nápoje, nábytek, dopravní prostředky nebo hračky. Tato hra pomáhá dětem nejen rozvíjet paměťové funkce, ale také rozšiřovat jejich slovní zásobu.

Pedagog dítěti ukáže první vybraný obrázek a vypráví krátký příběh: „Šla babička do městečka a koupila tam... botu,“ přičemž ukáže na obrázek boty. Na tento první obrázek pak postupně pokládá další obrázky.

 Tip:

Je výhodnější obrázky nepokládat přímo na sebe, ale šikmo přes sebe jako schody, aby byly vždy vidět části předchozích obrázků (pravý horní a dolní roh a pravá strana obrázku). Tímto způsobem si děti mohou vizuálně připomenout celkový počet obrázků, což jim může pomoci při vybavování si slov. Pokud pedagog pokládá obrázky zcela přes sebe, úkol je obtížnější.

Příklad kartiček pro hru „Šla babička do městečka“ – šikmé skládání obrázků přes sebe, při kterém jsou vždy částečně viditelné předchozí obrázky. | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Od druhého pokusu dítě povídá samostatně. Opakuje začátek příběhu a postupně přidává všechny předchozí předměty, stejně jako nový předmět, který vidí na kartičkách:

• Administrace druhé kartičky: Dítě řekne: „Šla babička do městečka, koupila tam botu a čepici.“
• Administrace třetí kartičky: Dítě řekne: „Šla babička do městečka, koupila tam botu, čepici a šálu.“
• Administrace čtvrté kartičky: Dítě řekne: „Šla babička do městečka, koupila tam botu, čepici, šálu a rukavici.“

Tímto způsobem pedagog pokračuje, dokud nepoužije všechny vybrané kartičky. Martina Křivková dodává, že reprodukování pěti kartiček může být náročné i pro některé dospělé. U dětí se může stát, že si na začátku zapamatují jen dvě kartičky. Hra podporuje i koncentraci pozornosti. Děti hra baví, takže se většinou začnou soustředit. Postupně je možné přidávat další a další obrázky.

Hra 2: „Šňůrková hra“

Jedná se o náročnější variantu her na rozvoj paměti a koncentrace, a to za využití stejných kartiček jako v předešlé hře. Děti mají před sebou šest obrázků, jak je vidět na níže uvedeném obrázku, kde jsou zobrazeny: bota, čepice, šála, rukavice, kabát a kalhoty. Hra začíná, když pedagog vezme šňůru a položí ji nad obrázky (může být červená, zelená nebo žlutá). Šňůra odděluje stávající prostor od budoucího. Bez šňůry se děti v prostoru ztrácí a hra je pro ně obtížnější. Pedagog poté pojmenovává předměty na obrázcích v jiném pořadí, než jak jsou zleva doprava seřazené. Dítě má za úkol obrázky nad šňůrou uspořádat podle nového pořadí, které slyšelo. Na začátku si děti zvládnou zapamatovat pouze dva obrázky, ale postupně se zlepšují, až si dokážou zapamatovat všech šest obrázků, což je podle Martiny Křivkové doporučené maximum.

Příklad rozmístění kartiček při „Šňůrkové hře.“  | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Příklad rozmístění kartiček při „Šňůrkové hře.“ Na fotografii je naznačena šňůra rozdělující pracovní prostor. | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Hra 3: „Vytleskávaná s čtverci a obdélníky“ (procvičování délky samohlásek) 

V předškolním věku lze procvičovat délku samohlásek pomocí barevných obdélníků a čtverců vytvořených z barevného papíru. Čtverce vizuálně reprezentují krátké slabiky, zatímco obdélníky představují dlouhé slabiky. Pedagog začíná s jednoduchými, jednoslabičnými slovy, která jsou snadná na vytleskání.

Příklad:

Pedagog se dítěte zeptá: „Kolikrát tleskneš u slova myš? Jednou.“ Poté ukáže rukou gesto potvrzující, že jde o krátkou slabiku – ťuknutí pěstí do dlaně. Rukama zároveň ukáže na tvar čtverce. Dítě sleduje a opakuje po pedagogovi.

Pedagog následně dítěti ukáže arch papíru s obrázky lidí, zvířat nebo předmětů (viz obrázek níže). Úkolem dítěte je po vytleskání slova umístit vedle příslušného obrázku čtverec nebo obdélník podle délky slabik ve slově (čtverec pro krátkou slabiku, obdélník pro dlouhou). Vedle obrázku myšky tedy dítě umístí pouze jeden čtverec.

Pedagog pokračuje dalším slovem, tentokrát dvojslabičným: „Kolikrát tleskneš u slova žába? Dvakrát.“ Nyní pedagog ukáže delší pohyb rukou pro „žá“ (obdélník) a rychlé ťuknutí pěstí pro „ba“ (čtverec). Vedle obrázku žáby dítě umístí do rámečku jeden obdélník a jeden čtverec.

Děti taková cvičení baví. Některé děti zvládnou úkol rychleji, jiné potřebují více času na osvojení pohybů rukou pro označení délky slabik.

Tato technika také pomáhá dětem naučit se pracovat směrem zleva doprava.

Tip 1:

Děti by měly umístit geometrické tvary vedle obrázků ihned po vytleskání, když určí počet slabik a správné značky. Tento postup je vhodný i pro uvolnění a rozdělení pozornosti, umožňuje krátký odpočinek. Teprve poté mohou pokračovat s dalším slovem. Pokud by děti umisťovaly geometrické tvary vedle obrázků až po vytleskání všech slov, hrozí, že tvary zpřehází.

Tip 2:

Pokud děti toto cvičení zvládnou, lze zadat další úkol ve formě „Napiš pomocí čtverců a obdélníků dopis/vzkaz“.

Pedagog se zeptá dítěte: „Co bys chtěl/a vzkázat mamince?“ Dítě například odpoví: „Milá maminko, mám Tě moc rád/a.“

Dítě poté může sestavit čtverce a obdélníky za každé slovo a vytvořit tak větu. Mezi slovy pedagog udělá svislou čáru. Text je možné vložit do obálky a mamince vzkaz vytvořený touto formou poslat nebo předat.

Arch s obrázky a volnými kolonkami napravo pro umístění čtverců a obdélníků pro hru „Vytleskávaná s čtverci a obdélníky“ (procvičování délky samohlásek). | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Arch s obrázky a volnými kolonkami napravo pro umístění čtverců a obdélníků pro hru „Vytleskávaná s čtverci a obdélníky“ (procvičování délky samohlásek). | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Hra 4: „Hra pro cesty a čekání“

Tuto hru mohou rodiče a děti hrát například při cestování autem nebo vlakem. Lze ji také využít v mateřských školách a přípravných třídách, například během čekání na oběd. Martina Křivková doporučuje, aby měli rodiče i vyučující otázky napsané na kartičkách, aby je měli pohotově k dispozici. Vymýšlet otázky z hlavy může být pro dospělé někdy náročné, proto je dobré se předem připravit.

Podle schopností a věku dětí se pokládají různé otázky s několika možnými odpověďmi. Otázky mohou být z jakéhokoliv tématu. Děti hledají správné odpovědi pouze sluchem, bez vizuální pomoci.

Ukázky otázek:

„Ručníkem se:

• myjeme,
• utíráme,
• češeme.“

„Mám narozeniny:

• dostanu dárek,
• budu uklízet,
• budu spát.“

Správných odpovědí může být i více:

„Pes žere:

• granule,
• lízátko,
• kosti,
• trávu.“

U této otázky může dítě říct: „Tam jsou správné odpovědi tři!“ 

Rodič/vyučující může reagovat: „Ano? Tak povídej, proč si to myslíš.“ 

Dítě odpoví: „Náš pes žere granule, ale i kosti a žere i trávu“.

Takové dítě začíná vyjednávat a je vhodné, aby je dospělý podpořil, protože tímto způsobem dítě rozvíjí klíčové kompetence, které později v životě ještě využije. 

Tip:

Správná odpověď by v této hře neměla být vždy ta poslední, protože některé děti mají tendenci zopakovat poslední možnost, aniž by přemýšlely o předchozích.

Hra 5: „Maluj podle instrukcí“

Tuto aktivitu lze snadno přizpůsobit věku dítěte.

Příklad úkolu pro mladší děti předškolního věku:

Čtyřletému dítěti dá vyučující obrázek letadla a dvě pastelky, zelenou a modrou, s pokynem:

„Letadlo je zelené, vybarvi ho.“

Dítě si musí zapamatovat instrukci a úkol splnit, čímž procvičuje krátkodobou paměť.

Příklad úkolu pro starší děti předškolního věku:

Starším dětem, které už znají barvy, můžeme dát složitější zadání:

„Loď je červená, zelená a žlutá.“

Nebo ještě těžší variantu:

„Raketa má zelená křídla, žluté okno a černé dveře.“

Příklad komplexního úkolu pro děti předškoláckého věku 1:

Vyučující dá pokyny dítěti: 

„Před sebou máš obrázek domečku, který má střechu, okna a dveře. Máš jednu fixu a teď pozorně poslouchej: Nad domem bude něco zářivého, na střeše bude něco kovového a vedle domu bude domácí zvíře, které má rádo mléko.“ 

Po vyslechnutí instrukcí vyučující mávne rukou, což signalizuje začátek kreslení.

Správným řešením může být sluníčko nad domem, komín na střeše a kočka vedle domu. Pokud dítě nakreslí vedle domu krávu nebo telátko, pedagog se může zeptat: „Proč telátko?“ Dítě odpoví: „No, telátko má taky rádo mléko.“ Dítě tedy obhájilo a vyjednalo své řešení. Pedagog či pedagožka je opět podpoří – tímto způsobem dítě rozvíjí klíčové kompetence. 

Příklad komplexního úkolu pro děti předškoláckého věku 2:

Vyučující dá pokyny dítěti: 

„Před sebou máš obrázek domečku, který má střechu, okna a dveře. Máš jednu fixu a teď pozorně poslouchej: Nad domem bude něco, co začíná na písmeno ‚m‘, v okně je kytka s pěti lístky. Před domem je něco hranatého, vpravo vedle domu je něco zeleného a na střeše je hejno něčeho.“ 

Správným řešením může být mrak nad domem, květina s pěti lístky, krabice před domem, strom vedle domu a na střeše hejno vrabců.

Tímto zadáním dítě procvičuje barvy („něco zeleného“), početní představy („pět lístků“), tvary („něco hranatého“) a slovní zásobu („hejno něčeho“, „něco, co začíná na písmeno ‚m‘“).

Pokud děti tuto hru hrají již od mladšího věku, postupně se zlepšují a zvládají i složitější a komplexnější úkoly.

Příklad obrázku domečku, který Martina Křivková používá pro starší předškoláky ve hře „Maluj podle instrukcí“. | Foto: Archiv Martiny Křivkové.

Doporučená literatura:

Orendáčová, B. (2023). Sluchové vnímání. [online]. Praha 3: Logopedická ambulance. MUDr. Mgr. Barbora Orendáčová. Dostupné z: https://www.logopediepraha.cz/sluchove-vnimani/

Webová stránka se zaměřuje na význam sluchového vnímání ve vývoji řeči, včetně sluchové diferenciace, paměti a pozornosti. Nabízí pracovní listy a tipy na hry a cvičení pro rozvoj těchto dovedností.

Zdroje:

[1] Bednářová, J. a Šmardová, V. (2010). Školní zralost: co by mělo umět dítě před vstupem do školy. Vyd. 1. Brno: Computer Press.

[2] Bytešníková, I. (2012). Komunikace dětí předškolního věku. Vyd. 1. Praha: Grada.