Nastavení pravidel komunikace a spolupráce ve škole je klíčové pro efektivní a harmonické prostředí pro žáky i učitele. | FOTO: Freepik
Třídní učitelka absolvovala střední pedagogickou školu a magisterský program v oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Během své dvacetileté pedagogické kariéry získala zkušenosti na několika školách a vyučovala ve všech ročnících prvního stupně. Spolupracovala již se dvěma asistentkami pedagoga a má bohaté zkušenosti s výukou žáků s tělesným postižením, ADHD, vývojovou dysfázií a vysoce funkčním autismem (PAS). Tyto zkušenosti jí umožňují efektivně organizovat spolupráci v tandemu. Nyní pracuje jako třídní učitelka na základní škole v menší obci nedaleko Prahy, kde vede třídu 1. ročníku s menším počtem žáků.
Asistentka pedagoga (dále jen asistentka) se ke své profesi dostala nepřímou cestou. Během studia na České zemědělské univerzitě v Praze se věnovala vrcholovému sportu a působila jako trenérka dětí. Před mateřskou a rodičovskou dovolenou a během ní organizovala a vedla dětské tábory. Jako maminka tří dětí zjistila, že ji tato práce naplňuje, a rozhodla se absolvovat kvalifikační kurz pro asistenty pedagoga. Poté pracovala jeden rok v mateřské škole, kde získala zkušenosti spoluprací se dvěma učitelkami. Přechod na základní školu pro ni byl usnadněn tím, že přecházela společně s dětmi z mateřské školy do první třídy, což jí umožnilo poskytovat třídní učitelce cenné informace. Své zkušenosti ze sportu, jako jsou odhodlání, píle, vytrvalost a trpělivost, úspěšně přenesla do své současné práce.
Asistentka pracuje na zdejší škole na poloviční úvazek, což znamená dvacet hodin týdně. Jednu hodinu týdně má vyhrazenou na nepřímou činnost, kterou využívá k přípravám na následující hodiny. Během této doby například kopíruje materiály pro děti nebo připravuje pomůcky pro aktivity na koberci. Kromě toho si vede poznámky o jednotlivých žácích a připravuje podklady pro rozhovory s rodiči.
Třídní učitelka a asistentka považují průběžnou a vzájemnou komunikaci a spolupráci za klíčový prvek své práce, na kterém neustále pracují a zdokonalují ho. Tato pravidla komunikace a spolupráce mají rovněž pozitivní vliv na atmosféru ve třídním kolektivu.
Jaká pravidla pro komunikaci a spolupráci si společně stanovily od začátku školního roku?
Denní schůzky se konají pravidelně před výukou a po ní, kdy se řeší aktuální potřeby žáků a žákyň a probíhá konstruktivní vzájemná zpětná vazba i sebereflexe. Vždy před vyučováním společně projednávají, co se bude daný den dít ve třídě nebo ve škole. Třídní učitelka asistentku seznámí s denním programem a aktivitami, které k němu chce zařadit. Vysvětlí jí, jak má program promyšlený, ale dá jí zároveň prostor, aby se k němu mohla vyjádřit. Ve škole poměrně často probíhají projektové dny, kdy jsou třídy navzájem propojené. Je tedy někdy potřeba připravit nezbytné materiály a rozdělit děti do předem vylosovaných skupin.
Po vyučování zhodnotí uplynulý den a domluví se, co je třeba zlepšit, jaké aktivity a činnosti se osvědčily, co zařadit znovu a co už ne. Zrekapitulují probranou látku a vyhodnotí, co se povedlo a co bude napříště třeba zlepšit nebo udělat jinak. Probíhá poskytování vzájemné zpětné vazby a také je prostor pro sebereflexi.
Společně probírají také například potřeby jednotlivých žáků a žákyň, fungování kolektivu jako celku, chování dětí a také přístup rodičů a jejich reakce na některé situace.
Občas se stane, že si nejsou jisté, zda přistoupily k nějaké situaci správně, a proto ji vždy znovu projdou a řeknou si, co by v budoucnu udělaly jinak. Vždy se ale vzájemně podpoří a povzbudí.
Pokud mají třídní učitelka a asistentka na situaci odlišný názor, naučily se jej navzájem sdělovat a s respektem přijímat. Vzájemná komunikace pro ně zahrnuje jak upřímnost, tak respekt. Když se neshodnou, hledají kompromisní řešení přijatelné pro obě strany. Odlišné názory se snaží vždy prodiskutovat, snaží se eliminovat situace, kdy by se mohly ocitnout v konfliktu.
Pokud asistentka během výuky zaznamená něco, co vyžaduje změnu postupu u žáků a žákyň (například jiná míra podpory), okamžitě to sděluje třídní učitelce a společně začnou na daném problému pracovat. Vždy řeší vzniklé situace a problémy bez odkladu, protože si uvědomují, že žáci a žákyně potřebují jak okamžitou zpětnou vazbu, tak vysvětlení nových nebo nepříjemných situací.
Pokud třídní učitelka nebo asistentka narazí na problém, se kterým si nevědí rady, mohou se obrátit na školní psycholožku. Ta může pracovat jak s celým třídním kolektivem, tak poskytovat intervizi pedagogickým pracovníkům a pracovnicím školy. Psycholožka má připravené konkrétní programy pro jednotlivé třídy, ale pokud je potřeba řešit aktuální situaci, jako je porušení školního řádu nebo agresivní chování dítěte vůči spolužákům, program flexibilně upraví ve spolupráci s třídní učitelkou. Aktivity se školní psycholožkou probíhají formou pohybových her, hudebních her nebo her s plyšovou hračkou. I při řešení náročnějších témat je forma hry pro tuto věkovou kategorii ideální. Děti tyto hry baví, psycholožku již znají z mateřské školy, a vždy se na setkání s ní těší.
Po skončení programu poskytuje psycholožka okamžitou zpětnou vazbu na chování dětí a navrhuje další potřebné kroky. Pokud je to nutné, jsou kontaktováni rodiče dítěte a třídní učitelka s asistentkou mohou naplánovat individuální konzultaci.
Obě pedagožky věří, že je důležité během víkendů a prázdnin odpočívat, aby mohly ve třídě udržovat pozitivní atmosféru. Třídní učitelka se se syndromem vyhoření setkala na své předchozí škole, kdy řešila dlouhodobé problémy u jednoho žáka a náročnou komunikaci s jeho rodiči. Současná ředitelka školy však podporuje další vzdělávání zaměstnanců, takže třídní učitelka má možnost absolvovat odborné kurzy zaměřené například na efektivní komunikaci s rodiči.
Tuto možnost dalšího vzdělávání využívá také asistentka. Ve škole pracují ještě další dvě asistentky, se kterými může navíc sdílet a porovnávat své zkušenosti. Přestože nemají nastavené pravidelné schůzky, mohou se setkávat během přestávek nebo po vyučování.
Pokud se nedaří vyřešit konkrétní náročnou situaci, třídní učitelka a asistentka o ní společně diskutují, případně si domluví schůzku s ředitelkou školy nebo využijí pomoc školní psycholožky.
Momentálně se třídní učitelka i asistentka cítí na svém pracovišti dobře a uvolněně, jak mezi kolegy a kolegyněmi, tak zejména v kolektivu dětí a jejich rodičů. K pozitivnímu klimatu ve škole přispívá i umístění školy v blízkosti zdejší mateřské školy, což umožňuje všem zaměstnancům udržovat úzký kontakt.
Redakce webu Zapojmevšechny.cz zná totožnost třídní učitelky a asistentky, jejichž dobrou praxi článek popisuje. Jejich skutečná jména neuvádíme, aby byla zachována anonymita při popisování jejich práce s žáky.
Tip: Ve druhém díle seriálu se dozvíte více o tom, jak třídní učitelka a asistentka pracují s dětmi během výuky a jak využívají techniky, jako je kruh důvěry, k budování pozitivní atmosféry ve třídě.
Třetí díl se věnuje na konkrétním případě žáka s ADHD i nadáním tomu, jak může pomoci předškolní příprava a individuální přístup k zařazení do kolektivu a spoluprací v rámci třídy.
Smetáčková, I. et al. (2021). Techniky kolegiálního sdílení profesních zkušeností: když spolu vyučující mluví o práci... [online]. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Dostupné z: Techniky kolegiálního sdílení profesních zkušeností (9pdf.info)
Otázku, zda žákům povolit digitální technologie, řeší každá škola po svém. Psycholožka Radka Kůřilová v podcastu vysvětluje, proč mohou být technologie ve výuce přínosné a jak lze předcházet problémům spojeným s jejich nadužíváním. Zabývá se také tím, proč by dospívající měli mít možnost používat mobilní telefony ve škole. Zdůrazňuje, že telefony hrají důležitou roli v jejich komunikaci s vrstevníky a pomáhají udržovat sociální vztahy, které jsou pro jejich vývoj zásadní.