Dopady specifických poruch učení na vzdělávání žáků

Dopady SPU na vzdělávání  

Specifické poruchy učení (SPU) zahrnují široké spektrum obtíží znesnadňujících cca 5 -10 % lidí se naučit dobře číst, psát nebo počítat běžnými postupy. Ovlivňují průběh jejich vzdělávání a učení. Jedná se o funkční poruchy, neboť při nich dochází k narušení funkce CNS. Jde o vrozenou, celoživotní dispozici neurobiologického původu. Někdy se vyskytují v kombinaci se specifickými poruchami chování (SPCH). 

Mezi základní typy SPU patří dyslexie – porucha čtení a porozumění čtenému textu, dysortografie – porucha pravopisu, dysgrafie – porucha vzhledu písma a dyskalkulie – porucha matematických schopností. Obtíže způsobuje i dyspraxie – schopnost osvojovat si a plánovitě vykonávat volné pohyby a složité úkony [1]. Poruchy se mohou vyskytovat samostatně či v kombinaci, ale za dominantní problém považujeme dyslexii. Obtíže ve čtení bývají nejčastějším zdrojem školního selhání, úzce souvisí i s psaním. Dobří čtenáři bývají méně ohroženi předčasným odchodem ze vzdělávání [2] [3] [4].

Lidé s  SPU mívají nejčastěji průměrný až nadprůměrný intelekt. Setkáváme se u nich i s tzv. dvojí výjimečností, tj. s kombinací SPU s nadáním v jiné oblasti. Přítomnost SPU však s výší intelektu zcela nesouvisí, od nepřesného tzv. diskrepančního kritéria se postupně upouští. Siegel (1989) upozorňuje, že souvislost mezi průměrným intelektem a dobrou dovedností číst není pravdivá. Obtíže s použitím jazyka, nižší slovní zásobou a pamětí snižují skór v běžně užívaných IQ testech a mohou na SPU upozornit [5].

O osobách s SPU by mělo být vždy hovořeno jako o lidech se specifickou poruchou učení. SPU jsou jejich pouhou sekundární charakteristikou. Mají silné a slabé stránky jako většina populace. Uplatňují se v rozmanitých vědních i prakticky orientovaných oborech. Při vzdělávání jsou jejich individuální potřeby rozličné v závislosti na intenzitě obtíží, které odhalí diagnostika ve školském poradenském zařízení (PPP/SPC). Vhodně nastavená podpůrná opatření, pokud efektivně kompenzují konkrétní primární oslabení, při výuce pomohou. Měňme tedy způsob předávání informací, ale nikoliv jejich obsah [6] [7].

Zdroje

[1] Jucovičová, D., & Žáčková, H. (2009). Dysgrafie. Praha: D + H.

[2] Bartoňová, M. (2018). Specifické poruchy učení: text k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido.

[3] Jošt, J. (2011). Čtení a dyslexie. Praha: Grada.

[4] Turner, M., & Rack, J. (2004). The Study of Dyslexia. New York: Kluwer Academic.

Siegel, L. S. (1989). IQ is Irrelevant to the Definition of Learning Disabilities. Journal of Learning Disabilities, 22(8), 469–478. https://doi.org/10.1177/002221948902200803.

[5] Michalová, Z. (2016). Specifické poruchy učení. Havlíčkův Brod: Tobiáš.

[6] Brožová, D. (2010). Poradenská podpora a možnosti edukace žáků s poruchami učení v širším smyslu. Brno: Masarykova univerzita.

[7] Miller, D. (2002). Reading with Meaning, Kanada: Pembroke Publishers.