Ilustrační foto / FOTO: Freepik
Péče o žáky se specifickými poruchami učení (SPU) musí být dlouhodobá, kontinuální, a měla by propojovat intervenční postupy s každodenními činnostmi při výuce a v běžném životě. Týmovou spoluprací při podpoře žáka myslíme kontakt a spolupráci mezi všemi zainteresovanými stranami – učiteli, rodiči, asistenty pedagoga, zaměstnanci školního poradenského pracoviště (ŠPP) i školského poradenského zařízení (ŠPZ).
SPU sice úzce souvisí s možnostmi učení a zpracováváním informací, ale pro úspěch v životě nestačí stimulovat oslabené funkce [1] [2]. Důležitou komponentou je jeho podpora rodinou a dalšími osobami (učitelé, pracovníci ŠPZ/ŠPP, blízcí dospělí, sourozenci, kamarádi). Pokud si žák začne věřit, že učení zvládne a cítí podporu svého úspěchu, teprve tehdy se nevzdá. Důležitým intervenčním opatřením by tedy měla být přiměřená míra sociálního přesvědčování [3].
Pokud odhalíme problémy s učením, musíme okamžitě zahájit preventivní intervenci ve spolupráci učitel <> rodič <> ŠPP [4]. Nestačí čekat na sdělení případné diagnózy! Pokud není tato interní podpora dostatečná, žák ve ŠPZ absolvuje komplexní psychologické a speciálně pedagogické vyšetření. Z výsledků pracovník ŠPZ formuluje vhodná doporučení pro další práci, v opačném případě diagnostika nemá smysl. To je cílem i další rediagnostiky.
Ve shodě s Krejčovou (2018) se přikláníme k názoru, že poskytování PO by mělo být zaměřeno:
na trénink oblastí, které jsou u žáka oslabeny a způsobují zdrojové obtíže;
na volbu vhodných kompenzačních pomůcek, které pomohou žákovi jeho problém lépe zvládnout;
na hledání alternativních postupů učení, které budou využívat silných stránek žáka [5] [6].
Všichni zainteresovaní na žákově další edukaci (rodiče, učitelé, pracovníci ŠPZ, ŠPP – školní psycholog, školní speciální pedagog, výchovný poradce) musí o žákovi uvažovat v souvislostech, zvažovat jeho oslabení, ale využívat i jeho silné stránky [7]. Proces učení je nezbytné měnit, posilovat, obohacovat a rozvíjet, tj. naučit žáka, jak se má učit jiným způsobem a obtíže kompenzovat, jaké pomůcky používat a jak s nimi pracovat [8] [9].
Podstatné tedy je, aby např. ve škole učitel každému potřebnému žákovi zadal úkol tak, aby pro něj nebyl příliš jednoduchý, ale ani nezvládnutelný. U žáků s opravdu těžkou poruchou učení lze k tomuto nesnadnému úkolu využít i učitelem instruovaného asistenta pedagoga / sdíleného asistenta pedagoga.
Zdroje
[1] Krejčová, L., Hladíková, Z., Šemberová, K., & Balharová, K. (2018). Specifické poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie. Brno: Edika.
[2] Pearson, D., Mosenthal, P., & Kamil, M. (2000). Handbook of Reading Research, Volume III. Routledge. GB: Taylor & Francis Group.
[3] Matějček, Z., & Vágnerová, M. (2006). Sociální aspekty dyslexie. Praha: Karolinum.
[4] Zelinková, O., & Čedík, M. (2013). Mám dyslexii: průvodce pro dospívající a dospělé se specifickými poruchami učení. Praha: Portál.
[5] Zelinková, O. (2000). Poruchy učení. Praha: Portál.
[6] Matějček, Z. (1995). Dyslexie – specifické poruchy čtení. Praha: H&H.
[7] Vašutová, M. (2008). Děti se specifickými vývojovými poruchami učení a chování a násilí ve školním prostředí. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta.
[8] Balharová, K., Balhar, J., & Vojtová, V. (Eds.). (2020). Dyslexia and Accessibility in the Modern Era: Emerging Research and Opportunities: Emerging Research and Opportunities. USA: IGI.
[9] Šlapal, M., Košťálová, H., & Hausenblas, O. (2012). Metodika rozvoje čtenářství a čtenářské gramotnosti. Nový Jičín: Krajské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum Nový Jičín.
Specifické poruchy učení (SPU) postihují přibližně 5-10 % lidí, způsobují obtíže s čtením, psaním, počítáním a motorikou, mají neurobiologický původ a mohou negativně ovlivnit vzdělávací proces. Přestože se setkáváme s průměrným až nadprůměrným intelektem u lidí s SPU, jejich vzdělávání vyžaduje individuální přístup a podporu, která kompenzuje jejich specifické potřeby bez změny obsahu výuky.
Druhá část pětidílného seriálu o výjimečnostech při vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení (SPU) poukazuje na možnosti tvorby podpůrných dokumentů PLPP i IVP. Dále se společně zaměříme na vymezení rozdílů mezi jednotlivými stupni podpůrných opatření. Pokud hledáte inspiraci pro konkrétní postupy specifické podpory, naleznete je právě zde.
Ve třetí části pětidílného seriálu se podrobněji seznámíte s jedinečnou podobou školní práce s žáky se specifickými poruchami učení (SPU), kam spadá i zohlednění vlivu sociálních podmínek na edukační proces této skupiny žáků se SVP. Nabízíme vám souvislosti mezi funkčními vztahy v třídním kolektivu a prospěchem žáka se SPU. Úspěch žáků v rámci kolektivu máte ve svých rukou i vy.
Specifické poruchy učení (SPU) postihují přibližně 5-10 % lidí, způsobují obtíže s čtením, psaním, počítáním a motorikou, mají neurobiologický původ a mohou negativně ovlivnit vzdělávací proces. Přestože se setkáváme s průměrným až nadprůměrným intelektem u lidí s SPU, jejich vzdělávání vyžaduje individuální přístup a podporu, která kompenzuje jejich specifické potřeby bez změny obsahu výuky.
Ve třetí části pětidílného seriálu se podrobněji seznámíte s jedinečnou podobou školní práce s žáky se specifickými poruchami učení (SPU), kam spadá i zohlednění vlivu sociálních podmínek na edukační proces této skupiny žáků se SVP. Nabízíme vám souvislosti mezi funkčními vztahy v třídním kolektivu a prospěchem žáka se SPU. Úspěch žáků v rámci kolektivu máte ve svých rukou i vy.
Druhá část pětidílného seriálu o výjimečnostech při vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení (SPU) poukazuje na možnosti tvorby podpůrných dokumentů PLPP i IVP. Dále se společně zaměříme na vymezení rozdílů mezi jednotlivými stupni podpůrných opatření. Pokud hledáte inspiraci pro konkrétní postupy specifické podpory, naleznete je právě zde.