Devatenáctiletý Michal, jeho plány a život s nadáním

FOTO: archiv Michala Bravanského.

Michale, nejdříve velká gratulace k Vašemu úspěchu v soutěži EUCYS 2021. Pokud vím, bezprostředním impulzem byla po návratu z letní dovolené Vaše vlastní potřeba umět vybrat nejdůležitější témata pomocí umělé inteligence. Je to tak? Představíte prosím na úvod Váš projekt?

Ano, při prezentaci projektu často zmiňuji tento příběh, kdy jsem si před rokem otevřel různé české zpravodajské portály a zjistil, že za týden, co jsem byl na dovolené, se vydalo přes dva tisíce různých článků. Přitom jsem si uvědomil, že tolik informací opravdu člověk nedokáže zpracovat, ale umělá inteligence (AI) by mu s tím mohla pomoct. Projekt Měj přehled dělá právě to, že v reálném čase analyzuje český zpravodajský prostor, hledá v něm nová důležitá témata, a nakonec je publikuje na sociální sítě. Právě využití různých algoritmů a AI zajišťuje, že veškerá poskytovaná zpravodajství jsou objektivní, rychlá a nevyžadují žádný lidský dohled.

Můžete popsat, jak soutěž v hybridním režimu probíhala?

Předně, 32. ročník této prestižní mezinárodní soutěže středoškolských vědeckých prací European Union Contests for Young Scientists (EUCYS) v září 2021 kombinoval vlastně dvě soutěže - odložený ročník EUCYS z roku 2020 a řádný ročník 2021. Poprvé se konal v hybridní formě, tj. porota zasedala v Salamance a soutěžící a národní organizátoři byli ve svých domovských zemích. 

Veškerá komunikace – jak se soutěžícími, tak i s porotci – probíhala přes virtuální prostředí, kde jsme se mohli volně pohybovat mezi jednotlivými postery. Ještě před začátkem jsme dostali časy interviews, kdy jsme jako v reálném světě museli stát u našeho posteru a vyčkat na příchod porotce. V ten moment jsme se připojili na společný hovor a já jsem začal prezentovat jednotlivé části mého projektu. Zbytek programu jsme se pak přemisťovali po různých dalších virtuálních místnostech, kde se konaly doprovodné akce, například přednáška od nositele Nobelovy ceny za fyziku Dr. Williama Daniela Phillipse.

Přesuňme se nyní v rozhovoru k Vám. Jak se Vaše nadání projevovalo v dětství?

V raném dětství jsem ničím nevynikal, svými schopnostmi a znalostmi jsem zcela zapadal do vývojových tabulek dítěte. Ani nemůžu sdílet žádný příběh o tom, jak se najednou projevil můj talent na programování. Nadání se u mě začalo projevovat postupně, kdy jsem zkoušel různé aktivity, většinou se týkaly angličtiny, matematiky, fyziky a astronomie. A ty mě přirozenou cestou navedly k programování, které mě zaujalo nejvíce ze všech oborů.

Nebyl jsem tedy žádné zázračné dítě, které mluví v jednom roce ve větách, ve čtyřech letech čte a v osmi naprogramuje svou první počítačovou hru. První viditelné úspěchy se u mě objevily v páté třídě na základní škole. V mladším dětském věku podle mě neexistuje zase tolik možností, jak prokázat své nadání, pokud nejste geniální, než právě přes různé soutěže. Dosáhl jsem tehdy plného počtu bodů v soutěži Matematický klokan, byl na předních místech v okrese v Pythagoriádě a v Matematické olympiádě. S úspěchy v matematice jsem pokračoval i na nižším stupni osmiletého gymnázia, kdy jsem třeba v deváté třídě obsadil třetí místo v krajském kole Matematické olympiády. Ale už tehdy se můj zájem začal koncentrovat na informatiku, kde jsem se více našel. Můj samotný rozvoj v tomto oboru záležel víceméně spíše na mně než na škole. V té době se začínají datovat mé úspěchy v informatice – jako třeba vítězství v celostátním kole Soutěže v programování.

Bylo Vaše nadání nějak diagnostikováno? Kdy a kde se tomu stalo? Pamatujete si k tomu více?

Nevím, jestli jsem ten správný adept na zodpovězení této otázky. Co sledují testy IQ, kterými se měří nadání? Ty se mi zdají jednostranné. Vysoký inteligenční koeficient a s tím související nadprůměrné mentální schopnosti nezaručují samozřejmě úspěch. Jsou vynikajícím pomocníkem, ale nejsou dostačující, jak se někteří lidé domnívají a pak se ohánějí papírem, jak mají vysoké IQ, a ostatní to nerespektují a nevidí. 

Pokud člověku chybí volní vlastnosti jako samostatnost, spolehlivost, sebeřízení, cílevědomost…, nedokáže žádný svůj projekt dovést do konce. Pokud se dítěti nedostávají komunikační dovednosti a má potíže vyjádřit své myšlenky a pocity takovou formou, aby je okolí pochopilo a přijalo, své projekty nebude moci veřejnosti představit ani obhájit. A tak bych mohl pokračovat. 

Třeba se úplně zanevřelo na všeobecný přehled, protože si vše můžete najít na internetu. V rozhovoru snadno ale poznáte, zda daný člověk má alespoň základní povědomí o historii, geografii, biologii…, a nemluví pořád o jednom tématu, ve kterém je sice vynikající, ale další ho nezajímají. A tak bych mohl pokračovat. 

Když můžu mluvit za sebe, nadání nemám potvrzené žádným testem. Za mě spíše mluví práce a úspěchy, které mám za sebou. Navštěvoval jsem „obyčejnou“ základní školu a „obyčejné“ osmileté gymnázium. Do 14 let jsem se hledal, rozhodoval se mezi matematikou, astronomií a informatikou, účastnil se různých soutěží. Pak se stala informatika mým zájmem číslo jedna. A zde přišel pro mě zásadní moment, škola mi v posledních dvou letech studia umožnila individuální studijní plán. Samozřejmě zde zase hrály roli mé dosažené výsledky ve studiu a v soutěžích. 

Jsem rád, že jsem nebyl vyčleněn ze společnosti mých vrstevníků, že jsem si prošel klasickým školstvím sice s obrovskou výhodou ve formě individuálního plánu, protože tak mohu v budoucnu třeba přispět ke změnám, které by mohly celý učební proces zefektivnit.

 Podívejme se na školní docházku. Mnozí učitelé si představují, že nadaný žák je jedničkář, platilo to i u Vás?

Mezi premianty třídy jsem nepatřil, ale nebyl jsem ani na chvostu, spíše lepší průměr. V prvním ročníku střední školy jsem se začal zúčastňovat různých pracovních stáží a nepřímo tak začal opomíjet školní předměty, které k informatice až tak blízko nemají. Takže na mém vysvědčení byste nenašli jedničky z chemie či biologie.

Jak vypadala vaše příprava do školy?

Momentálně jsem dokončil závěrečný ročník gymnázia, takže jsem velké množství mého času investoval do učení se na maturitu. Příprava jinak probíhala na volnější bázi, částečně to bylo také způsobené tím, že jsem kvůli svým aktivitám často ve škole chyběl či jsem jí nevěnoval tolik času. Myslím si, že toto moje rozhodnutí bylo správné. Často slýchávám od úspěšných vysokoškoláků, že by byli o hodně dále, kdyby se už na střední více specializovali na svůj obor, vzdělávali se v něm nad rámec středoškolského učiva, účastnili se různých stáží, než když denně trávili osm hodin ve škole nad předměty, které v budoucnu již stejně nevyužili.

Probíhala na základní škole podpora Vašeho nadání?

V rámci povinné školní docházky jsem navštěvoval jak základní školu, tak osmileté gymnázium. Podpora tehdy probíhala spíše na úrovni emocionální nebo ve formě konzultací. To, že bydlím a studuji v malém městě na severní Moravě, ovlivňuje můj vzdělávací proces už od první třídy. Nejsou zde možnosti navštěvovat různé specializované kroužky, které by člověk mohl vyzkoušet a případně se v nich najít, musel byste dojíždět. Člověk tak musí hledat a zkoušet sám. Pomáhá rodina, náhoda, internet. Vše se změnilo na střední škole, kdy už jsem informatiku změnil z koníčku na práci ve formě stáží.

Proč po základní škole následovalo právě osmileté gymnázium? 

Po páté třídě jsem přešel na Gymnázium Mikuláše Koperníka v Bílovci. O přechodu rozhodli spíše rodiče, usoudili, že budu studijní typ. Volba byla jasná. Gymnázium máme přímo ve městě, kde bydlím, další je minimálně 40 minut jízdy hromadnou dopravou. Kdybych neprošel sítem přijímaček, zůstal bych na základní škole, protože bych ve 12 letech na jiné gymnázium tak dlouho a ještě s přestupem nedojížděl. A určitě volbu přejít na gymnázium považuji za přínosnou, najednou jsem nebyl automaticky nejlepší ve třídě, toto prostředí vás více přinutí k práci na sobě.

Jakou jste na střední škole dostával podporu?

Dá se říct, že už na nižším stupni gymnázia jsem se začal věnovat informatice, na vyšším už dost intenzivně, což vyústilo v několik stáží ve firmách jako Seznam, AT Computers či O2 Czech Republic, kde jsem dosud. Těchto pracovních stáží bych se nemohl účastnit bez podpory gymnázia, které mi umožnilo individuální vzdělávací plán. Mohl jsem tak přesáhnout hranici 25 % zameškaných hodin v daném předmětu a věnovat se mimoškolním aktivitám, které mě rozvíjely v oblastech, které škola nenabízela. Na některých školách tuto možnost neposkytují nebo jenom v omezené míře, takže má student nakonec pouze dvě možnosti, buď omezit své aktivity, nebo přejít na jiný vzdělávací institut. A to poté zásadně ovlivňuje jeho další seberozvoj, který je tak vlastně zpomalen či pozastaven až do počátku vysokoškolského studia.

Mezi další nesporné výhody Gymnázia Mikuláše Koperníka patří i jeho menší velikost. S jednotlivými učiteli se znám osobně už od nástupu na školu, což mi ulehčovalo komunikaci ohledně plnění individuálního plánu. 

Co by Vám v této době pomohlo k většímu rozvoji a třeba vás více bavilo?

Každý středoškolský student by měl mít povědomí o možnostech seberealizace bez ohledu na to, kde a na kterém typu střední školy právě studuje. Já jsem pomocí soutěží zjistil, jakým směrem se mám orientovat. Táhlo mě to k programování a informatice, kde jsem nejprve znalosti získával, a to hlavně pomocí samostudia. Měl jsem a mám k tomu dobré podmínky. Kvalitní rodinné a sociální zázemí, správný výběr školy, podporu okolí, silnou vůli. Ale informace jsem si musel většinou získávat vlastními silami. Když jsem třeba narazil na možnost pracovat na projektu v rámci Středoškolské odborné činnosti, sám jsem jako student oslovoval akademické pracovníky, jestli by mi dělali konzultanta. Byl bych určitě velice rád, kdyby mi někdo pomáhal už od doby náznaků mého talentu a nasměroval mě do oborů, kde by se dal můj daný potenciál využít.

Spousta talentů není rozvíjena proto, že nemají vyhovující rodinné prostředí nebo navštěvují okrajovou školu. Podpořil bych tedy i zapojení vysokých škol, firem a dalších institucí do výuky. Ty by třeba pomocí online seminářů podchytily zájmy studentů, které by pak mohly v centrech v příslušných krajských nebo okresních městech naživo a zadarmo rozvíjet. Pokud by to charakter konzultace dovoloval, mohl by probíhat jen online formou. A nakonec by nebylo špatné vytvořit oficiální katalog školních a mimoškolních akcí podobný databázi mimoškolních aktivit ProStředoškoláky, informovat v něm o všech možných aktivitách pořádaných MŠMT a dalšími organizacemi, jako jsou soutěže, semináře, kroužky, tábory, stáže, a zajistit potřebnou propagaci tohoto portálu mezi pedagogy a studenty.

Co by podle Vás mohla škola nadaným žákům poskytovat, aby se mohli rozvíjet?

Myslím si, že prvním správným krokem, kterým by se měla škola vydat, je aktivně nebránit studentům v rozvoji a v mimoškolních aktivitách. Určitě bych si dal pozor, aby úmyslně či neúmyslně nepodkopávala žákům nohy, a aby se přátelsky nechovalo pouze vedení školy, ale aby tento konsenzus převládal i v celém učitelském sboru školy.

Dále bych se určitě pokusil představit různé mimoškolní aktivity studentům. Učitel by strávil krátkou část hodiny prezentací soutěží a zkusil namotivovat žáky, aby se do nich přihlásili. Věřím také, že by školy neměly opomíjet i rozmanitost kroužků, které studentům nabízí, a propojit je více s praxí, firmami a odborníky.

Jak se cítíte teď na konci středoškolského studia?

Když se ohlédnu zpět na to, co vše jsem zvládl do 19 let, musím říct, že jsem spokojen. Vždy se dá udělat více, ale prošel jsem třemi stážemi, kde jsem mohl zakusit výhody a nevýhody pracovního procesu. Zapojil jsem se s úspěchem do spousty soutěží vyhlašovaných MŠMT, z nichž především vítězství ve Středoškolské odborné soutěži mě přivedlo k vědě. Účast na hackathonech* mi pomohla rozšířit mé obzory ve světě podnikání. Zde také vznikla myšlenka projektu Verifee, na které v současné době intenzivně pracuji. Zapojení do akce Středoškolák roku mi umožnilo seznámit se s dalšími nadanými studenty z různých oborů. To vše zahrnovalo obrovský posun vpřed v oblasti komunikace nejen v češtině, ale i v angličtině. Nebojím se předstoupit před neznámé lidi, abych jim vysvětlil svůj projekt. Naučilo mě to zodpovědnosti, lepšímu rozvržení svého času.

Michale, teprve před pár dny jste maturoval. Jaké jsou Vaše plány do budoucna? 

Celý rok jsem se věnoval přihláškám na zahraniční univerzity a teď můžu konečně po tomto úmorném kolotoči motivačních dopisů a zkoušek říct, že jsem přijat do Anglie na University College of London a Imperial College of London na obor „informatika“. Můžu si vybrat, na které škole začnu příští rok studovat. Jednou z dalších podmínek pro přijetí byly samé jedničky z maturity, které se mi podařilo získat. Musím taky poděkovat nadaci „Bakala Foundation“, která mi poskytla stipendium pro studium na zahraničních univerzitách, a bez jejíž podpory bych tak vysoko mířit nemohl. Ve svém „personal statement“, slohové práci pro anglické univerzity, jsem zmiňoval právě konferenci EUCYS v Salamance, a tak mi možná i ona pomohla splnit si sen o studiu v zahraničí.

Na závěr rozhovoru se nemohu nevrátit k Vámi již zmíněné čerstvé aktivitě (s dalšími dvěma kamarády), a to aplikaci Verifee. O čem je a jak aplikace funguje?

Na Verifee pracuji společně s Filipem Trhlíkem a Matyášem Boháčkem a momentálně jsme inkubování uvnitř AI centra O2 Czech Republic. Tam vyvíjíme systém na evaluaci důvěryhodnosti zpravodajských článků a posléze jeho distribuci mezi veřejnost přes rozšíření do prohlížeče a webovou aplikaci. Samotná evaluace probíhá na základě různých parametrů, například senzacechtivosti titulku nebo útočnosti textu. Výběr kritérií jsme konzultovali s různými žurnalisty a třeba i s Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy. O hodnocení důvěryhodnosti zpravodajských textů se samozřejmě snaží i Měj přehled, ale v jeho případě ji analyzuje na základě důležitosti zprávy v českém mediálním prostoru, zatímco Verifee ji bude určovat na úrovni obsahu samotného článku, což je i po technické stránce o úroveň náročnější.

Michale, děkuji za Váš čas a rozhovor!

Rozhovor vedla Renée Grenarová, Vedoucí oddělení mládeže a podpory nadání, NPI ČR

* Hackathon (také hack day nebo hackfest) je akce, při níž programátoři, případně ve spolupráci s grafiky a webdesignéry, intenzivně pracují na zadaném softwarovém projektu. Jejich funkce může být čistě vzdělávací, v řadě případů je však cílem vytvoření konkrétní IT aplikace. Předem je oznámeno také zařízení nebo systém, na kterém se vyvíjí.[Hackathon, Microsoft Innovation Center]