PODCAST 19. díl: Alpateam aneb když žáci pomáhají obětem šikany

Každý třetí žák na střední škole už pravděpodobně zažil šikanu

Podle mezinárodního šetření PISA uskutečněného v roce 2018 každý třetí žák ve výzkumném vzorku v České republice uvedl, že je vystaven nevhodnému chování ze strany spolužáků alespoň několikrát za měsíc, průměr v zemích OECD je pak 23 %.

Do mezinárodního šetření PISA 2018 bylo v období 330 škol a 7 000 žáků narozených v roce 2002 (věkové rozmezí žáků bylo 15-16 let, tzn. se jednalo o žáky 1. ročníků středních škol). Česká republika se nakonec umístila na 23. příčce z celkového počtu 75 zkoumaných zemí (země byly seřazeny od nejvyšší míry vnímání nevhodného chování až po nejnižší), přičemž vyšší míru vystavení nevhodnému chování ze strany spolužáků potvrdili v rámci evropských zemí už jen žáci z Lotyšska, Bulharska, Rumunska a Ruska. U žáků ze Slovenska pak byla například míra vystavení nevhodnému chování vnímána nižší než v České republice.

Od roku 2011 jsou žáci v rámci mezinárodního šetření TIMSS tázáni, jak často se setkávají s různými projevy šikany od svých spolužáků, jako je posměch, vyloučení ze společných aktivit nebo fyzické ubližování. TIMSS hodnotí žáky v zúčastněných zemích ve 4. ročníku formálního vzdělávání (v českém prostředí základní školy) za předpokladu, že průměrný věk v době testování je nejméně 9,5 roku.

V šetření TIMMS k šikaně ve školách z roku 2019 byli žáci zařazeni do jedné ze tří kategorií stupnice („nikdy nebo téměř nikdy“, „asi měsíčně“, „asi týdně“) podle jejich výpovědí, jak často zažili šikanu. Většina žáků (63 %) čtvrtých ročníků základních škol ze všech zkoumaných zemí uvedla, že byli „nikdy nebo téměř nikdy“ šikanováni školními vrstevníky, zhruba třetina žáků (29 %) uvedla, že byli šikanováni „přibližně každý měsíc“ a necelá desetina žáků (8 %) uvedla, že byli šikanováni „zhruba každý týden“.

Co se týče výsledků šetření TIMMS za Českou republiku pro rok 2019, 66 % žáků 4. ročníku uvedlo, že byli „nikdy nebo téměř nikdy“ šikanováni školními vrstevníky, 28 % uvedlo, že byli šikanováni „přibližně každý měsíc“ a pouze 6 % bylo šikanováno „zhruba každý týden“. Výsledek se tedy blížil mezinárodnímu průměru všech zapojených zemí. Žáci z evropských zemí jako jsou například Švédsko, Polsko, Rakousko, Finsko, Norsko, Chorvatsko, Irsko, Francie, Kosovo, Albánie, Srbsko a Litva pak referovali, ve srovnání s ČR, o vnímané nižší míře projevů šikany od spolužáků.

Šikana tedy pravděpodobně nejvíce ohrožuje žáky v posledních ročnících základních škol a na středních školách. Obdobnou zkušenost mají dnes již absolventi střední pedagogické školy v Litomyšli Filip Špinka a Štěpán Hartl, zakladatelé spolku Alpateam, kteří se v současnosti věnují nejen šikaně, ale i kyberšikaně, trollingu a mezilidským vztahům obecně. V budoucnosti by rádi svou pozornost upřeli i k dalším palčivým společenským problémům, které osobně zažili, například při cestách do velkých měst a v zahraničí (jako je policejní brutalita, politická situace v některých zemích aj.).

Oba středoškoláci se v rámci činnosti spolku Alpateam rozhodli nejprve oslovit vrstevníky pomocí video scének „Chovejme se k sobě hezky“. Jejich pozitivní odezva inspirovala oba mladé muže k dalším projektům, tentokrát již zaměřeným na šikanu – na začátku stál rozhovor s hercem Davidem Krausem, který má sám se šikanou osobní zkušenost. Úspěch slavila i veřejná debata o šikaně v Litomyšli, do níž se aktivně zapojilo na 200 lidí.

Alpateam navázal spolupráci s oblíbeným hercem Radimem Fialou, který se stal tváří projektu, a i díky němu se dostal k lidem z filmové školy. Výsledkem je nízkorozpočtový film Nejlepší kamarád, který byl v tomto roce již dokončen, a který by oba tvůrci rádi dostali do škol a na základě vypracované metodiky pak zlepšili povědomí o této problematice nejen mezi samotnými žáky, ale i mezi jejich učiteli.

Alpateam také vyhrál druhé místo v soutěži pořádané MŠMT „Zatočme se šikanou“. Sice se jim nepodařilo sehnat kýžené finance na projekty, ale záštita ministerstva přinesla mimo jiné spolupráci s cesko.digital a také s Národním pedagogickým institutem.

„Nepromarni školní léta, svěř se“

Instagramový účet Alpateam nečekaně pasoval Filipa a Štěpána do role „zpovědních vrb“ – mnohokrát byli vůbec prvními lidmi, na něž se děti nebo dospívající se svými problémy obrátili. Učili se za pochodu a uvědomovali si obrovskou zodpovědnost, kterou v takových chvílích mají (v jednom z prvních případů hrál roli i možný pokus o sebevraždu). Právě tehdy si oba středoškoláci uvědomili, že mnohem víc než odborníci, chybí v českých školách a společnosti vstřícnost a ochota otevřeně komunikovat. I to je dost možná důvod, proč jsou děti a dospívající ochotní svěřit se se svým trápením mnohem spíš vrstevníkům, než učitelům nebo odborníkům.

Filip i Štěpán se ve škole výslovně se šikanou nesetkali, spíš s ne úplně ideálními mezilidskými vztahy. Oba se shodli, že zásahy ze strany pedagogů a vedení školy byly mnohdy víc ke škodě než k užitku a rozhodně nevedly k větší otevřenosti žáků. Spíš než jednorázové debaty s odborníky, neefektivní dotazníky a mnohdy úzce zaměřené pohovory se školními psychology by oba středoškoláci přivítali více systematických a každodenních aktivit ke zlepšení tzv. well-beingu ve školách, tedy celkové atmosféry a pohody, aby se děti cítily ve škole a kolektivu dobře, nebály se ve třídě svěřit apod. Cestu vidí v posílení společné práce či projektů, mimoškolních aktivit kolektivu (účinnější než jednorázová debata s psychologem jsou podle nich nejrůznější soutěže či společné výlety, školy v přírodě apod.), osvědčilo se i větší aktivní zapojení dětí do chodu školy.

Velkým problémem je podle Filipa se Štěpánem přístup samotných škol. Často se setkávají s tím, že školy nejsou ochotny např. šikanu aktivně řešit, protože se bojí o svou pověst. I v tom může pomoci například i jejich film, Nejlepší kamarád a s ním spojená oficiální metodika. Filip i Štěpán by do budoucnosti rádi ve svých aktivitách pokračovali a věnovali se jim třeba i profesionálně.

Doporučení:

Filip Špinka a Štěpán Hartl doporučují žákům a studentům, aby se v případech jakýchkoliv těžkostí rozhodně někomu svěřili. Komukoliv. Začít mohou u svých kamarádů, vrstevníků, třídního učitele i jiného oblíbeného pedagoga. Vždy mají možnost kontaktovat Linku bezpečí (tel. 116111) nebo Linky důvěry, v případě ohrožení na životě samozřejmě Rychlou zdravotnickou záchranou službu nebo Policii ČR. Za Alpateam je tu jejich instagramový účet Alpateam. Další pomoc i informace je možno hledat na stránkách Společenství proti šikaně, E-Nebezpečípro učitele či Národního centra bezpečnějšího internetu.

Doporučená literatura:

Kavalír, A. (Eds.) (2009). Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele. Plzeň: Dragon press s.r.o.

Kolář, M. (2010). „Ve škole: Šikana, nebo jen škádlení?“ Psychologie dnes 2 (16), 56–59.

Kolektiv autorů (2012). Elektronická šikana a jak ji řešit. (Metodický materiál.) Praha: NCBI.

Kopecký, K., Krejčí, V. (2010). Rizika virtuální komunikace. (Příručka pro učitele.) Olomouc: Net Univerzity. [cit. 2. 12. 2012] http://archiv.zsstipa.cz/informace/ke_stazeni/enebezpeci_a5_3.pdf.

Říčan, P., Janošová, P. (2010). Jak na šikanu. Praha: Grada.

Říčan, P. (1995). Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál.