K čemu je ve škole dobrý sociální pedagog?
Ilustrační foto / FOTO: APIV B
Pozice školního sociálního pedagoga je do dnešní doby obestřená rouškou nejasností a pochyb, leckdy splývá s příbuznou, nicméně odlišnou profesí sociálního pracovníka. Navíc není sociální pedagog legislativně pořádně ukotven. Proto nabízíme základní náhled do problematiky této pracovní pozice, součástí článku je také příloha Deset argumentů pro sociálního pedagoga, která by mohla napomoci při diskusi, zda by zrovna vaše škola využila sociálního pedagoga. Článek doprovází pro lepší představu tři konkrétní příběhy tří žáků v péči sociálního pedagoga.
Legislativa v sociální pedagogice
Už v roce 2014 Asociace vzdělavatelů v sociální pedagogice předložila Parlamentu ČR zdůvodňující zprávu, kde kromě jiného uvádí, že ve školách a školských zařízeních se zvyšuje poptávka po řešení problémů vyplývajících mj. z nefunkčního rodinného zázemí žáků – ať už se týkají komunikace s rodinou obecně, nedostatečné domácí přípravy nebo záškoláctví, nebo jiných kázeňských obtíží žáků. Další problémy může mít rodina samotná (může být neúplná, sociálně znevýhodněná, mít tendence k závislostnímu chování apod.).
Všechny výše zmíněné problémy negativně ovlivňují vzdělávání žáků, klima školy a třídy, ale i vztahy mezi školou, rodinou a komunitou. K jejich řešení je nutno využívat specifické metody a postupy, které kombinují práci s jedincem a práci s prostředím. Sociální pedagog však mezi pedagogickými pracovníky podle zákona o pedagogických pracovnících stále schází. [1]
Tady nacházíme častou příčinu opomíjení této pozice na školách, na což navazuje také její problematické financování. Ačkoliv díky evropským projektům ředitelé škol nacházejí mzdové prostředky (viz tzv. Šablony), často mohou nabídnout pouze zkrácený úvazek na dobu určitou, a to bez statusu pedagogického pracovníka.
Kdo je (nebo může být) sociální pedagog
Problematické legislativní ukotvení však protentokrát nechme stranou. Pokud škola nehodlá, případně nemůže přistoupit k zaměstnání sociálního pedagoga, nezbývá obzvláště třídním učitelům a dalším poradenským pracovníkům školy kolikrát nic jiného než roli sociálního pedagoga do určité míry suplovat. Přesto existuje publikace, která učitelům zajímajícím se o danou problematiku může pomoci. Jedná se o metodiku Formy spolupráce s rodinou založené na principech sociální práce, v níž jsou popsány především možnosti spolupráce s rodinami, nastiňuje však také možnost a problematiku zaměstnání sociálního pedagoga ve škole. [2]
Michal je zkušený sociální pracovník. Byl telefonicky osloven ředitelem základní školy na maloměstě (cca 5 000 obyvatel), jestli by na částečný úvazek nechtěl ve škole pracovat na pozici sociálního pedagoga. Michal se ihned po nástupu začal věnovat třem žákům ohrožených školním neúspěchem.
Jednalo se o žáky druhého stupně základní školy. Dívka jménem Sabina měla velmi neuspokojivé rodinné prostředí. Neměla se kde učit ani kde si udělat úkol. I přes určitou snahu školní výsledky Sabiny neodpovídají jejím schopnostem. František je nový žák, který má problémy především s motivací a kázní – s tím se pojí počínající averze jeho spolužáků vůči němu. Markéta je průměrná žákyně, bohužel se pohybuje v rizikové skupině vrstevníků, a kromě jiného je pod dohledem probačního úředníka kvůli drobným krádežím v obchodech.
Sociální pedagog podle Šablon
V současné době asi nejjednodušší způsob financování sociálního pedagoga představují Šablony (projekty zjednodušeného financování OP VVV), v nichž je možné dosáhnout na dílčí úvazky nejen v základních, ale i mateřských školách. Šablony vztahují sociální pedagogy především k řešení problematiky žáků ohrožených školním neúspěchem, a to v následujících oblastech:
- nízká motivace ke vzdělávání;
- dlouhodobá a opakovaná prospěchová neúspěšnost;
- nedůslednost ve školní přípravě;
- kázeňské přestupky;
- nedůsledné rodičovské vedení;
- socio-kulturně znevýhodněné prostředí.
Tamtéž se uvádí, že sociální pedagog není pedagogický pracovník. V náplni práce má vytvářet propojení mezi školou a jinými subjekty (např. obcí nebo policií), dále má působit jako prostředník (mediátor) mezi školou a rodinou. Hlavně by ale měl pomáhat žákům s přípravou do školy a s motivací ke studiu. V případě potřeby poskytne pedagogům informace týkající se zázemí žáků. Měl by mít vysokoškolské vzdělání v oborech zaměřených na sociální pedagogiku nebo sociální práci. [3] Kvalifikaci sociálního pedagoga je u nás možné získat vysokoškolským studiem sociální pedagogiky, které je dobře dostupné v prezenční i kombinované formě na několika vysokých školách.
Tip
O praktických zkušenostech s pozicí sociálního pedagoga v základní škole Grafická v Praze 5 si můžete přečíst v článku pod názvem Význam a role sociálního pedagoga ve škole.
Ve kterých oblastech může být sociální pedagog platný
1. Žák a jeho rodina
Žák, který potřebuje spolupráci se sociálním pedagogem, často bývá z neúplné nebo nefunkční rodiny. Častým jevem bývá, že pro něj sociální pedagog představuje de facto jedinou neutrální postavu v jeho životě. Rodič může často sledovat jen svoje zájmy (nebo zbytku rodiny), třídní učitel už z podstaty své práce musí sledovat i zájmy všech ostatních žáků – a v případě, že žák jakkoli narušuje dění ve třídě, je povinen vyvozovat kázeňská/výchovná opatření. Je pak na sociálním pedagogovi, zda a jak sladí komunikační kanály mezi učiteli, rodinou a žákem. Leckdy se jedná bohužel až o terciální péči (tj. o mírnění škodlivých účinků). Je vhodné zdůraznit, že sociální pedagog pracuje dlouhodobě zejména s důvěrou rodičů. O důvěrných skutečnostech, které se od rodiny dozví, je povinen zachovat mlčenlivost.
Michalovi je jasné, že pokud nebude Sabinina rodina více spolupracovat na jejím vzdělávání, může být její další rozvoj ohrožen, a to i přes Sabininu snahu ve škole uspět. Nejdříve provedl rozhovory s třídní učitelkou a výchovnou poradkyní, kde zjistil, jaké mají předchozí zkušenosti v komunikaci s rodinou Sabiny. Nezaměřoval se na to, co nefungovalo, ale pokoušel se nacházet situace, kdy spolupráce s rodinou byla k dívčinu prospěchu.
Následovala schůzka Michala s matkou v budově školy. Michal měl radost, že se matka dostavila na první vyzvání k návštěvě školy. Setkání proběhlo v kabinetu výchovné poradkyně v odpoledních hodinách. Michal se snažil navodit tolerantní atmosféru bez prvků souzení a hodnocení. Matka byla tímto přístupem překvapená, protože byla zvyklá chodit do školy s obavami. Michal s matkou celou situaci ohledně domácí výuky Sabiny probral. Společně nastavili první krok ke zlepšení – matka zajistí stůl, kde si Sabina bude moci dělat úkoly. Michal si je vědom, že pro vyvolání větší změny je nutné si stanovovat malé, ale dosažitelné cíle. Se závěry jednání byla seznámena i Sabina. Z celého jednání provedl zápis. Byla domluvena další schůzka za dva týdny, kde bude plnění cíle vyhodnoceno. Michal se s matkou domluvil na návštěvě v rodině.
2. Žák a jeho škola
Žák, který má školní obtíže řešitelné sociálním pedagogem, může bojovat hlavně s akceptací spolužáky ve třídě. Často čelí předsudkům i ze strany učitelů – ti si nemusí uvědomovat, že žák potřebuje spíše ujišťovat než odsuzovat. Tady může sociální pedagog suplovat mediátora nejen mezi kolektivem a žákem, ale také mezi ním a kolektivem učitelů. Může o žákovi kromě jiného informovat na poradách, případně zveřejňovat relevantní informace na k tomu vyhrazeném místě (např. nástěnka ve sborovně), respektive posílat informace e-mailem na bázi newsletteru.
V případě Františka Michal začala neprodleně s diagnostiku vztahů a klimatu třídy. Potvrdilo se, že František má ve třídě pozice neoblíbeného člena stojícího na okraji skupiny – až obětního beránka. Františkovi se zatím nepodařilo navázat kamarádský vztah s žádným spolužákem ve třídě. Michal se tedy soustředil na práci s třídním kolektivem. V rámci třídnických hodin třída procházela nejrůznějšími technikami pro zlepšení komunikace, sociálních dovedností, tolerance a budování vztahů. Michal používal tzv. „ledolamky“, seznamovací či rozehřívací hry, dále hry, které žákům umožní své spolužáky lépe poznat, a to i ty, se kterými ve třídě tak často nekomunikují. Součástí hodin byla i nová tvorba pravidel chování žáků vůči sobě navzájem, která si žáci společně sestavili.
Třídnické hodiny probíhaly v tomto období třikrát měsíčně. Třídní učitelka byla při těchto hodinách zpravidla v roli pozorovatele, Michal vedl hodinu. V některých aktivitách se třídní učitelka zapojovala, anebo je sama vedla – po individuální domluvě. Každá třídnická hodina byla vyhodnocena a byly stanoveny cíle pro další hodinu.
Proběhla i tři individuální setkání Michala s Františkem, coby součást krizové intervence. Michal zjistil, že problémové chování Františka vychází z obavy, aby se dobře začlenil do kolektivu a aby zaujal nové spolužáky. Zvolil ale nešťastnou cestu šaškování, vyrušování a opozice vůči učitelům.
Michal se snažil, aby František nacházel pozitivní cesty, jak zaujmout spolužáky. Domluvil se s Františkem, že spolužákům předvede ukázku parkuru, kterému se již nějakou dobu věnuje. Jelikož Michal úzce spolupracuje s Františkovou třídní učitelkou, informoval ji o závěrech individuálních konzultací, František jí také představil svůj záměr předvést parkur. Třídní učitelkou byl návrh s nadšením přijat, což František ocenil; ukázka dopadla velmi dobře.Po několika měsících práce se třídou se klima ve třídě začalo zlepšovat. Michal plánuje znovu provést diagnostiku vztahů ve třídě. Na základě výsledků diagnostiky bude domluven a nastaven další postup.
3. Žák a jeho vnější svět
Nespokojený žák leckdy přenáší svůj neuspokojivý svět z mimoškolního prostoru do školy samotné, nejčastěji ho trápí problémy v rodině. Nezřídka se stává, že se dostane do rizikové skupiny vrstevníků a začne přejímat její pravidla a sociální návyky. Sociální pedagog v takovém případě může s žákem pracovat, a to po dohodě s vedením školy a jeho rodiči, například v rámci odpoledního doučování. Další možností je pravidelná návštěva v rodině žáka, dopomoc rodičům a žákovi při plánování a organizaci volného času apod.
(Obsah činnosti sociálního pedagoga vychází z jeho pracovní náplně práce, jednotlivé pracovní úkoly jsou upřesňovány po dohodě s vedením školy.)
Michal si uvědomuje, že Markétiny obtíže vyžadují intervenci se zapojením dalších odborníků a aktivní účastí rodiny. Michal mapováním případu zjistil, že potíže v chování začaly gradovat po rozchodu rodičů, kdy Markéta zůstala žít s matkou. Ačkoliv má Markéta s otcem hezký vztah, matka jejich kontakt zakazuje. Sama Markéta při individuálních sezeních Michalovi přiznala, že se krádeží nedopouštěla, aby danou věc získala, ale aby byla chycena a způsobila matce bolest. Je doma nešťastná, nechce tam být. Chce si takhle vybojovat, aby ji matka nechtěla a mohla žít u otce. Hodlá v krádežích dál pokračovat. Otec však po odchodu z rodiny žije na ubytovně.
I přes Michalovu intervenci se Markétino problémové chování prohlubuje. V partě začíná experimentovat s marihuanou.
…
Michal se pravidelně setkává s probačním úředníkem, který také spatřuje prohlubování nežádoucího chování a potřebu co nejrychlejší intervence, která však musí být nad rámec školy. Po dohodě s vedením školy bylo naplánováno svolání případové konference ve škole za účasti matky (Markéta se konference neúčastnila). Matce byl v průběhu případové konference doporučen diagnostický pobyt dívky ve středisku výchovné péče.
…
Michal je v kontaktu s pracovníky střediska výchovné péče, kde je Markéta aktuálně na pobytu. Je mimo jiné plánováno společné sezení obou rodičů ve středisku výchovné péče, a to za přítomnosti psychologa odborného zařízení, který má výcvik v mediaci. Cílem je upravit komunikaci v rodině po rozchodu rodičů a obnovit komunikaci dívky s otcem. Společná sezení s matkou a Markétou, která jsou rovněž plánována, mají za cíl zlepšit komunikaci matky a dcery.
…
V práci s Markétou a její rodinou bude Michal pokračovat i po ukončení diagnostického pobytu dívky, a to za součinnosti jak s probačním úředníkem, tak s ambulantním zařízením, do kterého by Markéta měla po ukončení pobytu docházet.
Sociální pedagog jakožto sociální pracovník
Sociální pedagog může přinášet pro žáky a jejich rodiče prvky sociálního poradenství a sociální prevence, a to ambulantně a terénně. Cílovou skupinou sociálního pracovníka jsou žáci docházející do školy a jejich rodiče. Konkrétní náplní práce sociálního pedagoga ve škole by tak mohlo být kromě jiného:
- Postupné vytváření sítě spolupracujících subjektů v okolí školy (fórum inkluze):
- vyjednávání možnosti spolupráce konkrétní organizace se školou,
- udržování pravidelného kontaktu se spolupracujícími organizacemi (formální i neformální, např. pozvání pracovníků organizace na akce pořádané školou),
- organizování, případně moderování případových konferencí za účelem řešení rizikových forem chování žáků školy (ve spolupráci s vedením školy a pedagogy),
- zapojování školy do komunitního plánování obce a účast na pravidelných setkáních koordinační skupiny.
- Poskytování podpory rodinám ze sociálně znevýhodňujícího prostředí:
- pomoc s přípravou na nástup do první třídy a jejich udržení v hlavním vzdělávacím proudu prostřednictvím sociálně-aktivizační činnosti a socioterapeutické činnosti,
- pomoc rodinám s přípravou do školy, pomoc se zajištěním doučování,
- podpora smysluplného trávení volného času (ve spolupráci s NNO a školou),
- pomoc s přípravou na přijímací řízení (přihlášky, doučování…),
- zlepšování sociálních a hygienických návyků v rodině ve spolupráci s rodiči,
- vyjednávání finanční podpory na aktivity žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí ve spolupráci s nadacemi a nadačními fondy. [4]
Velice zajímavě zpracovala ve své bakalářské práci z roku 2013 ve formě desatera základní zásady sociálního pedagoga Andrea Moncmannová. [5]
Desatero sociálního pedagoga
1. Respektuj souvislosti mezi charakterem společnosti a výchovně vzdělávacím procesem.
2. Uvědom si, že nejlepším způsobem řešení problémů je jejich prevence.
3. Vychovávej jedince k začlenění do společnosti.
4. Obohacuj prostředí, aby sloužilo jako nástroj k výchově.
5. Toleruj specifické vlastnosti jednotlivých skupin a jejich potřeby.
6. Nepodceňuj sílu médií.
7. Přetvářej deviační způsob života na jeho opak.
8. Podporuj zdravé vztahy otevřenou komunikací.
9. Nezapomeň na sebevýchovu.
10. Považuj sociálního pedagoga za vykonavatele těchto tezí u všech společenských kategorií.
Ke stažení:
Příloha 1: Návod k aktivitě: Deset argumentů pro sociálního pedagoga
Příloha 2: Pracovní list k aktivitě: Deset argumentů pro sociálního pedagoga
Zdroje:
[1] KOLEKTIV AUTORŮ. (2019) Metodika pro školní sociální pedagogy. Ostrava: Rozvoj rovného přístupu ke vzdělávání ve městě Ostrava, s. 5–6. [online]. [cit. 17. 1. 2020]. Dostupné z: https://socialnizaclenovani.ostrava.cz/wp-content/uploads/2019/06/Metodika-pro-%C5%A1koln%C3%AD-soci%C3%A1ln%C3%AD-pedagogy.pdf
[2] KOLEKTIV AUTORŮ. (2012) Formy spolupráce s rodinou založené na principech sociální práce. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. [online]. [cit. 17. 1. 2020]. Dostupné z: https://databaze.op-vk.cz/Product/Detail/51256
[3] MŠMT. (© 2013 – 2020). Příloha č. 3 výzvy Přehled šablon a jejich věcný výklad. Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání. Programové období 2014–2020, s. 63–64. [online]. [cit. 17. 1. 2020]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/uploads/OP_VVV/vyzva_sablony_I/Avizo_kveten_2016/Prehled_sablon_avizo.pdf (
[4] KOLEKTIV AUTORŮ. (2012) Formy spolupráce s rodinou založené na principech sociální práce. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, s. 47–48. [online]. [cit. 17. 1. 2020]. Dostupné z: https://databaze.op-vk.cz/Product/Detail/51256
[5] MONCMANNOVÁ, A. (2013). Desatero sociálního pedagoga. Bakalářská práce, vedoucí Mgr. Radim Šíp, Ph.D., Masarykova univerzita, s. 20. [online]. [cit. 18. 1. 2020]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/c77p2/Moncmannova__A._2013._Desatero_socialniho_pedagoga_-_plny_text.pdf
Mohlo by Vás zajímat
VIDEOREPORTÁŽ: „Když jdu na doučko, tak se těším do školy víc“
Již podruhé se vydáváme na ZŠ Cimburkova na pražském Žižkově, kde se setkáme se žáky, kteří chodí na doučování, a zjistíme, co se jim na něm líbí. Prozkoumáme, jak se díky doučování změnil jejich vztah k výuce a škole, a uvidíme, jak jejich proměnu vnímají samotní doučující. Tentokrát se zaměřujeme na příběhy samotných žáků, kteří často pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí.