Třídní schůzky

Ilustrační foto | FOTO: Pixabay

Třídní schůzky, tedy pravidelné setkávání skupiny rodičů dětí jedné školní třídy s třídním učitelem, jsou na dobrovolné bázi a v českých školách a školkách probíhají většinou čtyřikrát ročně. Častý formát představují dvě rodičovské schůzky a dvě informační odpoledne pro rodiče s dětmi, kdy se rodiče informují o chování a prospěchu svých dětí. Poměrně novým trendem je zapojování rodičů do fungování školy. Mimořádná třídní schůzka se zpravidla pořádá i pro rodiče prvňáků při nástupu do prvního ročníku. 

Vliv třídních schůzek na klima třídy

Třídní schůzky představují tradiční interakci mezi školou a rodiči. Jsou součástí prezentace školy rodičům. Rodiče se tak mohou seznámit s prostředím a kulturou školy, mohou poznávat fungování školy jako takové. Na rozdíl od individuálních konzultací slouží třídní schůzky k utváření školního společenství a zkvalitňují klima třídy i školy. Tím dále utužují vztahy nejen mezi rodiči navzájem, ale i ke škole, který se projevuje podporou vzdělávání, snahou řešit problémy apod. Třídní schůzka je také fórem, kde pedagog rodičům vysvětluje základní pedagogicko-psychologické zákonitosti, způsoby hodnocení aj. 

Třídní schůzky by měly být místem, kde každý bez obav sděluje své názory, ale i stížnosti; nemají být pouhým prostředkem, jak informovat o prospěchu. Poskytují příležitost ukázat školní život a kulturu a filozofii školy. [1]

Obecně se o třídních schůzkách dá říci následující:

• třídní schůzky jsou považovány za důležitý komunikační kanál mezi rodiči a školou;
• třídní schůzky vedou rodiče k pocitu sounáležitosti se školou, přispívají k vytváření školního společenství a posilováním spolupráce rodičů a školy zlepšují klima třídy i školy;
• na třídních schůzkách se potkávají rodiče s dalšími rodiči dětí stejného věku, s rodiči spolužáků svého dítěte;
• třídní schůzky mohou být využity jako důležitá součást prezentace i propagace školy;
• samotní pedagogové často označují vedení třídní schůzky za nejobtížnější úkol, který jejich profese přináší;
• pedagogové v českém školství nejsou vždy na vedení třídní schůzky kvalitně připraveni.  [2]

Třídní schůzky ve školce

Schůzky v mateřských školách mívají především informační charakter. Například v Mateřské škole Březí probíhají informační schůzky pro všechny rodiče společně. Mají výhodu předání informací ve stejný čas a na stejném místě všem rodičům. Na těchto schůzkách se předávají informace týkající se celé skupiny. V žádném případě se při nich neřeší jednotlivé děti. Schůzky probíhají zpravidla dvakrát až třikrát ročně. Je připraveno malé pohoštění a všichni jsou při příchodu přivítáni u dveří. Rodiče mají možnost pokládat jakékoli dotazy, aniž by někdo snižoval jejich význam. První společná schůzka se uskutečňuje koncem srpna. Témata jsou zpravidla organizační: náležitosti k novému školnímu roku, seznámení s dokumenty, se vzdělávacími cíli a celkovým chodem mateřské školy. Další společná schůzka probíhá v lednu pouze s rodiči předškoláků. Tato schůzka je postavena na tématech školní zralosti a školní připravenosti, rodiče dostávají nabídku psychologické depistáže dětí v rámci spolupráce s pedagogicko-psychologickou poradnou. Získají také informace k zápisu do 1. ročníku, případnému odkladu, potřebným dokumentům a důležitým termínům. Pokud během školního roku nastane specifická situace, kterou je potřeba s rodiči řešit, svolá se dodatečná individuální schůzka. [3]

Zapojení rodičů do chodu školy

Podle Roberta Čapka se běžný český rodič, který má dítě na druhém stupni ZŠ, v budově školy svého dítěte objeví několikrát za rok, většinou třikrát až čtyřikrát. Pokaždé je to jen za účelem setkání s učitelem, který mu na třídních schůzkách s větší či menší dovedností předá informace o prospěchu a chování. Většina rodičů při této příležitosti neslyší příliš povzbudivé ani příjemné věci. Někteří rodiče navíc zajdou jednou za rok na besídku nebo akademii, kde sledují kulturní vystoupení – a na několik minut spatří i své dítě. Několik rodičů se drobně angažuje při třídním výletu nebo ve školní samosprávě. A to bývá všechno. A právě v těchto případech je zcela zásadní mít alespoň dobře zvládnuté třídní schůzky. [4]

Varianty třídních schůzek není možné přesně specifikovat, ale alternativy tradičního modelu třídních schůzek jsou následující:

• individuální schůzky mezi rodiči a pedagogy;
• individuální schůzky mezi rodiči a pedagogy za účasti dětí;
• třídní schůzky za účasti dětí;
• třídní schůzky vedené dětmi.

Poslední možnosti, tedy třídním schůzkám vedeným dětmi a jejich přípravě, se zevrubně věnuje Dylan Wiliam. [5]

Komunikační dovednosti pedagoga přímo ovlivňují průběh třídních schůzek. Škála komunikačních dovedností verbálních i neverbálních je neuvěřitelně rozmanitá, zcela zásadní jsou však pro pedagogy následující doporučení: 

• působit vyrovnaně a přiměřeně sebevědomě – přehnaná dominantnost projevu bývá často pouze zástěrkou pro nejistotu;
• vystupovat s vědomím profesionality – zachovat si odstup a nadhled, i kdyby se ze strany rodičů objevila kritika;
• obléknout se vkusně a příjemně – přiměřená úprava zevnějšku dodává klid a sebedůvěru. [6]

Robert Čapek a jeho nová třídní schůzka

Koncept nazvaný nová třídní schůzka nabízí Robert Čapek. Představuje ji jako komplexní událost s velkou a patřičnou přípravou a s náležitým vyhodnocením. Cílem je příjemné setkání rodičů vedené v pozitivním duchu bez zbytečných direktiv (např. bez nutnosti přezouvání).

I. fáze – v delším období před třídní schůzkou v koordinaci s ostatními pedagogy:

• připravit přehled významného učiva z hlavních předmětů, které bylo probráno (koordinace všech učitelů, využití ŠVP a tematických plánů); pro rodiče připravit přehled v bodech o tom, co se jejich dítě naučilo; 
• připravit přehled významného učiva z hlavních předmětů, které bude probíráno v dalším období;
• shromažďovat žákovské testy, výstupy z projektů, výkresy z různých předmětů, archivovat je se jmény autorů (dát pozor na zastoupení všech žáků); tady mohou být nápomocné samy děti, když si v ideálním případě vedou průběžně portfolio;
• fotografovat zajímavé školní akce a vyučovací aktivity a dbát na to, aby byly na snímcích všechny děti ze třídy;
• promyslet a vyrobit s dětmi dárek, který bude pro rodiče na schůzce připraven;
• promyslet a sepsat v hlavních bodech aktuality, případně schůzku tematicky ozvláštnit např. pozváním odborníka;
• spolu s kolegy promyslet lepší a sofistikovanější způsob, jak zprostředkovat rodičům hodnocení dětí (lepší způsob než proužek papíru se známkami);
• připravit alespoň přibližné termíny aktivit v dalším období.

II. fáze – několik dní před třídní schůzkou:

• domyslet tematické zaměření schůzky;
• připravit ve spolupráci s dětmi pozvánku pro rodiče; tu by měli rodiče dostat alespoň deset dní předem s těmito informacemi
• 
  
  • přesný termín a čas, program třídní schůzky v bodech, plánovaný konec (max. délka trvání 2 hodiny);
• připravit harmonogram třídní schůzky;
• připravit informační listy, prezentaci učiva (označit obtížné body, témata využitá pro spolupráci s rodiči), vytisknout fotky apod.;
• probrat se školními výtvory a ubezpečit se, že každé dítě má dostatek výtvorů pro prezentaci práce;
• shromáždit poznatky o jednotlivých dětech (nikoli pouze známky);
• připravit důležité informace v písemné a elektronické formě, ideálně je zároveň zaslat e-mailem – na zvážení je zaslání informací předem, lze pak o nich efektivněji diskutovat;
• zvážit využití online kalendáře s důležitými termíny, úkoly apod.

III. fáze – v den konání třídní schůzky:

• ujasnit si celkové sdělení rodičům;
• přemýšlet o jednotlivých bodech třídní schůzky – co jen oznámit, co do diskuse;
• zkontrolovat prezentační techniku a výstupy;
• ujasnit si a sepsat, jaké informace chtít od rodičů;
• připravit se psychicky na to, že některé informace mohou vyvolat negativní nebo jinak emotivní reakce rodičů;
• osobně a ideálně s dětmi v daný den při vyučování nachystat výzdobu třídy;
• ubezpečit se, že je třída vzorně uklizená od pořádku v lavicích po vynesené koše; 
• připravit třídu na třídní schůzku:
• 
  
  • vystavit různorodé výtvory dětí s jejich jmény – pohlídat, aby tam měl každý něco; 
  • zvážit na lavicích jmenovky dětí, eventuálně rodičů;
  • připravit na místa papíry a psací potřeby, dárky, eventuálně portfolia dětí;
  • vyvěsit plány učiva, které děti už zvládly a které je ještě čekají;
  • zvážit uspořádání lavic ve smyslu omezení bariér;
• nachystat občerstvení – ideálně s pomocí dětí. 

IV. fáze – během třídní schůzky:

• být ve třídě s předstihem a každého rodiče přivítat u dveří; 
• poprosit rodiče o vypnutí zvonění u mobilních telefonů;
• zachovat optimismus, zdvořilost a profesionalitu – vůbec na nic si nestěžovat;
• odškrtávat si v harmonogramu třídních schůzek, které informace byly již rodičům předány;
• nedopustit přeskakování v programu – případné otázky a náměty k diskusi poznamenat například na tabuli, vše nad rámec programu dořešit později v diskusní části;
• mnohokrát chválit třídu jako celek (rodiče se pak také budou cítit soudržně);
• projevovat důvěryhodnost a věcnost – mít všechny poznatky ověřené, neuvádět své dojmy;
• vést také rodiče k věcnosti a seznámit je s pravidly diskuse, než se rozběhne;
• domluvit s rodiči způsoby komunikace – kdy a jak konzultovat, volat nebo psát e-maily;
• ptát se na konci třídní schůzky, co se rodičům líbilo a co by případně chtěli projednat nebo slyšet na té příští – lze vytvořit dílčí evaluaci právě proběhlých třídních schůzek.

V. fáze – po třídní schůzce:

• zapsat si poznámky o průběhu, zapsat si i vlastní podněty pro případné zkvalitnění příštích schůzek;
• nedořešené věci připravit na příště;
• na základě podnětů od rodičů a své vlastní analýzy třídní schůzky zpracovat úkoly na příští třídní schůzky; [7]
• zpracovat zápis pro rodiče, možno i dle poznámek zapisovatele z řad rodičů. 

Odkazy

[1] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 88.

[2] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 93–94.

[3] BEJDÁKOVÁ, S., STŘECHOVÁ, J., SUCHARDOVÁ, L., VÍTKOVÁ, J., ZDRUBECKÁ, H., ŽENATOVÁ, Z. (2018) Školní zralost a komunikace. Praha: Raabe, s. 94.

[4] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 20.

[5] LEAHYOVÁ, S., WILIAM, D. (2016) Zavádění formativního hodnocení: Praktické techniky pro základní a střední školy. Praha: EDUkační LABoratoř, s. 181–193.

[6] RAMPOUCHOVÁ, J. (2012) Rodiče vítáni: Třídní schůzky – žádný strach. [online] [cit. 21. 5. 2020] Dostupné z: https://www.rodicevitani.cz/nezarazene/tridni-schuzky-zadny-strach/ 

[7] ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada, s. 118–126.

Doporučené zdroje 

1. ČAPEK, R. (2013) Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada.
2. BEJDÁKOVÁ, S., STŘECHOVÁ, J., SUCHARDOVÁ, L., VÍTKOVÁ, J., ZDRUBECKÁ, H., ŽENATOVÁ, Z. (2018) Školní zralost a komunikace. Praha: Raabe.
3. CANGELOSI, J. S. (2009) Strategie řízení třídy: jak získat a udržet spolupráci žáků při výuce. Praha: Portál.
4. FELCMANOVÁ, A. A KOL. (2013) Rodiče – nečekaní spojenci: jak rozvíjet partnerský dialog mezi školou a rodinou. Praha: Člověk v tísni.
5. FEŘTEK, T. (2011) Rodiče vítáni: praktický návod, jak usmířit rodiče a učitele našich dětí. Praha: Yinachi.
6. LEAHYOVÁ, S., WILIAM, D. (2016) Zavádění formativního hodnocení: Praktické techniky pro základní a střední školy. Praha: EDUkační LABoratoř.