Foto zdroj: Freepik
Ve finském vzdělávacím systému se inkluze nechápe jako opatření určené úzké skupině dětí. Naopak je součástí každodenní práce škol a vztahuje se na široké spektrum žáků a žákyň – děti s odlišným mateřským jazykem, děti se zdravotním omezením i děti se speciálními vzdělávacími potřebami.
Dlouhodobě se ukazuje, že finské školy dokážou kombinovat důraz na rovnost s vysokými nároky na kvalitu vzdělávání. Přestože se výsledky žáků a žákyň z Finska v mezinárodním šetření PISA v posledních letech zhoršily, finský vzdělávací systém zůstává příkladem toho, že důraz na inkluzi je možné kombinovat s vysokou úrovní vzdělávání [1].
Jedním z charakteristických rysů finského přístupu je snaha zachytit vzdělávací obtíže co nejdříve. Potřeba podpory je sledována už v předškolním období a školy mají k dispozici nástroje, jak reagovat bez nutnosti okamžité diagnostiky [2], [3]. Pomoc se nastavuje postupně, podle aktuálních potřeb dítěte. Rozhodující není diagnóza, ale funkční dopad obtíží na učení.
Finský systém pracuje s jasně strukturovaným, ale zároveň pružným rámcem podpory:
Běžná podpora – Diferencovaná výuka, individuální přístup vyučujících, krátkodobé doučování a spolupráce s rodinou.
Intenzivní podpora – Zapojení speciálních pedagogů a asistentů, individuální vzdělávací plán a pravidelné vyhodnocování pokroku.
Speciální podpora – Formální rozhodnutí o podpoře, vyšší finanční nároky a širší odborný tým (např. psycholog, sociální pracovník, zdravotní sestra) [4].
Speciální školy a třídy ve Finsku existují, ale využívají se spíše výjimečně. Zároveň je možné, aby se žák či žákyně následně vrátil do běžné třídy, pokud se jeho situace změní.
Vyučující ve Finsku mají vysokou míru autonomie a zároveň odpovědnosti. Všichni absolvují magisterské studium a systematicky se připravují na práci s heterogenními třídami. Žáci a žákyně se často hodnotí slovně. Hodnocení je rovněž orientované na individuální pokrok, nikoli pouze na výkon [4]. Opakování ročníku je spíše výjimkou než běžným nástrojem. Jinak řečeno, vzdělávání je zde chápáno jako podpora rozvoje, nikoli selekce.
Nizozemský přístup k inkluzivnímu vzdělávání se zakládá na myšlence sdílené odpovědnosti. Od roku 2014 tu funguje systém Passend onderwijs („vhodné vzdělávání“). Jeho hlavní myšlenkou je zajistit každému žáku či žákyni odpovídající vzdělávací cestu bez toho, aby byli předčasně vyčlenění [7].
Všechny nizozemské školy – běžné i speciální – se musí povinně zapojit do regionálních podpůrných uskupení (Samenwerkingsverbanden, SWV). Jejich úkolem je koordinovat dostupnost odborníků, finanční zdroje i přechody dětí mezi školami tak, aby bylo možné udržet dítě v místním prostředí co nejdéle [6].
Podpora dětí se v Nizozemsku zároveň řeší týmově a napříč různými oblastmi. Ve školách fungují například:
Schoolondersteuningsteam (SOT) – tým propojující školu s odborníky SWV a službami pro děti a mladistvé, který společně s rodiči plánuje podporu.
Zorgadviesteam (ZAT) – poradní tým zaměřený na včasnou intervenci, typický zejména pro městské oblasti [6].
Součástí nizozemského přístupu je také péče o wellbeing dětí i pedagogického personálu. Školy pracují s prevencí přetížení, podporují psychickou pohodu a vytvářejí podmínky pro dlouhodobě udržitelnou práci vyučujících [5].
Finské a nizozemské zkušenosti ukazují, že funkční inkluze se neopírá o jednotlivce, ale o nastavení systému podpory kolem školy. Jejich společným rysem je dostupná odborná pomoc, týmová spolupráce a jasné rozdělení odpovědnosti. Kromě toho v obou zemích hraje důležitou roli včasná podpora a spolupráce s dalšími odborníky.
V příštím závěrečném dílu série se zaměříme na to, co ze zahraniční praxe je možné přenést do prostředí českého školství a co nikoliv.
Zdroje:
[1] University of Jyväskylä. (2023). PISA 2022: Performance fell both in Finland and in nearly all other OECD countries.
[2] EDUin. (2019). Finská škola je inkluzivní, otevřená a autonomní. Je to cesta i pro tu českou?
[3] Zapojme všechny. (2020). Osobní zkušenost s inkluzivním vzděláváním ve finském školství (okres Oulu).
[4] Zapojme všechny. (2020). Jak se známkuje ve Finsku.
https://zapojmevsechny.cz/clanek/280-jak-se-znamkuje-ve-finsku
[5] Řízení školy. (2021). Čím inspiruje nizozemské školství?
https://www.ucitelske-listy.cz/2021/11/cim-inspiruje-nizozemske-skolstvi.html
[6] Koers VO. (n.d.). Passend onderwijs: Tailored education (secondary education).
https://www.koersvo.nl/images/documents/Passend-Onderwijs_Tailored-Education-Secondary-education.pdf
[7] Government of the Netherlands. (n.d.). Appropriate education (Passend onderwijs).
https://www.government.nl/topics/appropriate-education
Itálie a Kanada patří mezi země, které inkluzivní vzdělávání rozvíjejí dlouhodobě, ale odlišnými cestami. Zatímco Itálie zvolila úplnou integraci bez speciálních škol, Kanada staví na spolupráci školy, rodiny a komunity a na principech tzv. univerzálního designu výuky. Druhý díl série přibližuje oba přístupy a ukazuje, co si z nich mohou odnést pro inspiraci české školy.
Vzdělávání, které je otevřené všem dětem bez ohledu na jejich zdravotní stav, sociální zázemí nebo mateřský jazyk, dnes není vnímáno pouze jako otázka pedagogického přístupu. Na mezinárodní úrovni je považováno za základní lidské právo a zároveň je předpokladem kvalitního a spravedlivého vzdělávacího systému. Debata o inkluzi proto neprobíhá izolovaně v jednotlivých státech. Naopak je formována doporučeními mezinárodních organizací. Ty se opírají o data z výzkumů i srovnání vzdělávacích systémů napříč světem.