Vzdělávání, které je otevřené všem dětem bez ohledu na jejich zdravotní stav, sociální zázemí nebo mateřský jazyk, dnes není vnímáno pouze jako otázka pedagogického přístupu. Na mezinárodní úrovni je považováno za základní lidské právo a zároveň je předpokladem kvalitního a spravedlivého vzdělávacího systému. Debata o inkluzi proto neprobíhá izolovaně v jednotlivých státech. Naopak je formována doporučeními mezinárodních organizací. Ty se opírají o data z výzkumů i srovnání vzdělávacích systémů napříč světem.
Inkluze ve světě – inspirace pro české školství
Tereza Kubešová
23.01.2026
Učitel/učitelka
Ředitel/ředitelka
Školní poradenský pracovník/ce
Asistent/ka pedagoga
Škola
Foto zdroj: Freepik
Díl 1: Proč je inkluze globálním tématem?
V prvním díle přibližujeme globální rámec inkluze a ukazujeme, jak se toto téma týká českých škol a jejich každodenní praxe.
Inkluze jako mezinárodní závazek
Základním dokumentem v oblasti inkluzivního vzdělávání je Úmluva o právech osob se zdravotním postižením OSN, konkrétně její článek 24. Ten zavazuje signatářské státy k tomu, aby zajistily inkluzivní vzdělávací systém na všech úrovních – od předškolního vzdělávání až po terciární stupeň [1]. Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením zároveň zdůrazňuje, že inkluze neznamená pouze fyzické umístění dítěte do běžné školy. Skutečně inkluzivní vzdělávání vyžaduje: přizpůsobení výuky, úpravy vzdělávacího prostředí, dostupná podpůrná opatření a aktivní zapojení dítěte do vzdělávacího procesu [2].
UNESCO a OECD: inkluze jako podmínka kvality vzdělávání
Na globální úrovni se inkluzi dlouhodobě věnuje také UNESCO, které ji považuje za jeden z nejdůležitějších předpokladů naplnění Cíle udržitelného rozvoje č. 4, tedy zajištění kvalitního vzdělávání pro všechny. Ve svých zprávách upozorňuje, že navzdory politickým závazkům zůstává vyloučení z běžného vzdělávání realitou pro miliony dětí. Jde zejména o ty se zdravotním postižením, ze sociálně znevýhodněného prostředí nebo s odlišným mateřským jazykem [3].
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development, OECD) pak do debaty přináší srovnávací data ze svých členských států. Z těch vyplývá, že inkluzivní opatření mohou zlepšovat vzdělávací výsledky všech žáků a žákyň. Ovšem pouze tehdy, pokud jsou: provázena odpovídajícím financováním, systematickým vzděláváním vyučujících a funkční podporou přímo ve třídě [4].
Co přináší inkluze tam, kde funguje dlouhodobě
Mezinárodní organizace neovlivňují vzdělávací politiku jednotlivých států pouze doporučeními. Prostřednictvím grantů, rozvojových programů a financování změn stále častěji podmiňují podporu tím, že projekty respektují principy inkluzivního přístupu. Například Světová banka deklarovala, že od roku 2025 budou všechny její vzdělávací projekty „disability-inclusive“, tedy přístupné i dětem se zdravotním postižením [5]. Podobné požadavky uplatňuje také UNICEF a další mezinárodní instituce.
Zkušenosti jednotlivých států však ukazují, že zakotvení inkluze v legislativě samo o sobě nestačí. Zásadní roli hraje způsob jejího zavádění do praxe, a především podpora vyučujících a školních týmů [6]. Proč se inkluzi věnuje většina vyspělých zemí? Důvodem není pouze mezinárodní tlak, ale také praktické zkušenosti přímo ze školního prostředí.
Země, které inkluzi rozvíjejí dlouhodobě, upozorňují na několik společných přínosů. Jde například o:
lepší spolupráci mezi školami, rodinami a odbornými službami,
menší segregaci a vylučování dětí z hlavního vzdělávacího proudu,
rozvoj sociálních dovedností a tolerance u všech dětí,
efektivnější využívání podpůrných opatření včas, nikoli až při selhání. [7]
Zároveň se ukazuje, že inkluze funguje především tam, kde školy nejsou ponechány samy sobě, ale opírají se o systém podpůrných služeb a jasně nastavenou spolupráci.
Jak to souvisí s českým kontextem?
Česká republika se k principům inkluzivního vzdělávání přihlásila formálně, a to zejména novelou školského zákona platnou od roku 2016. Přesto zůstává inkluze v českém prostředí často vnímána jako administrativní zátěž, práce navíc pro vyučující nebo jako téma spojené především s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Podle toho, co lze vidět v zahraničí, je ale patrné, že inkluze není izolované opatření pro malou skupinu dětí. Je způsobem, jak nastavit vzdělávání pro různorodý kolektiv jako celek. Právě proto je ve v řadě zemí ukotvena v každodenní praxi škol.
Inkluzivní vzdělávání se stalo globálním tématem proto, že reaguje na realitu dnešních tříd. Jejich rozmanitost, rozdílné potřeby dětí i proměny společnosti. Nejde o jednorázovou reformu, ale o dlouhodobý proces, který se v různých zemích vyvíjí odlišným tempem a různými cestami.
V dalších dílech série se proto zaměříme na konkrétní příklady ze zahraničí a budeme hledat odpověď na otázku, co z těchto zkušeností může být inspirativní i pro české školy. Podíváme se na přístupy zemí, kde má inkluzivní vzdělávání dlouhou tradici – konkrétně na Itálii, Kanadu, Nizozemsko a Finsko. Zaměříme se na to, které podpůrné prvky ve školách fungují, jak jsou nastaveny podpůrné systémy a jakou pomoc potřebují vyučující při práci s různorodým kolektivem.
Zdroje
[1] United Nations. (2006). Convention on the Rights of Persons with Disabilities. https://www.un.org/disabilities/documents/convention/convoptprot-e.pdf
[2] United Nations Committee on the Rights of Persons with Disabilities. (n.d.). General comment No. 4 (2016): The right to inclusive education. United Nations. https://digitallibrary.un.org/record/1313836
[3] UNESCO. (2015). Education 2030: Incheon Declaration and Framework for Action for the implementation of Sustainable Development Goal 4. UNESCO. https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000245656
[4] OECD. (2022). Equity and inclusion in education: Supporting vulnerable students and schools. OECD Publishing. https://doi.org/10.1787/e9072e21-en
[5] World Bank. (2021). All education projects will be disability-inclusive starting 2025. World Bank Group. https://openknowledge.worldbank.org/handle/10986/35744
[6] European Agency for Special Needs and Inclusive Education. (2014). Organisation of provision to support inclusive education: Summary report https://www.european-agency.org/resources/publications/organisation-provision-support-inclusive-education-summary-report
[7] European Agency for Special Needs and Inclusive Education. (2014). Organisation of provision to support inclusive education: Summary report https://www.european-agency.org/resources/publications/organisation-provision-support-inclusive-education-summary-report
Mohlo by Vás zajímat
Inkluze ve světě – inspirace pro české školství (4. díl)
V předchozích dílech série jsme se zaměřili na konkrétní příklady inkluze z Itálie, Kanady, Finska a Nizozemska. V závěrečném dílu shrnujeme, v čem se tyto zkušenosti prolínají a co z nich může být užitečné pro české školy.
Inkluze ve světě – inspirace pro české školství (3. díl)
Finské a nizozemské školství ukazují, že inkluzivní vzdělávání jde ruku v ruce se systémovou podporou škol a vyučujících. Ve Finsku je inkluze dlouhodobě součástí běžné výuky. Nizozemské školství pracuje s regionálními podpůrnými sítěmi a důrazem na wellbeing nejen dětí, ale i vyučujících. Oba tyto přístupy přibližuje třetí díl naší série věnované inkluzi ve světě.
Inkluze ve světě – inspirace pro české školství (2. díl)
Itálie a Kanada patří mezi země, které inkluzivní vzdělávání rozvíjejí dlouhodobě, ale odlišnými cestami. Zatímco Itálie zvolila úplnou integraci bez speciálních škol, Kanada staví na spolupráci školy, rodiny a komunity a na principech tzv. univerzálního designu výuky. Druhý díl série přibližuje oba přístupy a ukazuje, co si z nich mohou odnést pro inspiraci české školy.
Konzultační centrum