Neformální vzdělávání a volnočasové kluby

Foto: Miroslav Bocan, garant propojování FNV, PROP

Na otázky k tomuto tématu odpověděl Miroslav Bocan, odborný garant oblasti propojování formálního a neformálního vzdělávání v rámci projektu Podpora rovných příležitostí realizovaným NPI, který se této problematice dlouhodobě věnuje.

Proč je neformální vzdělávání považováno za důležité pro rozvoj žactva?

Obecně platí, že docházka do organizovaných volnočasových aktivit má nesmírně pozitivní dopad na všeobecný rozvoj dětí, mládeže, ale i dospělých. V rámci projektu Podpora rovných příležitostí (PROP) jsme školy v oblasti neformálního vzdělávání podporovali různými způsoby. Jednou z možností bylo zřízení pozice pracovníka volnočasových aktivit, jehož role byla víceúrovňová. Součástí jeho náplně práce bylo zejména vedení školních aktivit či kroužků otevřených všem žákům a žákyním, včetně těch se sociálním znevýhodněním, na jejichž podporu byl projekt zaměřen. Mezi doporučované formy podpory patřilo také zřízení volnočasového klubu přímo ve škole. Tedy něco na způsob nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM), kdy žáci a žákyně mohou do klubu docházet dle svých možností a zájmu, nikoliv pravidelně. Nicméně docházka do takového klubu může být předstupněm k docházce do pravidelné organizované aktivity.

Dále měl tento pracovník motivovat žactvo k docházce a pravidelné účasti na volnočasových aktivitách – jak těch, které škola sama organizuje, tak i těch nabízených externími organizacemi. Důležitou součástí jeho práce byla spolupráce s rodiči, kterým pomáhal porozumět přínosům těchto aktivit pro rozvoj jejich dětí. Součástí činností byla i spolupráce se zmiňovanými organizacemi, propojovat formální vzdělávání ve škole s neformálním vzděláváním, které tyto organizace nabízejí. V neposlední řadě měl ostatní vyučující informovat o úspěších žactva ve volnočasových aktivitách a podporovat systematické rozvíjení tohoto tématu v rámci školy.

Další významná forma podpory spočívala v tom, že školy mohly čerpat finance na realizaci mimoškolních zážitkových akcí a umožnit tak žákům a žákyním se sociálním znevýhodněním se těchto akcí účastnit zdarma či výraznou slevou. Díky tomu mohli s kolektivem trávit čas i na mimoškolních akcích, kterých se běžně, především z finančních důvodů, neúčastnili.

Jaké dopady neformálního vzdělávání byly napříč školami nejčastěji pozorovány?

Vyučující pozorovali, že účast žáků a žákyní se sociálním znevýhodněním v mimoškolních aktivitách, ať už v docházce do kroužku, klubu nebo na mimoškolních akcích, má významný dopad na třídní klima. Tito žáci měli možnost sdílet nevšední zážitky, které často prožívali vůbec poprvé, se svými spolužáky a zároveň poznat vyučující v jiné roli než při běžné výuce. V evaluačních zprávách vyučující poukazovali na to, že se díky účasti na mimoškolních akcích nebo v kroužku u těchto žáků pozitivně mění vztah ke kolektivu, vyučujícím i škole jako takové.

Důležité je také zmínit skutečnost, že si žáci a žákyně účastí ve volnočasových aktivitách rozšiřují svůj sociální kapitál, tedy síť vztahů a kontaktů, které mohou využívat i v dalším životě. To je důležité především pro žáky a žákyně se sociálním znevýhodněním, kteří žijí např. ve vyloučených lokalitách a svůj životní prostor sdílí většinou jen s lidmi (rodinami), které mají podobné životní trajektorie, jako třeba jejich rodiče – nezaměstnanost, zadluženost, nízké vzdělání.

Dopady neformálního vzdělávání se však projevují i u vyučujících, zejména v jejich pohledu na žáky a žákyně se sociálním znevýhodněním. 

U žactva z „běžných“ rodin mají vyučující zpravidla jasnější představu o jejich možnostech a potřebách – často je znají i z mimoškolních aktivit a mají lepší povědomí o jejich rodinném zázemí. Naopak u žactva ze sociálně znevýhodněného prostředí tento vhled vyučujícím mnohdy chybí, což může ovlivňovat porozumění situaci těchto dětí. Jejich rodiče se školou příliš nekomunikují, děti se mimoškolních aktivit, kde je nějaký prostor pro vzájemné poznání, často neúčastní. Vyučující je tedy znají především ze školní výuky, vědí, které předměty jim nejdou, že nemívají domácí úkoly, potřebné pomůcky apod. Neúspěch těchto žáků a žákyní ve výuce či neúčast v mimoškolních aktivitách vnímají spíše jako nezájem. Pokud se ale povede děti se sociálním znevýhodněním přivést do mimoškolních aktivit, vyučující mají větší možnost poznat příčiny jejich dosavadního neúspěchu či nezájmu. Dozví se například, že v rodině se třemi a více dětmi je pouze jeden psací stůl, možná jeden počítač a rodič, který sám ve vzdělávání nebyl příliš úspěšný, a tedy není ani kompetentní ani motivovaný své dítě k učení či zájmové činnosti vést. Na druhou stranu také vyučující vidí, že i tito žáci a žákyně mohou v něčem vynikat a být úspěšní, ať už se jedná o hudební, pohybový nebo jakýkoli další kroužek.

Jaké typy aktivit se v rámci projektu objevovaly nejčastěji?

Z průběžných peer to peer setkání se zástupci škol a evaluačních zpráv víme, že to byly různé exkurze, besedy, jednodenní i vícedenní výlety, školy v přírodě, lyžařské kurzy atd. Některé aktivity školy realizovaly už v minulosti, nově se jich ale účastnili i žáci se sociálním znevýhodněním, a právě to bylo pro vyučující velmi cenné. Některé školy realizovaly i náročnější akce, např. stanování, cyklovýlety, vodácké kurzy apod.

Jaký vliv měla finanční dostupnost těchto aktivit na zapojení dětí?

Finanční podpora měla na zapojování dětí se sociálním znevýhodněním veliký vliv. Vyučující si cenili toho, že se mimoškolních aktivit mohou účastnit celé kolektivy, že u žáků a žákyní se sociálním znevýhodněním pozorují zlepšení docházky, školních výsledků, zájmu o školu a že se celkově zlepšuje klima ve třídách, jak bylo řečeno výše.

S jakými obtížemi se školy při realizaci neformální výuky a zážitkových akcí nejčastěji potýkaly?

Opět z evaluačních zpráv a rozhovorů se zástupci škol víme, že obtíže či překážky, které školy řešily, se projevovaly v několika rovinách. V první řadě to byla časová náročnost realizace mimoškolní akce pro samotné vyučující.

Dále byla zmiňována nespolupráce či nedůvěra rodičů – jelikož jejich dítě nikdy nebylo na mimoškolní akci, považovali jeho účast za zbytečnou, často měli pocit, že když se neučí a jede se na výlet (který navíc stojí peníze), není to škola a je zbytečné, aby se dítě účastnilo. Což je ale právě omyl – díky účasti na těchto akcích si děti krom jiného upevňují vztah ke škole. Postupem času však své mínění s nadšením svých dětí měnili.

Třetí překážka byla v zadání a administraci akce. Školy měly poměrně volné ruce v tom, jak akci zrealizují a jak využijí poskytnuté finance, důležité bylo, že na akci budou i žáci a žákyně se sociálním znevýhodněním a že finanční podpora bude věnována v první řadě jim. Ne vždy si tedy byly jisté, jestli postupují správně, ale od toho v terénu působili naši krajští konzultanti, kteří školám s realizací či administrací pomáhali.

Které formy neformálního vzdělávání se ukázaly jako dlouhodobě udržitelné? / Co v rámci neformálního vzdělávání funguje dlouhodobě a má smysl rozvíjet dál?

Především nesmí chybět motivace vyučujících a práce s celým sborem ze strany vedení školy. Také je důležité realizované aktivity vyhodnocovat a sledovat dopad na žactvo a na klima tříd i celé školy. Pokud vidíme, že žák či žákyně díky docházce např. do školního volnočasového klubu, nebo účastí na mimoškolních akcích mění svůj přístup ke škole, je to signál, že aktivita má smysl a zároveň to má vliv i na motivaci vyučujících.

Důležitým faktorem udržitelnosti je také dobrovolnost a smysluplnost aktivit z pohledu samotných žáků a žákyní. Právě tehdy, když se mohou zapojovat bez tlaku a mají možnost ovlivnit podobu aktivit, roste jejich motivace i pravidelná účast. Samozřejmě ale, že bez vnější motivace žactva ze strany vyučujících a dalších aktérů by to nefungovalo.

Z metodického hlediska se jako klíčové navíc ukazuje realistické nastavení rozsahu aktivit a jejich propojení s běžným chodem školy. Neformální vzdělávání je dlouhodobě udržitelné tehdy, když není vnímáno pouze jako „nadstavba“, ale jako přirozená součást podpory žactva a školní kultury.

Dlouhodobě udržitelné by pak mohly být všechny zmíněné druhy aktivit z oblasti neformálního vzdělávání. Určitě si škola může dovolit zřídit volnočasový klub či jinou pravidelnou aktivitu, která bude dostupná pro žactvo se sociálním znevýhodněním. Pokud jde o mimoškolní akce, i ty lze realizovat „nízkonákladově“, aby byly dostupné pro všechny, i pro žactvo se sociálním znevýhodněním.

Proč bychom měli ve škole podporovat neformální vzdělávání?

Pokud chceme dbát na všeobecný rozvoj dětí, což je úkolem školy, musíme zařazovat do nabídky i aktivity z oblasti neformálního vzdělávání. Je-li ve škole více žáků a žákyní se sociálním znevýhodněním, kteří nemají ke škole úplně pozitivní vztah, respektive jejich rodiče škole příliš nedůvěřují, a nechtějí své dítě zavázat k docházce do pravidelné aktivity, nabízí se zřídit ve škole právě volnočasový / otevřený klub. Docházka do něj by neměla být závazná, ale právě proto může být pro tyto děti atraktivní. Po přijmutí tohoto neformálního prostředí se pak děti snáze rozhodnou pro docházku do některého z pravidelných kroužků. V tom může velmi dobře zapůsobit právě i pracovník klubu, který by měl v tomto spolupracovat s rodiči a na základě talentu a zájmu dítěte může pomoci s jeho výběrem.

Každá škola také realizuje mimoškolní akce, jako jsou exkurze, výlety apod. Důležité ale je, aby tyto aktivity nebyly jen pro ty žáky a žákyně, kteří mají finance na jejich absolvování. Je vhodné, aby škola kladla důraz na to, aby se jich, pokud možno účastnily celé kolektivy i s žactvem se sociálním znevýhodněním, či těmi, kteří o takové aktivity nemají zájem. Tím, že žáci a žákyně mohou poznat nová místa, prožít nevšední zážitky, a hlavně zažít vyučující i spolužáky v mimoškolním prostředí a v neformálních aktivitách, se u nich daleko lépe buduje vztah ke kolektivu a ke škole a vzdělávání. Vyučující, kteří mají se začleňováním žactva se sociálním znevýhodněním aktivní zkušenost, například i díky projektu PROP, už tyto pozitivní změny vnímají a cení si jich.

Webináře z oblasti neformálního vzdělávání:

Význam neformálního vzdělávání v podpoře sociálně znevýhodněných žáků

Motivace dětí: úvod do behaviorálních a koučovacích metod

Jak dobře nastavit žetonový systém ve třídě

Koncept wellbeingu v kontextu zážitkových a volnočasových aktivit

Jak reflektovat zážitkové aktivity

Spolupráce školy s rodiči znevýhodněných žáků a komunitní role školy