Metody AAK lze dělit podle několika kritérií, nejčastěji však podle toho, zda vyžadují využití komunikační pomůcky či nikoli. V praxi rozlišujeme dvě základní skupiny:
Tyto metody nevyžadují žádné externí vybavení – komunikátor používá vlastní tělo, především ruce, gesta, výraz obličeje, pohled či polohu těla. K nejznámějším formám patří:
gesta a mimika (např. ukazování, kývání hlavou),
manuální znaky – jednoduché znaky srozumitelné v konkrétním kulturním prostředí,
znakový jazyk (např. český znakový jazyk – ČZJ),
prstová abeceda, která umožňuje hláskování slov pomocí specifických tvarů prstů.
Systémy bez pomůcek jsou výhodné pro svou okamžitou dostupnost, ale vyžadují motorické dovednosti a vizuální kontakt mezi komunikujícími. [1]
Tyto metody vyžadují externí pomůcky – od jednoduchých papírových kartiček až po složitá digitální zařízení. Dále je lze rozdělit do dvou podskupin:
a) Netechnické systémy (low-tech/no-tech)
Nezahrnují elektroniku a jsou často využívány jako první forma AAK. Patří sem:
komunikační tabulky (kartičky s obrázky, slovy nebo piktogramy uspořádané do tematických celků),
komunikační knihy (vícestránkové verze tabulek),
obrázkové symboly (např. PCS, Widgit, METACOM, VOKS),
fotografie reálných předmětů, situací nebo osob,
světelná a zvuková ukazovátka, která pomáhají při výběru symbolů u osob s těžkým pohybovým omezením.
b) Technické systémy (high-tech)
Zahrnují elektronická zařízení, která umožňují hlasový nebo vizuální výstup. Mezi nejčastěji používané patří:
tablety nebo počítače s komunikačními aplikacemi (např. Grid, GoTalk NOW, Proloquo2Go)
elektronické komunikátory s předem nahranými frázemi,
zařízení s výstupem pomocí syntetizovaného hlasu (speech-generating devices – SGD),
oční ovládání (eye-tracking), které umožňuje výběr pomocí pohledu, zejména u osob s těžkým tělesným postižením.
Technické systémy rozšiřují možnosti sdělení, umožňují větší nezávislost a zapojení do výuky, vyžadují však zpravidla nácvik a technickou podporu [2].
Systém obsahuje více než 350 základních znaků a symbolů, které jsou rozděleny do osmi výukových stupňů podle náročnosti. Výuka probíhá postupně – dítě začíná se znaky a slovy, která se vztahují k jeho bezprostředním potřebám a běžným denním situacím (např. jídlo, pití, potřeba pomoci) a teprve postupně přechází ke složitějším strukturám [3].
Využití v praxi
Makaton je určen především pro děti (i dospělé) s výrazným omezením komunikačních schopností – typicky se využívá u osob s:
poruchou autistického spektra (PAS),
mentálním postižením,
vývojovou dysfázií,
případně u osob s kombinovaným postižením.
Přínosy systému Makaton:
podporuje porozumění jazyku skrze vizuální a motorické podněty,
usnadňuje rozvoj řečových dovedností, protože znaky jsou vždy doprovázeny mluveným slovem,
umožňuje aktivní zapojení dítěte do komunikace i tehdy, když ještě neovládá verbální řeč,
posiluje sebevědomí a sociální interakci.
Z hlediska pedagogické praxe je systém výhodný také v tom, že lze znaky a symboly snadno integrovat do běžného školního dne – při výuce, v režimových činnostech, během hry i v kontaktu s rodinou [4].
VOKS je česká adaptace původního amerického systému PECS (Picture Exchange Communication System), kterou pro domácí praxi upravila Margarita Knapcová [5]. Tento systém je založen na principu výměny obrázků mezi dítětem a komunikačním partnerem. Dítě si zvolí obrázek, který reprezentuje jeho přání, potřebu nebo sdělení, a předá jej dospělé osobě, čímž dochází k navázání komunikace. Hlavní předností tohoto přístupu je jeho srozumitelnost a možnost využití i u velmi malých dětí, případně u osob s omezenou schopností koncentrace či motoriky. VOKS se dá dobře zavádět v různých kontextech – doma, ve školce, ve škole i v terapii. Jeho používání nevyžaduje předchozí znalost symbolů či písmen.
Výhody:
intuitivní forma komunikace,
využitelný napříč věkovými skupinami,
podporuje rozvoj záměrné komunikace a motivaci ke sdělování potřeb,
flexibilní struktura umožňuje individualizaci.
Limity:
VOKS je u nás nejčastěji využíván u dětí s poruchou autistického spektra, ale i u dětí s mentálním či kombinovaným postižením, u nichž je obtížné vytvořit a udržet funkční verbální řeč.
Zdroj: https://www.voksknapcova.cz/
Blissymbolika (někdy označovaná jako Bliss) je grafický komunikační systém, který používá abstraktní symboly k reprezentaci slov a pojmů. Tento systém vytvořil Charles K. Bliss v polovině 20. století s cílem vytvořit univerzální, jazykově neutrální způsob komunikace [6]. Základ systému tvoří přibližně 50 základních grafických prvků (např. čára, kruh, šipka, trojúhelník), které se kombinují do složitějších symbolů vyjadřujících konkrétní i abstraktní pojmy. Například symbol pro „jíst“ může být znaku pro „ústa“ a znaku pro „akci“ [7].
Charakteristika systému Bliss
Blisssymbolika je logická a strukturovaná, což ji činí velmi přehlednou, avšak současně náročnější na osvojení.
Využívá se zejména u osob, které nemohou používat řeč a potřebují rozsáhlý a přesný komunikační systém – často v kombinaci s dalšími formami podpůrné komunikace.
V praxi je nejčastěji využívána v rehabilitačních nebo vzdělávacích zařízeních, především v zemích, kde je k dispozici systematická výuka Bliss symboliky.
Výhody a limity
Výhodou systému je jeho rozsáhlá vyjadřovací schopnost – je možné pomocí něj vyjadřovat i gramatické vztahy a abstraktní pojmy (např. časové nebo vztahové kategorie).
Limitem v běžné pedagogické praxi je však komplexnost systému – vyžaduje dlouhodobé vedení, trénink a důslednou práci s uživatelem.
V českém prostředí se využívá spíše ojediněle, přesto existují jednotlivé příklady jeho úspěšného zavedení (zejména v kombinaci s technickými pomůckami, např. komunikačními zařízeními s výstupem symbolů).
Zdroj: https://www.omniglot.com/writing/blissymbolics.htm
Výběr vhodné metody AAK závisí na individuálních potřebách dítěte, jeho schopnostech i prostředí, ve kterém se pohybuje. Ať už se jedná o jednoduchá gesta, obrázkové systémy nebo pokročilá technologická zařízení, cílem AAK je vždy zprostředkovat smysluplnou a funkční komunikaci. Pro efektivní zavedení do pedagogické praxe je nezbytná mezioborová spolupráce a citlivý přístup ke každému dítěti.
[1] Beukelman, D., & Light, J. (2020). Augmentative and alternative communication: Supporting children and adults with complex communication needs.
[2] Light, J., Mcnaughton, D., & Caron, J. (2019). New and emerging AAC technology supports for children with complex communication needs and their communication partners: State of the science and future research directions. Augmentative and Alternative Communication, 35, 26 - 41. https://doi.org/10.1080/07434618.2018.1557251.
[3] Larkin, A. (2021). How effective is Makaton in encouraging communication, the formation of speech, and enhancing positive social interaction in children and young people?. Abstracts. https://doi.org/10.1136/archdischild-2021-rcpch.308.
[4] Bednarski, M. (2016). The Exploring of Implementing Makaton in Multi – Sensory Storytelling for Children with Physical and Intellectual Disabilities Aged Between 5 and 10, 47, 1-61.
[5] Knapcová, K. (2011). Výměnný obrázkový komunikační systém VOKS. Praha: Národní ústav pro vzdělávání.
[6] Sohail, U., & Traum, D. (2019). A Blissymbolics Translation System. , 32-36. https://doi.org/10.18653/v1/W19-1705.
[7] Bliss, C. K. (1949). Semantography: A Non-alphabetical Symbol Writing Readable in All Languages. Institute for Semantography.
NPI přináší seriál o možnostech využití alternativní a augmentativní komunikace, která představuje klíčový nástroj pedagogické podpory dětí s narušením komunikačních schopností. V prvním díle se dozvíte, jak tato metoda umožňuje efektivní dorozumívání, participaci na vzdělávání a rozvoj jazykových dovedností u těchto dětí. Pro vyučující je prostředkem k individualizaci výuky, inkluzi a hlubšímu porozumění potřebám dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.
Různorodost digitálních kompetencí dětí ve třídách je běžná realita. Každé má jiné tempo, potřeby i možnosti. Jak na to reagovat? Nejde jen o nákup pomůcek, ale hlavně o promyšlenou podporu. Těmto otázkám se věnuje NPI a nabízí konkrétní pomoc pro výuku dětí se speciálními vzdělávacími potřebami včetně inspirace z praxe, nástrojů a sdílených zkušeností.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví (MZ) představilo nový metodický materiál, který slouží jako praktický a srozumitelný průvodce pro školy. Jeho cílem je zajistit bezpečné, kvalitní a plnohodnotné vzdělávání dětí s diabetem a zároveň posílit metodickou podporu školám při práci s dětmi se zdravotním znevýhodněním. Dokument pomáhá školám vytvářet inkluzivní prostředí, které zohledňuje individuální potřeby těchto dětí.