Úvod do alternativní a augmentativní komunikace. Jak pomáhá dětem a vyučujícím? – 1. díl

Foto zdroj: Freepik

Komunikace je základem pro navazování vztahů, sdílení emocí, potřeb a zkušeností nebo pro rozvoj poznání. Pro většinu rodičů i vyučujících je přirozené vést s dítětem rozhovor – skrze slova, gesta, mimiku a intonaci navazují kontakt, podporují porozumění a rozvoj dítěte. Existují však děti, jejichž komunikační schopnosti jsou natolik narušené, že jim běžná verbální řeč neumožňuje vyjádřit potřeby, přání ani pocity. V takových situacích hraje klíčovou roli alternativní a augmentativní komunikace (AAK) umožňující efektivní a funkční způsob dorozumívání [1].

Co si pod pojmem AAK představit 

Alternativní a augmentativní komunikace (Augmentative and Alternative Communication – AAC) představuje souhrn metod, strategií, nástrojů a systémů, které slouží k podpoře nebo nahrazení přirozené řeči u osob s těžkým narušením komunikační schopnosti [2].

• Alternativní komunikace nahrazuje běžnou mluvenou řeč tehdy, když je zcela nefunkční nebo zcela chybí.

• Augmentativní komunikace doplňuje nebo podporuje již existující, ale nedostatečně rozvinuté komunikační schopnosti.

Cílem AAK není pouze umožnit dítěti „něco sdělit“, ale především podpořit jeho sociální začlenění, emoční stabilitu, participaci na vzdělávání a celkovou kvalitu života [1].

Pro koho je AAK určena?

AAK je využívána u osob s různými typy zdravotního postižení nebo neurovývojových poruch. Mezi časté cílové skupiny patří děti a dospělí s:

• poruchou autistického spektra (PAS),
• dětskou mozkovou obrnou a dalšími formami tělesného postižení,
• mentálním postižením nebo kombinovaným postižením,
• těžkými vývojovými poruchami řeči (např. vývojová dyspraxie),
• jinými formami narušené komunikační schopnosti, při zachovaném sluchu.

Je důležité odlišit AAK od komunikačních systémů pro osoby se sluchovým postižením – jako je český znakový jazyk – protože AAK se primárně využívá u slyšících osob, jejichž hlavní potíží není nedostatek sluchového vnímání, ale omezená schopnost aktivně vyjadřovat se nebo porozumět mluvenému jazyku [3].

Přínos AAK pro děti i vyučující

Zavedení AAK do výchovně-vzdělávacího procesu umožňuje dítěti:

• vyjádřit základní potřeby i složitější myšlenky,
• sdílet emoce a pocity,
• rozvíjet slovní zásobu a jazykové struktury,
• zlepšit pozornost, motivaci a sebevědomí.

Pro vyučující znamená použití AAK:

• možnost lépe porozumět potřebám dítěte,
• efektivnější řízení výuky a přizpůsobení komunikace,
• vytvoření inkluzivního prostředí, které respektuje různorodost,
• podporu spolupráce s rodinou a dalšími odborníky (např. logopedy, speciálními pedagogy, ergoterapeuty).

Užívání AAK tedy není pouze technickým řešením, ale komplexním přístupem založeným na individualizaci a mezioborové spolupráci [4]. 

Kdy má smysl zahájit využívání AAK?

Včasné zařazení alternativní a augmentativní komunikace (AAK) může významně podpořit komunikační rozvoj dětí, u nichž lze předpokládat výrazné narušení vývoje řeči. Mezi takové skupiny patří např. děti s Downovým syndromem, mentálním postižením, dětskou mozkovou obrnou či poruchami autistického spektra [5]. V těchto případech je vhodné zahájit používání vybraných forem AAK již v raném věku, v souladu s principy rané intervence.

U dalších dětí se o zavedení AAK uvažuje ve chvíli, kdy se vývoj řeči opožďuje výrazněji, přetrvávají obtíže v dorozumívání, a to i přes systematickou podporu běžných komunikačních strategií. Vždy platí, že cílem AAK není nahrazovat řeč tam, kde může být rozvíjena, ale vhodně ji podporovat a usnadnit porozumění i vyjadřování v každodenních situacích [6].

Raný rozvoj komunikačních dovedností: základy i pro školní prostředí

V prostředí mateřské školy či přípravného ročníku základní školy není nutné začínat s komplexními nebo technicky náročnými metodami. Naopak – efektivní strategie mohou vycházet z běžných, přirozených situací a činností, které jsou dětem srozumitelné a motivující.

Z pedagogického hlediska je v této fázi klíčové:

• doprovázet mluvený projev gesty, mimikou a vizuální podporou (např. obrázky, reálnými předměty),
• slova propojit se smyslovým vnímáním – tzn. ukazovat, nechat dítě se dotýkat, slyšet či ochutnat to, o čem hovoříme,
• nabízet možnosti volby („Chceš jít ven, nebo zůstat ve třídě?“), čímž podporujeme nejen porozumění, ale i samostatné rozhodování.

Takový přístup napomáhá budování základních komunikačních dovedností, jako je porozumění, výběr, žádost, vyjádření nesouhlasu apod. [7].

Zdroj: https://www.vovcr.cz/odz/zdrav/128/image/small/img002.gif

Modelování jako základ přirozeného učení

Děti s narušenou komunikační schopností se stejně jako jejich vrstevníci učí komunikaci především skrze nápodobu a přímý kontakt s osobami ze svého okolí. Klíčové proto je, aby AAK nebyla využívána pouze izolovaně odborníky, ale stala se součástí běžného dne dítěte – ve třídě, v jídelně, na hřišti i doma. Zásadní roli zde hraje úzká spolupráce mezi školou a rodinou [8]. 

Vyučující by měli:

• pravidelně komunikovat s rodiči o způsobu práce s AAK,
• nabízet rodičům konkrétní doporučení, jak se mohou zapojit (např. používáním stejných symbolů jako ve škole),
• zprostředkovat rodičům informace o účelu AAK a jejím vlivu na rozvoj řeči,
• motivovat sourozence nebo spolužáky, aby se do komunikační podpory aktivně zapojili – mohou být důležitými komunikačními modely (tzv. peer-modeling).

Začít s AAK má smysl tehdy, pokud existuje důvodné podezření, že dítě nebude schopné rozvíjet řeč běžným způsobem, nebo pokud se výrazně zpožďuje. V prostředí školy je důležité přistupovat k AAK nikoli jako k „poslední možnosti“, ale jako k přirozenému prostředku podpory komunikace, který může dítěti výrazně zlepšit kvalitu života. Za klíčové se považuje modelování, konzistence napříč prostředími a aktivní spolupráce s rodinou. 

Nevýhody a rizika využívání AAK: shrnutí pro praxi

Využívání alternativní a augmentativní komunikace (AAK) přináší dětem s narušenou komunikační schopností řadu významných benefitů. Díky AAK mohou lépe vyjadřovat svá přání, potřeby i emoce, aktivně se zapojovat do sociálních interakcí v rodinném prostředí, ve škole i ve volnočasových aktivitách, čímž se podporuje jejich autonomie, sociální začlenění a celkový kognitivní i emocionální rozvoj [9]. Je však třeba zohlednit také určitá úskalí a rizikové faktory, které mohou ovlivnit efektivitu a udržitelnost komunikace prostřednictvím AAK.

Možná omezení a výzvy

Dlouhodobost a náročnost nácviku: efektivní využívání AAK vyžaduje systematické a dlouhodobé vedení. Zavedení systému může být časově i organizačně náročné, a to nejen pro dítě, ale i pro jeho rodinu a pedagogické pracovníky.

Nízká komunikační připravenost okolí: ne každý člověk z okolí dítěte je obeznámen s principy daného komunikačního systému. Může to být problematické zejména ve chvílích, kdy dítě komunikuje s méně připravenými osobami – například s neproškolenými pedagogy, zdravotnickými pracovníky nebo v krizových situacích.

Sociální stigma a pozornost okolí: využívání komunikačních pomůcek – např. komunikačních tabulek, hlasových výstupů nebo gest – může přitahovat nechtěnou pozornost okolí. To může být pro některé děti zátěžové a vést k vyhýbavému chování nebo odmítání AAK, zejména v období dospívání.

Počáteční odpor dítěte: některé děti mohou zpočátku odmítat používání AAK. Důvody mohou být různé – přetížení, nízká motivace, nedostatečné porozumění smyslu systému nebo nevhodně zvolený typ AAK. Klíčem je trpělivost, flexibilní přístup a přizpůsobení strategie konkrétním individuálním potřebám [10].

Mýtus o zpomalení rozvoje řeči: jedním z častých mýtů mezi rodiči je obava, že zavedení AAK může zpomalit nebo zcela zastavit rozvoj mluvené řeči. Výzkumy však ukazují, že opak je pravdou – AAK může naopak podpořit verbální projev tím, že snižuje frustraci z nemožnosti komunikovat a zároveň aktivuje jazyková centra [6].

Doporučení pro praxi

Podpora ze strany odborníků: implementace AAK by měla být vždy vedena týmem odborníků – speciálním pedagogem, logopedem a dle potřeby i psychologem. Důležitá je také aktivní spolupráce s rodinou.

Trpělivost a individualizace přístupu: není vhodné vyvozovat závěry na základě počátečních neúspěchů. Každé dítě si osvojuje AAK vlastním tempem – důležité je hledat motivační strategie a citlivě reagovat na případné známky přetížení nebo frustrace.

Nastavení metody AAK

Volba vhodného komunikačního systému v rámci alternativní a augmentativní komunikace (AAK) by měla vycházet z individuálních potřeb, schopností a preferencí konkrétního dítěte. Neexistuje univerzální metoda použitelná pro všechny – rozhodující je vždy komunikační profil dítěte a jeho aktuální možnosti v oblasti percepce, motoriky, kognice a sociální interakce.

Při výběru systému je vhodné zohlednit:

• míru porozumění řeči (např. reakce na otázky),
• schopnost vokálního projevu nebo využití gesta či ukazování,
• zrakové a sluchové vnímání,
• jemnou a hrubou motoriku (např. schopnost ukázat na obrázek, manipulovat s pomůckou),
• možnosti rodinného a školního prostředí, včetně dostupnosti personální či materiální podpory.

Týmová spolupráce a podpora odborníků

Rozvoj komunikačních dovedností dítěte s využitím AAK je multidisciplinární proces, který přesahuje rámec běžné výuky. Učitelé a asistenti pedagoga by měli aktivně spolupracovat s dalšími odborníky, zejména:

• speciálním pedagogem,
• klinickým logopedem,
• pracovníky školských poradenských zařízení (PPP, SPC).

Tito odborníci mohou provést podrobnou diagnostiku komunikačních schopností, doporučit vhodný komunikační systém a navrhnout individuální plán rozvoje komunikace, včetně doporučení na konkrétní pomůcky, symboly či softwarové nástroje, které jsou v souladu s možnostmi školy a rodiny.

Podpůrná opatření a dostupnost pomůcek

Děti využívající AAK spadají do skupiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, a proto mají nárok na odpovídající podpůrná opatření. Mezi nejčastější formy podpory v předškolním a školním vzdělávání patří:

• vytvoření plánu pedagogické podpory nebo individuálního vzdělávacího plánu,
• zapojení asistenta pedagoga,
• poskytnutí speciálních didaktických pomůcek a komunikačních systémů (např. komunikační knihy, symbolové systémy, tablety s aplikací pro AAK),
• úpravy organizace výuky a prostředí.

Školy mohou v rámci systému podpůrných opatření čerpat finanční prostředky na pořízení potřebných pomůcek nebo úpravu výukového prostředí. Konkrétní doporučení k úpravám poskytují školská poradenská zařízení, která zároveň zajišťují metodickou podporu pedagogům při zavádění AAK do vzdělávacího procesu.

Podpora v rodinném prostředí

Úspěšné zavedení a efektivní využívání alternativní a augmentativní komunikace (AAK) je podmíněno úzkou spoluprací s rodinou dítěte. Rodiče by měli být včas informováni o principech AAK, a to nejen ze strany třídního učitele, ale ideálně také speciálního pedagoga, logopeda nebo odborníka ze školského poradenského zařízení (SPC či PPP).

Je nezbytné rodičům srozumitelně vysvětlit, že využívání AAK není překážkou rozvoje řeči, ale naopak slouží jako prostředek k posílení celkových komunikačních schopností dítěte. Děti, které mají závažné obtíže v oblasti expresivní složky řeči, potřebují alternativní cestu, jak vyjádřit své potřeby, emoce nebo názory – a právě AAK jim v tom může pomoci [11].

Důležitým aspektem je konzistentní používání zvoleného komunikačního systému napříč prostředími. Pokud dítě využívá AAK pouze v rámci školy nebo u odborníků, ale v domácím prostředí se tento způsob komunikace neaplikuje, dochází často ke zpomalení pokroku [12]. Naopak, pokud se AAK stane přirozenou součástí každodenního života rodiny – při společném jídle, hrách, procházkách nebo v běžné domácí komunikaci – má dítě více příležitostí k aktivnímu využívání a osvojení systému. Tím se výrazně zvyšuje efektivita rozvoje komunikačních dovedností.

Jak začít s AAK ve výuce?

Zahájení využívání alternativní a augmentativní komunikace (AAK) ve výuce vyžaduje citlivý a promyšlený přístup, který vychází z aktuálních potřeb a schopností konkrétního žáka. Východiskem je podrobná analýza jeho komunikačních možností, porozumění řeči, schopnosti symbolizace a senzoricko-motorických dovedností. V počátečních fázích je vhodné volit jednoduché a srozumitelné formy podpory, které budou přirozenou součástí každodenních situací ve třídě.

Vizuální podpora jako výchozí prvek AAK

U dětí, které neovládají mluvenou řeč a zároveň mají obtíže v porozumění gestům, se doporučuje začít s využíváním obrázků, fotografií a jednoduchých vizuálních symbolů. Vhodné je vytvořit obrázkový harmonogram dne, který napomáhá orientaci v denní struktuře (např. „hraní“, „počítání“, „cvičení“, „jídlo“, „mytí rukou“ apod.).

V rámci řízení chování lze využít srozumitelné vizuální kartičky se sděleními jako „pomoc“, „počkej“, „posaď se“ apod. Stejně důležité je zapojení prvků, které umožňují dítěti vyjádřit základní emoce, souhlas či nesouhlas, např. pomocí emotikonů nebo barevných symbolů.

Komunikační kniha nebo sešit jako další krok

Jakmile dítě zvládá základní používání obrázků, lze přistoupit k zavedení komunikační knihy nebo sešitu se symboly. Tyto pomůcky obsahují vizuální znaky, fotografie či kresby rozčleněné do tematických oblastí (např. „jídlo“, „hra“, „potřeby“, „lidé“), a slouží jako prostředek pro aktivní komunikaci dítěte. Jejich podoba a rozsah se individuálně přizpůsobují schopnostem žáka.

Zdroj: https://clanky.rvp.cz/clanek/r/SAACB/10207/

Metoda VOKS – výměna obrázků a skládání vět

V případě dětí, u nichž je vhodné využití strukturovanějších systémů, lze aplikovat metodu VOKS (Výměnný obrázkový komunikační systém). Proces začíná jednoduchou výměnou obrázku za předmět zájmu dítěte, což představuje základní princip „žádání“. V pokročilejší fázi se přistupuje ke skládání jednoduchých vět na tzv. větném proužku, čímž se rozvíjí schopnost kombinace symbolů a budování větné struktury.

Zdroj: https://autismport.cz/

Vytváření inkluzivního komunikačního prostředí

Zásadním prvkem efektivního využívání AAK je zapojení celé třídy. Vytváření inkluzivního komunikačního prostředí, v němž jsou prvky AAK přístupné a srozumitelné všem dětem, zvyšuje přijetí a snižuje riziko stigmatizace. Obrázkové rozvrhy, symbolické piktogramy či vizuální harmonogramy mohou sloužit všem žákům, zejména v předškolním věku nebo v nižších ročnících základní školy. Dítě s narušenou komunikační schopností se tak cítí být součástí kolektivu, což pozitivně ovlivňuje jeho motivaci ke komunikaci i sociální interakce s vrstevníky.

Použité zdroje:

[1] Langarika-Rocafort, A., Mondragon, N., & Etxebarrieta, G. (2021). A Systematic Review of Research on Augmentative and Alternative Communication Interventions for Children Aged 6-10 in the Last Decade.. Language, speech, and hearing services in schools, 1-18. https://doi.org/10.1044/2021_LSHSS-20-00005.

[2] Beukelman, D., & Light, J. (2020). Augmentative and alternative communication: Supporting children and adults with complex communication needs.

[3] Alodan, H., Sutt, A., Hill, R., Alsadhan, J., & Cross, J. (2024). Effectiveness, experience, and usability of low-technology augmentative and alternative communication in intensive care: A mixed-methods systematic review.. Australian critical care: official journal of the Confederation of Australian Critical Care Nurses. https://doi.org/10.1016/j.aucc.2024.04.006.

[4] Edgar, T., Schlosser, R., & Koul, R. (2024). Effects of an Augmentative and Alternative Communication Intervention Package on Socio-Communicative Behaviors Between Minimally Speaking Autistic Children and Their Peers.. American journal of speech-language pathology, 1-20. https://doi.org/10.1044/2024_AJSLP-23-00313.

[5] Finke, E., Light, J., & Kitko, L. (2008). A systematic review of the effectiveness of nurse communication with patients with complex communication needs with a focus on the use of augmentative and alternative communication.. Journal of clinical nursing, 17 16, 2102-15. https://doi.org/10.1111/j.1365-2702.2008.02373.x.

[6] Millar, D., Light, J., & Schlosser, R. (2006). The impact of augmentative and alternative communication intervention on the speech production of individuals with developmental disabilities: a research review.. Journal of speech, language, and hearing research: JSLHR, 49 2, 248-64 . https://doi.org/10.1044/1092-4388(2006/021).

[7] Fonte, M., & Boesch, M. (2018). Effective Augmentative and Alternative Communication Practices. . https://doi.org/10.4324/9781315200750.

[8] Light, J., Mcnaughton, D., & Caron, J. (2019). New and emerging AAC technology supports for children with complex communication needs and their communication partners: State of the science and future research directions. Augmentative and Alternative Communication, 35, 26 - 41. https://doi.org/10.1080/07434618.2018.1557251.

[9] Mirenda, P. (2013). Augmentative and alternative communication. In Encyclopedia of Autism Spectrum Disorders (pp. 328-333). Springer, New York, NY.

[10] Schlosser, R. W., & Wendt, O. (2008). Effects of augmentative and alternative communication intervention on speech production in children with autism: A systematic review. American journal of speech-language pathology, 17(3), 212-230.

[11] Parette, H., & Angelo, D. (1996). Augmentative and Alternative Communication Impact on Families: Trends and Future Directions. The Journal of Special Education, 30, 77 - 98. https://doi.org/10.1177/002246699603000105.

[12] Romano, N., & Chun, R. (2018). Augmentative and Alternative Communication use: family and professionals' perceptions of facilitators and barriers.. CoDAS, 30 4, e20170138. https://doi.org/10.1590/2317-1782/20162017138.