Foto zdroj: Freepik
V rámci tohoto dílu pojmeme následující klíčová témata spadající pod zásadu „Nastavujeme společně s dětmi žádoucí chování“:
Vše, co nás obklopuje, podléhá pravidlům a zásadám, díky tomu se stává náš svět srozumitelný, přehledný a předvídatelný. Děti potřebují mít nastavené hranice, které je utvrzují v tom, co je pro danou situaci, skupinu lidí a místo žádoucí. Mezi základní potřeby patří pocit bezpečí a jistoty, což už popsal americký psycholog Abraham Harold Maslow ve své pyramidě potřeb. Popisuje a vystupňovává, co přesně potřebujeme, abychom mohli zdravě fungovat. Na začátku školního roku, ale i v jeho průběhu, učitelka či učitel společně s dětmi nastavuje pravidla, která pomáhají vytvářet prostředí, kde jsou nastavené hranice a je vymezeno, co je žádoucí. Děti rády testují pevnost hranic, proto je překračují, a tím se utvrzují, jestli domluvená pravidla opravdu platí.
Jak nastavovat pravidla společně s dětmi?
Nastavování pravidel se bude lišit s ohledem na věkové uspořádání, ale i s ohledem na různost dětí ve třídě. U nejmenších dětí nelze předpokládat participaci při vzniku pravidel. Dospělí pravidla nastavují, vysvětlují, ukazují a pozitivně oceňují. U starších dětí mohou pravidla zavádět společně s nimi. Jednou z možností, jak zavést pravidla společně s dětmi je, že pomocí otázek jsou děti navedeny k potřebným pravidlům. Další možností je využití příběhů, pohádek či písniček, kde postavy zažívají pozitivní či negativní situace, ze kterých vychází nějaké ponaučení, které opět lze použít k tvorbě pravidel. Děti z příběhu pravidla vyvozují. Prostřednictvím dramatizace můžeme také dětem pomoci s uvědoměním, kdy se cítíme dobře a co už nám vadí.
Když se děti na vytváření pravidel podílejí, lépe je pak přijímají za svá. Pravidla musí být konkrétní a srozumitelná všem. O tom, že děti pravidla chápou, se učitelka či učitel ujišťuje nejen při jejich vzniku, ale i v průběhu školního roku. V rámci pravidel může totiž vzniknout nelogičnost. Pokud je pravidlo nastaveno obecně, může se stát, že dochází k jeho neustálému porušování. Je tedy důležité konkretizovat místo či situaci pro dané pravidlo.
Praktický tip:
Pokud je ve třídě nastavené pravidlo „Chodíme krokem”, a přitom během her nebo cvičení se ve třídě může běhat, děti jsou zmatené z platnosti takového pravidla. Dobré je určit konkrétní místo pro platnost pravidla. Například z důvodu bezpečnosti vymezíme prostor (jídelna, umývárna), kde se chodí krokem. Můžeme si na podlahu nalepit stopy nebo na stěnu umístit piktogram a děti budou vědět, který prostor je konkrétně vymezený.
Doporučení při zavádění pravidel v mateřské škole
Pro ukotvení pravidla je vhodné, když učitelka nebo učitel dětem přednese nějaký opakující se problém s nežádoucím chováním se záměrem společně vyvodit řešení, nastavit opatření a zavést pravidlo. Při tomto postupu děti chápou smysluplnost daného pravidla a učí se spolupráci.
Praktický tip:
Vyučující si všiml(a) opakujícího se nežádoucího chování na zahradě školy v zahradním domku. Na základě toho vyvolává diskuzi v kruhu, kde se dětí začne ptát. Proč se nám opakuje ubližování v domku na zahradě? Proč zrovna tam? Myslíte, že bychom si měli nastavit nové pravidlo? Z diskuze se zjistí, že děti přišly na to, že do domku není vidět, a proto se tam k sobě chovají agresivně. Děti navrhují přenést pravidlo ze třídy a vylepit fotku spojených rukou „Kamarádi”, které jim ve třídě funguje. Učitelka či učitel děti podpoří a ocení návrh řešení.
Ukázky ztvárnění pravidel:
Zdroj: archív autorky
Zdroj: archív autorky
Praktický tip:
Z pravidel můžete s dětmi vytvořit plakát a stvrdit jeho platnost např. otiskem prstu všech dětí na znamení souhlasu.
Učíme se společně pravidlům
Po nastavení společných pravidel s dětmi následuje dlouhá cesta, na které se všichni v rámci skupiny učí pravidla dodržovat a přijímat je za vlastní. Některé děti si pravidla osvojí rychle, jiné mají stále tendenci pravidla porušovat. Děti předškolního věku jsou v tomto vývojovém období ještě egocentrické a nedokáží regulovat své emoce. Proto je pro ně problém se hlavně zpočátku podřizovat pravidlům. Pokud dítě poruší pravidlo a je v afektu, musí učitelka či učitel počkat, až odezní jeho vztek a potom s ním situaci může rozebrat. Tolerance negativní emoce neznamená, že tím schvaluje nežádoucí chování, jen si uvědomuje, že dítě v tu chvíli prožívá stav ohrožení a nevnímá.
Důležitá je spravedlnost a důslednost dodržování pravidel u všech dětí. Dítě má právo chybovat, ale musí mít oporu ze strany dospělého, který mu zpočátku pomáhá hledat řešení v napravování nežádoucího chování. Děti si v rámci her nastavují i svá vnitřní pravidla, která jsou důležitá pro souhru dětí a vlastní nastavování hranic vůči druhým. Tato pravidla učitelka či učitel vnímá a pracuje s nimi při nastavování pravidel třídy.
Praktický tip:
Pokud má dítě problém s opakovaným porušováním pravidel, může učitelka/učitel k jeho motivaci využít také formu denního sebehodnocení zaměřeného na ocenění pozitivního chování. Dítě si hodnotí jednotlivé části dne. Ve spolupráci s rodinou může být na konci týdne odměnou například oblíbená aktivita dítěte.
Role dospělé osoby je klíčová, svým důsledným jednáním v nastavování pravidel pro všechny děti zajišťuje budoucí pohodu ve třídě. Zároveň musí být autentická a řídit se pravidly také. Tím vytváří dobrý vzor pro děti a přispívá k věrohodnosti pravidel. V heterogenní pestré třídě učitelka či učitel využívají přirozených situací k vzájemnému učení. To, že upozorní a vyzdvihne situaci, kde nastalo zcela přirozeně pozitivní chování dle pravidel, motivuje i ostatní děti k podobnému chování ve stejných situacích. Děti využívají přirozeně nápodobu, proto je dobré hledat co nejvíce pozitivních situací v průběhu dne.
Čtením pohádek a příběhů získávají děti pozitivní vzory chování a zcela konkrétní obraz o morálních hodnotách. Dítě se prostřednictvím příběhů učí orientovat mezi dobrem a zlem. Učí se poznávat vztahy a souvislosti, které se váží i k normám a pravidlům v životě dítěte. Učitelka či učitel mohou podpořit vštěpování pozitivních vzorců chování prostřednictvím dramatizace, kdy si děti zkouší vstupovat do rolí hrdinek a hrdinů nebo hrát různé situace. Mohou skrze loutku nebo maňáska společně sdílet pocity, hledat společné řešení a označovat, co je žádoucí a nežádoucí. Učitelka či učitel cíleně zařazuje aktivity podporující poznávání a soudržnost mezi dětmi.
Ve třídě si hlídají děti dodržování pravidel i mezi sebou. Vysvětlení pravidla od jiného dítěte bývá leckdy srozumitelnější než od dospělé osoby.
Praktický tip:
Pokud učitelka/učitel během čtení pohádek klade dětem otázky, nejen že děti aktivizuje, ale dává jim tak prostor ke společnému sdílení a vzájemnému učení. Námět na otázky: Proč to hrdinka/hrdina udělal(a)? Myslíte si, že je to správně? Co byste udělali vy? Jak to bude pokračovat? Jak to asi dopadlo?
V mateřské škole jsou konfliktní situace na denním pořádku, proto je důležité u dětí rozvíjet klíčovou kompetenci k řešení problémů. Děti se učí podřizovat režimu, pravidlům, skupině dětí, což je pro ně zpočátku velmi náročné. Dospělý sehrává významnou roli v rámci prevence, kdy sleduje vztahy dětí ve třídě, předvídá a dlouhodobě pracuje na rozvoji dobrých vztahů v rámci třídy. Při vzniklých konfliktních situacích nejprve návodně přivádí děti k variantám řešení. Později, pokud je u konfliktu přítomen, se snaží co nejméně vstupovat do jeho řešení a navádí k němu děti prostřednictvím otázek. Je důležité přimět děti, aby vyjádřily, co se jim nelíbí a co jim vadí, což slouží k vyvarování se příštím střetům. Děti na závěr stvrdí dohodu buď podáním ruky, nebo jiným gestem. Nejstarší děti již většinou zvládají řešit jim známé situace samostatně.
Praktický tip 1:
Během ranních her došlo k nedorozumění mezi Janou a Petrou. Učitelka/učitel pozoruje vývoj a čeká, zda nedojde k dohodě. Do konfliktu vstupuje teprve, když se Jana s Petrou začínají o hračku tahat a volají o pomoc. Otázkami se je snaží navést k vyřešení situace. Tím podpoří samostatné řešení mezi Janou a Petrou, které se domluví, že si hračku vystřídají.
Praktický tip 2:
Pokud je konflikt mezi dětmi vyhrocený, je dobré děti od sebe separovat a nechat je uklidnit se odděleně. Až po uklidnění a s odstupem se k situaci s dětmi vrátit.
Video tip:
Řešení problémů – semafor https://youtu.be/pwS1EUXLuGU
Učitelka či učitel nastavují společně s dětmi taková pravidla, která jsou smysluplná, srozumitelná a odpovídají potřebám dané skupiny dětí. Je důležité, aby učitelé pravidla u dětí fixovali a pozitivně oceňovali jejich dodržování. Tím vytváří postupný návyk na žádoucí chování.
Další informace k tomuto tématu najdete v předešlém dílu seriálu Jak vytvářet bezpečné klima v prostředí heterogenní třídy mateřské školy.
Doporučená literatura pro zájemce:
Národní pedagogický institut (2024). Bezpečné klima ve třídě. Dostupné z https://zapojmevsechny.cz/kategorie/prace-s-heterogennim-kolektivem/bezpecne-klima-ve-tride
Svobodová, E. (2022). Aby nám tu bylo hezky, tvoříme pravidla v MŠ. Praha: Portál.
Svobodová, E., Švejdová, H. (2011). Metody dramatické výchovy v mateřské škole. Praha: Portál.
Portmanová, J. (1996). Jak zacházet s agresivitou. Praha: Portál.
Další informace (inspirace, materiály):
Metodické doporučení a přístupy k náročnému chování
V návaznosti na již vzniklé Desatero úspěšné práce s heterogenní třídou v základní škole je pro učitelky a učitele mateřských škol otevřeno toto téma s ohledem na specifika předškolního vzdělávání. Rozpracován bude první modul Desatera Národního pedagogického institutu České republiky, který se zaměřuje na tvorbu pozitivního klimatu v prostředí heterogenního kolektivu.
V první zásadě se budeme věnovat krokům, které napomáhají vytváření komunitního prostředí. Zvýšenou pozornost věnujeme adaptaci dítěte a adaptačnímu plánu, kterým lze nastavit postupné kroky k začlenění dítěte do prostředí mateřské školy. Pomocí pravidelných rituálů učitelka či učitel vytváří přehlednou organizaci dne a zajišťuje dětem pocit bezpečí a sounáležitosti. Důležitým předpokladem k vytváření pozitivního klimatu ve třídě je poznávání dětí a volba strategických přístupů vzhledem k jejich jedinečnosti a zájmům.
Následující text je třetím dílem ze seriálu, kde najdou učitelky a učitelé mateřských škol inspiraci, jak vytvářet bezpečné klima v prostředí heterogenní třídy. Seznámíme se s kroky, které napomáhají vytvářet otevřené a pestré vzdělávací situace, kdy učitelka či učitel přizpůsobuje vzdělávací nabídku s ohledem na svá zjištění o jednotlivých dětech. Plánuje společně s dětmi témata a projekty, zajímá se o to, co už děti vědí, co by chtěly zjistit a jaká mají přání.
Národní pedagogický institut uvádí 2. díl ukázky tandemové výuky na 2. stupni ZŠ Kunratice, která pokračuje další probíranou látkou v hodině přírodopisu. Jedná se o Identifikaci svalů. Opět uvidíte, jak efektivně propojit teoretickou a praktickou část hodiny tak, aby děti výuka bavila a aby si toho co nejvíce zapamatovaly.
Národní pedagogický institut přináší 1. díl ukázky tandemové výuky na 2. stupni ZŠ Kunratice, která navazuje na rozhovor s tamním ředitelem Vítem Beranem. Dozvíte se, proč učit v tandemu nebo jak s tandemovým učením začít. Zjistíte, čím je druhý vyučující ve třídě pro žáky a žákyně přínosem a jak je výuka díky tomu obohacena.
Národní pedagogický institut uvádí rozhovor s Vítem Beranem, ředitelem ZŠ Kunratice, který představuje výhody tandemové výuky v heterogenních třídách. V rozhovoru se mimo jiné dozvíte, jak tandemovou výuku ve škole zavést, jak ji podpořit nebo jak ji financovat.