Odborníci ve škole - školní psycholog - dobrá praxe v ZŠ Lyčkovo náměstí

Zdroj: Autorský tým APIV B

Cesta k psycholožkám Janě Geisslerové a Kristýně Langrové je od recepce značená červenými šipkami. Kdokoliv ze žáků či učitelů základní školy na Lyčkově náměstí je tedy snadno najde. Pozice psychologa byla na škole nově zavedena před čtyřmi lety, někteří pedagogové podporu vítají, jiní jsou spíš zdrženliví. O svůj úvazek se Jana dělí se svou kolegyní Kristýnou Langrovou a obě mladé ženy se shodují, že by uvítaly posilu do týmu. Toho, co by se dalo ještě dělat, je hodně, ale čas jim na všechno nezbývá. 

Podpora inkluze

Na Lyčkově náměstí funguje početný tým školního poradenského pracoviště (inkluzivní tým), jehož jsou psycholožky součástí. Tvoří ho ještě čtyři speciální pedagogové, dva logopedi, etopedka a výchovná poradkyně v jedné osobě a lektorka podpůrných aktivit. Někdy se přidá i zástupce vedení. I s přihlédnutím k tomu, že se jedná o velkou pražskou školu, je podpora poskytovaná inkludovaným dětem nadstandardní. O tom svědčí i početnost inkluzivního týmu. Jeho členové se setkávají jednou týdně, aby spolu nasdíleli informace, kdo má jakého žáka v péči a jak s ním pracuje. Konzultují navrhovaná podpůrná opatření a koordinují jejich realizaci. Věnují se také obecnějším tématům, jako jsou například legislativní změny. 

Mlčenlivost psychologa

Psycholog má v rámci týmu poněkud těžké postavení, protože jeho vztah s klientem je založený na bezmezné důvěře. Informace získané během setkání s žáky jsou považovány za přísně důvěrné a jejich sdílení je proti profesním pravidlům. Psycholog si nemůže dovolit ohrozit vztah, který s nimi navázal. Pokud by se tak stalo, ztratil by důvěru nejen klienta, kterého by se informace týkala, ale ohrozil by celé své působení na škole, kde se informace mezi žáky šíří velmi rychle. Psycholog by proto v případě tlaku na získání informací ze strany vedení nebo kolegů neměl podlehnout, a to i za cenu nedorozumění a sporů s kolegy. Jana přiznává, že je pro ni náročné vymezit si, kam až může ve sdílení informací zajít. Velmi ale oceňuje, že vedení ani její kolegové na ni netlačí, aby požadované informace získali. „Kolegové se ptají, někdy i víc, ale respektují mé rozhodnutí, když už nechci odpovídat. Myslím, že oni, stejně jako já, hledají hranice toho, co můžeme vzájemně sdílet,“ říká Jana. 

Psycholožky se pravidelně jednou měsíčně ještě setkávají s ředitelem, nebo jeho zástupci. Jana si schůzky sama vyžádala, aby posílila vztah s vedením a vyvarovala se zbytečným informačním šumům.

„Stalo se nám, že preventistka řešila případ šikany ve třídě a k nám se informace nedostala,“ vysvětluje, proč o schůzky měla zájem.

Podobným případům by chtěla předejít právě dobrou komunikací. Na schůzkách řeší situaci ve třídách, nejproblematičtější žáky a jejich případnou psychologickou podporu i záležitosti technického charakteru, jako je nevyhovující kabinet a podobně. Spolupráci s vedením školy si velmi chválí, zejména respekt, důvěru a volnost a také podporu dalšího vzdělávání. A podotýká, že podobný přístup není samozřejmostí. 

Psycholožky se účastní i pedagogických rad, kde mají možnost představit spektrum aktivit, kterými mohou učitele a jejich žáky podpořit. 

Škola svým pedagogickým pracovníkům nabízí podporu externích supervizorů. Toho se Jana s Kristýnou rozhodly využít a jednou měsíčně tak svou práci konzultují s dalším odborníkem, jehož postřehy jsou pro ně velmi podnětné a užitečné. Obě také vítají skutečnost, že mají ve škole jedna druhou a mohou se tedy vzájemně podporovat a pomáhat si. Osvědčuje se to mimo jiné i při práci ve třídách, kam chodí společně.

Činnost psychologa

Náplň práce školního psychologa je velmi široká (Vzor pracovní náplně školního psychologa MŠMT) a záleží na profesním zaměření jednotlivých odborníků a také na potřebách školy a žáků, čím se nakonec školní psychologové ve své praxi zabývají. Jana s Kristýnou se převážně věnují jednotlivým žákům a pracují terapeuticky. Sociometrii a práci s třídními kolektivy provádějí jen na zakázku. K tomu mají vyhrazený jeden den v týdnu, kdy ještě pomáhá další kolegyně. Rády by se třídním kolektivům věnovaly více, ale diáře se jim rychle plní schůzkami s jednotlivými žáky, kteří za nimi přicházejí se svými problémy. 

Práce s třídami

Psycholožky jdou do třídy vypracovat sociometrii na pozvání třídních učitelů nebo na podnět ze strany rodičů či žáka. Psycholog díky různým sociometrickým metodám dokáže diagnostikovat sociální atmosféru a vztahy ve třídě a ty pak pomocí podpůrných aktivit a rozhovorů s jednotlivci či skupinou dětí vylepšit. Školní psycholog může také učiteli pomoci odblokovat komunikaci mezi ním a žáky.

„Jsou třídy, které nás k sobě pozvou jen v rámci prevence, když si například povídají o podpoře duševního zdraví nebo se věnují drogové problematice,“ říká Jana. 

Třídním kolektivům se návazně věnují, když se závažný problém, jako je šikana nebo například sebepoškozování, objeví. Psycholožky si pak pro žáky připraví program podle konkrétní potřeby. S třídou navíc obvykle pracují i další odborníci, nechybí školní preventista nebo i externí expert – záleží na charakteru potíží ve třídě.

„Práce ve třídách není o nic méně náročná než individuální setkávání s dětmi,“ říká Jana. „Připravíme podpůrné aktivity pro celý kolektiv, individuálně promluvíme s dítětem nebo skupinou dětí, hledáme podporu u rodičů,“ popisuje.

Často je to práce dlouhodobá a s mnoha třídami je třeba pracovat pravidelně napříč celým školním rokem, někdy i déle.

S třídními kolektivy navíc pravidelně pracuje občanské sdružení Projekt Odyssea, které navštěvuje žáky ve čtvrtých až šestých třídách. Projekt Odyssea nabízí kurzy v oblasti sebepoznání, odmítání drog, sebeovládání, odmítání manipulace, kyberšikany aj. Na Lyčkově náměstí si spolupráci s nimi chválí.

„Lektoři naše žáky znají a dokážou tak vyhodnotit i to, kam se třída posunula. Skvělé je, že následně dostaneme zprávu s doporučeními, jak s nimi dále pracovat,“ pochvaluje školní etopedka Kateřina Bártová.

V minulosti škola program organizovala mimo Prahu. Znamenalo to finanční výlohy pro rodiče a žáci, kteří program potřebovali nejvíce, často kvůli nim zůstali doma. Proto teď přichází lektoři do školy, a když potřebují, vezmou děti ven v okolí školy. 

Pro osmáky pak Odyssea realizuje program Odrazový můstek – na střední školu beze strachu. 

Individuální terapie

Za Janou a Kristýnou pravidelně na individuální konzultaci přicházejí žáci, kteří se dostali do tíživé životní situace a snaží se vyřešit problémy, na které sami nestačí. Týkají se jejich sociálního postavení, vztahů se spolužáky nebo učiteli, ale také nelehkých rodinných situací nebo úzkostí, jež se školou nemusí přímo souviset. Velkou část klientů tvoří děti rozvedených rodičů, které potřebují například pomoc ve vztahu s jedním z rodičů. „Často se také věnuji žákům, kteří se neumí začlenit do kolektivu. Společně přemýšlíme, co mohou udělat, aby se to změnilo,“ říká Jana. Co se týče speciálních vzdělávacích potřeb, jako jsou poruchy učení, těmi se zabývají v mnohem větší míře další členové inkluzivního týmu.

Pro žáky, kteří mají se socializací problém, chtějí na škole zajistit podpůrnou skupinu zaměřenou na nácvik sociálních dovedností. V současnosti spolupracují se sdružením Hestia (program Kompas), které by mohlo vést skupinu přímo na škole. Své služby navíc poskytuje zdarma, což je pro mnohé rodiče velmi důležité.

„Máme od třídních učitelů a speciálních pedagogů vytipované děti z individuálních terapií. Potřebujeme ale souhlas rodičů, aby se mohly účastnit,“ říká Kristýna Langrová. Bohužel někteří na nabídku nereagují. 

Někteří žáci kvůli svým obtížím potřebují víc než jen pomoc školního psychologa. Správně by se jim měl věnovat klinický psycholog nebo psychiatr, ale vzhledem k tomu, že na přijetí dětským psychiatrem se běžně čeká několik měsíců, zůstávají v rukách školních psycholožek.

„Snažíme se jim zajistit potřebnou péči, ale sehnat dostupného odborníka je hodně náročné,“ říká Jana. 

Na psycholožky se mohou obrátit přímo žáci školy nebo rodiče, kteří si nevědí rady s výchovou nebo chováním svého dítěte. Pro radu se na ně obracejí také učitelé, kteří chtějí konzultovat konkrétního žáka nebo situaci ve třídě. S postupem času Jana sleduje, že se na ni učitelé obracejí s větší důvěrou a častěji, než když nastoupila. Velmi pozitivně hodnotí své vztahy s učiteli na prvním stupni, s druhostupňovými je její kontakt stále méně těsný. Také žáci, kteří k psycholožkám docházejí, jsou spíše z prvního stupně. O důvodech se lze jen dohadovat.