PODCAST 71: Nahlédnutí do každodenní praxe sociálního pedagoga v základní škole

Od agrese ke spolupráci: Jak sociální pedagog proměnil klima školy

Jiří Daněk popisuje situaci, ve které se škola nacházela při jeho nástupu v roce 2014. Mezi žáky byla běžná agresivita, žáci si nadávali nebo se kopali, kouřili na toaletách, často chyběli ve výuce a vyskytovalo se i skryté záškoláctví, kdy rodiče neomluvenou nepřítomnost kryli. Rodiče často nereagovali na pozvánky do školy, a to ani po potvrzení schůzky telefonicky.

Díky dlouhodobé spolupráci Jiřího Daňka a kolegyň ze školního poradenského pracoviště se situace postupně zlepšovala a agrese mezi žáky se začala mírnit. Klíčem k úspěchu bylo řešit problémy okamžitě. Když zjistil nežádoucí chování, nespokojil se s pouhým napomenutím, ale začal situaci aktivně řešit. Probíhaly individuální rozhovory s žáky, během nichž se snažil pochopit příčiny jejich chování. Často se setkával s argumenty, že šlo pouze o legraci. Na konkrétních příkladech však žákům vysvětloval, že například kopání není vtipné, ale může vést k vážným zraněním. Také jim přiblížil možné důsledky takového jednání, včetně konzultací s rodiči, svolání výchovné komise nebo zapojení Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

Problém kouření ve škole řešil důsledně. Snažil se zjistit, kdo porušil pravidla, ale přitom jednal s žáky s respektem a úctou. Vždy jim dal najevo: „Neseš následky za své chování, ale náš vztah to nemění.“ Zároveň začal vést ve třídách preventivní programy zaměřené na kouření. Kromě zdravotních rizik upozorňoval na finanční náklady spojené s kouřením a jeho sociální dopady, jako je zápach z úst nebo poškozené zuby.

Postupně se zaměřil i na problém záškoláctví a nepravdivých omluvenek. Zvýšil frekvenci komunikace s rodiči a začal navštěvovat rodiny, čímž se absence žáků začaly snižovat. Kromě toho se škole podařilo rozběhnout různé projekty a akce, které pomohly zlepšit celkové klima školy.

Od administrativy k respektovanému průvodci: Jak sociální pedagog buduje mosty mezi školou, rodinou a žáky

Jiří Daněk zmiňuje, že jeho cesta k současnému postavení ve škole, kdy je vnímán jako plnohodnotný a respektovaný člen pedagogického sboru a kolektivu zaměstnanců školy, byla dlouhá a často náročná. Na začátku své pracovní dráhy ve škole byl spíše vnímán jako někdo, kdo zajišťuje administrativní úkoly, například doručování pozvánek rodičům k jednání ve škole.

Zpočátku rezervovaný přístup učitelského sboru se postupně změnil díky viditelným výsledkům jeho práce. Dnes je pro vyučující inspirací, jak efektivně a s respektem komunikovat se žáky i rodiči, což pozitivně ovlivnilo i jejich vlastní vztahy s žáky. Díky tomu, že sociální pedagog převzal část agendy, zejména komunikaci s rodiči, mají učitelé více prostoru věnovat se výuce a rozvíjet respektující přístup ke svým žákům.

Role sociálního pedagoga se tedy dostala do popředí a učitelé ji nyní chápou jako významnou podporu při budování spolupráce mezi rodinou a školou, ale také partnerských vztahů mezi žáky, mezi žáky a učiteli. Sociální pedagog je vnímán jako klíčový prostředník v propojení rodiny, školy a externích organizací, zejména v rámci preventivních aktivit a tvorby pozitivního klimatu jak na úrovni školy, tak jednotlivých tříd.

Sociální pedagog jako klíčový člen školního poradenského pracoviště

Sociální pedagogové jsou důležitými členy školního poradenského pracoviště, jejichž činnost se často prolíná s prací ostatních odborníků. Z tohoto důvodu je klíčové jasně vymezit kompetence jednotlivých členů týmu a efektivně si rozdělit práci.

Když je v některé třídě potřeba realizovat preventivní program, sociální pedagogové obvykle spolupracují s metodičkou prevence. Pokud se jedná o kariérové poradenství, zapojuje se do spolupráce výchovná poradkyně. Rozdělení činností tak vychází primárně z povahy řešeného problému.

Sociální pedagogové se pak samostatně zaměřují na řešení problémů spojených s absencí, záškoláctvím a výchovnými potížemi ve spolupráci s učiteli a žáky. Naopak otázky týkající se duševního zdraví a pohody žáků spadají zcela do působnosti školní psycholožky.

Jiří Daněk popisuje dobrou praxi ze základní školy, kde působí. Společná pracovna školního poradenského pracoviště, sdílená sociálním pedagogem, školní psycholožkou, metodičkou prevence a speciální pedagožkou, usnadňuje předávání informací a dokumentace o žácích. Členové pracoviště se navíc každý týden setkávají na pravidelných poradách, kde sdílejí aktuální případy, domlouvají se na koordinaci, spolupráci a rozdělení jednotlivých úkolů.

Během přípravného týdne před začátkem školního roku si členové poradenského pracoviště rozdělí hlavní kompetence a zodpovědnosti, stejně jako úkoly, na kterých budou spolupracovat společně. Například zprávy pro OSPOD připravuje speciální pedagožka, přičemž ostatní kolegové mohou přispět podle potřeby. Hlášení o neomluvených absencích má na starosti sociální pedagog. U rozsáhlejších zpráv pak spolupracují všichni společně.

Příklad z praxe

Dívka v šesté třídě, která byla dříve veselá, komunikativní a chodila do školy ráda, začala ze školy odcházet s pláčem. Její maminka se obrátila na třídní učitelku s obavami, že dcera do školy nechce chodit a je stále plačtivá. Třídní učitelka požádala o radu sociálního pedagoga a ten situaci konzultoval také se školní psycholožkou.

Ukázalo se, že důvodem dívčiných problémů bylo posmívání ze strany spolužáků během hodin tělesné výchovy, kdy kritizovali její postavu. Následně byla rozdělena práce mezi členy školního poradenského pracoviště. Školní psycholožka začala individuálně pracovat s dívkou na zvládání úzkostných stavů, na které měla podezření, zatímco sociální pedagog se zaměřil na zlepšení vztahů ve třídě. Pracoval s celým kolektivem i s dívkou tak, aby se obnovilo bezpečné a respektující prostředí, kde se žáci vzájemně se podporují a neposmívají se jeden druhému.

Křížení rolí: Výzvy a možnosti kombinace práce sociálního pedagoga a učitele

Na mnoha školách působí sociální pedagogové zároveň jako učitelé jednoho nebo i více předmětů. Jiří Daněk však upozorňuje na obtížné křížení těchto dvou odlišných rolí – pedagoga a poradce. Učitel hodnotí nejen výkon žáků, ale také jejich chování, což může narušovat důvěru potřebnou pro roli poradce. Poradenský vztah by měl být založen na otevřenosti, důvěře a absenci hodnocení, což může být v roli učitele obtížné naplnit.

Daněk ale dodává, že některé předměty, zejména výchovy jako výtvarná či tělesná, nekladou takový důraz na výkon a umožňují více přirozeně rozvíjet výchovné a preventivní aspekty. V těchto případech je kombinace práce sociální/ho pedagoga/pedagožky a učitele/učitelky možná. Sám má zkušenost s výukou tělesné výchovy a prací sociálního pedagoga a podařilo se mu obě role úspěšně skloubit. Naopak kombinaci s výukou němčiny nepovažuje za vhodnou, protože výuka jazyků často vyžaduje větší tlak na hodnocení výkonu žáků, což může narušit roli poradce.

Zkušenosti Jiřího Daňka naznačují, že je důležité pečlivě zvážit, které předměty lze efektivně propojit s prací sociálního pedagoga, aby nedocházelo k nežádoucím konfliktům v očekávání od těchto rozdílných rolí.

Na čí straně sociální pedagog stojí?

Podle Jiřího Daňka je hlavní prioritou sociálního pedagoga vždy zájem dítěte. Na základě konkrétní situace se může jeho podpora přiklonit buď na stranu školy, nebo rodiny. Pokud například rodiče neplní své povinnosti, sociální pedagog podporuje školu a pomáhá zajistit úspěšné vzdělávání žáků. Naopak pokud žák nebo žákyně čelí obtížím ve vztahu s vyučujícími, stojí na straně žáka/žákyně a usiluje o změnu přístupu ze strany učitelů prostřednictvím spolupráce a komunikace.

Sociální pedagogové tak fungují jako pomyslné mosty mezi školou a rodinou. Zprostředkovávají a tlumočí potřeby a pohledy obou stran – do rodiny přináší informace o školních požadavcích, zatímco do školy přináší vhled do rodinných podmínek žáků. Cílem je, aby učitelé mohli při práci se žáky zohlednit jejich rodinné a sociální zázemí. Pedagogové však smějí předávat pouze ty informace, které jsou nezbytné pro vzdělávací a výchovný proces.

Infobox

Běžné činnosti sociálních pedagogů

• Spolupráce s externími odborníky: Sociální pedagogové navazují kontakt a koordinují spolupráci s institucemi, jako je orgán sociálně-právní ochrany dětí, školská poradenská zařízení (např. pedagogicko-psychologická poradna) či policie.
• Činnost v rámci školního poradenského pracoviště: Sociální pedagogové spolupracují s třídními učiteli, pomáhají identifikovat a evidovat problémy jednotlivých žáků i celých tříd, které následně předávají vedení školy. Zároveň upozorňují na případná zlepšení nebo specifické potřeby žáků.
• Preventivní aktivity: V rámci své práce se sociální pedagogové setkávají s rizikovým chováním přímo v terénu, kde jej mohou včas rozpoznat. Upozorňují na aktuální formy rizikového chování mezi žáky a podílí se na přípravě a realizaci preventivních strategií a aktivit.
• Terénní práce: Sociální pedagogové navštěvují rodiny doma, případně v ubytovnách či jiných zařízeních. Tyto návštěvy mohou být motivovány různými důvody, například neochotou rodičů ke komunikaci a spolupráci se školou, řešením vzdělávacích problémů dítěte s hodinami neomluvených či dlouhodobých absencí.
• Konzultace s rodiči a žáky: V rámci své práce organizují sociální pedagogové konzultace, které se často odehrávají přímo ve škole za účasti více pedagogických pracovníků. V naléhavých případech však mohou konzultaci provést i v terénu. Sociální pedagogové často navštěvují rodiny osobně, zejména pokud rodiče nereagují na písemnou komunikaci, nerozumí důvodům setkání nebo mají obavy z návštěvy školy. Při těchto návštěvách sociální pedagogové nejen předávají pozvání na schůzku ve škole, ale také vysvětlují její účel. Takový přístup rodiče obvykle uklidní a pomáhá odstranit jejich obavy, což vede k úspěšné realizaci schůzky ve škole. V rodinném prostředí se sociální pedagogové často věnují praktickým záležitostem, jako je domácí příprava dětí, omlouvání absencí či organizace školních povinností. Současně však s rodiči řeší i hlubší problémy, například otázky bydlení, finanční situaci rodiny nebo další aspekty, které mohou ovlivňovat vzdělávací úspěch jejich dětí.
• Výchovné komise: Organizace a koordinace výchovných komisí je nedílnou součástí práce sociálních pedagogů. Zajišťují pozvání všech členů komise a zároveň jsou její aktivní součástí, neboť oni dobře znají situaci, ve které se dítě nachází. Sociální pedagogové spolupracují se zástupci orgánu sociálně-právní ochrany dětí a přispívají do diskuze svými poznatky, zejména ohledně spolupráce s rodinou. [1]

Jak pomáhá sociální pedagog řešit školní absenci a konflikty?

Jedním z nejčastějších témat, kterým se sociální pedagog Jiří Daněk věnuje, je absence žáků. Na základní škole, kde působí, se často setkává nejen s neomluvenou absencí ze strany rodičů, ale také s vysokou omluvenou absencí, která může ukrývat záškoláctví. V této oblasti vnímá svou roli jako klíčovou. U mladších dětí, například v první nebo druhé třídě, bývá příčina absencí zpravidla spojena s rodiči, nikoliv s dítětem. Tyto situace se proto nejlépe řeší na půdě školy během společného jednání s rodiči. U starších žáků Jiří Daněk nejprve individuálně hovoří přímo s dětmi, aby zjistil důvody jejich neochoty docházet do školy. Mezi možné příčiny patří šikana, zdravotní problémy, neúspěchy ve vzdělávání či jiné osobní obtíže.

Pokud sociální pedagog zjistí, že příčinou neochoty žáka nebo žákyně docházet do školy je konkrétní vyučující, snaží se situaci řešit citlivě a konstruktivně. Klíčovým krokem je poskytnout vyučující/mu zpětnou vazbu způsobem, který nenaruší vzájemný kolegiální vztah. Sociální pedagog představí pohled žáka/žákyně na situaci a nabídne konkrétní doporučení, jak přizpůsobit přístup k žákovi/žákyni tak, aby se cítil/a ve škole lépe a absence nebyly tak časté.

Zpětná vazba může zahrnovat návrhy na změnu způsobu komunikace, úpravu metod výuky nebo vytvoření bezpečnějšího a vstřícnějšího prostředí pro dítě. Sociální pedagog přitom dbá na to, aby nešlo o kritiku učitelů, ale o společné hledání řešení ve prospěch žáků. Vždy je na prvním místě zájem dítěte, tedy snaha o zajištění podmínek, které mu umožní se do školního života plně zapojit.

Příklad z praxe 1:

Žák opakovaně vynechával školu, aniž by o tom jeho maminka věděla. Když jí řekl, že se necítí dobře, napsala mu omluvenku, aby mohl zůstat doma. Někdy opravdu zůstal doma, jindy však navštívil tetu nebo se toulal po městě a v parku. Sociální pedagog, který je současně i vyučujícím tělocviku na této škole, si s žákem otevřeně promluvil a začal hledat příčinu jeho chování. Ukázalo se, že žák se chtěl vyhnout hodinám tělocviku, které ho stresovaly kvůli kolektivním míčovým hrám, zařazovaným vždy na konec každé hodiny.

Sociální pedagog zároveň žákovi vysvětlil možné důsledky záškoláctví, například zapojení policie či finanční postihy pro rodiče. Společně se dohodli na úpravě hodin tělocviku – žák nemusel na konci hodiny hrát kolektivní hry, místo toho mohl cvičit individuálně nebo pomáhat se zápisem výsledků. Tato změna vedla k výraznému zlepšení jeho docházky.

Příklad z praxe 2:

Žák měl obtíže se zvládáním opakovaných slovních instrukcí od učitelky během výuky. Vnímal tyto výzvy jako nátlak k činnosti, což narušovalo jeho potřebu pracovat vlastním tempem v klidném prostředí. Opakovaně se dostával do stavu mentálního přetížení, který vedl k výbuchům vzteku a odmítání plnit zadané úkoly. Sociální pedagog byl v těchto situacích přivolán do výuky, aby poskytl krizovou intervenci a pomohl žákovi se zklidnit. Tyto epizody se však v průběhu času opakovaly, což vedlo k vyhrocení situace. Žák začal na učitelku reagovat negativně už při jejím oslovení a naopak učitelka vnímala interakci s ním stále více osobně.

Sociální pedagog začal s žákem pracovat na strategiích zvládání hněvu. Společně stanovili postupy, které by mu pomohly lépe kontrolovat své emoce – například se zaměřit na výhled z okna, pomalu počítat do deseti a soustředit se na hluboké dýchání, kdykoliv začne pociťovat narůstající vztek. Zároveň vedl sociální pedagog rozhovor s učitelkou, během kterého navrhl úpravu přístupu k žákovi. Učitelka souhlasila, že v okamžicích, kdy žák potřebuje pauzu, na něj nebude naléhat s vypracováním úkolu. Místo toho mu položí pracovní list na stůl a ponechá mu možnost pracovat vlastním tempem, zatímco se bude věnovat ostatním žákům ve třídě. Tento přístup vytvořil prostor pro zklidnění situace a přispěl ke zlepšení vztahu mezi žákem a vyučující.

Sociální pedagog pomáhá budovat pozitivní třídní klima: Podporuje žáky individuálně i v kolektivu

Kromě individuální práce s žáky a jejich rodinami se sociální pedagog Jiří Daněk zaměřuje také na práci s celými třídními kolektivy, kde se snaží zlepšovat třídní klima a vztahy mezi žáky.

Tipy na to, ve které třídě je jeho podpora nejvíce potřebná, získává několika způsoby:

• Od třídního učitele/učitelky, kteří ho mohou upozornit na konkrétní problém ve třídě, například zhoršené vztahy mezi žáky nebo opakující se konflikty.
• Při vlastním pozorování celé třídy, kdy sleduje, jak kolektiv funguje, jak spolu žáci komunikují a zda se objevují náznaky problémového chování.
• Při pozorování konkrétního žáka/žákyně, se kterými již spolupracuje, například aby si ověřil, zda dodržují dříve dohodnuté strategie chování nebo pravidla, která byla nastavena během individuální práce, například ohledně chování, plnění úkolů nebo řešení konfliktních situací. Sociální pedagog zároveň zjišťuje, zda prostředí třídy podporuje naplňování těchto dohod a zda nejsou přítomné další faktory, které by mohly ovlivňovat situaci dítěte.

Následuje spolupráce s třídním učitelem/učitelkou na realizaci preventivního programu zaměřeného na konkrétní problém identifikovaný ve třídě, například agresi, šikanu či jiné obtíže. Nejčastějšími tématy preventivních programů bývá komunikace, mezilidské vztahy, školní absence, problematické hráčství nebo experimentování s návykovými látkami. Sociální pedagog má díky své činnosti i v rodinném prostředí často detailní přehled o problémech, se kterými se děti doma potýkají, což umožňuje cíleně přizpůsobit obsah preventivních programů.

Kromě preventivních aktivit se Jiří Daněk věnuje práci s kolektivy během volnočasových aktivit. Vede sportovní kroužky pro žáky čtvrtých až šestých tříd, kde trénuje florbal a fotbal, organizuje školní turnaje. Podílí se na školních projektových dnech a při pořádání mimoškolních akcích spolupracuje s neziskovými organizacemi i nízkoprahovými kluby. Je koordinátorem žákovského parlamentu, v rámci kterého například organizuje návštěvy senátu. Mimoto připravuje a vede adaptační kurzy pro žáky šestých ročníků, doprovází žáky na lyžařské kurzy a třídní výlety.

Praktický tip: Osvědčené preventivní programy pro školy

Ucelený preventivní program Hra na hraně se zaměřuje především na sázkové hry a hazard obecně. Obsahuje témata jako historie a realita hazardu, rizikové faktory spojené s hraním, příznaky problémového hraní, zkreslené představy a mýty o hazardu, rizika a hodnocení rizikových situací a překážky bránící správnému řešení problémů. Postupně se však program zaměřuje i na každodenní situace, kde je třeba se rozhodovat a zvažovat, zda podstoupit riziko. Téma podstoupení rizika a nesení jeho důsledků lze v rámci programu aplikovat také na školní absenci nebo na partnerské a přátelské vztahy. [2]

Kočičí zahrada je metodika určená učitelům, jejímž hlavním cílem je rozvíjet sociální dovednosti žáků na prvním stupni základních škol a předcházet rizikovému chování. Tuto metodiku vytvořila Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Program zahrnuje úvodní (doporučené) setkání a dalších dvanáct návazných setkání s žáky. Aktivity probíhají často v širším komunitním kruhu nebo v menších skupinkách a zahrnují diskuse, psaní, kreslení či práci s flipchartem. Jiří Daněk doporučuje včlenit do těchto aktivit pravidelně i pohybové hry, u kterých děti zažijí úspěch či zábavu. Metodika je volně dostupná pro učitele. [3]

Animovaný film Zuřivec je využíván jako nástroj prevence a osvěty v oblasti domácího násilí. Slouží k práci s osobami ohroženými násilím v rodině i s těmi, kdo se násilí dopouštějí. Film vypráví příběh domácího násilí z pohledu malého chlapce jménem Bója, čímž pomáhá pochopit jeho pocity a nabízí novou perspektivu na násilí v rodině. Dětem často chybí povědomí o tom, co násilí znamená, a mohou se mylně domnívat, že za něj nesou vinu. Film jim pomáhá lépe porozumět situaci, kterou možná zažívají, a ukazuje, že v takových případech nejsou samy.

Zuřivec vytváří prostor pro reflexi a otevírá téma domácího násilí z různých pohledů. Projekce filmu není izolovanou aktivitou – navazují na ni diskuse, během nichž děti často sdílí zkušenosti nebo zážitky z domova. Sociální pedagog/pedagožka díky tomu může identifikovat žáky, kteří mohou mít s tímto tématem osobní zkušenost, a přistupuje k nim individuálně. Například otázkami typu: „Zdálo se mi, že tě film zarmoutil. Je to jen můj pocit nebo se něco děje doma?“ otevírá citlivou, ale důležitou konverzaci.

Film je dostupný ke stažení zdarma pro pedagogy, kteří absolvovali příslušné školení. Součástí materiálů je také metodika určená pro práci na základních školách, brožura pro pedagogy a pracovní sešit pro žáky. Navíc je k dispozici online publikace Násilí je možné zastavit, na které se podílel mezinárodní kolektiv autorů. Tato publikace zdarma přibližuje psychologii násilí a představuje možnosti terapie pro osoby, které se dopouštějí násilí na svých blízkých. [4]

Mgr. Jiří Daněk

FOTO: Se svolením Jiřího Daňka.

Jiří Daněk je absolventem oboru Sociální pedagogika na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2014 působí jako sociální pedagog na Základní škole Přerov, kde kromě své hlavní role vede zájmový sportovní kroužek. Od roku 2018 zastává pozici vedoucího školního poradenského pracoviště. Je také členem školské rady. Od roku 2019 vyučuje tělesnou výchovu na 2. stupni této školy a zároveň se podílí na koordinaci žákovského parlamentu.

Vedle práce ve škole působí Jiří Daněk od roku 2019 v neziskové organizaci KAPPA-HELP, z. s., kde se věnuje aktivitám v rámci Centra pomoci a bezpečí a Centra pomoci pro rodiny. Jako lektor aktivně spolupracuje s Pedagogickou fakultou a Cyrilometodějskou teologickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci. Je jedním ze zakladatelů Asociace sociálních pedagogů, z. s., kde vykonává funkci předsedy.

Jiří Daněk absolvoval řadu odborných kurzů a koučovací výcvik a od roku 2021 je frekventantem Sebezkušenostního výcviku ve vedení tříd a skupin osobnostního rozvoje KVP (více informací zde).

Zdroje

[1] Blaštíková, L., Grecmanová, H., & Dopita, M. (2021). Social pedagogues and social workers in primary school. Social Education/Sociální Pedagogika, 9(1), s. 74–81.

[2] Zkola. (2021). Hra na hraně aneb prevence problémového hraní 2024/2025. Centrum komplexní péče ve Zlínském kraji. Dostupné z: https://www.zkola.cz/hra-na-hrane-aneb-prevence-problemoveho-hrani/

[3] Exnerová, M., et al. (2015). Kočičí zahrada: Rozvoj sociálních dovedností dětí v rámci prevence rizikového chování: Metodika pro učitele (Dotisk 1. vydání). Praha: Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, NLN s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny. Učební texty. ISBN 978-80-7422-401-0.

[4] Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR. (2024). Prevence domácího a genderově podmíněného násilí. Dostupné z: https://zurivec.cz/

Doporučená literatura

Asociace vzdělavatelů v sociální pedagogice. (2020). Náplň práce sociálního pedagoga v základní škole. Dostupné z: https://asocp.cz/napln-prace/napln-prace-dle-asociace-vzdelavatelu-v-socialni-pedagogice/

Daněk, J., Šmída, J., Blábolilová, N., Charvátová Kohoutová, D., Blaštíková, L. C., Čech, T., Hladík, J., Öbrink Hobzová, M., Lorenzová, J., Kubzová, L., & Procházka, M. (2024). Metodika práce pro sociální pedagogy (1. vydání). Asociace sociálních pedagogů a Univerzita Palackého v Olomouci. Dostupné z: https://asocp.cz/wp-content/uploads/2024/12/Metodika-prace-pro-socialni-pedagogy-2024.pdf

Lorenzova, J. (2018). School-based social pedagogy and its implementation in the Czech school system. International Journal of Teaching and Education, 6(1), 21–35.