PODCAST 68: Téměř každý má zkušenost s přirozenými mentory a mentorkami: Objevte přínosy této jedinečné role

Přirozený mentoring: Skrytý klíč k rozvoji ve školách i životě

Přirozený mentoring představuje nenahraditelný prvek osobního i profesního rozvoje. Jedná se o neformální vztahy, které spontánně vznikají na základě vzájemné důvěry a respektu, kdy zkušenější jedinec (mentor/ka) poskytuje rady, podporu a vedení méně zkušené/mu (mentee, ve školním prostředí žákovi nebo žákyni). Některé studie například prokázaly, že 73 % účastníků výzkumu zažilo ve svém životě vztah s mentorem či mentorkou, což podtrhuje jejich zásadní význam pro rozvoj jednotlivců i společnosti (DuBois, D. L., & Silverthorn, N., 2005). [1]Ve školním prostředí je tento typ přirozené podpory obzvláště důležitý, protože nejen posiluje sebevědomí žáků, ale také přispívá k lepšímu pochopení jejich sociálního prostředí i vzdělávacího procesu. Mentoring pomáhá mladým lidem překonávat překážky a rozvíjet jejich schopnosti, což je přínosné pro všechny zúčastněné strany – mentory, žáky i školní komunitu jako celek.

Kdo jsou přirození mentoři a jak se jimi stát?

Přirozený mentor či mentorka je někdo, kdo spontánně navazuje vztah s méně zkušenými jedinci a poskytuje jim podporu, vedení a inspiraci. Tento vztah nevzniká na základě formálního zadání, ale přirozeně, skrze zájem, empatii a ochotu pomoci. Na rozdíl od formálních mentorů, přirození mentoři často ani netuší, že tuto roli zastávají – prostě ji žijí.

Jak poznám, že jsem přirozený mentor či mentorka?

• Vztahy vznikají přirozeně: Děti nebo mladí lidé k vám přicházejí s otázkami nebo hledají vaši radu, i když to není vaše formální role.
• Inspirujete svým chováním: Vaše přístupy a postoje jsou pro ostatní inspirativní. Může jít o klidné zvládání stresu, partnerský přístup nebo způsob řešení konfliktů.
• Věříte v potenciál druhých: Vidíte v ostatních jejich silné stránky a dáváte jim najevo, že jim věříte.
• Poskytujete stabilitu: Jste pro druhé zdrojem jistoty a důvěry. Lidé se na vás obracejí, když potřebují oporu.

Časová náročnost přirozeného mentoringu

Přirozené mentorství není o systematickém plánování času nebo pravidelných schůzkách, ale probíhá spontánně – nárazově podle potřeb žáků a okolností. Role mentorů tedy není náročná na plánování, ale vyžaduje citlivost k potřebám žáků a ochotu být k dispozici, když je to zapotřebí.

• Kratší interakce: Často se jedná o pár minut, kdy odpovíte na otázku, poskytnete radu nebo si jednoduše vyslechnete žáka či žákyni.
• Delší momenty podpory: V případě složitější situace může interakce trvat déle, například během přestávky, po hodině nebo při mimoškolní aktivitě.
• Flexibilní přístup: Není potřeba si plánovat speciální čas pro mentoring. Vztahy vznikají a prohlubují se přirozeně během běžného dne – v hodinách, na chodbě, při třídních projektech nebo během výletů.

Praktická vodítka, jak se stát přirozenými mentory

1. Naslouchejte aktivně: Zajímejte se o pocity a názory druhých. Vyhněte se rychlým soudům nebo radám, místo toho nechte druhého vyslovit vlastní myšlenky.
   • Například: "Jak se v té situaci cítíš? Co bys chtěl/a zkusit příště?"
2. Podporujte vlastní rozhodování: Nepřikazujte, ale provázejte. Přirozený mentor neříká, co mají žáci udělat, ale pomáhá mu najít vlastní cestu.
   • Například: "Co tě napadá, že by mohlo fungovat? Můžeme se na to podívat společně."
3. Buďte autentickým vzorem: Sdílejte své zkušenosti, ale nevnucujte je. Ukazujte, jak zvládáte různé situace, a nebojte se přiznat chyby.
   • Například: "Pamatuji si, že jsem kdysi udělal/a podobnou chybu, ale hodně jsem se z toho naučil/a."
4. Pěstujte partnerský přístup: Přistupujte k žákům jako k sobě rovným, respektujte jejich individualitu a názory.
   • Například: "Co si o tom myslíš ty? Rád/a bych slyšel/a tvůj pohled."

Příklad z praxe

Sbormistryně a učitelka na odborné škole jako přirozené mentorky: Osobní příběh Moniky Drahošové z podcastu ukazuje, jak její sbormistryně podporovala své žáky nejen ve zpěvu, ale také v překonávání stresu a osobním rozvoji. Její klidný a podpůrný přístup přispěl k tomu, že žáci cítili jistotu a stabilitu. Také inspirativní vyučující na střední škole, která sdílela příběhy ze svého života, ukazovala žákům, jak zvládat životní situace. Mnozí za ní chodili pro radu i mimo výuku.

Čím začít jako učitel/ka?

• Udělejte si seznam žáků, kteří k vám často přicházejí s otázkami nebo problémy. Přemýšlejte, co vás k nim přirozeně táhne.
• Zaměřte se na svůj styl komunikace – pokuste se více naslouchat a dávat prostor pro vyjádření žáků.
• Vyzkoušejte "otevřené otázky", které podporují přemýšlení a zapojení žáků.

Přirozené mentorství není o složitých technikách nebo náročných kurzech. Je to přístup založený na důvěře, respektu a ochotě pomoci. Pokud jako učitel/ka či vychovatel/ka věříte v potenciál svých žáků, už jste možná přirozeným mentorem – stačí si to jen uvědomit.

Online cvičení: Objevte své přirozené mentory

Abychom lépe pochopili roli přirozených mentorů, pojďme si společně zavzpomínat. Toto jednoduché cvičení vám pomůže identifikovat osoby, které vás v minulosti podporovaly a inspirovaly – vaše přirozené mentory a mentorky. Toto cvičení vás také inspiruje k tomu, abyste si uvědomili vlastní potenciál stát se přirozeným mentorem nebo mentorkou pro ostatní.

1. Zavřete oči a vraťte se zpět v čase

Představte si sami sebe v různých obdobích svého života – dětství, dospívání, nástup do práce nebo jakýkoli důležitý milník. Kdo byl tehdy vaším opěrným bodem? Kdo vám pomáhal, věřil ve vás nebo vás inspiroval?

2. Odpovězte na následující otázky:

Kdo mi nejvíce pomohl, když jsem si nebyl/a jistý/jistá, jak dál?

Kdo mě povzbudil nebo mi ukázal, že mám na víc, než jsem si myslel/a?

Kdo mě inspiroval svým přístupem k životu, svými hodnotami nebo dovednostmi?

Kdo mi byl oporou v těžkých chvílích a ukázal mi cestu?

3. Napište si seznam těchto lidí

Vezměte si papír nebo poznámkový blok a zapište si jejich jména. K tomu přidejte jednu konkrétní větu nebo situaci, která vás s nimi spojuje.

Například:

"Moje babička mi vždy říkala: Zkusit to je lepší, než si později vyčítat, že jsem se o to nepokusil."

"Pan učitel Novák mě podpořil v rozhodnutí jít na uměleckou školu, přestože ostatní pochybovali."

4. Zamyslete se nad vzorci

Co měli vaši mentoři společného?

Jak vás jejich přístup ovlivnil?

Chtěli byste některé jejich kvality aplikovat ve své současné roli (např. jako učitel/ka, rodič, vedoucí týmu)?

5. Uvědomte si svou vlastní roli

Po tomto cvičení si zkuste odpovědět na otázku: "Jsem i já dnes někým, kdo inspiruje druhé?" Pokud ano, co vás k této roli přirozeně vede? Pokud ne, co byste mohli změnit, abyste se stali přirozeným mentorem nebo mentorkou?

Jaké kvality mají mít přirození mentoři?

Přirození mentoři jsou víc než jen rádci – jsou to lidé, kteří inspirují, povzbuzují a pomáhají druhým najít vlastní cestu. Aby tato role fungovala, vyžaduje několik klíčových kvalit, které přispívají k úspěšnému a podpůrnému vztahu.

1. Empatie a porozumění

Schopnost vcítit se do potřeb a pocitů druhých je základní vlastností každého mentora. Empatičtí mentoři chápou, že každý žák i žákyně má jiné tempo, schopnosti i životní situaci.

• Funguje: Učitelé, kteří zohledňují domácí problémy žáků a přizpůsobí své nároky situaci: "Vidím, že to dnes nejde, můžeme si o tom promluvit později."
• Nezafunguje: Mentoři, kteří tlačí na okamžitou odpověď a ignorují pocity žáků: "Bylo by dobré, abys mi to řekl/a hned teď." 

2. Respekt k individualitě

Každý je jedinečný a potřebuje jiný přístup. Mentoři by měli podporovat autentickou cestu žáka i žákyně místo prosazování svých vlastních představ.

• Funguje: Vyučující povzbuzující kreativitu a spolurozhodování žáků i v netradičních oblastech: "Jestli tě baví skládat hudbu, proč bychom nepoužili tvůj projekt na školní vystoupení?"
• Nezafunguje: Mentoři, kteří trvají na konkrétním postupu, který dítě nechápe nebo nepřijímá: "To musíš dělat takhle, jinak se to nikdy nenaučíš!"

3. Schopnost aktivně naslouchat

Přirozený mentor či mentorka umí dát žákům prostor, aby se vyjádřili, aniž by je přerušoval/a nebo hodnotil/a. Aktivní naslouchání zahrnuje kladení otázek, které podporují reflexi a rozvoj.

• Funguje: "Co si myslíš, že by mohlo být příště lepší? Jak se na to teď díváš?"
• Nezafunguje: Přerušování a dávání nevyžádaných rad: "Teď to prosím udělej tak, jak jsem řekl/a, a potom si o tom můžeme promluvit."

4. Trpělivost a ochota vést dlouhodobě

Mentorství je proces, který vyžaduje čas. Trpěliví mentoři rozumí tomu, že změny a pokroky přicházejí postupně.

• Funguje: Asistent/ka pedagoga, který/á pomáhá žákovi či žákyni dlouhodobě zlepšit koncentraci jednoduchými kroky: "Dneska jsme udělali pokrok, pochopil jsi část toho cvičení, to je super, zítra budeme pokračovat."
• Nezafunguje: Mentoři, kteří očekávají okamžité výsledky a ztrácí motivaci: "Máš to furt stejně špatně a nenaučil/a ses skoro nic, s tebou je těžké pracovat."

5. Schopnost dávat nezraňující zpětnou vazbu

Konstruktivní zpětná vazba je klíčem k rozvoji. Mentoři by měli chválit pokrok a zároveň citlivě poukázat na oblasti ke zlepšení.

• Funguje: "Tohle se ti povedlo, líbí se mi, jak jsi to vyřešil/a. Jen bych příště zkusil/a trochu víc zapracovat na tomhle."
• Nezafunguje: Kritika bez vedení: "Tohle je špatně. Musíš se víc snažit."

6. Autenticita a ochota sdílet

Mentoři, kteří jsou upřímní a otevření, budují důvěru. Sdílení vlastních zkušeností pomáhá žákům pochopit, že selhání a výzvy jsou normální součástí cesty.

• Funguje: "Pamatuji si, jak jsem byl/a v podobné situaci. Taky jsem se bál/a, ale nakonec jsem zjistil/a, že to bylo dobré rozhodnutí."
• Nezafunguje: Snaha o perfektní obraz: "Já jsem nikdy neudělal/a takovou chybu, nechápu, jak jsi to mohl/a pokazit."

7. Stabilita a důvěra

Mentor nebo mentorka je pro žáky bezpečným bodem. Důvěra a předvídatelnost jsou základními kameny zdravého vztahu.

• Funguje: "Když budeš něco potřebovat, klidně za mnou přijď. Když to nepůjde hned, domluvíme se na jiný čas."
• Nezafunguje: Nepředvídatelné chování: "Nemám na tebe teď čas, zkus to nějak zvládnout sám/a."

8. Sebereflexe a ochota učit se

Mentor či mentorka by měli pravidelně hodnotit své jednání a přístup, přemýšlet o svých silných stránkách i o tom, co mohou zlepšit. Sebereflexe umožňuje mentorům lépe porozumět nejen sobě, ale i potřebám žáků.

• Funguje: Vyučující si po hodině říká: "Dnes jsem možná na žáka / žákyni zbytečně tlačil/a, měl/a jsem ho / ji nechat chvíli se zamyslet, ať si to vyřeší sám / sama. Zítra mu /jí dám víc prostoru."
• Nezafunguje: Mentoři, kteří se nikdy nezamýšlí nad svým přístupem: "Tohle dělám už roky a funguje to, není důvod měnit osvědčené postupy."

Praktický tip pro pedagogy

Udělejte si seznam svých silných stránek, které můžete v mentorství nabídnout. Zamyslete se, které z výše uvedených kvalit už máte a které byste chtěli rozvíjet. Pak si všímejte situací, kde můžete tyto kvality cíleně aplikovat – například při individuálním rozhovoru se žákem nebo žákyní, na školním výletě nebo během projektu.

Mentorství je běh na dlouhou trať – pečujte o sebe, aby vás tato cesta těšila a inspirovala

Mentorství je hluboce obohacující, ale může být i psychicky náročné. Pokud si mentoři nenastaví zdravé hranice a nenechají si prostor pro vlastní regeneraci, hrozí, že jejich energie a ochota pomáhat budou postupně slábnout.

1. Nastavení hranic

Každý mentor či mentorka by si měli jasně definovat, kde začíná a končí jejich role. Při práci s dětmi, obzvlášť těmi, které hledají důvěrníka, je snadné hranice rozostřit, což však může vést k vyčerpání mentora či mentorky. Rozhodněte se proto, kdy a kde jste ochotni být mentory. Pokud žáci nebo rodiče vyhledávají vaši pomoc mimo školu, je v pořádku si určit, jakým způsobem a v jakém rozsahu chcete reagovat.

Praktický příklad: Hranice v každodenní praxi

Funguje: Asistent/ka pedagoga potká žáka nebo žákyni mimo školu. Přátelsky ho pozdraví, ale vyjasní, že si o školním problému se budou bavit ve škole: "Ahoj, rád/a tě vidím. O tom, co tě trápí, si můžeme promluvit zítra ve škole."

Nezafunguje: Asistent/ka se na ulici nechá zatáhnout do dlouhého rozhovoru a začne řešit složité problémy mimo pracovní dobu, což ho stresuje.

2. Psychohygiena a péče o vlastní duševní zdraví

Pro mentory je klíčové pravidelně dobíjet své "vnitřní baterie". Péče o sebe sama není sobecká – je to nezbytný předpoklad k tomu, aby mohli dál pomáhat druhým. Najděte si čas pro aktivity, které vám přinášejí radost a klid (například sport, čtení, meditace).

3. Rozpoznání signálů vyčerpání

Je důležité si včas uvědomit, kdy už je toho na vás příliš. Signály mohou zahrnovat podrážděnost, pocit, že "už nemáte co dát", nebo fyzické projevy stresu (např. nespavost).

Praktický tip: 

Věnujte pravidelně čas reflexi svého duševního stavu. Položte si otázky:

Mám energii na to, abych se věnoval/a svým žákům s trpělivostí?

Cítím radost z mentorování nebo spíš únavu?

Kdy naposledy jsem udělal/a něco jen pro sebe? 

4. Podpora a sdílení s kolegy

Mentorství nemusí být osamocenou cestou. Sdílení zkušeností a výzev s kolegy může být nejen užitečné, ale i ulevující. Pokud máte tu možnost, využijte školní supervizi nebo kolegiální podporu – strukturované sdílení zkušeností mezi kolegy. Zapojte se také do diskusí s ostatními mentory, pokud ve škole jsou, zde můžete čerpat inspiraci i porozumění.

5. Rovnováha mezi dáváním a přijímáním

Mentoři by neměli zapomínat, že vztah s žákem nebo žákyní je obousměrný. I když pomáháte druhým, mějte na paměti, že je v pořádku přijímat zpětnou vazbu, podporu a uznání. Pravidelně si také připomínejte, co vám mentorování přináší – radost z úspěchů žáků, smysluplnost práce, pocit naplnění.

Jak řešit konflikty s žáky

Konflikty mezi mentory a žáky jsou přirozenou součástí vztahu. Správné zvládnutí takových situací nejen posiluje důvěru, ale také poskytuje cennou lekci pro obě strany. Konflikty by neměly být vnímány jako selhání, ale jako příležitost k rozvoji vztahu i osobností obou aktérů. Důležité je nepodléhat emocím a zachovat klid. Konflikty řešte v soukromí, nikoli před ostatními. Nechte žáka či žákyni vyjádřit svůj pohled na situaci bez přerušování. Pokud je konflikt velmi emotivní, navrhněte krátkou pauzu. Jasně a nezraňujícím způsobem sdělte svůj pohled, aniž byste žáka nebo žákyni hodnotili. Pokud konflikt vznikl z nejasností v očekávání, domluvte se na pravidlech. Po konfliktu je užitečné si situaci v klidu zhodnotit: Co konflikt spustilo? Jaké ponaučení si z něj může vzít mentor/ka i žák či žákyně?

Příklad z praxe

Žák nebo žákyně na poslední chvíli zruší schůzku a mentor/ka se cítí nerespektovaný/á.

Funguje: Mentor/ka říká: „Mrzí mě, že jsi dnes nepřišel/a a neřekl/a mi to dopředu. Chápu, že se někdy něco změní, ale prosím tě, dej mi příště vědět předem."

Nezafunguje: Mentor/ka říká: "Pokud chodíš pozdě a jsi nezodpovědný/á, další sezení zrušíme!"

Děti se sociálním znevýhodněním a benefity mentorství

Děti ze sociálně znevýhodněného prostředí často čelí stereotypním vzorcům chování, které přejímají od svých rodičů nebo dospělých v jejich okolí. Přirozené mentorství pro ně představuje možnost navázat vztah s někým, kdo věří v jejich schopnosti a pomáhá jim rozvíjet zdravé vzorce chování. Klíčem je vytvoření partnerského vztahu, který dětem ukáže, že jejich chyby nejsou selháním, ale příležitostí k učení. Sdílení vlastních příběhů o tom, jak jsme se vyrovnali s chybami, jim ukazuje, že i přes různé překážky je možné se rozvíjet a vést naplněný život.

Mentorství zároveň pomáhá těmto žákům rozvíjet empatii a dovednosti při řešení konfliktů, ať už se týkají rodinných situací nebo nejrůznějších rizik, například spojených se sociálními sítěmi. Také drobná vítězství, jako je zlepšení komunikace s vrstevníky, mají v těchto případech zásadní význam pro budoucí vývoj dítěte.

Úspěšné mentoringové vztahy přinášejí těmto dětem nejen větší sebevědomí, ale také víru, že na jejich schopnostech a hodnotách záleží. Mnohé děti odcházejí z mentoringu s přáním stát se samy mentory a pomáhat ostatním. Stabilní a důvěryhodná osoba v jejich životě pomáhá snižovat riziko negativního chování a podporuje vytváření zdravé vztahové sítě. Děti se díky mentoringu učí rozlišovat mezi skutečnými přátelstvími a povrchními vztahy, například na sociálních sítích, a vážit si podpory, kterou jim mohou poskytnout blízcí lidé. Mentoring je tak cenným nástrojem nejen pro osobní rozvoj dětí, ale také pro budování zdravých vztahů ve školách mezi žáky a pedagogickými pracovníky.

Přirozený mentoring jako cesta k lepším vztahům

Přirozený mentoring se přirozeně odehrává všude tam, kde existují vztahy postavené na důvěře, respektu a podpoře. Ve školách nabízí jedinečnou příležitost k posílení vazeb mezi pedagogy a žáky, stejně jako mezi samotnými dětmi. Tento nenápadný, ale zásadní proces pomáhá rozvíjet empatii, odolnost a schopnost překonávat výzvy. Když si dospělí uvědomí svou mentorskou roli a záměrně ji rozvíjejí, mohou měnit životy mladých lidí a přispívat k budování zdravějších a pevnějších komunit. Přirozený mentoring je darem, který obohacuje všechny zúčastněné.

Tip na závěr:

Zaujalo vás toto téma? Více informací najdete v dalších článcích na webu Zapojmevsechny.cz:

Aneta Pompová: Děti potřebují hlavně motivaci k učení | Zapojmevšechny.cz (https://zapojmevsechny.cz)

Od přirozeného mentoringu k mentorským programům: Využití mentoringu ve školách | Zapojmevšechny.cz (https://zapojmevsechny.cz)

Přirozený a formální mentoring žáků – tipy pro pedagogy | Zapojmevšechny.cz (https://zapojmevsechny.cz)

Využijte přínos vrstevnického mentoringu ve školách: Rozhovor s koordinátorkou mentoringových vztahů | Zapojmevšechny.cz (https://zapojmevsechny.cz)

Mgr. Monika Drahošová, DiS.

Foto: Se souhlasem Moniky Drahošové. 

Vystudovala Vyšší odbornou školu pedagogickou a sociální, obor sociální pedagogika. Bakalářským studijním programem stejného zaměření pokračovala na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Magisterský titul v oboru řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích získala na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. 

Tématem mentoringu se profesně zabývá od roku 2008, kdy začala působit jako mentorka pro dospívající v organizaci Lata, z. ú. Ve stejné organizaci pokračovala od roku 2014 na pozici vedoucí mentoringového programu. Jako konzultantka a odborná metodická supervizorka spolupracuje i s dalšími subjekty, mezi které v minulosti patřily Open Society Foundation, Liga otevřených mužů nebo InBáze, v současnosti pak TCC s. r. o. a Sdružení D, z. ú. 

Věnuje se i přednáškové a publikační činnosti. Je spoluautorkou kapitoly Řízení lidských zdrojů v praxi sociální práce v knize Strategie a postupy v sociální práci, na Filosofické fakultě a Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy vedla přednášky zaměřené na mentoring jako nástroj při práci s jednotlivcem, konkrétně pak s rizikovou mládeží, a představovala tuzemské programy v kontextu zahraničních trendů. 

Možnostem využití interního mentoringu ve firemním prostředí se věnovala v článku pro portál HR News. V něm zmiňuje i některé principy, které jsou mentoringu společné a lze je aplikovat i v prostředí školy: „Kvalita vztahu mezi mentorem a menteem má přímý vliv na míru rozvoje menteeho a zároveň ovlivňuje motivaci obou účastníků. Partnerský přístup, důvěra, pocit bezpečí, že se mohu druhému svěřit, když si s něčím nevím rady, a dobrovolnost zapojení jsou základní kameny vztahu.”

Zdroje: 

[1] DuBois, D. L., & Silverthorn, N. (2005). Natural mentoring relationships and adolescent health: Evidence from a national study. American journal of public health, 95(3), 518–524.