Využijte přínos vrstevnického mentoringu ve školách: Rozhovor s koordinátorkou mentoringových vztahů

Ilustrační foto | FOTO: Freepik

Po úvodním rozhovoru s Terezou Brumovskou, ve kterém jsme se mimo jiné dozvěděli, jakou inspiraci můžeme čerpat z přirozeného mentoringu, přinášíme rozhovor se sociální pedagožkou, supervizorkou a manažerkou v sociálních službách Monikou Drahošovou, která působila jako koordinátorka mentoringových vztahů a vedoucí programu Ve dvou se to lépe táhne v organizaci Lata – programy pro mládež a rodinu, z. ú. Vrstevnickému mentoringu se věnuje již téměř třicet let a za tu dobu nasbírala řadu zkušeností, o které se se školami může podělit. Monika Drahošová se v organizaci věnovala i dobrovolnictví a působila jako průvodkyně dospívajících klientů. S několika dalšími organizacemi spolupracuje jako externí metodická supervizorka, o mentoringu přednáší také na FF a FHS UK. V rámci projektu Podpora rovných příležitostí vede webinář zaměřený na mentoringové programy a jejich přínosy při vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním, zapojeným školám poskytuje individuální konzultace.

1. Jak Váš program funguje a jak se liší od ostatních?
 
Náš program je založený na vrstevnickém mentoringu. Tento princip stál už u jeho vzniku v roce 1994, dal by se tedy nazvat tradicí. Specializujeme se na mládež ve věku 12 až 26 let. Nejpočetnější skupinu mladých lidí, kteří k nám přicházejí s požadavkem na parťáka, máme mezi 14 a 16 lety, další jsou pak většinou mladí lidé kolem dvacátého roku. Zájemci se nám ozývají sami nebo prostřednictvím rodičů, nejvíce však na doporučení terapeuta nebo psychiatra, případně sociálního pracovníka. Ti starší nás kontaktují e-mailem, v tomto věku jsou již schopni komunikovat po vlastní ose. Naši mentoři jsou oproti mentees sice trochu starší, stále ale spadáme do kategorie vrstevnického mentoringu. Je jim mezi 18 a 30 lety, nejčastěji 20 až 25. 

Mezi našimi mentees a mentory je tedy rozdíl několika let. Někdy je to více, někdy méně, ale vždy se snažíme, aby dvojici tvořili lidé, kteří jsou si nějakým způsobem blízcí, například osobnostním laděním nebo tím, co od programu očekávají. Pokud se nám takovou dvojici nepodaří najít hned, radíme klientům, že je lepší si počkat. Z naší zkušenosti víme, že nelze dvojice tvořit jen na základě toho, že máme volného mentora a volného menteeho. Když k sobě nepasují, není to ono.

2. Jaké spatřujete výhody vrstevnického mentoringu oproti programům, které vedou dospělí mentoři?

Základní výhodou vrstevnického mentoringu je rychlé vytvoření důvěry. Vycházíme z toho, že v tomto věku se mladý člověk ocitá ve fázi, kdy se vůči dospělým potřebuje nějakým způsobem vymezovat. Podobné sdělení tak přijme snáze od vrstevníka, než když ho říká někdo v roli dospělého, ať už je to rodič, učitel, sociální pracovník nebo kdokoli jiný. Byť je náš mentor o několik let starší, vrstevnická blízkost stále hraje důležitou roli. 

I mentoři si všímají toho, že mentees přemýšlejí podobně jako oni sami, když byli mladší, dokáží se tak do jejich situace rychle vžít. Mentor pak bývá prvním člověkem, který se něco důležitého dozví, protože mladý klient k němu má důvěru a snáze se mu svěří. Probírají spolu, co se mu aktuálně děje, čím prochází a s čím by potřeboval pomoct. Otevírá se právě na základě té důvěry. 

Pokud bych měla výhody vrstevnického mentoringu shrnout, byla by to váha slova a míra vlivu, kterou mentor na mladého člověka v jeho specifické fázi dospívání má.

3. V jakých životních situacích mentoring pomáhá?

Tady záleží na tom, jak je konkrétní program nastavený a jaká očekávání má od mentees i mentorů. Důležité je i to, jakou podporu oběma stranám dává. Existují programy založené třeba čistě na doučování. Náš mentoringový vrstevnický program Ve dvou se to lépe táhne jde více do hloubky. Základním nástrojem, o který se opírá, je vztah. Jeho hlavním cílem a posláním je učit mladé lidi navazování zdravých vztahů. A to jak se sebou samými, tak se svým okolím. Dalo by se to popsat i jako léčení vztahu sama k sobě, které se pak projevuje i ve vztahu k okolí, v chování vůči ostatním lidem, a zasahuje do různých životních situací. Mohla bych je tu zkusit vyjmenovat, byl by to však nekonečný seznam. Ale základ spočívá ve vztazích, které náš mentor pomáhá klientovi nastavovat.

Na začátku se orientujeme na společné prožitky a zážitky, které pak přechází v to, že mentor a mentee jeden na druhého reagují. To je ta nejdůležitější věc, kterou se u nás mladý člověk učí. Dříve nebo později se u našich klientů projeví různé stereotypní vzorce chování, které jim komplikují zapojování do společnosti, zejména mezi vrstevníky. Ať už je to vysoká míra uzavřenosti, bariéry v komunikaci, nízké sebevědomí nebo příliš vysoké nároky na sebe sama. S tím souvisí i to, že naši klienti často neumějí pracovat s chybou a učit se z ní, zažívají hluboké pocity selhání nebo se u nich projevuje manipulativní chování, které si třeba ani sami neuvědomují. Patří sem i snaha se zavděčit, být něčím zajímavý, potřeba chytat se party a chovat se tak, jak ode mě parta očekává.

4. Jak podporujete mentory v tom, aby podobné situace dokázali dobře zvládat?

Ráda bych vyzdvihla ještě další unikátnost podobně nastavených mentoringových programů – dvojici po celou dobu monitoruje odborník, se kterým mentor své chování ve vztahu a probíraná témata pravidelně reflektuje. Tato skutečnost je všem zúčastněným předem známa. V případě, že se dvojice dostane do situace nebo k tématu, které je nad rámec role mentora, přebírá odborník žezlo a vstupuje do situace s řešením. 

Ve vrstevnickém mentoringu jsou to nejčastěji náročnější vztahové momenty, u kterých je potřeba role mediátora. Ten dané dvojici pomůže uzavřít specifickou dohodu. Nastupuje ale i v situaci, kdy se ve vztahu objeví témata, která spadají pod ohlašovací povinnost nebo dojde k odhalení závažných projevů chování, které už je potřeba řešit s podporou odborníka – například sebepoškozování nebo nutkavé myšlenky. Program však působí také preventivně – vrstevnický mentor se většinou včas dozví, že se například mladá dívka chystá na schůzku s fotografem, se kterým se domluvila přes sociální sítě.

5. Co důraz na vztah může pro konkrétní mentorskou dvojici znamenat?
 
Ve vztahu s mentorem se některá z uvedených vztahových věcí přímo projeví a pak je třeba ji zachytit a korigovat. Nebo si mentor a mentee společně povídají o situaci, která probíhá v rodině, v partě, ve škole. Mladý člověk se v rámci těchto rozhovorů učí sebereflexi, zároveň zažívá podporu ze strany mentora. Na to vše jsou mentoři speciálně připravováni a školeni. Obrovskou roli pro mladé lidi v tomto věku hraje to, že v ně někdo podobně starý věří. Věří, že to zvládnou, zároveň ale dokáže jednoznačně nastavit hranice ve vztahu. To pro mladé lidi působí jako pevná půda pod nohama.

A může se to projevit třeba i tak, že se mentor v pravý čas dokáže na svého menteeho zdravě naštvat nebo ho upozornit, že dělá něco, co se mu nelíbí. Rozdíl mezi kamarádem a vrstevnickým mentorem je právě v tom, že mentor to ustojí. Opakovaně vydrží některé situace, ze kterých by kamarád třeba už dávno odešel. Práce s chybou a učení se prostřednictvím nezdarů jsou založeny na neustálé zpětné vazbě. Díky tomu klient postupně přebírá zodpovědnost za své chování, za jeho dopady a důsledky. Vidí, co sám ve svém okolí způsobuje a jak to on sám může ovlivňovat. Dostává zpětnou vazbu – dostatečně citlivou a po dostatečně dlouhou dobu, aby měl šanci sám provést nějaké změny. 

Respektujeme zároveň i to, když se mladý člověk, se kterým spolupracujeme, rozhodne změny neudělat. Je úplně legitimní, když si ponechá zodpovědnost za to, že ve svém chování setrvá. Důležité je, aby tak činil s plným vědomím toho, že bude muset v programu skončit. I to je pro něj důležitá životní zkušenost. Dojde si k tomu, že může o něco přijít, ale stane se to z jeho vlastní vůle – čili je hybatelem svého života.

6. Vnímáte nějaké přesahy mentoringových programů do oblasti vzdělávání? 

Teď budu mluvit o mentoringu jako takovém, ne nutně jen o vrstevnickém. Tato otázka má několik úrovní. Z různých výzkumů je dokázáno, že pokud mám někoho, kdo věří v mé schopnosti a dovednosti, pak i já sám jsem schopen úspěšněji dosahovat svých cílů nebo překonávat překážky, které mi život přináší. To znamená, že v důsledku mi víra někoho ve mně pomáhá lépe zdolávat školní povinnosti a výzvy, zvyšovat mé sebevědomí.

V našem programu jsme začali pomocí dotazníků, které vyplňují mentoři, sledovat, jak u svých mentees vnímají sebevědomí v oblasti vzdělávání nebo plnění školních povinností, ale i sebevědomí jako takové. A zjišťujeme, že je velký rozdíl mezi tím, jak mladý člověk vnímá sám sebe obecně a jak se vnímá ve škole. Naše hypotéza je, že školní prostředí neumí vždy dobře pracovat s chybou. A to může mít zejména v dospívání silný efekt. Mladí lidé se porovnávají prostřednictvím školních výsledků, ale i přes počty „lajků“ a kamarádů na sociálních sítích, oblečení – nastupuje sem velká šíře různých aspektů, které určují sociální status.

7. Jak s tím může pomoci mentoring?

V takové situaci je důležité mít někoho, kdo je mi podobný a blízký, tedy vrstevníka, ke kterému mohu vzhlížet nebo se s ním ztotožňuji, protože si něčím podobným nebo náročným prošel a zvládl to. Při přípravě mentorů je velmi důležité dbát na to, aby na své mentees nepůsobili jako bezchybní supermani a nestali se tak dalším nedosažitelným vzorem. Potřebujeme, aby uměli otevřeně mluvit o svých nezdarech a potížích. To mi pak jako menteemu dává ujištění, že to zvládnu i já. Zabraňuje mi to uvíznout v pocitu, že nic nedokážu a že jsou ostatní lepší než já, že se jim všem daří lépe. S takovým pocitem je snadné dostat se do spirály, která mi potvrzuje, že nic neumím, nic se mi nedaří – a propadat se dále do úzkostí a depresí. Důsledkem může být neschopnost věci dokončovat nebo třeba i jen chodit do školy.

My podobné spirály u našich klientů vídáme často. Dříve se dotýkaly převážně mladých slečen, dnes už je to tak půl napůl a s tímto fenoménem přicházejí do kontaktu i chlapci. Podpora sebevědomí, kterou mentoringové programy přinášejí, má proto přesah i do oblasti vzdělávání. Osobně tam vnímám velký potenciál, zejména přímo ve školách.

8. Vidíte ještě nějaké přínosy, které třeba přesahují tu osobní rovinu?

Mentoringové programy vedou i k tomu, že v prostředí, ve kterém se odehrávají, vytvářejí pocit sounáležitosti. Naši mladí klienti, se kterými se loučíme poté, co u nás vydrželi rok nebo déle, mluví o tom, že by chtěli v budoucnu také někomu pomoci, něco předat. Sami měli v těžkých chvílích někoho, kdo jim pomohl, na koho se mohli obrátit – a chtějí tuto pomoc posílat dále. 

Pro školní prostředí by to znamenalo, že pokud se podaří mladého člověka zachytit včas a dát mu možnost mít svého průvodce, existuje velká pravděpodobnost, že to v budoucnu bude chtít nějakým způsobem vrátit. Nemusí nutně sám působit jako mentor, ale už samotná víra v ostatní i celou společnost může vést k tomu, že se další život tohoto mladého člověka bude odvíjet úplně jinak – dá mu jiný rozměr, větší smysluplnost.

9. Mohou programy pomoci i pedagogům, potažmo celé škole?
 
Dovedu si představit, že dobře nastavený mentoringový program povede ke změně klimatu ve škole, pomůže zkvalitnit vztahy nejen mezi žáky navzájem, ale i mezi žáky a pedagogy. Mentoring má potenciál snižovat riziko šikany nebo odsuzování, otevírá prostor pro partnerskou diskusi, v rámci které mohou žáci otevřeně mluvit o tom, jak co vnímají nebo co jim ve škole chybí. 

Pozitivní prožitky, které se odehrávají v rámci mentorského vztahu, se šíří i do dalších vztahů, přenášejí se dál. Jakmile si mentor a mentee začnou některé věci uvědomovat a ve svém vztahu na nich pracovat, je mnohem vyšší pravděpodobnost, že jeden z nich bude schopný oslovit ve své třídě kamaráda, u kterého bude vnímat, že se něco děje. Jsou to takové drobné detaily, které se začnou dít a které možná nebudou vidět hned nebo je nebudeme moci změřit, ale přirozeně podnítí reakci celého systému.

Je samozřejmě důležité mít dobře ošetřené podpůrné mechanismy, zařadit například skupinová setkávání mentorů nebo mentees, na kterých si obě skupiny mohou povídat o tom, co jim mentoring přináší, jaká jsou jeho úskalí. Tyto diskusní kroužky mohou být vedeny třeba školním psychologem nebo metodikem prevence. Konkrétní nastavení už ale záleží na každé jednotlivé škole.

10. Na co dalšího by si školy při zavádění mentoringu měly dát pozor?

Mentoring je naprosto přirozený jev, který se děje, ať ho budou školy zavádět, nebo ne. Ale v momentě, kdy mu budou umět nastavit vhodné podmínky, dokáží jej velmi významně zefektivnit. Vhodné podmínky začínají u toho definovat si, proč mentoring – co má naší škole přinést a zda je o něj z řad mladých lidí vůbec zájem. Podle toho pak popsat, co od mentorů očekáváme, kde je budeme vyhledávat a jakou podporu jim v jejich roli můžeme poskytnout, aby ji dobře zvládli. 

To je první věc, které je potřeba věnovat opravdu velkou péči. Vzhledem k tomu, že zatížení mladé generace je v současné době obrovské, s působením v mentorských programech se může pojit velký psychický tlak. Je proto nutné ošetřit, aby mentoři třeba i nějak nechtěně neublížili jak sami sobě, tak svým svěřencům. To znamená, že nestačí mentorské dvojice vhodně spárovat, je důležité také vědět, co se v nich odehrává. A tento bod se týká jak vrstevnických programů, tak těch, kde jako mentor působí třeba někdo z pedagogického sboru.

11. To se zase dostáváme zpět k práci se vztahy.
 
Ano, tím druhým aspektem, který jsem chtěla zmínit, jsou právě dobře ošetřené vztahy a tok informací. To je věc, která je na mentoringu možná nejsložitější. Zahrnuje všechny, kterých se náš program může nějakým způsobem dotknout. Je důležité je informovat a vysvětlit jim jejich roli. To se týká třeba rodičů mentorů a mentees, ale také pedagogů, metodiků prevence a dalších. Každý z nich by měl chápat, jakou roli v programu hraje, ale i vzájemné souvislosti mezi jednotlivými složkami. Na to je opět důležité myslet už na začátku, protože tím zamezíme, aby se role křížily nebo dostávaly do konfliktu. Protože je mentoring založený na důvěře, je právě na konflikty v rolích velmi citlivý.
 
Nemělo by se také stávat, že rodič nebo pedagog dvojici diktují, co spolu má dělat nebo jí nastavovat cíle. Právě proto u nás tím, kdo dvojici provází, bývá odborník (a ve školách by to mohl být koordinátor mentoringových programů). Ten oběma mladým lidem pomáhá pojmenovat, co jim zapojení v mentoringu přináší nebo může přinést. Toto nastavení je potřeba na začátku každého programu dobře promyslet a zvolený model by měly respektovat všechny strany. Zároveň je důležité přistupovat ke všem aktérům partnersky. Jinak vznikají třecí plochy, které mentoringu v jeho průběhu škodí.

12. S jakými bariérami se při zavádění mentoringových programů můžeme setkávat a jak je lze naopak podpořit?

Určitě je vždy výhodnější, když mentoring funguje formou nabídky, nikoli jako nařízení. Čím víc se z něj dělá povinnost, tím více musí být řízený a vedený a vytrácí se přirozená energie. Tím větší dřina to pak pro všechny strany je, včetně samotné dvojice. Je těžší dvojici udržet, aby nevyhasla, nebo získat informace od mentora o tom, co se ve vztahu děje. 

Učitel může například oslovit svou třídu, popsat žákům, co to znamená být mentorem nebo starším parťákem a přijít s formou dobrovolné nabídky. Součástí je i volba vhodného názvu („mentor“ a „mentee“ není vždy optimální), aby mentoring zájemcům nevyzněl jako něco nedosažitelného, v čem si nevěří, ale aby pro ně zároveň byl zajímavý. Podaří se tak snáze najít žáky, které role mentora bude lákat. Stejně tak se třídní učitel může zeptat žáků, jestli by takového průvodce chtěli sami pro sebe mít. 

Další bariérou, se kterou se setkáváme, je nedostatek času u mladých lidí obecně. Najdete dvojici a máte pocit, že se k sobě oba mladí lidé budou skvěle hodit – a pak zjistíte, že jeden má čas pouze v úterý a druhý pouze v pátek. Je to otázka přípravy mentorů i mentees a nastartování jejich motivace. Vymezení času bývá tématem většinou na začátku, než se setkávání usadí a vytvoří se vztah, který bude sám o sobě dostatečnou motivací k tomu na schůzku dorazit. I v tomto by mohly být programy, které realizuje škola, v určitém ohledu přístupnější.

13. Jak se takové dvojice mohou konkrétně ve školním prostředí tvořit?

Způsobů je hodně – od řízených po méně řízené – a každý má svá úskalí a výhody. Žáci-mentoři mohou například vytvořit své medailonky, které mají mentees k dispozici, a podle medailonku a třeba i fotky, si vyberou. Dvojice může párovat i odborník, který na škole působí a zná obě dvě strany. To je vhodná cesta, když chceme z mladých lidí sejmout případnou zátěž, která se s výběrem pojí (někdo je oblíbenec, jiný zůstává neobsazen). V naší organizaci páruje dvojice koordinátor mentoringových vztahů poté, co obě strany dobře pozná, ve škole by to mohl zastat školní psycholog, metodik prevence nebo sociální pedagog.

Čím větší přirozenost se nám do programu podaří dostat, tím máme větší šanci, že bude fungovat dlouhodobě. Nebála bych se proto nejprve vyzkoušet pilotní program s několika málo dvojicemi na celé škole, který se dá po čase vyhodnotit a na základě zkušeností pak nastavit podmínky pro širší program. Ten může růst přirozeně, což je vždy lepší způsob, než plošně zavést třeba to, že každý žák první třídy k sobě bude mít mentora z páté třídy. I tak je samozřejmě možné program pojmout, vyžaduje pak ale daleko více práce a energie.

14. S tím, jak bude program růst, se škole může navyšovat i počet potenciálních mentorů, je to tak?

Myslím, že ano. V momentě, kdy bude na škole vyšší počet dětí, které už mentoring zažily a měly svého průvodce, bude narůstat i skupina žáků, kteří budou sami chtít provázet někoho mladšího. Ne všichni se samozřejmě budou jevit jako vhodní mentoři, role provázejícího nemusí všem vyhovovat a ne každý na ni má kapacitu. Může se stát, že někteří žáci budou mentora potřebovat až do deváté třídy – individualizace je i v tomto případě důležitá a jak jsem říkala dříve, některé věci nelze nastavovat plošně a je potřeba je vyzkoušet.

15. Máte nějakou oblíbenou větu, která mentoring charakterizuje?

Celkový efekt mentoringu se těžko popisuje slovy a všechno se nedá změřit, aby člověk pochopil, jakou sílu v sobě má a co všechno může přinést. Je potřeba ho zažít.

Použité zdroje:

[1] Cambridge Dictionary (2023). Mentorship. [online]. Dostupné z: MENTORSHIP | English meaning - Cambridge Dictionary [dat. cit. 16. 5. 2023].

[2] Wikipedie. (2021). Mentee. [online]. Dostupné z: Mentee – Wikipedie (wikipedia.org) [dat. cit. 16. 5. 2023].

[3] Hughes, C., & Carter E.W. (2008). Peer Buddy Programs for Successful Secondary School Inclusion. Paul H. Brookes Publishing Company.