Týmová spolupráce prvňáků a deváťáků

Ilustrační foto / FOTO: APIV B

Prvňáci a deváťáci – dva póly základních škol. Zdá se, že tyto skupiny dětí spolu jen sotva mohou mít něco společného, maximálně se potkávají na chodbě a v jídelně. V ZŠ Máchovo náměstí v Děčíně už ale několik let pracují na tom, aby se ty nejstarší a nejmladší děti dokázaly sblížit. Pomáhají jim k tomu společně strávený čas a naplánované akce. Spolupráce prvňáků a deváťáků má navíc pozitivní vliv na celkové školní klima. 

„V naší škole jsme pro prvňáky a deváťáky zavedli systém patronů, tedy každý deváťák má svého prvňáčka a provází ho jeho prvním rokem ve škole. Usnadňuje mu začátek, je mu oporou. Prvňáci získají pocit, že mají někoho velkého a silného za zády, pro deváťáky je to velká zodpovědnost, která dobře ladí k tomu, že už jsou na škole opravdovými mazáky,“ vysvětluje učitelka Marcela Peremská, která letos učí právě prvňáky. 

Speciální školní výlet

Spolupráce starších a mladších dětí na „Máchovce“ vlastně začíná už na Den dětí, kdy osmáci vymýšlejí a organizují soutěže pro předškoláky z přidružené mateřinky. V prvním školním týdnu to pak probíhá tak, že za nejmenšími do tříd přijdou ti nejstarší a malé děti si pak vyberou každý svého patrona. Velcí potom ty malé provedou po škole a ukážou jim, kde co najdou. Po několika dnech pak následuje společný třídenní výjezd zvaný 9+1, kterého se účastní čtyři třídy se svými učitelkami a asistentkami pedagoga.

„Výjezd je v podstatě plně v režii deváťáků,“ vysvětluje Monika Kocianová, letošní třídní třeťáků.  „Necháváme na nich, aby vymýšleli program. Odpoledne jsou většinou nějaké procházky, večer společné aktivity. Samozřejmě to musejí konzultovat s učiteli, protože velcí někdy nemají úplně dobrou představu o tom, co ti malí jsou schopní zvládnout.“

Výjezd může začít třeba tak, že si děti vyrobí „vlajky“ na dveře pokojů, aby učitelé věděli, kdo kde spí. Deváťáci prvňákům pomáhají, aby dokázali napsat své jméno. Pak následují společné aktivity – odpoledne olympiáda v lese nebo výlet, večer poznávací hry.

„Hezká je například aktivita, kdy si velké a malé dítě obkreslí na papír ruce a do prstů si napíšou to, co mají společné – například oblíbené jídlo nebo barvu. Někdy velcí malým chystají třeba poznávačku znělek Večerníčků nebo písniček z animáků. Oblíbené jsou taky diskotéky a maškarní, kdy se dospívající slečny mohou vyřádit na líčení a oblékání malých,“ popisuje Monika Kocianová společně strávený čas.

Deváťák se navíc o „svého“ prvňáčka musí postarat i jinak – pomoct mu správně zvládnout stolování, večer přečíst pohádku a dohlédnout na to, aby mladší dítko šlo včas spát. Samozřejmě, když má někdo pocit, že je toho na něj moc, učitelé rádi pomohou. 

Další školní akce

Společným výjezdem do přírody ale spolupráce nekončí. „Některé akce pořádáme každoročně, jsou pevnou součástí života školy a samozřejmě představují vhodnou příležitost pro to, aby mohly tyto dvě věkové skupiny strávit čas společně. Každoroční tradicí je kromě výjezdu první setkání a rozdělení do dvojic. Dál dělají deváťáci pravidelně malým Mikuláše, pořádají pro ně slavnost předání slabikáře, vypomáhají nejmenším při organizaci vánočních trhů.“ 

„Při slavnostním loučení s deváťáky na děčínském zámku zase nesou prvňáčci svým patronům šerpy. Musím říct, že ta slavnostní chvíle bývá tak dojemná, že leckomu ukápne slza,“ říká Marcela Peremská.

Ochota ke spolupráci

Intenzita kontaktů mezi ročníky závisí na mnoha okolnostech. Nikdo například nemůže předem vědět, jak si třídy „sednou“. Navíc někteří deváťáci spolupracovat chtějí a baví je to, pro jiné je to spíš otrava a jsou ochotni tak maximálně organizovat nějakou akci, ale nechtějí do vztahu s menším dítětem investovat energii. „Základ je, že je vždy všechno dobrovolné. Záleží na učitelích i na dětech, nikdo nikoho samozřejmě k ničemu nenutí. Víme ale, že tato aktivita obecně podporuje dobré klima a vztahy ve škole,“ vysvětluje Marcela Peremská.

Stejně tak je nutné, aby si dobře „sedli“ i učitelé. Plánování společných akcí je poměrně náročné a vyžaduje těsnou spolupráci. Pokud se děti mají skutečně vídat, musí se aktivně hledat příležitosti. „Ono se to nezdá, ale třeba jen ten společný výjezd 9+1 pro učitele znamená několik porad a náročné balení. Nemůžeme počítat s tím, že by v turistické chatě byly k dispozici třeba papíry nebo psací potřeby, proto s sebou všechno vozíme ve velkých plastových boxech. Když už děti něco vymyslí, nemůžeme jim to nabourat tím, že třeba nebudeme mít nůžky,“ usmívá se Monika Kocianová, kterou výjezd s deváťáky čeká zase za dva roky.