Učební strategie pro žáky se specifickými poruchami učení na Základní škole Lyčkovo náměstí

Ilustrační foto / Zdroj fotky: Autorský tým APIV B

Učíme děti, jak se učit

Magdalena Bořkovcová nabízí dětem na druhém stupni kroužek, jak se efektivně učit. Má pomoci zejména těm, kteří s učením mají problémy, ale otevřený je komukoliv, kdo se rozhodne své školní výsledky vylepšit.

„Kurzu se účastnilo i děvče, které nechtělo mít na vysvědčení jednu dvojku, ale samé jedničky. To vždy zmiňuji, když kroužek dětem ve třídách nabízím,“ říká Magdalena Bořkovcová.

Zároveň ale připouští, že většina účastníků za ní přijde, až když jim takzvaně teče do bot a hrozí propadnutí. Děti ve skupině jsou prospěchově různě úspěšné a namíchané jsou i věkově. Vzájemně se tak mohou motivovat a podporovat. 

Strategie učení

Na ZŠ Lyčkovo náměstí, kde Magdalena působí, mají bohatou zkušenost a dobré výsledky s dětmi s poruchami učení (dyslexie, dysgrafie apod.). Na prvním stupni se jim intenzivně věnují, a proto při přestupu na druhý stupeň děti už vědí, jak svůj handicap kompenzovat. „Co jim ale často chybí, je schopnost se učit,“ vysvětluje Bořkovcová důvod, proč kroužek otevřela.  Kurz má děti podpořit, ukázat jim, jak na to, i když se úkol zdá být zpočátku nesplnitelný, posílit jejich sebedůvěru a také samostatnost. Strategie učení, které si během roku osvojují, nevyžadují účast rodičů ani jiných dospělých. 

„Princip, který se stále opakuje, je: zkouším sám sebe, abych zjistil, co vím a co nevím.“

Struktura kroužku „Jak se efektivně učit“

Cesty k úspěchu

První lekce věnuje Bořkovcová tomu, aby si děti uvědomily, co vše obsahuje cesta k úspěchu a kde selhávají.

„Snažím se jim simulovat cestu od hodiny s výkladem až k testové situaci. Je to, jako když hrajete Dračí doupě. V jednotlivých situacích mě zajímá, jak se chovají, co dělají, na co myslí. Během výkladu, když oznamuji, že se bude psát test, když přijdou domů, večer před testem, o přestávce před testem, během testu – pokaždé se ptám: Co děláš?,“ popisuje Bořkovcová.

Zpětně pak jednotlivé body společně rozeberou, aby si děti uvědomily, že úspěch netkví jen v tom něco se naučit. Snaží se společně najít slabiny a možnosti, kde se zlepšit. Když například učitel oznamuje test a říká, co přesně v něm bude, neměly by ,dělat nicʽ nebo myslet na to, že to zas dopadne špatně, ale vzít tužku a zapsat si informace. Večer před testem si látku zopakovat a poznámky nebo učebnice si zabalit s sebou, aby se do nich mohly podívat i o přestávce před testem. 

Podobně jako při koučinku si každý v prvních lekcích stanoví své cíle. V jakém předmětu se chce zlepšit, o kolik, s kým bude spolupracovat atp. 

První dvě lekce jsou zkušební a každý se může rozhodnout, zda bude pokračovat. Magdalena stojí o děti, které mají vnitřní motivaci se zlepšovat. Pokud někdo nechce na sobě pracovat a do kurzu chodit, snaží se ho v jeho rozhodnutí podpořit před rodiči. Ti nemotivovaní, kteří i přesto zůstanou, ale nakonec také něco pochytí. Ostatní je většinou strhnou.

Strategie pro naučení značek chemických prvků

Následující hodiny mají jednotnou strukturu. V každé z nich se děti seznámí s jednou strategií učení. Když se například potřebují naučit značky chemických prvků, mohou si vytvořit kartičky – na jedné straně název, na druhé značka. Každou novou strategii si okamžitě zkouší na konkrétní látce – od vyjmenovaných slov a násobení víceciferným číslem přes stanice metra až po básničku. Děti vždy dostanou deset minut na to, aby se určitou látku (například 10 chemických prvků) pomocí nově představené strategie (kartičky) naučily. Pak Magdalena všechny přezkouší a dá jim zpětnou vazbu. „Často se u nich dostaví aha efekt. Děti zjišťují, že to jde, že se za tu chvilku dokázaly něco naučit, i když si na to vůbec nevěřily,“ popisuje svou zkušenost Bořkovcová. Budují si tak potřebnou sebedůvěru. 

Než se ale dostanou k nové látce, každý na začátku hodiny prezentuje, co se od poslední hodiny naučil. „Chci po dětech, aby doma použily jakoukoliv probranou strategii a naučily se deset libovolných informací. Každý na začátku hodiny řekne, co se učil, jakou metodou a jak se mu to osvědčilo. Pak se vzájemně zkouší, hodnotí a diskutují nad zvolenou strategií,“ líčí Bořkovcová. Kdo zapomene víc než dvakrát, musí se něco zkusit naučit na místě. Výběr témat a strategie učení je v tomto případě na Magdaleně, která je nešetří a záměrně jim zadává k naučení látku, se kterou mají problémy. Na začátku hodiny si tak díky domácí přípravě připomenou některé probrané strategie a zároveň se něco nového dozvědí. 

Hodnotící dotazník

Při pohledu do hodnotících dotazníků, které děti vyplňují na konci pololetí, je zřejmé, že by domácí úkoly nejradši zrušily. Co naopak oceňují, je dobrá atmosféra, kolektiv a legrace. V dotazníku mají také vždy vyjmenovat, jaké strategie si pamatují a k čemu je mohou použít. V hromadě vyplněných listů není ani jeden, který by byl v tomto bodě prázdný. „I kdyby si některé děti zapamatovaly třeba jen čtyři způsoby, jak se něco naučit, považuji to za úspěch,“ říká Bořkovcová. „Snad se jim to v pravou chvíli vybaví.“ 

Strategie učení

Způsobů, jak se něco naučit, je mnoho a každému vyhovuje něco jiného. Magdalena se inspiruje v odborné literatuře a také reaguje na konkrétní potřebu dětí i učitelů. „Vypracovali jsme si například desatero, jak postupovat při řešení úloh ve fyzice a matematice. Náš fyzikář teď mé děti nechává, aby desatero měly při sobě i během testu,“ říká. Když mají děti problém s konkrétní látkou, snaží se jim pomoci a vymyslet, jak na to. Funguje to ale i obráceně. „Občas za mnou přijde učitel a snažíme se spolu vymyslet, jak nějakou látku dětem dostat do hlavy,“ říká. 

Magdalena využívá ráda kartičky, s jejichž pomocí se děti samy zkouší. Oblíbené jsou například čtyřkartičky, neboli jedna přepůlená kartička, která obsahuje čtyři informace, které k sobě patří. Hodí se například k zapamatování značek a jednotek ve fyzice (čas – t, sekunda – s) nebo nepravidelných sloves v angličtině. Teprve když kartičku znáte ze všech stran a směrů, je vyhráno. Slovíčka je zas dobré procvičit písemně – k tomu se hodí sloupečková strategie. Papír je rozdělený na několik sloupců. V prvním jsou vypsaná slovíčka, ve druhém jejich významy. Další sloupce zůstávají volné pro procvičování. Papír si děti přeloží tak, aby první vyplněný sloupec neviděly, a do toho prázdného vpisují slovíčka, která se naučily. Samy si je podle zakrytého prvního sloupce zkontrolují. Sloupec znovu zakryjí a teprve pak si opraví chyby, které udělaly. Konečnou opravu nakonec provedou s pomocí prvního sloupce. Pak pokračují dál. Zakryjí druhý sloupec a ke slovíčkům, která právě doplnily, vpisují do nového sloupce jejich významy. A tak dále. Magdalena taky hodně pracuje s vizuální představivostí a jevy rozkresluje, hledá s dětmi podobná slova, pokud se mají naučit cizí výrazy, ukazuje jim zajímavé webové stránky, kde mohou najít pomoc, když něčemu nerozumí, jako je například Khan Academy. Učí se se stránkami pracovat a využít je pro své potřeby. 

Načítání obrázků...

Zdroj fotek níže: Autorský tým APIV B

„Magdalena využívá ráda kartičky, s jejichž pomocí se děti samy zkouší. Oblíbené jsou například čtyřkartičky, neboli jedna přepůlená kartička, která obsahuje čtyři informace, které k sobě patří. Hodí se například k zapamatování značek a jednotek ve fyzice (čas – t, sekunda – s) nebo nepravidelných sloves v angličtině. Teprve když kartičku znáte ze všech stran a směrů, je vyhráno.“

Metody učení pro učitele

Každý učitel by se mohl zamyslet, jakým způsobem by se látka v jeho předmětu dětem dobře učila, a připravit jim v souladu s vybranou strategií pracovní listy a cvičení. Například nová slovíčka lze dětem tisknout do sloupců, aby mohly při jejich učení uplatnit sloupečkovou strategii. „Pokud by učitelé věděli, jaké strategie jim fungují, a naučili je žáky používat, mělo by to přínos pro celou třídu – od premiantů až po ty méně úspěšné,“ říká Bořkovcová.

Některým dětem je důležité polopatě vysvětlit význam i zdánlivě jednoduchých pojmů, jako je například rovnoměrná rychlost. Rozebrat slovo rovno-měrný není ani časově náročné a může to hodně pomoci. 

Velkou inspirací jsou pro Magdalenu Bořkovcovou tyto knihy: 

ČERNÝ, Michal. Jak učit sám sebe: s myšlenkovými mapami, kreativními technikami a online nástroji. 1. vydání. Brno: BizBooks, 2016. 176 stran. ISBN 978-80-265-0519-8.

Obsah knihy ke stažení zde.

Přílohy:

Můj cíl - koučovací dotazník

Strategie učení - vyjmenovaná slova

Desatero řešení úloh - fyzika