Předškolní vzdělávání v Dánsku: „Mnohem méně hraček, zato přirozeně podnětné prostředí,“ všimla si pedagožka na stáži

Ilustrační foto / FOTO: Pixabay

Ředitelka pražské mateřské školy Srdíčko Mgr. Radana Mikšová navštívila v rámci zahraniční stáže vzdělávací zařízení v Dánsku. V rozhovoru popisuje svoje zkušenosti a příklady dobré praxe v oblasti předškolního vzdělávání.

Jak jste se dostala na zahraniční stáž?

Původně jsem neměla jet do Dánska, ale do Portugalska. Vzhledem ke covidovým opatřením se vše změnilo. Každé stáže se účastní dvě učitelky nebo asistentky ze školy, které na takové stáži ještě nebyly, a platila podmínka, aby byly očkované. Tudíž jsem zbyla jen já a jedna kolegyně. Vyjely jsme do dánského Aalborgu, což je druhé největší město v Dánsku, velké asi jako Brno. Měly jsme s sebou delegátku, která nám zajišťovala komunikaci v anglickém jazyce, a na místě byla k dispozici současná studentka pedagogické fakulty v Aalborgu. Je to Češka, která žije v Dánsku už šest let a původně tam studovala turismus, ale pak přešla na pedagogiku. Seznámila nás nejen s celým místním školským systémem, ale i s mentalitou lidí, a hlavně nás provázela ve všech třech mateřských školách, které jsme navštívily. Měly jsme možnost navštívit i integrační centrum pro cizince, kde jsme se účastnily hodiny dánštiny – za tu hodinu jsem pochopila, jak se cítí děti s OMJ, které neovládají jazyk země, v níž dochází do školky. Také jsme se byly podívat na dvou univerzitách, kde se vzdělávají pedagogové, a prohlédly si celé jejich zázemí.

Jaké vaše mateřská škola nesla finanční náklady?

Stáž byla úplně zdarma – vše od A do Z jsme měly zajištěné. Financování probíhalo přes výzvu 54 (výzva Hlavního města Prahy z Evropských strukturálních fondů, pozn. redakce).

Mohly jste vyjet na stáž bez znalostí dánštiny nebo angličtiny?

Ano, už na pražském letišti se s námi sešla delegátka, která zajišťuje veškerou komunikaci, letenky, nemusely jsme se starat o nic, jen abychom ji neztratily. Na místě je většinou Čech, který v zemi dlouhodobě žije a buď má kontakty na předškolní zařízení, nebo sám v některém z nich pracuje. Takže nepotřebujete jazykové ani finanční vybavení. Všechno je kryté, včetně ubytování, stravy, cestovného, a ještě dostanete malé kapesné „na svačiny“.

Jak dlouho stáž trvala?

Letěly jsme na pět dní včetně cesty, ale stáž by měla dle parametrů trvat čtyři dny.

Jaké vidíte rozdíly v předškolním vzdělávání českých a dánských dětí?

Obrovské. Je to tím, že mentalita lidí je úplně jiná. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že dánské děti tráví většinu dne venku, za každého počasí. Třeba od půl osmé ráno jsou venku do večera. Dítě do mateřské školy přichází vybavené nepromokavou obuví, kalhotami i bundou. V Dánsku neustále fouká vítr, děti tam běhají bez čepice a bez šály, a přesto téměř nejsou nemocné. Je tam spousta přírodních školek. Děti jsou vedené k absolutní samostatnosti. Tříleté dítě má k dispozici pilu, sekerku, ostrý nůž, žádné plastové nožíky, jako jim dáváme my. Ke hře se ve venkovních prostorách využívá klasické nádobí. Byly jsme ve školce v areálu bývalých stájí, kde děti žijí spolu s ovcemi, kozami a husami, je to taková školka na statku. Mají minimum hraček. Naše školky jsou přehlcené hračkami, máme příliš vybavené a upravené zahrady. Když jsem se vrátila, uvědomila jsem si, že máme sice krásnou velkou a vybavenou zahradu, ale pro děti je málo podnětná. To chci určitě změnit, protože děti nepotřebují luxusní, perfektně vystajlovanou skluzavku a domeček, ale to, co chtějí ony. Na zahradě si děti v Dánsku nejvíc vyhrály s větvemi, kládami, vánočními stromky, které rodiče přinesli z domova, když už je nechtěli. Stavěly si z nich bunkry. Myslím si, že děti v Česku jsou přehlcené podněty, hračkami, pomůckami, a mnohdy ani neví, co by si vybraly, takže si nevyberou nic. V Dánsku je pomůcek a vybavení pouze nutné minimum, a přesto to děti rozvíjí. Je úžasné, že třetinu zaměstnanců tvoří muži, jsou mezi nimi dokonce ředitelé školek. Ředitel k dětem chodí, pouze když si u nich chce odpočinout nebo se jim věnovat, ale nemá to povinné. Může se opravdu věnovat jen získávání peněz, řízení školky a lidí. Informací, vjemů a toho, co mě tam nadchlo, je mnoho. Mínus oproti našim školkám je, že tady se velice dobře vaří, a v Dánsku si děti většinou musí nosit jídlo.

Co ze svých postřehů byste chtěla aplikovat ve své praxi?

Určitě více prožitkového učení a sníženímnožství pomůcek a hraček, které mají děti ve třídách. Část nevyužívaných hraček, které považujeme za důležité pro rozvoj dítěte, už jsme uložili do jiných prostor. Na pár měsíců je schováme a pak je budeme proměňovat, případně prohazovat mezi třídami. Pokud to bude možné, chci více aktivity přesunout ven a do okolí, kam můžeme vyrazit klidně i na celý den. Zatím přemýšlíme, jak zahradu přetvořit, aby pro děti byla co nejvíce podnětná. Aby nedocházelo k tomu, že dítě bloumá a neví, čím se zabavit, protože všechno je pro něj příliš předpřipravené.

Jak by měla zahrada inspirovaná dánskou zkušeností vypadat?

Usychá nám borovice, takže ji chceme pokácet, nařezat ji na klády, které budou děti schopné samy odkutálet a nechat větve, ze kterých si mohou stavět bunkry, protože máme docela vzrostlou zahradu. Ve sklepě jsem našla krabici se starými hrnci, pokličkami a vařečkami, ty už mají děti na zahradě k dispozici. Určitě chceme různé koše, kde budou šišky a jiné přírodniny, ze kterých se dá stavět. Už dlouho plánujeme, že společně s rodiči vybudujeme hmatový chodník, zatím jsme založili vrbičkový tunel. Chceme zahradu udělat tak, aby v ní byla spousta koutů, kde mají děti možnost tvořit něco dle své touhy. Rády se třeba rochní v bahně, takže vlhkou část zahrady klidně necháme tak, aby se tam daly dělat pokusy s vlhkou půdou. Není potřeba věnovat finanční prostředky do dalšího krásného hracího prvku, který bude děti bavit dva týdny, ale napnout mentální energii a vymyslet, jak by se děti formou prožitkového učení na zahradě co nejvíce rozvíjely, a věnovat se pozorování dětí na zahradě, abychom zjistili, k čemu nejvíce inklinují a co jim tam chybí.

V čem jsou dánští předškolní pedagogové jiní oproti českým?

Hlavně v tom, že velké procento jejich studia tvoří praxe. Na praxi chodí třeba na půl roku do školky. Všichni mají vysokoškolské vzdělání. V dánských školách jsou obecně nejvýše postavení učitelé, pedagog je v základním a vyšším školství nižší pozice na úrovni našeho asistenta pedagoga. V dánských mateřských školách působí pedagog a asistent. Během vzdělávání na vysokých školách, nejen pedagogů, se neznámkuje. Ani na základních školách se neznámkuje, až v osmé třídě. Děti jsou odmalička vedené k tomu, že se učí pro sebe, a kolik si z nabízených vědomostí vezmou, je na nich. Stejné je to na vysoké škole. Studenti odevzdávají různé práce, za to postupují do vyššího ročníku, mají k dispozici škálu materiálů, literatury, co všechno mohou prostudovat, a je na nich, jestli to skutečně prostudují. Jsou si ale vědomi, že čím více získají znalostí a vědomostí, tím lepší dostanou práci. Jsou přirozeně vychovaní k tomu, aby studovali sami pro sebe, což mi v Česku chybí.

Samozřejmě je to také jiné v tom, že ve školkách mají daleko méně dětí, asi čtvrtinové množství na jednoho pedagoga nebo učitele. Nejsou téměř svázáni žádnými hygienickými požadavky, tím, co dítě nesmí brát do ruky, nesmí jíst a nesmí dělat, takže všechno je takové přirozené.

Co vás zaujalo na ostatních zařízeních kromě předškolních?

Měly jsme možnost podívat se na dvě vysoké školy, pedagogické fakulty. Mají obrovské, vzdušné prostory, působí moderně, otevřeně, není problém, aby tam přišel kdokoli cizí. Mají obrovské knihovny, kde mají předškolní pedagogové k dispozici všechny možné pomůcky. Jsou tam prostory pro společné setkávání, spousta koutů, kde studenti zpracovávají projekty. Prostě mají skvělé zázemí. Poté jsme byly v Aalborgu v centru pro cizince, kde mají dospělí cizinci možnost vyhledávat nejen právní a sociální pomoc, ale i docházet na kurzy dánštiny, aby snadněji získali práci. Je to velice příjemný prostor. Všichni jsou vstřícní a milí.

Na děti ani na studenty se zbytečně netlačí, a myslím si, že z dánského vzdělávacího systému opravdu vzejdou absolventi, kteří svou školu studovali proto, že pozici chtějí zastávat, a dali do toho všechno, co mohli. Zrovna tento aspekt mi u studentů vysokých škol v ČR často chybí.

Jaké další poznatky z dánského vzdělávání si odnášíte?

Obecný postoj dánských rodin k výchově dětí je absolutně přirozený. Neexistují žádné zákazy, rodiče spíš vedou děti k tomu, jak vše zvládnout. Netlačí na výkon, na memorování ve školském systému, a protože nemají známky, děti se zbytečně nestresují. Lépe vstřebávají informace a mají chuť se učit.

Na práci s dětmi s odlišným mateřským jazykem se nijak netlačí, nechávají se přirozeně zapojit mezi ostatní. Mají velké množství prostoru pro spontánní hru, adaptace a integrace probíhá přirozeně. Mimo jiné proto, že v Dánsku mají daleko více pedagogů na množství dětí. Vytvářejí spoustu aktivit, například v jedné školce nakoupili housle a děti se učí hrát. Dochází jim tam logoped, který s nimi hraje různé hry. Děti mají ohromný potenciál, co se týče fyzické zdatnosti, vylezou třeba na osm metrů vysoký strom a je to v pohodě. Jsou daleko odolnější a ostřílenější. Vlastně všichni lidé v Dánsku, se kterými jsme měly možnost se potkat, tak působili.

Fotogalerie:

Načítání obrázků...