PODCAST 13. díl: Vzdělávání a integrace žáků se zrakovým postižením

Možnosti vzdělávání žáků a studentů se zrakovým postižením

Při rozhodování, kam umístit dítě se zrakovým postižením, mají rodiče na výběr z několika možností. V České republice existují mateřské, základní a střední školy určené přímo pro děti a žáky s poruchami zraku, na kterých působí speciální pedagogové, odborníci na předměty speciálně pedagogické péče (u zrakově postižených se jedná kupříkladu o předměty práce s optickými pomůckami, nácvik psaní všemi deseti, výcvik prostorové orientace). V těchto školách jsou také k dispozici vhodné kompenzační pomůcky a vzhledem k menšímu počtu žáků ve třídě jsou žáci více vedeni k samostatnosti.

Zásadní nevýhodou takto zaměřených škol je skutečnost, že se nacházejí pouze ve větších městech a pro žáka a rodiče to znamená v lepším případě dlouhé dojíždění, v horším internát již třeba od první třídy. Výhodou normální školy je především běžný sociální kontakt s vrstevníky. Škola však obvykle nedisponuje vhodnými pomůckami a také, jak potvrzuje dlouholetá zkušenost Evy Matouškové, si ani učitelé, ani vedení školy mnohdy neví rady, jak k takovým žákům přistupovat a jak přesně by jejich výuka měla probíhat. Zda žák se zrakovým postižením běžnou školu zvládne, je vždy individuální, záleží na jeho vlastním přístupu, rodinném zázemí a samozřejmě také na zájmu a ochotě školy a fungující komunikaci mezi školou, rodiči, žákem i speciálními pedagogickými centry.

Eva Matoušková popisuje několik konkrétních případů, kdy integrace žáka proběhla úspěšně. Ideální postup je ten, kdy se například vedení školy a učitelé jdou podívat na dítě již do mateřské školy a s budoucím prvňáčkem a jeho rodiči se sejdou ještě před zahájením školního roku, aby obě strany věděly, co mohou čekat. V té době již může proběhnout pedagogicko-psychologické vyšetření i vyšetření zraku, pomoci mohou speciálně pedagogická centra.

V dalších fázích se na rovině spolupráce s učiteli a také spolužáky osvědčily integrační schůzky za asistence pracovníků speciálně pedagogického centra, kde si účastníci můžou například pomocí tzv. simulačních brýlí vyzkoušet, do jaké míry a jak kvalitně jejich spolužák s poruchou zraku vidí a co může/nemůže kvůli svému handicapu zvládat.

Studentka Pavlína se zrakovým postižením a její zkušenost s integrací

Vlevo redaktorka Adéla Pospíchalová, vpravo studentka Pavlína v Centru Pyramida Ostravské univerzity, které poskytuje poradenství pro studenty se specifickými potřebami./FOTO: APIV B.

U vysokoškolačky Pavlíny, která má Stargardtovu chorobu, se na problémy se zrakem přišlo poměrně brzy (5 let). Dívka neviděla na tabuli a drobnější písmo. Posléze se přidala světloplachost, takže se Pavlína musí venku pohybovat ve slunečních brýlích, také došlo k zužování zorného pole. Dnes už vidí jen zbytkem periferního vidění a neobejde se bez bílé hole.

Při rozhodování, na jakou školu Pavlína nastoupí, sehrálo velkou roli to, že se v místě bydliště nenacházela základní škola pro žáky s poruchami zraku. Proto Pavlína nastoupila do speciální základní školy, která byla určena pro žáky s různými druhy postižení. I proto neměla mj. možnost se naučit Braillovo písmo a zároveň získat plnou samostatnost.

Pavlína, která se toužila dále vzdělávat a jít v budoucnu na vysokou školu, se po poradě s rodiči rozhodla přestoupit na soukromé šestileté gymnázium. Třebaže se nová škola k její integraci nestavěla odmítavě, neměla se vzděláváním žáků s poruchami zraku žádnou předchozí zkušenost. Proto byla Pavlína tak trochu „hozena do vody“ a musela se s výukou i učivem poprat sama. Se studiem jí v té době výrazně pomáhali rodiče. Individuální vzdělávací plán měla Pavlína tehdy vypracovaný na základě diagnostiky ve speciálně pedagogickém centru. Co se týče podpůrných opatření, Pavlína měla nárok na prodloužený čas při testech, měla možnost vypracovat testy a zápisy na počítači. Učitelé jí také měli poskytovat konzultace k učivu, které z důvodu zrakového postižení nestihla zaznamenat během hodiny. Tento bod ale Pavlína využívala jen výjimečně – důvodem bylo nadměrné vytížení pedagogů.

Oční choroba se u žačky stále zhoršovala, ale bohužel vlivem nedostatečné míry informovanosti o možnostech podpory u žákyně a rodičů a také vlivem oboustranně váznoucí komunikace rodiny a odborníků nedošlo k přehodnocení uznání nároků na čerpání podpůrného opatření asistenta pedagoga.

Po dvou letech se nakonec Pavlína rozhodla školu změnit. Přešla na soukromé čtyřleté gymnázium, které mělo s integrací handicapovaných žáků již větší zkušenost (u Pavlíny ve třídě byli dva spolužáci s poruchou sluchu). Ve třídě také působil sdílený asistent pedagoga, který měl na starosti podporu více žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Asistent Pavlíně pomáhal mj. se zápisky z předmětů, kde si je nemohla dělat sama (matematika, fyzika ad.). Velkou výhodu pro ni bylo, že v této škole používali ve výuce zcela běžně notebooky a pracovali převážně s elektronickými materiály. Ty již mohla Pavlína snáze zpracovat pomocí kompenzačních pomůcek nebo speciálních programů. Od školy měla také zapůjčený větší monitor, díky němuž se jí snáze četlo během výuky.

Pavlínina celková zkušenost se vzděláváním nebyla bohužel vždy jen pozitivní. Obvykle záleželo na tom kterém učiteli: setkávala se s přehnanou péčí na jedné straně a s nerespektováním jejího handicapu na straně druhé. Setkala se také s podceňováním jejích schopností anebo s předsudky a nedůvěrou ze strany učitelů u zkoušek a testů.

Chybějící informovanost učitelů o obtížích a potřebách těchto žáků od odborníků, žáka i rodičů může představovat překážku pro úspěšnou integraci ve škole. Bez potřebných informací učitelé nemůžou například zohlednit, že se zdravotní stav žáka průběžně zhoršuje a činnosti, které třeba ještě před časem ve výuce zvládal, už nejsou v danou chvíli možné.

Kompenzační pomůcky – jak pomáhá Tyflocentrum 

Dospělí s těžkým zrakovým postižením i zákonní zástupci dětí s těžkým zrakovým postižením mají právo požádat si přes úřad práce o proplacení kompenzačních pomůcek ve stanovené výši v různých kategoriích – od pomůcek typu Pichtův psací stroj až po lupy, kamery, počítače, mobily nebo vodicího psa.

Pokud posudkový lékař žádost schválí, má jedinec se zrakovým postižením nárok na proplacení pomůcky od místního úřadu práce zpravidla ve výši 90 %. Vždy se ale musí podat žádost včetně všech lékařských zpráv, nabídek dodavatele, vysvětlení toho, proč pomůcku potřebuje, proč k ní například potřebuje i odborný kurz. Dále nesmí chybět doporučení odborné organizace (např. Tyflocentra) a doklad, že si pomůcku už vyzkoušel a bude ji moct ovládat.

Toto vše například organizace typu Tyflocentrum pomůže vyřídit. Rovněž pak má tato organizace na starost u pomůcky typu počítač instalaci programů, které jsou nutné pro člověka se zrakovým postižením, např. odečítací programy jako Jaws, Zoomtext Magnifier, NVDA-NonVisual Desktop Access (jedná se o rozhraní pro odečítání, které je zdarma ke stažení) nebo OCR programy. Organizace se také postará o zaškolení (odborný kurz k práci s programem). Toto vše může úřad práce rovněž proplatit.

U dětí může agenda související s kompenzačními pomůckami, jako je počítač, představovat problém, protože organizace, jako jsou Tyflocentrum a Tyfloservis, jednají až s klienty od 15 let. Tyflocentrum v případě Pavlíny nakonec udělalo výjimku a už před nástupem na gymnázium kolem 12 let se jí odborníci z centra začali věnovat. Pomůcky, které ke studiu potřebovala, totiž žádné jiné organizace nezajišťovaly. Ke studiu na šestiletém gymnáziu potřebovala již využívat počítač.

S proplacením počítače a příslušných programů přes úřad práce jí tedy nakonec pomohlo právě Tyflocentrum. Co se týče práce s počítačem vybaveným speciálními odečítacími programy pro zrakově postižené, ovládání může být pro začátečníka se zrakovým postižením zpočátku náročné.

Ovládání počítače pomocí těchto odečítacích programů není tedy pro začátečníka vůbec jednoduché, rovněž je zapotřebí absolvovat kurz psaní všemi deseti, jelikož člověk se zrakovým postižením se nemůže při psaní dívat na klávesnici, a bez této dovednosti je ovládání počítače velmi komplikované.

V případě Pavlíny probíhalo zaškolení tak, že absolvovala nejdříve půlroční kurz psaní všemi deseti. Poté následoval kurz práce s odečítacím programem Zoomtext, který neslouží jen k předčítání obrazovky, ale i k jejímu zvětšování, úpravám kontrastu, barev apod. Teprve s pomocí Zoomtextu je možné se učit pracovat s dalšími programy, jako jsou internetový prohlížeč, MS Word, Excel, skenování a převádění tištěných textů do přístupné podoby atd. Vše probíhá převážně pomocí klávesových zkratek.

Ze Zoomtextu později Pavlína přešla na program Jaws, když se jí zrak zhoršil natolik, že už zvětšování textů nemělo smysl. Také požádala o proplacení pomůcky iPhone, který má v sobě zabudovaný odečítací program. Následoval zaškolovací kurz od Tyflocentra, jak s iPhonem pracovat.

Velký posun pak pro zrakově postižené představují právě chytré telefony, především iPhone, který má již integrované odečítací zařízení a VoiceOvery.

Pavlína také často využívá aplikaci Be My Eyes:

Užitečné tipy:

Informace o ovládání speciálních programů a aplikací jsou zevrubně shrnuty například na stránkách vzdělávacího portálu o výpočetní technice pro zrakově postižené Pelion.

Pavlína o své zkušenosti s kompenzačními pomůckami podrobně píše také na svých webových stránkách The Unseen Way, více se můžete dočíst i o její oční vadě.

Zájemcům o problematiku kompenzačníchpomůcek Pavlína doporučuje článek kolegyně Zvláštní pomůcka a její financování z blogu BLINDička aneb Život prakticky nevidomé ženy.

Doporučená literatura:

KEBLOVÁ, A. (1996). Integrované vzdělávání dětí se zrakovým postižením. Praha: Nakladatelství Septima.

KEBLOVÁ,  A. (2001). Zrakově postižené dítě. Praha: Nakladatelství Septima.

LECHTA, V. (2010). Základy inkluzivní pedagogiky: dítě s postižením, narušením a ohrožením ve škole. Praha: Portál.

MICHALÍK, J. et al. (2011). Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha: Portál.

Zdroje:

[1] OPTICAL CHARACTER RECOGNITION [online]. Wikipedia, the free encyklopedia. [cit. 18. 6. 2021]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Optical_character_recognition

[2] OCR [online]. Wikisofia. [cit. 18. 6. 2021]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/OCR#cite_note-1

[3] BE MY EYES. PŘINÁŠÍME ZRAK SLEPÝM A SLABOZRAKÝM LIDEM. [online]. BE MY EYES [cit. 18. 6. 2021]. Dostupné z: https://www.bemyeyes.com/language/czech