Hlavní zásady komunikace s člověkem s mentálním postižením

Ilustrační foto/FOTO: APIV B

• vždy komunikujte přímo s dotyčným, nikoli s doprovodem;
• kontakt vždy začíná standardním vykáním. Na tykání je možno přejít pouze na výslovné přání dotyčného (někdo to má skutečně raději – ale jen někdo!), či upozornění doprovodu;
• používejte jednoduché věty, pokud možno vylučte podmiňovací způsob (to někdy mate);
• instrukce dávejte v jasné časové posloupnosti (teď uděláme tohle, potom tamto, a pak...);
• může se stát, že dotyčný hned napoprvé plně neporozumí vašemu sdělení. Buďte proto připraveni ho trpělivě a se stejnou intonací opakovat;
• zejména při znervózňujících jednáních se může projevit psychická labilita, která k tomuto druhu handicapu patří. V těchto situacích se velmi osvědčilo zjistit, se kterou osobou v místnosti dotyčný komunikuje nejlépe a bez zábran – a ji pak nechat celou záležitost vyřídit.

Zdroj 

Wiener, P., Manuál kurzu Přátelská místa, 3. upravené a přepracované vydání, Etnetera 2017 © Pavel Wiener 2017

Praktická školení v komunikaci s lidmi s handicapem naleznete na webových stránkách www.pratelskamista.cz

Seznam literatury 

1. Desatero pro lepší komunikaci, NRZP, ČR 2008.
2. Vyhláška 369/2001 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 10. října 2001 o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.
3. Dokument 30 Evropské konference civilního letectví část I oddíl 5 a jeho související přílohy, a zejména Kodex správného chování při pozemním odbavování osob s omezenou schopností pohybu a orientace uvedený v příloze J uvedeného dokumentu;
4. Národní plán pomoci zdravotně postiženým, VVZP 1992.
5. Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení (1993), VVZP 1993.
6. NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě.