Efektivní zpětná vazba a hodnocení dětí

Radka Schillerová vystudovala marketing a management, ale s narozením svých dětí se začala zabývat výchovnými přístupy, neurovědou a emoční inteligencí. Věnuje se převážně komunikaci a emocím a pracuje jak s rodiči, tak s pedagogy. Významně ji ovlivnila kniha Výchova bez poražených Thomase Gordona, která je ucelenou filozofií, jak vytvořit a udržet s dítětem fungující a naplněný vztah, a to za jakýchkoliv okolností.

Pro Gordonův institut lektoruje Škola bez poražených kurz pro učitele, ve kterém si osvojují respektující komunikační dovednosti.

Respektující klima třídy

České školy jsou plné odměn a trestů, do čehož dobře zapadá také známkování. Učitel, který rozdává poznámky, třídní důtky nebo černé puntíky a chválí jen pozorné, „šikovné“ děti, tak činí z pozice nadřazené autority. Obvykle jeho chování a postoje nedávají dětem velký prostor pro dobrovolnou spolupráci. Pokud se hodnocení omezí na poznámky a pochvaly těch nejšikovnějších a výkon se ocení pouze škálou jedna až pět, je pro učitele těžké navázat s dětmi vztah, který podpoří jejich mnohostranný rozvoj. Nepozorné, aktivní děti stejně zlobit a vyrušovat nepřestávají a „šikovné“ děti jsou uchlácholené jedničkami a vystresované ze špatné známky, kterou vnímají jako své selhání, když se zrovna něco nepovede. 

Pokud učitel děti respektuje, naslouchá jim a dokáže ocenit jejich snahu, pokrok, soustředěnost, sociální dovednosti nebo třeba i chuť pomoci, dokáže změnit klima ve třídě a inspirovat je k lepší práci ve škole. Podle Radčiných zkušeností kurzy komunikace podle Thomase Gordona pomáhají nastavit důvěru a otevřený vztah mezi dětmi a učiteli, který se odráží v lepší atmosféře ve třídě a také dává prostor ke konstruktivní zpětné vazbě. 

Známkování nestačí

Zpětná vazba by se neměla omezit na známky, které nedokážou postihnout mnohé aspekty rozvoje dítěte ve škole.

„Neměli bychom známkám dávat takovou váhu, ale spíš je použít jako nástroj pro rychlou orientační zpětnou vazbu zrovna probraného učiva. Známky bych nezatracovala, ale brala je jen jako jeden z možných nástrojů,“ říká Radka.

Jejich nevýhodou je důraz na srovnávání se se spolužáky, které nezahrnuje individuální posun dítěte ani jeho snahu něco se naučit. Známky děti zaškatulkují, což může mít nepříjemné důsledky na proces učení do budoucna. Ty „šikovné a chytré“ děti se mohou začít bát chyby, kterou by mohly považovat za své selhání. Jsou také pod vnitřním a často i vnějším tlakem svou pozici těch chytrých neustále obhajovat. To ve výsledku vede k tomu, že se vyhýbají složitějším úkolům, jak uvádí ve svých výzkumech světově známá psycholožka Carol Dwecková. Chyba pro ně není výzva, ale vzbuzuje pocity zklamání a pochyby o sobě samém. 

Škodit může i to, když učitel často chválí jedno nebo dvě děti ve třídě a dává je ostatním za příklad: „Podívejte, jak Anička krásně napsala úkol. Kdybyste všichni uměli číst jako Eliška,“ říká Radka. Taková chvála nevzbudí ve spolužácích větší zájem o učení, čtení, psaní, ale spíše pocit nelibosti ke zmiňovaným dětem. „Dostanou nálepku šprti a mohou být i objektem šikany,“ dodává.

Pochvaly

Jak tedy ocenit úspěch a děti chválit, aby se dokázaly poučit ze svých chyb? Radka souhlasí s Carol Dweckovou, která radí soustředit se na procesní chválu. Nesoustředit se na dovednosti (chytrost, šikovnost), ale sledovat práci v hodině, hodnotit společnou práci i to, jak k ní kdo přispěl. Je důležité zpětnou vazbu pojmout komplexně a nezaměřovat se jen na výsledek. Je zde prostor ocenit to, co se do známky obvykle nevejde. Píli, pozornost, spolupráci ve skupině, komunikační dovednosti, snahu pomáhat, snahu zdolávat překážky. Oceněné tak mohou být všechny děti, nejen ty nejšikovnější. A naopak těm takzvaně šikovným se dostane konstruktivní kritiky, která je dokáže posunout dál. Procesní chvála navíc děti vede k tomu, aby se dokázaly poučit ze svých chyb, nebály se a uměly zdolávat i těžké úkoly. Procesní chvála a konstruktivní kritika by se měla stát nedílnou součástí práce ve škole. 

Někteří učitelé sahají v prvních třídách spíš k razítkům než ke známkách. Z pohledu Radky se jedná o princip podobný tomu, na kterém je postaveno známkování. Děti sbírání razítek baví, ale bez hlubšího posouzení jen stejně jako známka dělí děti na ty „šikovné“ a „méně šikovné“. 

Zdravé sebevědomí

„Pochval se nevzdávejte, jen se místo na inteligenci nebo talent zaměřte na píli, pokrok, růst, vytrvalost, zájem, posun. Děti se pak naučí, že chyby k životu patří a mohou je posunout dál, a budou mít radost z nových znalostí,“ říká Radka.

Pokud při nějaké činnosti neděláte chyby, znamená to, že tu činnost již ovládáte. „Děti se učí stále nové a nové věci, takže chyby jsou žádoucí a v pořádku. Bohužel se děti ve školách často bojí dělat chyby, aby za ně nebyly potrestány špatnou známkou nebo nálepkou hloupý či nepřipravený,“ dodává.

Cílem efektivní zpětné vazby by mělo být zdravě sebevědomé dítě s růstovým nastavením mysli, které si řekne, že když nevypočítalo příklad, bude se příště víc snažit nebo se ještě musí něco doučit. 

O poskytování efektivní zpětné vazby dětem se můžete více dočíst v doporučené literatuře pod textem. Můžete také zvážit absolvování praktického vzdělávacího kurzu T.E.T. (Teacher Effectiveness Training) – Školy bez poražených podle Thomase Gordona. 

Carol S. Dwecková (1946) je americká psycholožka. Působí na Stanfordově univerzitě. Zabývá se zejména výzkumem sebepojetí u jedince. Sebepojetí má vliv na to, jak jedinec řídí sebe sama, reguluje a strukturuje sebe sama, jaké jsou jeho vztahy s druhými lidmi a jakým způsobem dosahuje cílů. Toto sebepojetí („koncept sebe sama“), jinak řečeno „nastavení mysli“, popsala Carol S. Dwecková v knize Mindset: The New Psychology of Success z roku 2007. Publikace se stala bestsellerem. [1]

Další literatura k tématu:

Stixrud, William R. a Johnson, Ned. Dítě na vlastní pohon: proč svěřit svým potomkům více kontroly nad životem. Překlad Eva Nevrlá. Vydání první. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2019. 375 stran. Žádná velká věda. ISBN 978-80-7555-065-1.

Více informací o knize zde.

Gordon, Thomas. Výchova bez poražených: řešení konfliktů mezi rodiči a dětmi. Vyd. 1. Praha: Malvern, 2012. 307 s. ISBN 978-80-87580-06-6.

Dwecková, Carol S. Nastavení mysli: nová psychologie úspěchu, aneb naučte se využít svůj potenciál. Překlad Kateřina Ešnerová. Vydání druhé, aktualizované. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2017. 320 stran. Žádná velká věda. ISBN 978-80-7555-032-3.

Náhled obsahu knihy je ke stažení zde:

Dweck, Carol S. Nastavení mysli - ukázka obsahu knihy

Zdroje:

[1] TED.com.(2014).  Carol Dweck. Psychologist. [online]. [dat. cit. 30.4.2020]. Dostupné z: https://www.ted.com/speakers/carol_dweck