Doučování vyrovnává šance na úspěch v životě
Ilustrační foto | FOTO: PROP
Při úvaze o doučování je dobré se nejprve zamyslet, kdo z něj profituje. Jednou skupinou jsou žáci, kteří mají problém s pochopením učiva. Druhou skupinou jsou doučující – pedagogové škol, lektoři v nestátních neziskových organizacích, dobrovolníci.
Čas podpory a motivace
Doučování je čas, kdy má lektor na žáka mnohem více prostoru a času než učitel při výuce ve třídě. Dobře nastavené doučování vytváří mezi lektorem a žákem pozitivní a podpůrný vztah, klíčový pro motivaci žáka a úspěšné doučování. Díky němu se žák cítí bezpečně, nebojí se projevit vlastní názor, získává k lektorovi důvěru, nemá strach chybovat.
Laskavý přístup lektora a jeho zájem o žáka posiluje zdravé sebepojetí dítěte, jeho sebevědomí, sebeúctu a motivaci k učení. Když žák vidí, že se postupně zlepšuje v oblastech, které pro něj byly dříve obtížné, cítí se sebejistěji a více si věří. To vše má pozitivní vliv na jeho psychické zdraví.
Lektor díky interakci s žákem poznává jeho svět, chápání, rodinu, obtíže a radosti, kterým čelí, a díky tomu získává hlubší pochopení vzdělávacích obtíží v kontextu života žáka. Není ojedinělé, že přes žáka se otevírá cesta ke spolupráci s rodinou a nabídka návazné pomoci v dalších oblastech.
Příklady z praxe:
Martin chodí do 5. třídy základní školy a má ve škole dobré známky. Na doučování v neziskové organizaci se přihlásil, protože uvažoval o přihlášce na víceleté gymnázium a chtěl pomoci s přípravou na přijímací zkoušky. Jednalo se o tichého, milého chlapce s nízkým sebevědomím. Martin žije v pěstounské rodině u svých prarodičů. Při doučování postupně odkrýval strach o svoji nemocnou babičku a šikanu ze strany spolužáků ve škole. Díky spolupráci s rodinou se situaci ve škole podařilo vyřešit a NNO prarodičům nabídla další služby, které mohli využít.
Natálka chodí do 2. třídy základní školy a na doučování začala docházet z důvodu zameškání učiva ve škole. Holčička často v průběhu doučování zmiňovala, že se těší na sladkou odměnu na konci setkání, kterou pro ni lektorka měla za aktivní zapojení vždy připravenou. Z dalších hovorů vyplynulo, že se rodina potýká s finančními problémy. Na základě další komunikace s Natáliinými rodiči jim škola nabídla zprostředkování potravinové pomoci, která rodinu pomohla stabilizovat.
Čas strávený s žákem také nabízí lektorovi prostor pro bližší diagnostiku a rozpoznání specifických obtíží, které objektivně brání žákovi v dosahování úspěchu v určitých oblastech vzdělání.
Příklad z praxe:
Šimon chodí do 4. třídy základní školy a začal docházet na doučování do neziskové organizace, kde se mu lektorka věnovala v českém jazyce, ze kterého neustále dostával špatné známky. Měl nízké sebevědomí a strach ze školy. Šimon chyboval v použití samohlásek „i/y“, psal často několik slov dohromady, nedokázal slova dělit na slabiky, nedokázal správně přepsat text. I přes četné vysvětlování a trénink se Šimon stále potýkal s chybnou aplikací učiva v písemném projevu. Lektorka u Šimona iniciovala vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, kde mu diagnostikovali dyslexii a dysgrafii, a díky tomu se nastavila nová podpůrná opatření ve škole. Šimon se do školy těší, získává lepší známky a ve škole exceluje v dějepisu a zeměpisu.
Doučování žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí, kde rodiče nemají dostatečné znalosti nebo schopnosti pomoci dětem vlastními silami, má pro jejich budoucnost a společnost jako celek mnoho pozitivních přínosů.
Prvotním a hlavním cílem každého doučovaného i doučujícího je doplnění zameškané nebo nepochopené školní látky. Zejména u žáků z rodin se sociálním znevýhodněním může cílené doučování pomoci snížit nerovnosti ve vzdělání, protože těmto žákům často chybí dostatečná domácí podpora, aby se mohli plně věnovat školním povinnostem, uspět ve školním prostředí a dosáhnout svého plného potenciálu.
Pevný bod pro žáky se sociálním znevýhodněním
Žáci ze sociálně znevýhodněného prostředí často nemají, v porovnání se svými vrstevníky, v blízkosti osobu, která by jim dokázala s domácí přípravou do školy pomoci. Problémy z nepochopení školní látky se postupně cyklí až do bodu, kdy žák může rezignovat na obsah vzdělávání a snaží se školou „proplouvat“ nebo do ní přestane docházet. Včasná pomoc, odrážející potřeby a individualitu konkrétního žáka, dokáže šance žáků na úspěch vyrovnat.
V některých případech stačí krátkodobé doučování, kdy se žákovi vysvětlí jen konkrétní nepochopené či zameškané učivo, u dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí se jeví jako přínosnější nabídka dlouhodobější podpory a pomoci.
Příklady z praxe:
Petra chodí do 6. třídy základní školy a přišla na doučování z dějepisu, téma pravěk – evoluce člověka. Neměla jasno v tom, jak evoluční změny ve stavbě lidského těla ovlivnily způsob života člověka a civilizaci jako takovou. Lektor jí názorně ukázal, že chůze po dvou nohách uvolní ruce pro práci, díky čemuž mohl člověk začít vyrábět předměty, vynalézat… Péťa shrnula doučování slovy: „Člověk začal chodit po dvou, a tak mohl jít do práce.“
Toník, který chodí do 4. třídy základní školy, bydlí s babičkou a dalšími dvěma sourozenci. I když se babička snaží, jak může, angličtinu ho nedokáže naučit. Ona se ve škole učila jen ruštinu. Ze začátku se Toník zvládal připravovat do školy sám, ale nyní si babička všimla, že z angličtiny nosí špatné známky, a když má tento předmět ve škole, stěžuje si na bolest břicha. Z usměvavého chlapce se za dva měsíce ve škole stala hromádka neštěstí. Když babička situaci probrala s paní učitelkou, dostala doporučení na doučování přes neziskovou organizaci. Malý počet žáků při doučování a individuální přístup k Toníkovi začal po několika setkáních sklízet plody: dostává lepší známky z angličtiny, už se nebojí chodit do školy a v hodinách je aktivnější. Tím ale jeho příběh nekončí. Toník bude navštěvovat doučování nadále, jeho babička si totiž uvědomuje, že učivo bude stále náročnější a ona mu nebude schopna pomáhat tak, jak by potřeboval.
Přínosy doučování ještě znásobíme, pokud nad ním začneme přemýšlet jako o neformálním prostoru, kde se mezi žáky posilují vzájemné vztahy. Nejlépe se učí v přátelské atmosféře, kde vládne radost, humor, hra a laskavost. Děti se na doučování těší a jejich motivace k učení a angažovanost roste. Díky vytvoření přijímacího prostředí, ve kterém se žák cítí uvolněně, může doučování rozvíjet další širokou škálu schopností a dovedností, jako jsou analytické a kritické myšlení, schopnost řešit problémy, poslouchat a respektovat názory druhých, efektivně komunikovat a spolupracovat s ostatními.
Tyto dovednosti jsou užitečné nejen v prostředí školy, ale také v každodenním životě a při budování vztahů s ostatními.
Příklad z praxe:
Radovan chodí do 4. třídy základní školy. Je v pěstounské péči svého dědečka, bydlí v sociálně vyloučené lokalitě. Chodí do školy, kterou navštěvují výhradně žáci z této lokality. Ačkoli Radovanovi vychází na vysvědčení z českého jazyka trojka, jeho znalosti jsou v porovnání s žáky z jiných škol značně pozadu. Doučování pro Radovana dědečkovi doporučila sociální pracovnice. Radovan má o doučování zájem a velmi ho motivuje pozitivní přístup lektorky. Lektorce se podařilo vytvořit atmosféru vzájemné důvěry, takže se otevřela diskuse i nad jinými tématy – potyčky s kamarády. Radovan tak má možnost vyslechnout si pohled nezaujatého člověka a nad problémem se zamýšlet společně.
Závěrem
Doučování není jen jednosměrný proces od doučujícího k doučovanému, ale otevírá cesty k hlubšímu poznání žáka jako osobnosti a partnera vzdělávání.
Doučování žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí proto otevírá cestu pro jejich sny o budoucnosti.
Mohlo by Vás zajímat
VIDEOREPORTÁŽ: „Když jdu na doučko, tak se těším do školy víc“
Již podruhé se vydáváme na ZŠ Cimburkova na pražském Žižkově, kde se setkáme se žáky, kteří chodí na doučování, a zjistíme, co se jim na něm líbí. Prozkoumáme, jak se díky doučování změnil jejich vztah k výuce a škole, a uvidíme, jak jejich proměnu vnímají samotní doučující. Tentokrát se zaměřujeme na příběhy samotných žáků, kteří často pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí.