Práce asistenta pedagoga s žákem samozřejmě neprobíhá ve vakuu, ale je úzce navázaná kromě školního prostředí také na rodinné zázemí dítěte. Je tedy klíčové mezi asistentem a rodiči nastavit fungující spolupráci i otevřenou komunikaci, a to vše v rámci předem stanovených pravidel.

Zdroj: Autorský tým APIV B

Každý asistent pedagoga by si měl být neustále vědom toho, že komunikace s rodinou sociálně či zdravotně znevýhodněného žáka je nezastupitelnou součástí jeho práce se svěřeným dítětem. Na základě součinnosti s rodinou dochází k vytvoření pozitivního postoje žáka ke škole, a tedy i k asistentovi pedagoga. Pro předcházení nedorozumění mezi asistenty a rodiči je ovšem nezbytné:

• stanovení transparentních pravidel pro komunikaci, která všichni respektují a dodržují,
• nastavit vzájemnou spolupráci na pravidelné bázi a aktivitu na obou stranách.

Spolupráce v zájmu dítěte

Rodiče by měli být vždy srozuměni s tím, že bude zachována důvěrnost veškerých sdělení, že jsou sdílené informace využívány pouze pro zajišťování pomoci a efektivního vzdělávání daného žáka. Doporučujeme uplatňovat otevřenost vůči rodině a snažit se o totéž z jejich strany. Společným mottem se může stát: „Vše co společně děláme, slouží pro prospěch dítěte.“ 

Níže uvádíme osvědčené tipy pro fungující spolupráci.

Jak to vidí asistenti pedagoga? Anketa z praxe

Pro představu předkládáme i přepis z ankety mezi asistenty pedagoga, kteří mají osobní zkušenosti ze spolupráce s rodiči. Otázka zněla, jaký má podle nich pozice asistenta pedagoga význam pro rodiče. 

• Větší jistotu, že se s žákem pracuje individuálně, podle jeho možností a schopností, a tudíž že nezaostává, nestrádá. Pro ostatní rodiče ze třídy větší jistotu toho, že se učitel díky asistentovi může více věnovat ostatním dětem. 
• Rodiče vidí, že se jejich dítěti věnuje dostatečná pozornost a podpora. Ve velké míře všichni rodiče oceňují, že jsou ve třídě dva pedagogové, kteří si dělí práci s žáky podle potřeby a jejich znalostí a dovedností. 
• Rodiče mě uznávají jako odborníka, který je vzdělán v oblasti, jež pomáhá jejich dítěti. Často se na mne obracejí s žádostí o radu či pomoc. 

Konkrétní způsob komunikace v praxi lze vyčíst ze zápisu z pedagogického portfolia jedné asistentky pedagoga:

• Žák má tendenci reagovat liknavě na instrukce učitele, takže v době, kdy teprve začíná pracovat, ostatní děti již mají samostatnou práci hotovou a výsledky, které si ostatní ověřují na tabuli, si on bez námahy často opisuje do sešitu. O této skutečnosti jsem informovala maminku v diáři, zvolila jsem tentokrát komunikaci skrz žákovský diář, kde v týdnu krátce shrnu přístup, učivo nebo doporučení. Opakovaně jsem žádala o to, aby si žák donesl tabulky a shrnutí učiva, které jsem mu minulý rok vyrobila a laminovala. Zatím bez efektu. Budu muset maminku oslovit přímo, prostřednictvím e-mailu nebo telefonicky.

Pokud komunikace i přes snahu pedagoga nefunguje, je vhodné se zeptat, co se aktuálně děje v dané rodině. Případně se zaměřit na lepší srozumitelnost pravidel školy.

Zdroje:

[1] KARGEROVÁ, J., STARÁ, J. (2015). Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 21–34.