logo
logo
Předsudky a stereotypy vůči cizincům: Jak vést žáky k větší toleranci?

Předsudky a stereotypy vůči cizincům: Jak vést žáky k větší toleranci?

21.09.2021
Učitel/učitelka
Školní poradenský pracovník/ce
Česko už dávno není uzavřeným státem izolovaným od zbytku světa, ve třídách se tak můžete setkat i s dětmi cizích národností. Jejich začlenění někdy komplikují předsudky a stereotypy, o kterých je s žáky potřeba hovořit. S rozvíjením tolerance mohou třídám pomoci například speciální aktivity a hry.
Obrázek článku

Ilustrační foto | FOTO: APIV B


Česko už dávno není uzavřeným státem izolovaným od zbytku světa. Svůj domov tu tak našli například Vietnamci, Rusové, Ukrajinci nebo Syřané, s jejichž dětmi se můžete setkávat i při výuce. Stále tu ale panuje mnoho stereotypů, předsudků a nejasností, o kterých je s žáky potřeba hovořit. S rozvíjením tolerance k jinakosti a kulturní odlišnosti mohou ve třídách pomoci například speciální aktivity či hry. 


Česká republika už zdaleka není národnostně homogenním státem bez cizinců, jako bývalo socialistické Československo. K velkým multikulturním zemím typu Německa nebo Francie máme sice ještě daleko, s občany jiných národností se ale již běžně setkáváme. Chodíme nakupovat do vietnamských večerek, necháváme se ošetřovat od syrských lékařů nebo zubařů, na stavbách jsou k vidění Ukrajinci a ve velkých tuzemských městech běžně žijí Rusové. Část médií sice v souvislosti s uprchlickou krizí zdůrazňovala rizika plynoucí z odlišných kultur [1], většina cizinců je nicméně v Česku dobře integrovaná.


Možná i vy tak máte ve své třídě nějakého Ukrajince, Rusa, Vietnamce, Číňana nebo Syřana. A pokud ne, můžete se s žákem odlišné národnosti v budoucnosti určitě setkat. Je tedy dobré se na výuku cizinců připravit a snažit se vyvarovat stereotypů. Ty nám sice někdy pomáhají zorientovat se v současném světě, na druhou stranu mohou přílišně zjednodušovat realitu. [2] 


Interkulturní výchovou k větší toleranci


Tuto problematiku řeší koncept interkulturního vzdělávání, jehož významnou součástí je výchova k toleranci, demokracii a lidským právům. Čerpá často z transkulturního přístupu a zážitkové pedagogiky, při níž skupina dochází skrze společný zážitek ze hry k předem stanoveným pedagogickým cílům. [2] Transkulturní přístup si více všímá kulturních hranic jednotlivců a snaží se vyvarovat škatulkování neboli stereotypizace. V dnešní době je interkulturní výchova průřezové téma, na které se dá narazit v kterémkoliv předmětu – nemusí jít zrovna o občanskou výchovu nebo ZSV.


Podívejme se tedy podrobněji na postupy a interaktivní hry, v rámci kterých si žáci osvojí vstřícný přístup k sociokulturním odlišnostem a naučí se lépe porozumět multikulturně pluralitní společnosti. Aktivity, na které se níže v článku odkazuje, jsou určeny pro 1. až 3. ročník středních škol.


Interkulturní vzdělávání si klade za cíl:


  • Posilovat u žáků sebereflexi – umět přemýšlet nad tím, z jakých mediálních, informačních zdrojů čerpáme, když si vytváříme názor na určitou menšinu nebo společenský problém.



  • Rozvíjet u žáků respekt k jiným kulturám – žádná kultura není lepší nebo horší, je prostě jen jiná. Je ale velmi obtížné vystoupit ze své kultury a nahlédnout na tu druhou objektivně bez jakéhokoliv předsudku.



  • Rozvíjet u žáků aktivní zájem o jejich okolí, aby si všímali, jakými problémy společnost trpí – chybějící bydlení, exekuce, nízké platy, sociální nerovnosti atd.



  • Podporovat u žáků komunikační a sociální dovednosti tak, aby dokázali efektivně řešit různé situace v kolektivu i mimo něj, být otevřenější vůči druhým a formulovat své názory.



  • Rozvíjet u žáků schopnost kritického myšlení a posuzování reality, s důrazem na porozumění informacím. [2]


Diskuse o předsudcích i stereotypech


„Je jednodušší rozbít atom než se zbavit předsudku.“ A. Einstein


Stereotyp je navyklý způsob uvažování, který zjednodušuje realitu a přiřazuje všem členům skupiny jednotnou charakteristiku bez ohledu na jejich individuální vlastnosti. Často je převzatý z médií nebo z rodiny a neodkazuje na osobní zkušenost. [2] 


Pojmy předsudek a stereotyp se významově mohou zdánlivě překrývat, nejsou ale zcela totožné. Stereotyp může být i pozitivní: Například víra, že Němci jsou puntičkáři a všude jsou včas. Předsudek v sobě naopak nese pouze záporné hodnocení nebo odsouzení, příkladem může být tvrzení, že „Němci mají autoritářské sklony“. Předsudky v sobě z povahy své negativity skrývají větší riziko, protože mohou zakládat diskriminační jednání vůči různým skupinám osob. [3]


Pokud se v hodině chcete zaměřit na problematiku stereotypního vnímání světa, je dobré s žáky před samotnými aktivitami probrat klíčové pojmy. Na úvod se jich zeptejte, zda sami nějakým předsudkem trpí a proč. Případně se podělte o své vlastní – každý nějaký malý předsudek má. Často se pojí třeba s určitými profesemi, někdo má předsudky vůči doktorům, sportovcům, IT specialistům. Můžete zmínit i různé předsudky vůči studentům či učitelům. Nechte žáky, ať zkusí přijít s vlastní definicí tohoto pojmu. Podobně můžete postupovat u slova „stereotyp“. 


Haló efekt


  • Aktivita: Jiný, divný, originální, normální


U stereotypního vnímání někdy vsadíme na první dojem, tzv. haló efekt, který může být zavádějící. V příloze tak najdete „Aktivitu 1“ s názvem „Jiný, divný, originální, normální“. [2] Cílem této aktivity je dojít k pochopení, že první dojem, který si vytváříme o člověku během několika vteřin, může být velice zkreslující. 


V návodu k aktivitě se objevuje slovo „školitel“, kterým autoři metodiky myslí externího školitele. Veškeré aktivity z projektu „Stereotýpek v nás“, které jsou uvedené v tomto článku, jsou ale volně dostupné na webových stránkách i pro učitele. 


Instrukce zmiňují také postavu asistenta-cizince, který bude na hodině hostem a snáze pomůže žákům uvědomit si jejich předsudky. Jeho přítomnost ale není nutná a aktivitu může realizovat s žáky i pouze sám učitel. 


Co je to multikulturalita?


Slovo multikulturní se stalo v poslední době velice nadužívaným, obvykle se tak s pejorativním nádechem označují některé evropské země, které mají hodně cizinců. Kritici se tím snaží vyjádřit svůj názor, že podle nich dané státy přecenily vlastní síly v přijímání migrantů. Takovéto vnímání ale může být značně zjednodušující. Na začátku hodiny byste tedy měli věnovat čas ujasnění pojmů, jako je kultura, multikulturní, popřípadě antropologie. 


Multikulturní znamená například podporující kulturní rozmanitost a různorodost kultur. Spojení multikulturní společnost popisuje společnost, ve které žijí společně zástupci různých kultur, a tyto různé kultury jsou vzájemně akceptovány. [2]


Můžete žáky také seznámit s neziskovými organizacemi, které se multikulturalitou přednostně zabývají. Například Multikulturní centrum, INEX-SDA (sdružení dobrovolných aktivit, které nabízí dobrovolnické programy po celém světě) nebo AFS. Tyto tři organizace se také podílely na zpracování metodiky s názvem „Stereotýpek v nás“, ze které prezentujeme jednotlivé aktivity pro multikulturní výchovu. 


Poznávání jinakosti obohacuje a zabraňuje předsudkům a z nich plynoucí xenofobii a rasismu. Například zmiňovaná organizace AFS tak nabízí pro středoškoláky mezikulturní studijní programy po celém světě a k nim i stipendia. Ta jsou soutěžní a žák je může získat po absolvování mezikulturního testu a pohovoru. Stipendia jsou většinou vypisována na trimestrální (tříměsíční) programy, třeba do Argentiny, Francie nebo Švýcarska. Více informací o stipendiích naleznete zde


Zkušenosti s odlišnými kulturami


  • Aktivita: Kulturní bingo


Jaké zkušenosti už s odlišnými kulturami mají, si žáci mohou ověřit na aktivitě „Kulturní bingo“ (jako „Aktivitu 2“ ji naleznete v příloze). [2] Její předností je mimo jiné krátká časová dotace. 


  • Aktivita Společnost a my


Další aktivita, která podporuje multikulturalitu nebo toleranci k jinakosti, se jmenuje „Společnost a my“ (jako „Aktivitu 3“ ji naleznete v příloze). [2]  Poukazuje na to, že každý máme občas tendence rozdělovat společnost na „my“ a „oni“ a upozorňovat na rozdíly mezi skupinami. 


Nemusí se jednat zrovna o cizince, můžeme se s tím setkat i na příkladu různých subkultur žijících v Česku – subkultury techna, členů politické strany, tělesně postižených a podobně. Některé subkultury mohou být dokonce na pohled neviditelné – například ty spojené s církví, nebo naopak na první pohled zjevné, jako jsou etnické subkultury. Obecně platí, že čím je nám nějaká subkultura bližší, tím více informací o ní máme a tím kladněji ji také hodnotíme. Naopak čím méně informací máme k dispozici, tím se nám zdá nebezpečnější. [4]


Manipulující média


Média často v honbě za popularitou nadsazují titulky, přehánějí o událostech nebo vytrhnou z kontextu jednu větu, která může mít úplně opačné vyznění, než je celkové poselství zprávy. 


Na úvod výuky tak můžete s žáky diskutovat o zpravodajství. Jaké zdroje novináři využívají při vyhledávání informací? Proč jsou veřejnoprávní média zpravidla objektivnější než soukromé stanice? Záleží na tom, kdo médium vlastní? Žáky je vhodné i upozornit na fakt, že v Česku existuje mnoho dezinformačních a manipulativních webů.  


  • Aktivita: Kde se stereotýpek vzal?


Při následující hře „Kde se stereotýpek vzal?“ (jako „Aktivitu 4“ ji naleznete v příloze) si pak mohou sami žáci ověřit, jakým způsobem média dovedou zkreslovat události. Například tím, že některé skutečnosti zvýrazní, uvedou do popředí, nebo naopak jiná fakta zůstanou čtenáři skryta. Základem aktivity je práce se zprávami, jejichž mediální pokrytí zdůrazňuje u pachatele etnicitu, jeho etnický původ. Žáci se pak zamýšlí nad otázkou, jaký pocit to v nich jako příjemcích zprávy vyvolává. Vyznění článku často bývá negativní, a manipuluje tak s naším postojem směrem k cizincům. [2]


  • Aktivita: Média


Žáci mohou také v rámci domácího úkolu „Média“ („Aktivita 5“ v příloze) vyhledat nějakou zprávu o cizincích, národnostní nebo etnické menšině, která v Česku žije. Následně mohou v textu zkoumat, zda je tam etnicita cizinců zmiňována a jestli článek považují za objektivní nebo manipulativní. [2]


Méně konfliktů a více tolerance


Interkulturní vzdělávání má dnes stěžejní roli pro porozumění globálnímu světu, lidem z odlišných kultur i cizincům, kteří žijí přímo vedle nás, ale mnohdy o nich moc nevíme. Objevování a hledání informací o těch „druhých“ může být dobrodružstvím nejen pro třídu, ale i pro vás jako učitele. Navíc téma interkulturního poznávání pozitivně ovlivňuje přístup žáků k jinakosti, pomáhá jim bezkonfliktně zvládat některé životní situace a přispívá k jejich toleranci. 



Ke stažení:

Příloha 1:  Aktivita: Jiný, divný originální, normální 

Příloha 2:  Aktivita: Kulturní bingo

Příloha 3:  Aktivita: Společnost a my

Příloha 4:  Aktivita: Kde se stereotýpek vzal?

Příloha 5:  Aktivita: Média



Zdroje:


[1] Fojtů, M., (2015). Televize nepokrývají uprchlickou krizi vyváženě. [online]. [cit. 12. 12. 2019]. Dostupné z WWW: https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/6936-televize-nepokryvaji-uprchlickou-krizi-vyvazene


[2] Krejsová, H., Rejšková, T. (nedatováno). Interkulturní seminář. Stereotýpek v nás. [online]. [cit. 12. 12. 2019]. Dostupné z WWW: http://stereotypek.mkc.cz/ckfinder/userfiles/files/IKS_final.pdf


[3] Buryánek, J. et al. Interkulturní vzdělávání II. (2005). Doplněk k publikaci interkulturního vzdělávání nejen pro středoškolské pedagogy. Projekt Varianty. Člověk v tísni, O.P.S. 


[4] Buryánek, J. et al. Interkulturní vzdělávání. Příručka nejen pro středoškolské pedagogy. (2002).  Projekt Varianty. Člověk v tísni, O.P.S. Lidové noviny.




Mohlo by Vás zajímat

Panenky s osobností učí děti pojmenovávat své pocity a reagovat na předsudky

Práce s panenkou Persona Doll učí děti i dospělé pracovat s předsudky. Dětem pomáhá mluvit o sobě nebo se bránit a pedagogům ukazuje, jak s dětmi mluvit o věcech, které se těžko vysvětlují.

Zobrazit další články