logo

Předškolák ze sociálně znevýhodněného prostředí v mateřské škole

Autorský tým APIV B
16.11.2021
Učitel/učitelka
Asistent/ka pedagoga
Za agresí dítěte často bývají důvody, které nejsou na první pohled patrné. Jak úspěšně začlenit předškolní dítě ze sociálně znevýhodněného a nepodnětného prostředí do povinné roční docházky do mateřské školy?
Obrázek článku

Ilustrační foto/FOTO: Pixabay


Pojďme se podívat na příběh Tomáše (5 let), aktuálně v povinné roční předškolní docházce do mateřské školy.


  1. Rodinná anamnéza předškoláka

  • Matka 25 let, v minulosti léčena pro depresivní stavy, v současné době na mateřské dovolené.

  • Nevlastní otec 30 let, pracuje jako pomocný dělník na stavbě, problémy s alkoholem a agresivitou, odmítl léčení, kuřák, o zdravotním stavu bližší informace neuvedeny, v současné době v podmíněném trestu.

  • Nevlastní mladší sestra 3 roky, zatím nonverbální.

  • Nevlastní mladší bratr 1 rok.


Rodina žije na ubytovně, kde je společná kuchyň a sociální zařízení na chodbě. Bydlí ve dvou místnostech, děti i rodiče mají vlastní pokoj. Na ubytovnu jsou evidovány časté výjezdy Policie ČR – sousedé si stěžují na častý křik, hádky a pláč dětí v této rodině. Matce finančně pomáhají její rodiče, kteří bydlí v pronájmu nedaleko ubytovny a pravidelně se stýkají s ní i vnoučaty.


  1. Osobní anamnéza

Tomášovi je v současnosti 5 let. Porod byl spontánní v termínu, chlapec měřil 49 cm, vážil 3 460 g, kojen byl po dobu 1,5 roku. Dítě je z prvního vztahu matky, otec ji opustil, když byly chlapci dva měsíce. Vadilo mu, že pláče a matka se mu hodně věnuje. Poté se matka přestěhovala ke svým rodičům, kde strávila jeden rok, než se seznámila se současným partnerem a přistěhovala se k němu na ubytovnu. Současný partner si k chlapci nenašel blízký vztah a dává přednost svým dvěma dětem.

Prvních 10 měsíců byl Tomáš v noci neklidný, často plakal. Uklidnila ho pouze pozornost matky nebo fyzická přítomnost prarodičů. Od jeho 2,5 let matka zaznamenává jeho větší agresivitu vůči okolí, chlapec se chová nevhodně a hlučně v parku, dopravních prostředcích a v obchodě. Při konfliktech s matkou nebo nevlastním otcem se sebepoškozuje kousáním a škrábáním. Od jeho 4 let si ho berou rodiče matky na hlídání pouze k sobě domů, protože se obávají o jeho bezpečnost venku a zároveň špatně snáší jeho problémové chování na veřejnosti.


Nástup do mateřské školy

V 5 letech nastupuje Tomáš do MŠ v rámci povinného předškolního vzdělávání. Asistent pedagoga není ve školce přítomen. Adaptace probíhá s velkými obtížemi.

Tomáš má, z důvodu vývoje v nepodnětném prostředí, opožděné jak sociální, tak i pracovní, grafomotorické, řečové a další dovednosti. Má zatím stále nesprávný úchop tužky. Jeho kresby neodpovídají věku, jedná se často o čmárání po desce stolu mimo papír A4.

Tomáš často nezvládá dodržování základních pravidel, na nutnost přizpůsobit se reaguje vztekem a vzdorem. Nechce se dělit, neumí zatím nijak s dětmi ani s dospělými spolupracovat, jsou patrné i obtíže v komunikaci. Chlapec nezvládá sdělit, co potřebuje, často namísto komunikace reaguje jen křikem. Projevuje zájem o nové hračky, ale nerespektuje hru druhých. Kope do kostek, bere hračky z ruky nebo bez dovolení z polic a skříní. Na slovní výzvy reaguje agresí vůči učitelkám i dětem a nenechá si nic vzít. Potom musí učitelky v rámci bezpečí přistoupit k separaci chlapce pod dohledem v relaxační místnosti, aby se nikomu nic nestalo. Tam pak učitelka s Tomášem pracuje na jednoduchých úkolech u stolku.

Při samostatné práci Tomáš zpravidla nevydrží sedět. Ruší ho podněty z okolí ve třídě i za okny z ulice. Práci často nedokončuje, ani s dopomocí učitelky. Když po něm učitelka požaduje, aby činnost dokončil stejně jako ostatní děti sám, zvyšuje vůči ní agresi, hází věcmi nebo je ničí. Zdá se tedy, že v této fázi Tomáš nejlépe funguje, pokud se mu individuálně věnuje dospělá osoba v klidném prostředí (tuto interakci v rodině často nezažívá).

Osobní hygienu chlapec naopak zvládá, na toaletě je samostatný. Obléká se samostatně, boty má nazouvací na suché zipy.


Vynucování pozornosti

Chlapec se často chová tak, aby přitáhl a získal si pozornost dospělých (která mu jinak velmi schází). Po jídle si nechce čistit zuby a tvrdí, že doma kartáček nemá. Po příchodu z venku si nechce mýt ruce, používá záměrně cizí ručník – ví, že vznikne konflikt a získá si tak pozornost dospělých. Při společném ranním cvičení Tomáš pošťuchuje ostatní děti a nechce stát na vyznačeném místě. Na hřišti leze, kam nemá, a nechce opustit prolézačky. Bez dovolení pouští hadici s vodou a vytrhává kytky. Při poledním klidu není schopen zůstat na lůžku a nerušit ostatní při odpočinku. V jídelně s ním musí sedět u stolku učitelka a usměrňovat ho, aby neohrožoval příborem sebe nebo ostatní děti, které má na dosah, a nejedl ostatním z talíře. Děti se hrám s ním spíše vyhýbají, nicméně učitelky ve výše popisovaných situacích Tomášovi věnují vytouženou pozornost často.

Matka někdy vyzvedává chlapce pozdě, po uzavření školky, čímž zvyšuje jeho nejistotu a podporuje jeho úzkostné stavy a obavy. Prarodiče přestali chlapce vyzvedávat kvůli obavám z jeho chování na veřejnosti. Ostatní rodiče dávají učitelkám najevo obavy o bezpečnost svých dětí.


  1. Závěry z psychologického vyšetření

Po dvou měsících pobytu ve školce navrhuje ředitelka školky psychologické vyšetření z důvodu nespolupráce matky, pozdního vyzvedávání chlapce ze školky, nevhodného a nebezpečného chování chlapce. Matka s chlapcem na doporučení navštíví pedagogicko-psychologickou poradnu, kde je chlapec vyšetřen. Za přítomnosti matky při vyšetření Tomáš nespolupracuje. Projevuje se psychomotorickým neklidem a agresivitou, snaží se opustit místnost a ničit vybavení. Matka je proto po 15 minutách vyzvána, aby počkala ve vedlejší místnosti. Tomáš se po krátké době uklidní a projevuje zájem o hračky a nabízené aktivity. Je vidět výrazný rozdíl v jeho chování v klidném prostředí a za přítomnosti psycholožky, která ho nejprve nechá si samostatně zmapovat prostředí a nevyvíjí na něj nátlak s požadavky. Po pár minutách je Tomáš schopen spolupracovat s psycholožkou relativně v klidu.

Z vyšetření vyplývá, že je Tomáš v rodině osamělý, chybí mu dostatečná vzájemná interakce s rodiči, z tohoto důvodu je i citově oploštělý. Matka i nevlastní otec se chlapci nedostatečně individuálně věnují, nedostatečně s ním komunikují a poskytují mu jen minimální citovou a jinou odezvu na jeho chování. Rozumové schopnosti Tomáše jsou průměrné a projevují se u něj některé příznaky ADHD. Jeho agresivní jednání vyplývá z potřeby na sebe upozornit. Slovní zásoba Tomáše neodpovídá věku, grafomotorika je na nízké úrovni. Má nesprávný úchop tužky, projevuje se u něj celková psychosociální nezralost.

Tomáš vyrůstá v nepodnětném a sociálně znevýhodněném prostředí, v rodině, kde je otčím ohrožen závislostí na alkoholu, kde dochází k častým konfliktům mezi matkou a otčímem. Otčím Tomáše vnitřně nepřijal, a proto mu nevěnuje žádnou pozornost a ignoruje ho. Matka se více soustředí na řešení vztahu s partnerem a na péči o mladší sourozence. Tomáš proto vyrůstá v rodině, která jeho (citovým) potřebám věnuje minimální pozornost. Matka byla navíc léčena pro deprese, i z tohoto důvodu může být její kapacita systematicky se věnovat dětem a reagovat na ně dlouhodobě snížená.

Nejistotu Tomáše a z toho vyplývající problémové chování může ještě zvyšovat pro něj nevyzpytatelné chování matky i otčíma – matka ho například vyzvedává pozdě ze školky, otčím užívá alkohol. Tomáš nemá naplněné základní potřeby jistoty a bezpečné vztahové vazby. Z výše uvedených důvodů má obtíže v komunikaci, spolupráci s vrstevníky, nezvládá úkoly přiměřené jeho věku, má záchvaty vzteku, záměrně na sebe upoutává pozornost problémovým chováním.


  1. Doporučení pedagogicko-psychologické poradny

Psycholožka z pedagogicko-psychologické poradny následně navštíví školku, aby viděla, jak se chlapec chová v tomto prostředí, a doporučí učitelkám, jak s ním pracovat:

  • Při aktivitách střídat práci a odpočinek.

  • Motivovat chlapce v aktivitách, které začne, průběžnou pochvalou a přítomností učitelky. Vést ho k dokončování činností kompenzovaných volnou hrou.

  • Zpočátku by měly být vyžadované aktivity kratší, aby chlapce motivovalo, že je zvládne dokončit a bude tedy úspěšný.

  • Odklad školní docházky o rok.

Příklad:

Když chlapec u ranního cvičení pošťuchuje ostatní děti, osvědčilo se, že si ho vezme učitelka k sobě a pokusí se ho zapojit tím, že sám navrhne další cvik.

Při ranním kruhu ho učitelka oslovuje více než ostatní, aby vybral z více možností (jakou písničku ze dvou nabízených budeme zpívat apod...) a stal se tak součástí rozhodování, nebo aby více odpovídal. Tím přitahuje jeho pozornost a chlapec méně ruší.

Při hře venku ho určí jako kapitána družstva a vymezí mu tím jeho povinnosti nebo mu dá na opatrování tašku s věcmi na pískoviště, čímž získává pocit větší zodpovědnosti a pozornosti.


Matce byl doporučen následující postup:

  • V domácím prostředí zapojovat aktivity, které se dělají ve školce, například kreslení, stavba z kostek, lego.

  • Chválit vždy, když se Tomáš venku chová vhodně.

  • Věnovat mu dostatečnou pozornost, jak jen to je možné v daném prostředí.

  • V případě, že jsou mladší sourozenci u prarodičů, věnovat se chlapci individuálně. Společně mohou hrát pexeso, karty, vystřihovat z papíru, číst knížku, popisovat obrázky, chodit na nákup (chlapec si může doma vystřihnout a nalepit z letáku, co půjdou nakoupit a pak společně hledají v obchodě), připravovat jednoduchá jídla, svačinu, chodit ven a na hřiště.

  • Vyzvedávat chlapce ze školky včas a tím zmenšovat jeho napětí a strach.


Jiná psycholožka, která je zaměstnankyní školky na částečný úvazek a pracuje zároveň jako učitelka v této MŠ, pak pravidelně pracuje s Tomášem v relaxační místnosti ve školce. Jedná se o rozhovory a relaxační činnosti, v klidu, hra s plyšáky, polštáři, masážními míčky a válci. Na Tomáše to má uklidňující účinky a je rád, že se mu někdo individuálně věnuje. Tomáš s psycholožkou bez obtíží spolupracuje.


  1. Začlenění předškoláka Tomáše

Matka se Tomášovi začala více individuálně věnovat, mladší sourozence svěřuje častěji prarodičům. Chlapec projevuje zlepšení v sociální komunikaci. Začal se zapojovat do hry s dalšími dětmi, nejprve ve dvojici a potom ve větším počtu. Důvěřuje učitelkám a vyžaduje častý fyzický kontakt. Matka Tomáše občas nevyzvedává včas, v těchto případech je chlapec velmi nervózní, ale je schopen regulovat svoje chování. Chlapec někdy zmiňuje mladší sestru, že si spolu hrají.

Matce byly doporučeny pravidelné návštěvy pedagogicko-psychologické poradny, kam dochází. Pod podmínkou systematické spolupráce s psycholožkou, která pracuje ve školce, a s učitelkami byly matce nabídnuty obědy a svačiny pro Tomáše zdarma. Matka tuto nabídku využila.

Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) navštěvuje v pravidelných intervalech rodinu doma. Podmínky v rodině ohodnotil jako dostačující.

Nevlastní otec s pedagogicko-psychologickou poradnou nespolupracuje a na výchově chlapce se příliš nepodílí. Situace v rodině se po zlepšení chlapcova chování uklidnila a rodiče matky jsou ochotni s chlapcem opět chodit ven. Ve školce se chování chlapce zlepšilo a začal navazovat vztah nejprve s učitelkami a poté i s dětmi.

Mohlo by Vás zajímat

Vybrané právní aspekty podpory žáků se sociálním znevýhodněním ve vzdělávání

Vzdělání je výsadou, které se nikdy nedostávalo všem. Úroveň dosaženého vzdělání byla vždy spjata se sociální situací rodiny dítěte a s celkovým postavením ve společnosti. Osvícenství sice přineslo i do našich zemí povinnou docházku, a tedy povinné vzdělávání, přesto nerovnosti v získané úrovni vzdělání i dnes velmi ovlivňuje motivace rodičů a jiné faktory. Přitom děti z národnostních (etnických), ale také jiných menšin, mají mít zajištěno stejné vzdělání na rovnoprávném základě. V předloženém textu se blíž podíváme na téma spravedlivého vzdělávání, rovného přístupu ke vzdělání a souvisejících právních povinností školy, a také na tak zvané afirmativní akce.

Zobrazit další články