Za agresí dítěte často bývají důvody, které nejsou na první pohled patrné. Jak úspěšně začlenit předškolní dítě ze sociálně znevýhodněného a nepodnětného prostředí do povinné roční docházky do mateřské školy?

Ilustrační foto/FOTO: Pixabay

Pojďme se podívat na příběh Tomáše (5 let), aktuálně v povinné roční předškolní docházce do mateřské školy.

1. Rodinná anamnéza předškoláka

• Matka 25 let, v minulosti léčena pro depresivní stavy, v současné době na mateřské dovolené.

• Nevlastní otec 30 let, pracuje jako pomocný dělník na stavbě, problémy s alkoholem a agresivitou, odmítl léčení, kuřák, o zdravotním stavu bližší informace neuvedeny, v současné době v podmíněném trestu.

• Nevlastní mladší sestra 3 roky, zatím nonverbální.

• Nevlastní mladší bratr 1 rok.

Rodina žije na ubytovně, kde je společná kuchyň a sociální zařízení na chodbě. Bydlí ve dvou místnostech, děti i rodiče mají vlastní pokoj. Na ubytovnu jsou evidovány časté výjezdy Policie ČR – sousedé si stěžují na častý křik, hádky a pláč dětí v této rodině. Matce finančně pomáhají její rodiče, kteří bydlí v pronájmu nedaleko ubytovny a pravidelně se stýkají s ní i vnoučaty.

2. Osobní anamnéza

Tomášovi je v současnosti 5 let. Porod byl spontánní v termínu, chlapec měřil 49 cm, vážil 3 460 g, kojen byl po dobu 1,5 roku. Dítě je z prvního vztahu matky, otec ji opustil, když byly chlapci dva měsíce. Vadilo mu, že pláče a matka se mu hodně věnuje. Poté se matka přestěhovala ke svým rodičům, kde strávila jeden rok, než se seznámila se současným partnerem a přistěhovala se k němu na ubytovnu. Současný partner si k chlapci nenašel blízký vztah a dává přednost svým dvěma dětem.

Prvních 10 měsíců byl Tomáš v noci neklidný, často plakal. Uklidnila ho pouze pozornost matky nebo fyzická přítomnost prarodičů. Od jeho 2,5 let matka zaznamenává jeho větší agresivitu vůči okolí, chlapec se chová nevhodně a hlučně v parku, dopravních prostředcích a v obchodě. Při konfliktech s matkou nebo nevlastním otcem se sebepoškozuje kousáním a škrábáním. Od jeho 4 let si ho berou rodiče matky na hlídání pouze k sobě domů, protože se obávají o jeho bezpečnost venku a zároveň špatně snáší jeho problémové chování na veřejnosti.

Nástup do mateřské školy

V 5 letech nastupuje Tomáš do MŠ v rámci povinného předškolního vzdělávání. Asistent pedagoga není ve školce přítomen. Adaptace probíhá s velkými obtížemi.

Tomáš má, z důvodu vývoje v nepodnětném prostředí, opožděné jak sociální, tak i pracovní, grafomotorické, řečové a další dovednosti. Má zatím stále nesprávný úchop tužky. Jeho kresby neodpovídají věku, jedná se často o čmárání po desce stolu mimo papír A4.

Tomáš často nezvládá dodržování základních pravidel, na nutnost přizpůsobit se reaguje vztekem a vzdorem. Nechce se dělit, neumí zatím nijak s dětmi ani s dospělými spolupracovat, jsou patrné i obtíže v komunikaci. Chlapec nezvládá sdělit, co potřebuje, často namísto komunikace reaguje jen křikem. Projevuje zájem o nové hračky, ale nerespektuje hru druhých. Kope do kostek, bere hračky z ruky nebo bez dovolení z polic a skříní. Na slovní výzvy reaguje agresí vůči učitelkám i dětem a nenechá si nic vzít. Potom musí učitelky v rámci bezpečí přistoupit k separaci chlapce pod dohledem v relaxační místnosti, aby se nikomu nic nestalo. Tam pak učitelka s Tomášem pracuje na jednoduchých úkolech u stolku.

Při samostatné práci Tomáš zpravidla nevydrží sedět. Ruší ho podněty z okolí ve třídě i za okny z ulice. Práci často nedokončuje, ani s dopomocí učitelky. Když po něm učitelka požaduje, aby činnost dokončil stejně jako ostatní děti sám, zvyšuje vůči ní agresi, hází věcmi nebo je ničí. Zdá se tedy, že v této fázi Tomáš nejlépe funguje, pokud se mu individuálně věnuje dospělá osoba v klidném prostředí (tuto interakci v rodině často nezažívá).

Osobní hygienu chlapec naopak zvládá, na toaletě je samostatný. Obléká se samostatně, boty má nazouvací na suché zipy.

Vynucování pozornosti

Chlapec se často chová tak, aby přitáhl a získal si pozornost dospělých (která mu jinak velmi schází). Po jídle si nechce čistit zuby a tvrdí, že doma kartáček nemá. Po příchodu z venku si nechce mýt ruce, používá záměrně cizí ručník – ví, že vznikne konflikt a získá si tak pozornost dospělých. Při společném ranním cvičení Tomáš pošťuchuje ostatní děti a nechce stát na vyznačeném místě. Na hřišti leze, kam nemá, a nechce opustit prolézačky. Bez dovolení pouští hadici s vodou a vytrhává kytky. Při poledním klidu není schopen zůstat na lůžku a nerušit ostatní při odpočinku. V jídelně s ním musí sedět u stolku učitelka a usměrňovat ho, aby neohrožoval příborem sebe nebo ostatní děti, které má na dosah, a nejedl ostatním z talíře. Děti se hrám s ním spíše vyhýbají, nicméně učitelky ve výše popisovaných situacích Tomášovi věnují vytouženou pozornost často.

Matka někdy vyzvedává chlapce pozdě, po uzavření školky, čímž zvyšuje jeho nejistotu a podporuje jeho úzkostné stavy a obavy. Prarodiče přestali chlapce vyzvedávat kvůli obavám z jeho chování na veřejnosti. Ostatní rodiče dávají učitelkám najevo obavy o bezpečnost svých dětí.

3. Závěry z psychologického vyšetření

Po dvou měsících pobytu ve školce navrhuje ředitelka školky psychologické vyšetření z důvodu nespolupráce matky, pozdního vyzvedávání chlapce ze školky, nevhodného a nebezpečného chování chlapce. Matka s chlapcem na doporučení navštíví pedagogicko-psychologickou poradnu, kde je chlapec vyšetřen. Za přítomnosti matky při vyšetření Tomáš nespolupracuje. Projevuje se psychomotorickým neklidem a agresivitou, snaží se opustit místnost a ničit vybavení. Matka je proto po 15 minutách vyzvána, aby počkala ve vedlejší místnosti. Tomáš se po krátké době uklidní a projevuje zájem o hračky a nabízené aktivity. Je vidět výrazný rozdíl v jeho chování v klidném prostředí a za přítomnosti psycholožky, která ho nejprve nechá si samostatně zmapovat prostředí a nevyvíjí na něj nátlak s požadavky. Po pár minutách je Tomáš schopen spolupracovat s psycholožkou relativně v klidu.

Z vyšetření vyplývá, že je Tomáš v rodině osamělý, chybí mu dostatečná vzájemná interakce s rodiči, z tohoto důvodu je i citově oploštělý. Matka i nevlastní otec se chlapci nedostatečně individuálně věnují, nedostatečně s ním komunikují a poskytují mu jen minimální citovou a jinou odezvu na jeho chování. Rozumové schopnosti Tomáše jsou průměrné a projevují se u něj některé příznaky ADHD. Jeho agresivní jednání vyplývá z potřeby na sebe upozornit. Slovní zásoba Tomáše neodpovídá věku, grafomotorika je na nízké úrovni. Má nesprávný úchop tužky, projevuje se u něj celková psychosociální nezralost.

Tomáš vyrůstá v nepodnětném a sociálně znevýhodněném prostředí, v rodině, kde je otčím ohrožen závislostí na alkoholu, kde dochází k častým konfliktům mezi matkou a otčímem. Otčím Tomáše vnitřně nepřijal, a proto mu nevěnuje žádnou pozornost a ignoruje ho. Matka se více soustředí na řešení vztahu s partnerem a na péči o mladší sourozence. Tomáš proto vyrůstá v rodině, která jeho (citovým) potřebám věnuje minimální pozornost. Matka byla navíc léčena pro deprese, i z tohoto důvodu může být její kapacita systematicky se věnovat dětem a reagovat na ně dlouhodobě snížená.

Nejistotu Tomáše a z toho vyplývající problémové chování může ještě zvyšovat pro něj nevyzpytatelné chování matky i otčíma – matka ho například vyzvedává pozdě ze školky, otčím užívá alkohol. Tomáš nemá naplněné základní potřeby jistoty a bezpečné vztahové vazby. Z výše uvedených důvodů má obtíže v komunikaci, spolupráci s vrstevníky, nezvládá úkoly přiměřené jeho věku, má záchvaty vzteku, záměrně na sebe upoutává pozornost problémovým chováním.

4. Doporučení pedagogicko-psychologické poradny

Psycholožka z pedagogicko-psychologické poradny následně navštíví školku, aby viděla, jak se chlapec chová v tomto prostředí, a doporučí učitelkám, jak s ním pracovat:

• Při aktivitách střídat práci a odpočinek.

• Motivovat chlapce v aktivitách, které začne, průběžnou pochvalou a přítomností učitelky. Vést ho k dokončování činností kompenzovaných volnou hrou.

• Zpočátku by měly být vyžadované aktivity kratší, aby chlapce motivovalo, že je zvládne dokončit a bude tedy úspěšný.

• Odklad školní docházky o rok.

Matce byl doporučen následující postup:

• V domácím prostředí zapojovat aktivity, které se dělají ve školce, například kreslení, stavba z kostek, lego.

• Chválit vždy, když se Tomáš venku chová vhodně.

• Věnovat mu dostatečnou pozornost, jak jen to je možné v daném prostředí.

• V případě, že jsou mladší sourozenci u prarodičů, věnovat se chlapci individuálně. Společně mohou hrát pexeso, karty, vystřihovat z papíru, číst knížku, popisovat obrázky, chodit na nákup (chlapec si může doma vystřihnout a nalepit z letáku, co půjdou nakoupit a pak společně hledají v obchodě), připravovat jednoduchá jídla, svačinu, chodit ven a na hřiště.

• Vyzvedávat chlapce ze školky včas a tím zmenšovat jeho napětí a strach.

Jiná psycholožka, která je zaměstnankyní školky na částečný úvazek a pracuje zároveň jako učitelka v této MŠ, pak pravidelně pracuje s Tomášem v relaxační místnosti ve školce. Jedná se o rozhovory a relaxační činnosti, v klidu, hra s plyšáky, polštáři, masážními míčky a válci. Na Tomáše to má uklidňující účinky a je rád, že se mu někdo individuálně věnuje. Tomáš s psycholožkou bez obtíží spolupracuje.

5. Začlenění předškoláka Tomáše

Matka se Tomášovi začala více individuálně věnovat, mladší sourozence svěřuje častěji prarodičům. Chlapec projevuje zlepšení v sociální komunikaci. Začal se zapojovat do hry s dalšími dětmi, nejprve ve dvojici a potom ve větším počtu. Důvěřuje učitelkám a vyžaduje častý fyzický kontakt. Matka Tomáše občas nevyzvedává včas, v těchto případech je chlapec velmi nervózní, ale je schopen regulovat svoje chování. Chlapec někdy zmiňuje mladší sestru, že si spolu hrají.

Matce byly doporučeny pravidelné návštěvy pedagogicko-psychologické poradny, kam dochází. Pod podmínkou systematické spolupráce s psycholožkou, která pracuje ve školce, a s učitelkami byly matce nabídnuty obědy a svačiny pro Tomáše zdarma. Matka tuto nabídku využila.

Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) navštěvuje v pravidelných intervalech rodinu doma. Podmínky v rodině ohodnotil jako dostačující.

Nevlastní otec s pedagogicko-psychologickou poradnou nespolupracuje a na výchově chlapce se příliš nepodílí. Situace v rodině se po zlepšení chlapcova chování uklidnila a rodiče matky jsou ochotni s chlapcem opět chodit ven. Ve školce se chování chlapce zlepšilo a začal navazovat vztah nejprve s učitelkami a poté i s dětmi.