Doporučení:

Vyhodnocení po ukončení 13týdenního programu:

- Do jaké míry se vám podařilo procházet jednotlivých 13 strategií?

-Do jaké míry vám byla cvičení nápomocná, tzn. jaké strategie se vám osobně osvědčily a rádi byste je do budoucna i nadále používali?

13týdenní program můžete realizovat podle potřeby jednorázově anebo i víckrát za sebou.

Příklad:

Učitel Robin o sobě ví, že v zátěžové situace má tendenci se stáhnout a nic neřešit. Na střední škole učí už léta biologii, vyučuje rutinně. Ostatně má pocit, že jen málokteří studenti jsou přírodovědným směrem zaměření, takže se smířil s tím, že jim předává nutné minimum. Pro těch několik nadšených žáků otevřel volitelný seminář. Těší se do důchodu. Minulý rok mu ředitelka, z jeho pohledu nespravedlivě, odebrala každoroční tvorbu rozvrhů učitelů, na které si zakládal i proto, že početný tým kolegů byl s jeho prací velmi spokojen.

Robin měl pocit, že ředitelka mu tím dala najevo nedůvěru. Vnímal to tak, že odebrání agendy mělo být „trestem“ za to, že výuku osekal jen na potřebné minimum a inovace do ní už delší dobu nezavádí. Cítil se ukřivděný, zvažoval odchod ze školy. V zimě nakonec onemocněl se srdečními potížemi a se zády. Tyto zdravotní komplikace velmi těžko a pomalu doléčoval. Robin si uvědomuje, že nereagoval dost pohotově. Měl již dříve situaci řešit a zajít za ředitelkou osobně. Namísto toho propadl sebelítosti a zlosti, odtáhl se i od ostatních kolegů. Mezitím mu ředitelka v zimě agendu tvorby rozvrhů vrátila, ale Robin si uvědomuje, že rozhovor s ředitelkou bude tak jako tak nezbytný. Potřebuje obhájit své učební postupy a také znát důvody, které ředitelku k jejímu rozhodnutí vedly.

Úkol:

Zkuste si zodpovědět tyto otázky:

Ve kterých pracovních situacích utíkám předčasně z boje?

Kde a kdy mohu jednat více proaktivně, více se zasazovat o svoje práva a potřeby?

Pokud takovou situaci najdete, naplánujte si, kdy ji příště budete řešit a jakým způsobem. 

Příklad:

Učitel Pavel o sobě ví, že často ulpívá v myšlenkách na určitých problémech. Kolegové mu navíc často říkají, že mají pocit, že se k různým problémům, které se ve škole řeší, vůbec nevyjadřuje a že na něm nejsou patrné žádné emoce. Pavel ale přitom vždy intenzivně přemýšlí, hledá varianty a nachází řešení. Vnímá to jako nespravedlnost. Přece odvedl spoustu práce! Pavel je ale introvertně založený, tudíž mu plně nedochází, že nestačí jen přemýšlet, ale že je také nutné vlastní názory prezentovat a dostatečně sdílet, nikoliv jen utrousit na chodbě glosu. Přílišné přemýšlení ho tedy blokuje v komunikaci a spolupráci s druhými lidmi. Pavel si uvědomuje, že bude muset toto své nastavení změnit. 

Úkol:

Pořizujte si každý den časový snímek dne. Zaznamenávejte i chvíle, kdy jste se věnovali planému, prázdnému anebo přílišnému přemítání nad problémem. Každých sedm dní snímky vyhodnoťte. Zaměřte se na to, zda tyto neplodné chvíle ubývaly, nebo jich alespoň nepřibývalo. Tabulku pro vytištění najdete v Příloze 1. 

Příklad:

Začínající učitel Hynek poměrně často podléhá malomyslnosti a beznaději, pokud se výsledky jeho svěřenců v matematice zhorší. Dalo by se říct, že nad dětmi doslova láme hůl. V takové chvíli má pocit, že ať dělá, co dělá, jeho podíl na učebním pokroku jeho žáků je minimální. Hodně času potom o přestávkách tráví hovorem s kolegy, kdy si stěžuje na školu, žáky, výuku osnovy… Pokud se výsledky dětí zlepší, pociťuje radost, ale jen do té doby, než dojde zase ke zhoršení. Hynek si uvědomuje, že jeho sebepojetí je příliš závislé na vnějších okolnostech. A že příliš málo přemýšlí o tom, nad čím má on sám kontrolu, co může sám změnit, dělat jinak, aby se cítil lépe. 

Úkol: 

Pokuste se zodpovědět na následující otázky:

Ve kterých oblastech svého života cítím, že můžu události řídit, usměrňovat, měnit?

Co, kdy a kde můžu aktuálně samostatně, na základě vlastní vůle změnit? (Je možné začít například i drobnou věcí…)

Co, kdy a kde jsem se snažil/snažím za každou cenu změnit, získat nad tím kontrolu a vyplýtval jsem tak mnoho vlastních sil?

Příklad:

Učitelka Martina si je vědoma toho, že se někdy příliš často zabývá minulostí, věcmi, které nejdou vrátit. Uvědomuje si i vlastní chybné jednání: na sociálních sítích tráví mnoho času tím, že si prohlíží profily bývalých přátel, spolužáků a partnerů. Někdy ji tíží špatné svědomí, že chyby, které v minulosti udělala, byly příliš velké. Dodnes si vyčítá přestup žáka ze své třídy do jiné školy, kdy se rodiče dostavili do školy a stěžovali si, že jako třídní učitelka jejich syna málo podpořila. Martina si není jistá, jestli je dobrá učitelka. Kvůli dlouhotrvající sklíčenosti už vyhledala i lékaře. 

Martina si uvědomuje, že málo žije přítomností. Uvědomuje si také, že by potřebovala posílit vlastní sebedůvěru a přijmout vlastní chyby. Rozhodla se proto, že se přihlásí do výcviku Škola bez poražených, aby se naučila nejen lépe řešit konfliktní situace, ale také lépe chápat emoce své i druhých. Rozhodla se také pravidelně navštěvovat mentora, se kterým řeší své pocity a myšlenky. 

Úkol:

Pokuste se zodpovědět na následující otázky:

Dokážu přijmout svoje vlastní chyby a poučit se z nich?

Udělal jsem některé chyby, se kterými jsem se dosud nesmířil/nesmířila? Co můžu udělat proto, abych tyto své chyby přijal?

Jak přijímám chyby u druhých lidí? Dokážu jim jejich chyby odpouštět?

Tip:

Pokud vás téma zvládání stresu a prevence vyhoření zajímá, můžete si rovněž přečíst text Jak bojovat proti stresu a být spokojeným pedagogem, kde mimo jiné najdete i online kvíz mapující aktuální míru prožívaného stresu u jednotlivce.