Potvrzení diagnózy ADHD mi pomohlo nejen při studiu

Vysokoškolákovi Petrovi s poruchou pozornosti a aktivity psychicky pomohlo až určení jeho diagnózy. Sám si postupně přichází na to, jak dokáže nejlépe fungovat ve společnosti. Přečtěte si jeho příběh!

Ilustrační foto. | FOTO: Pixabay

Nadané dítě s poruchou pozornosti a aktivity

Petr byl nadané dítě, četl už ve čtyřech letech. Už v předškolním věku ale na vnější podněty často nereagoval, byl ve svém světě. Do základní školy nastupoval bez odkladu. Měl ale problémy s úchopem tužky, i s kreslením. Navíc mu byla zjištěna nevyhraněná lateralita: Psal pravou rukou, ale na některé věci používal ruku levou. Schopnost soustředit se ztrácel ve výuce často už po pěti minutách. Nebyl schopný se samostatně učit, ztrácel pojem o čase. Ztrácel také věci, například ztratil tři mobily, zapomínal oblečení. Vzhledem ke svým schopnostem si ale dokázal ve škole zpočátku udržet dobrý prospěch, proto jeho obtíže nikdo neřešil.

Jako dítě absolvoval dvě návštěvy u psychologa. V šesti letech před nástupem do školy mu psycholožka řekla, že má pozornost lehce pod průměrem, jinak vše bylo v pořádku. V páté třídě před přestupem na osmileté gymnázium absolvoval psychodiagnostiku zaměřenou na mapování schopností. Ani tyto testy nic neodhalily.

Během studia na gymnáziu nedával moc pozor při hodinách, koukal se z okna, nedokázal poslouchat výklad. Delší hovor kamarádů nestíhal, proto vypínal pozornost. Cvakal tužkou, klepal nohou, hrál si s předměty. Potřeboval, aby mu druzí lidé během rozhovoru věci znovu opakovali, protože během konverzace často přemýšlel nad něčím jiným.

Během studia se alespoň v některých případech mohl spolehnout na dobrou fonetickou paměť. Pokud se Petr dokáže v daný moment soustředit, umí si následně přesně vybavit slyšený obsah výkladu učitele, „přehrát si ho v hlavě“. A má i dobrou dlouhodobou paměť.

I tak se mu ale ve výuce často stávalo, že si občas něco špatně vyložil - přimíchal k probírané látce informace, které tam nepatřily. Od jednoho vyučujícího dostal dokonce zpětnou vazbu, že si vymýšlí, když dostal za úkol provést výklad přečtené knihy. Měl taky problém s interpretací textů – nebyl schopný pochopit, o čem určitý text je, nechápal jeho význam. Často chodil pozdě, měl špatný odhad času. Učil se většinou doma, někdy ale až těsně před hodinou. Ve škole často uplatňoval strategii neviditelnosti a běžně odpovídal na položené otázky „nevím“. Jindy na hodinách vyrušoval a dělal šaška. Na gymnáziu platil za „flákače“ a byl v pohodě se čtyřkami. Nejspíš proto, že jeho projevy hyperaktivity nebyly příliš nápadné, nikdo si jeho problémů nevšímal. Žádný z učitelů ho neupozornil na to, že by jeho zřejmé obtíže mohla způsobovat právě porucha pozornosti.

Na vysoké škole ale o sobě začal pochybovat. Najednou viděl, že jeho spolužáci se na testy a zkoušky připravují podstatně kratší dobu, než potřebuje on. Učení mu šlo pomalu; ostatní spolužáci četli knihu dva dny, jemu to trvalo 2–3x déle. Během čtení textu se mu totiž velmi často stává, že přeskakuje, hodně informací přehlédne. Od učení navíc často odbíhá.

Viděl, že ho ve srovnání s jinými stojí učení hodně úsilí, i když je motivovaný se učit a látka ho baví. Měl obavy, že se mu nepodaří dokončit vysokoškolské vzdělání; stresoval se taky ze zkoušek. Dva dny byl v pohodě, potom přicházely špatné myšlenky, které mu bránily v učení. Porovnával se s druhými, opakovaně přemýšlel nad tím, že studium asi nezvládne. Snažil se alespoň dělat si předem plány, aby studium a úkoly s ním spojené nějak zvládl.

Určení diagnózy jako pomoc

Nakonec Petrovi pomohlo setkání s člověkem s ADHD, který mu řekl, že se chová podobně jako on sám, a poradil mu vyhledat pomoc. Odborné vyšetření u něj tuto diagnózu, tzn. poruchu aktivity a pozornosti, opravdu prokázalo. Petr prošel nejprve úvodním psychologickým vyšetřením v poradenském centru pro studenty se specifickými potřebami na vysoké škole, kde studuje. Poradenský psycholog mu diagnózu ADHD potvrdil a navrhl, aby absolvoval ještě kontrolní vyšetření u klinického psychologa ve zdravotnickém zařízení a také aby kontaktoval psychiatra pro dospělé a zjistil možnosti užívání medikace.

Poradenský psycholog mu rovněž potvrdil, že jeho pracovní výkon je celkově podprůměrný, navíc hodně kolísá, což je způsobeno právě výkyvy pozornosti. Pokud si měl Petr během vyšetření vybavit jednou (nebo víckrát) slyšené informace, objevovaly se u něj během procesu znovuvybavování smyšlené informace, které v původním zadání nebyly. Smyšlenky se u jedinců s ADHD mohou objevovat právě kvůli obtížím s pozorností (nejen) během samotného procesu učení.

Také tzv. „pracovní“, krátkodobá paměť (konkrétně jde například o schopnost udržet v paměti po dobu několika desítek vteřin telefonní číslo, které se člověk chystá vytočit) je u Petra podprůměrná, a to opět díky výpadkům pozornosti.

Následně Petr prošel odborným vyšetřením u klinického psychologa. Bylo potřeba vyhledat psychologa, který se zaměřuje na psychodiagnostiku dospělých. Diagnóza ADHD jím byla potvrzena. Petr navíc ve stejném zařízení dochází k psychiatrovi, který mu předepisuje medikaci.

Poté, co byl diagnostikován, se Petrovi psychicky významně ulevilo. Když nastoupil na vysokou školu a viděl, že všichni ostatní zvládají studium daleko snadněji, získával totiž pocit, že je hloupý a neschopný. Teď si s úlevou uvědomuje, že za své problémy nemůže. Víc experimentuje, zkouší, co mu pomáhá, a nechá si poradit. Když potřebuje, má léky, které mu zlepšují soustředění a díky kterým zvládá lépe školu i mezilidský kontakt.

Potíže se socializací

Navazování vztahů s vrstevníky jeho porucha (vedle studijních výkonů) významně ovlivňuje. Petr si odjakživa žije ve vlastním světě. Když někdo mluví, po chvíli přestane poslouchat a myšlenky se rozeběhnou jinam. Z přemýšlení ho obvykle vytrhne až trapné ticho. Najít a udržet si kamarády je pro něj velmi těžké. Když jde s někým ve skupině nebo ve trojici, končí to obvykle tak, že se ostatní baví a on zůstane sám. Vzhledem k tomu, že mu činí problém udržet pozornost i během hovoru s jednou osobou, kamarádů má jen pár. „Většinu lidí to se mnou přestane rychle bavit, když je neposlouchám,“ říká Petr. A sám přiznává, že ani jemu není příjemné neustále slyšet věty typu: „Už jsem ti to přeci třikrát říkal.“

Udržení pozornosti díky aktivní činnosti

Rozhovor pro tento článek ale zvládá bez potíží. „Připravil jsem se a vzal si lék. A hlavně, musím mluvit a být aktivní, to je také něco jiného,“ reaguje Petr na poznámku o jeho pozornosti. Podobně to měl i ve škole. Často mu dělalo totiž potíže delší dobu jen poslouchat výklad, ale pokud mohl být sám aktivní, práce mu šla dobře. Například matematika, kdy musí sám počítat příklady a nejen sledovat výklad a tabuli, je pro něj jednodušší. „Nedávno jsem dělal zkoušku z matematiky, při které jsem musel celou dobu něco počítat. Za dobu testu, který trval hodinu, jsem vypnul jen jednou na deset minut,“ říká s hrdostí Petr.

Kromě aktivní činnosti mu v soustředění pomáhá také pohyb nebo fyzická práce. Koncentrace se zlepší i při změně aktivity. „I když učitel povídá super zajímavé věci, 45 minut je pro mě naprosto nepřekonatelná doba, abych vydržel jen poslouchat,“ dodává. Další problém nastává vždy, když ho něco vyruší. To pak potřebuje aspoň 5 minut, aby se znovu vrátil k původní aktivitě.

Obtíže s online výukou

Během covidové pandemie, kdy veškerá výuka probíhala distančně, se stalo studium pro Petra ještě obtížnější. V tom, že nemusel brzy vstávat, viděl jediné pozitivum. Jak vypadal jeho denní režim? Vstával kolem 9.–10. hodiny, potom se začal učit. Učil se do 16 hodin, potom šel se psem na procházku, hrál hry, sledoval filmy nebo šel ven. Většinu času trávil na PC – hrál hry, denně 4–5 hodin. Spát chodil před druhou hodinou ranní. O víkendu se učil, večer šel ven nebo byl na počítači. Dřív se věnoval lezení po stěnách, plaval, teď nesportuje. Jinak byl v daleko větším pokušení dělat během online přednášek něco jiného než sledovat vyučujícího, například hrát online hry, brouzdat na internetu. Školní prostředí, kde všichni pracují a soustředí se na výklad, je pro něj daleko příjemnější, a cítí, že se v něm lépe na výuku koncentruje.

Tiky a ADHD

Vedle nepozornosti trpí Petr také motorickými a zvukovými tiky. Trpí nadměrným mrkáním, občas se mu třesou ruce. Někdy musí provádět určité rituály, aby se uklidnil: v jednu chvíli má pocit, že musí něco udělat, kontroluje například, jestli má zapnutý batoh, musí se dotknout loktem stolu anebo temenem hlavy opěrky židle. Taky má nutkání udělat kroutivé pohyby rukama. Anebo opakuje slova, věty, které se mu líbí, aby se slyšel. Nově zkouší relaxační cvičení, která mu poradil poradenský psycholog, ale i přesto mu asi nejvíce pomáhá pro zklidnění sport všeho druhu, doma si udělá pár kliků, protáhne se.

Co je tik?

„Tikové poruchy jsou v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10) klasifikovány jako „poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem v dětství a v dospívání“. Diagnostiku provádí (dětský) psychiatr, (dětský) psycholog nebo (dětský) neurolog.“ [1]

„Tik je mimovolní‚ rychlý‚ opakující se‚ nerytmický motorický pohyb (obyčejně postihující ohraničené svalové skupiny)‚ nebo zvukový projev‚ který náhle začne a nemá zřejmý smysl. Tik je vůlí neovlivnitelný‚ ale obyčejně může být potlačen po určitou dobu a znovu se objevit při stresu a vymizí ve spánku. Obvyklé motorické tiky jsou mrkání‚ pokyvování hlavou‚ trhání rameny a obličejové grimasy. Obvyklé jednoduché zvukové tiky jsou pokašlávání‚ popotahování nosem‚ syčení a smrkání. Obvyklé komplexní tiky jsou oplácávání sám sebe‚ skákání nebo hopsání. Obvyklé komplexní hlasové tiky jsou opakování určitých slov někdy sociálně nepřijatelných (často obscénních – koprolalie) a opakování vlastních zvuků nebo slov (palilalie).“ [2]

Přechodná tiková porucha netrvá déle než rok, chronické tiky přetrvávají déle než 1 rok.
Tiky se mohou objevovat souběžně s dalšími poruchami jako je ADHD, obsedantně kompulzivní porucha. Je-li diagnostikována tiková porucha, je důležité, aby se do terapie zapojili i rodiče. Ti totiž mohou pomoci odhalovat a zmírňovat s tikem související zátěžové situace. Tiky je možné léčit jednak medikací, jednak je na místě zvážit kognitivně-behaviorální nebo behaviorální psychoterapii u dítěte. Tyto psychoterapeutické směry jsou zaměřené na uvědomování si vlastního chování a myšlenek a aktivní práci s nimi. [1]


Čokoláda jako lék na ADHD?

Už na střední škole Petr vypozoroval, že po sladkém se lépe soustředí a tolik se nerozptyluje. „Když jsem potřeboval, tak jsem se ládoval čokoládou,“ popisuje svou osvědčenou studijní strategii. Na vysoké škole se mu většinou špatně dělají dlouhé testy, které trvají i necelou hodinu, navíc hůře snáší stres u zkoušek, proto opět zvolil strategii čokoládového dopingu, která se mu osvědčuje.

Může čokoláda skutečně pozitivně působit na pozornost a paměť jedinců s ADHD?

Stimulancia a ADHD

K léčbě ADHD jsou dlouhodobě ve zdravotnictví využívána stimulancia. Stimulancia (nebo stimulanty) jsou psychoaktivní látky, které vyvolávají dočasné zlepšení duševních nebo tělesných funkcí, případně obojího. Mezi účinky těchto látek patří zejména zvýšená ostražitost, bdělost a pohyblivost. Mezi stimulancia patří například: kofein, nikotin, amfetaminy, MDMA, kokain aj. [3]

Pro léčbu ADHD, resp. pro léčbu hyperkinetické poruchy, jsou v současné době v ČR registrovány pouze tři preparáty. Ze stimulancií je to látka methylfenidát ve dvou lékových formách: Ritalin (lék s krátkodobým účinek v řádu 2-3 hodin) a Concerta (lék s dlouhodobým účinkem po dobu 10-12 hodin). Dále je k dispozici při léčbě ADHD nestimulační lék atomoxetin, a to pod oficiálním názvem Strattera. Tento lék je výhodný při současném výskytů více poruch, dále při výskytu tiků a závislostí. Lék nepůsobí psychostimulačně, nepodporuje proto vznik syndromu závislosti ani tiků. Lék zvyšuje koncentraci noradrenalinu a nepřímým efektem i koncentraci dopaminu v určitých částech mozku. Obě tyto látky fungují jako neurotransmitery (přenašeči nervových vzruchů v CNS). [4]

Čokoláda obsahuje v určitém množství látky, které mají povzbudivý vliv na centrální nervový systém. Z tohoto důvodu mohou jedinci s diagnózou ADHD vnímat vliv této potraviny jako prospěšný, co se týče kognitivních funkcí jako je pozornost a paměť. Roli tu může sehrát ale i tzv. placebo efekt.

Plody kakaovníku obsahují látky, které se nazývají metylxantiny. Nejznámější metylxantin v kakaových bobech je theobromin, který má diuretické účinky, působí jako kardiostimulant a podporuje dilataci arterií. Theobromin má také povzbuzující vliv na CNS, podobně jako kofein, i když jeho účinek je slabší. Čokoláda obsahuje také kofein. Kofein má farmakologický vliv na kardiovaskulární, respirační, vylučovací a nervový systém. Obsah kofeinu je v čokoládě ale nižší než například v černém čaji. [5]

Kofein je látkou, která, jak ukazují některé studie, může během učení zlepšovat paměť. Daniel Borota a jeho spolupracovníci mapovali účinek kofeinu na vzorku 200 dospělých osob. Účastníky experimentu rozdělili na dvě skupiny. Obě dvě skupiny měly nejprve za úkol sledovat náhodné obrazy. Několik minut po skončení úkolu dostala jedna ze skupin kávu s obsahem 200 mg kofeinu, druhá skupina dostala pouze placebo. Následující den měli všichni účastníci experimentu opět sledovat obrazy, které jim byly promítány předchozí den. Jejich úkol byl určit, zda se jedná o obrazy zcela jiné, stejné či pouze podobné. Skupina osob, která dostala placebo nápoj, dokázala pouze rozeznat, zda fotografie již někdy předtím viděli, či nikoliv. Zda jsou obrazy stejné či podobné obrazům z předchozího dne, už popsat nedokázali. Skupina, která dostala po promítání kofeinový nápoj, dokázala ve většině případů také určit, zda jsou předložené obrazy stejné nebo aspoň podobné jako v předchozím dni. [6]

Cukr a ADHD

Čokoláda kromě tuku obsahuje i mnoho cukru. Jeden ze současných mýtů ohledně stravování dětí (ale i dospělých) s ADHD, je ten, že konzumace cukru má přímý vliv na množství a intenzitu projevů ADHD. Dítě může být skutečně po konzumaci sladkého jídla neposedné a aktivní, jedná se ale o důsledek zvýšení hladiny cukru v krvi. Ale o vlastní ADHD se nejedná. Podle odborníků je třeba odlišovat skutečnou hyperaktivitu od „pouhé“ krátkodobé zvýšené aktivity způsobené cukrem. Hyperaktivita je dlouhodobá vrozená porucha a její dlouhodobé projevy nesouvisí kauzálně s konzumací cukru a krátkodobými důsledky této konzumace.

Současný zájem o faktory životního prostředí a životního stylu jako příčiny nemocí vytváří příznivé klima pro hypotézy o nepříznivých účincích stravy na chování. Takové hypotézy jsou však podněcovány především zprávami rodičů, že jejich děti se stávají neklidnými, podrážděnými a neovladatelnými v reakci na určité potraviny nebo přísady.

V roce 1994 byla vědcem Marcelem Kinsbournem zveřejněna rozsáhlá odborná studie v periodiku New England Journal of Medicine. V rámci této studie vědci testovali děti předškolního a školního věku, jejichž rodiče uváděli, že reagují citlivě na konzumaci cukru. Rodiče, jejich děti ani výzkumníci nevěděli, které z dětí během výzkumu dostává jídlo s cukrem, a které stravu slazenou výhradně náhradními sladidly. Pravidelné zkoušky moči u dětí ověřovaly, zda skutečně konzumují jen vědci podávanou stravu. Současně děti vyplňovaly v pravidelných intervalech testy mapující jejich kognitivní a behaviorální výkon. Studie došla k závěru, že cukr nijak neovlivňuje ani chování dětí, ani jejich poznávací funkce. [7]

Jiná studie (2016) ukázala souvislosti mezi konzumací slazených nápojů u dětí a ADHD u tchajwanských dětí, ale výzkumníci studii uzavřeli s tím, že kauzalitu cukr - ADHD prokázat nelze. Na závěr uvádějí předpoklad, že vyšší spotřeba slazených nápojů může být spíše důsledkem ADHD u dětí. Navrhují také další výzkum. [8]

Další vědecká studie novějšího data (2019) nepotvrdila souvislost mezi vysokou konzumací cukru u dětí ve věku 6 až 11 let a výskytem ADHD ve srovnání s dětmi stejného věku, které dlouhodobě vykazovaly nízkou spotřebu cukru, a to jak u chlapců, tak i u dívek (zkoumaný vzorek zahrnoval celkem téměř 3 000 dětí). [9]



Zaujalo vás téma ADHD? Další informace naleznete v těchto textech:

Hyperaktivita jako projev ADHD | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

Individuální vzdělávací plán (IVP) žáka s ADHD | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

Život s poruchou pozornosti a aktivity (ADHD) | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

Dítě s ADHD a motivace k učení | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

Kázeňské problémy dítěte s ADHD optikou terapeuta | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

Jak ve výuce pracovat s dětmi s poruchami aktivity a pozornosti (ADHD) | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

Zpověď žákyně s ADHD | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

Pomůcky pro žáky s PAS, ADHD a mentálním postižením – část I. | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)



Zdroje:

[1] Národní zdravotní informační portál. (2022). Tiky a Touretteův syndrom: diagnóza a léčba. [online]. Dostupné z: Tiky a Touretteův syndrom: diagnóza a léčba | NZIP [dat.cit. 7.2.2022]

[2] MKN-10. (2022). F90 - F98 - Poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem v dětství a v dospívání. [online]. Dostupné z: Prohlížeč | MKN-10 klasifikace (uzis.cz) [dat.cit. 7.2.2022]

[3] WIKIPEDIE. (2021). Stimulans [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stimulans [dat. cit. 6.2.2022]

[4] GOETZ, M. (2009). Současný pohled na léčbu ADHD. [online]. Remedia 2009; 19: 190–196. Dostupné z: http://www.remedia.cz/Clanky/Farmakoterapie/Soucasny-pohled-na-lecbu-ADHD/6-L-F9.magarticle.aspx

[5] BECKETT, S. (2008). The science of chocolate. 2. vyd. Cambridge: The Royal Society of Chemistry.

[6] BOROTA, D., MURRAY, E., KECELI, G. ET AL. (2014). Post-study caffeine administration enhances memory consolidation in humans. Nat Neurosci 17, 201–203.

[7] KINSBOURNE, M. (1994). Sugar and the hyperactive child. New England Journal of Medicine, 330(5), 355-356.

[8] Yu, C. J., Du, J. C., Chiou, H. C., Feng, C. C., Chung, M. Y., Yang, W., ... & Chen, M. L. (2016). Sugar-sweetened beverage consumption is adversely associated with childhood attention deficit/hyperactivity disorder. International journal of environmental research and public health, 13(7), 678.

[9] DEL-PONTE, B., ANSELMI, L., ASSUNÇÃO, M. C. F., TOVO-RODRIGUES, L., MUNHOZ, T. N., MATIJASEVICH, A., ... & SANTOS, I. S. (2019). Sugar consumption and attention-deficit/hyperactivity disorder (ADHD): a birth cohort study. Journal of affective disorders, 243, 290-296.



vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Doporučení rodičům pro rozvoj nadaných předškolních dětí
Nadané děti si žádají aktivnější rodiče. Jaké důsledky má autoritativní, demokratická a liberální výchova na jejich nadání? Máme pro vás sadu praktických doporučení, jak o nadání předškoláků pečovat.
Dítě se závažnou zdravotní diagnózou
Závažná diagnóza je pro všechny, kterých se týká, bezesporu traumatizující záležitost. Celá rodina vynakládá maximální úsilí k tomu, aby se s nastalou situací vyrovnala, a zaslouží si vaši plnou podporu a empatii. Tady je pár zásad a tipů, jak na to.
Plán pedagogické podpory pro nadaného žáka s nedostatkem odvahy
Máme pro vás plán pedagogické podpory (PLPP). Vzor uplatníte na prvním stupni u nadaného žáka, který s vaší laskavou pomocí zvládne všechny své úzkosti a obavy.
Nabídka poradenství v ukrajinštině
Пропонуємо консультації українською мовою
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.