PODCAST 9. díl: Nejčastější chyby ve spolupráci asistenta pedagoga a učitele

V mateřských, základních i středních školách se v posledních letech výrazně zvýšil počet asistentů pedagoga a tento pozitivní trend nadále pokračuje. V řadě případů však ředitelé a ani samotní učitelé netuší, jak asistenty správně zapojovat do výuky i celkové činnosti školy. Asistent navíc mnohdy nemá dostatečné vzdělání a zpočátku ani potřebné zkušenosti na to, aby si své kompetence dokázal sám vymezit. V důsledku toho pak chybují jak asistenti pedagoga, tak „jejich“ učitelé a kolikrát i sami ředitelé škol. Chyby bývají různé povahy, od přílišné horlivosti ze strany asistenta pedagoga, kdy dělá práci za žáka a brání tak jeho rozvoji, přes nevyjasnění kompetencí asistenta pedagoga ve třídě, nedostatečné metodické vedení ze strany učitele až po přeceňování role asistenta pedagoga ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. 

Asistent pedagoga je ve třídě v první řadě proto, aby pomáhal učiteli s jednoduššími úkoly a ten se mohl věnovat složitější pedagogické práci. Je vždy na učiteli, aby se s asistentem pedagoga dopředu domluvil, zadal mu konkrétní práci a rozdělil si s ním úkoly. Konfliktním situacím, k nimž může mezi asistentem a učitelem docházet, se dá předcházet lepší informovaností a proškolením jak asistentů pedagoga, tak samotných učitelů. Klíčovou roli zde sehrávají ředitelé škol, kteří by se neměli bát posílat nové asistenty pedagoga na specializační kurzy (ideálně tandemového typu asistent – učitel). Investice do takových kurzů a školení se jim vždy stonásobně vrátí – minimálně v podobě dobře „šlapajícího“ týmu učitel – asistent pedagoga. 

PhDr. Zbyněk Němec, Ph.D. je speciální pedagog. Vyučuje na Pedagogické fakultě Karlovy Univerzity. Sám před lety působil jako asistent pedagoga, posléze se této problematice věnoval jako pracovník speciálně pedagogického centra, lektor kurzů organizace  Nová škola, o.p.s.,  a také v rámci výzkumu na Pedagogické fakultě UK. Své bohaté zkušenosti zúročil v mnoha publikacích zaměřených na práci asistentů. S kolegy z Nové školy o.p.s. provozuje webové stránky www.asistentpedagoga.cz. 

Tip 1: 

Asistent pedagoga není druhý vyučující! Zároveň to ale není ani osobní asistent dítěte, jak se mnozí rodiče mylně domnívají. Další informace o kompetencích asistentů pedagoga lze mj. nalézt také ve Vyhlášce o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných č. 27/2016 Sb.

Tip 2:

10 % úvazku učitele (ale i asistenta pedagoga) spadá na tzv. „nepřímou pedagogickou činnost“. Tuto část pracovní doby by neměli asistenti pedagoga trávit jen dozorem na chodbách, ale přípravou spolu se „svým“ učitelem, ať již v podobě několikaminutové konzultace před danou hodinou, či delší přípravy po vyučování.

Konzultace s vyučujícími jsou zcela zásadní na druhém stupni, kde se učitelé ve třídě střídají a nespolupracují s příslušným asistentem pedagoga tak často a tak intenzivně, jako tomu je na prvním stupni. Komunikací a jasným vymezením kompetencí se dá předejít např. přílišné horlivosti ze strany asistenta pedagoga či naopak přecenění jeho role ve třídě ze strany příslušného učitele.

Doporučená literatura:

HÁJKOVÁ, V. A KOL. (2018). Asistent pedagoga. Profese utvářená v dialogu. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.

NĚMEC, Z. (2014). Asistence ve vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním. Praha: Nová škola.

NĚMEC, Z., ŠIMÁČKOVÁ – LAURENČÍKOVÁ, K., HÁJKOVÁ, V. (2014). Asistent pedagoga v inkluzivní škole. Praha, Pedagogická fakulta UK.

TEPLÁ, M., NĚMEC, Z., FELCMANOVÁ, L. (2019). Asistent pedagoga. Praha: Verlag Dashöfer.