Jak podpořit talent nadaného žáka (pohled žáka a pedagoga)

Zajímá vás, jak se na vzdělávání a rozvoj svého talentu dívá samotný nadaný žák, který vyniká v abstraktním myšlení a analýzách? Dozvíte se, jak vypadá jeho individuální vzdělávací plán a co na něj říká učitel chemie.

Zdroj: archiv Martina Nováčka

Martin Nováček je 18letý žák třebíčského gymnázia. Není běžným žákem, odborná terminologie ho označuje za nadaného. Jeho talent se projevuje v oblasti abstraktního myšlení a analýz. Exceluje tedy v matematice, přírodních vědách a logice. Má za sebou úspěchy v bezpočtu soutěží a olympiád. Dokonce se v rámci Otevřené vědy Akademie věd České republiky podílel na přípravě vědecké publikace.

Ačkoliv navštěvuje předposlední ročník střední školy, už teď má jasnou představu o směřování své budoucnosti. V rozhovoru se dozvíte víc nejen o jeho plánech, ale především o oblastech rozvoje jeho nadání a o průběhu jeho vzdělávání. Jeho studium dokresluje ze svého pohledu Jan Břížďala, učitel chemie, v níž Martin dosahuje vynikajících výsledků.

Doplňující informace

Analýza (myšlenková): Myšlenkové rozčlenění celku na části. Podstatou analytického myšlení je popis částí určitého celku. Analýza se poměrně často pojí s kritickým hodnocením celku i jeho složek. [1,3]

Abstraktní myšlení: Myšlenková činnost, pomocí níž jsou postihovány podstatné vlastnosti předmětů nebo vztahy mezi nimi, které není možné smyslově postihnout nebo si je představit. Zahrnuje operace se znaky (symboly), například matematickými, verbálními nebo logickými. Opakem abstrakce je konkretizace. [2,3]

Jak se vaše nadání projevovalo v dětství?

Byl jsem malý vědátor, technik. Hrál jsem si hodně s legem a s různými stavebnicemi. Občas jsme s taťkou něco vyráběli, něco se stavělo. Měl jsem samozřejmě spoustu zvídavých dotazů. Ve školce mě jedna z učitelek naučila počítat přes stovku. Tehdy mi mohlo být mezi pěti a šesti roky. Koukalo se u nás doma na dokumentární filmy, četly se encyklopedie. Jinak číst jsem se naučil zhruba ve stejnou dobu jako všichni ostatní. Když jsme ve skautu dělali nějaké logičtější aktivity nebo jsme dostali zadané strategie, vždy jsem je řešil já. To mohlo začít někdy kolem osmi let. První diplom z olympiády mám z devíti let. Zhruba v té době se u mě rozvinul zájem o přírodní vědy.

Kdy bylo zjištěno vaše nadání?

Razítko nadaného žáka jsem dostal až před rokem. V sextě jsem navštívil pedagogicko-psychologickou poradnu, aby mi tam potvrdili, že mám nadání a můžu mít individuální vzdělávací plán. Škola mi teď může oficiálně poskytovat podporu, kterou potřebuji. Individuální vzdělávací plán mi umožňuje věnovat se vlastnímu rozvoji, těm věcem, co mě zajímají, jako je výzkum, soutěže nebo online kurzy Centra pro talentovanou mládež. Jinak před třemi roky jsem byl na testu IQ od Mensy, tam to dopadlo taky velice slušně.

Martin se účastnil řady olympiád a soutěží a pečlivě si vede jejich přehled ve svém portfoliu (příloha č. 1).


Podívejme se na školní docházku. Mnozí učitelé si představují, že nadaný žák je jedničkář, platilo to i u vás?

Víceméně to byly jedničky a dvojky. Nebyl jsem vyloženě premiant, ale průměr známek na vysvědčení jsem měl vždycky kolem 1,5. Když jsem chtěl, tak jednička byla. Když jsem nechtěl, tak jsem nějak manévroval, nějak jsem to vymyslel. Učivo jsem se svými analytickými schopnostmi zvládl, naučil se večer před výukou nebo dvě přestávky před ní. A ono to na jedničku nebo dvojku většinou vyšlo.

Jak vypadala vaše příprava do školy?

Většinou jsem se vůbec nemusel učit, udělal jsem si úkoly a tím to skončilo. Párkrát, když jsem něčemu nerozuměl, jednou nebo dvakrát jsem se na to podíval. Ale takovou tu obvyklou rutinu, že bych se po návratu ze školy učil, nemám ani teď. Pokud se neplánuje písemka, stačí mi přítomnost na hodinách a případně prolistování zápisků.

Probíhala na základní škole podpora vašeho nadání?

Občas jsem dostal nějaké zajímavější úkoly navíc, byly nějaké soutěže. Byla to prostě výuka jako pro všechny ostatní, akorát občas byla možnost nějaké soutěže (více viz portfolio Martina v Příloze 1) nebo podobných zajímavých věcí, a těch jsem využíval. Chodil jsem do spousty nejrůznějších kroužků – počítače, elektrotechnika, judo, flétna, skaut.

Co by vám v té době pomohlo k většímu rozvoji a třeba vás víc bavilo?

Mohlo by to být rychlejší tempo výuky. Pro mě bylo docela utrpení takové to počítání sčítacích příkladů jeden po druhém a udělat jich čtyřicet. To mě vůbec nebavilo. Byly předměty, kde to bylo potřeba, třeba v psaní. Ale v matematice, že bych potřeboval trénovat sčítání nebo násobení, to úplně ne. Nevadila by mi zkrátka výuka, která by nebyla založena na nekonečném opakování.

Z pátého ročníku jste přešel na gymnázium. Proč zrovna víceleté gymnázium?

Tehdy mi bylo řečeno třídní učitelkou, že by to mohlo pomoct v rozvoji. Že je to dobrý nápad, abych to zkusil. Myslím, že tehdy to konzultovala i s rodiči. Gympl byl přirozená volba, jak se dostat ke všemu a rozhodnout se, kam se budu profilovat.

Jakou dostáváte na gymnáziu podporu?

V podstatě celá podpora je v rámci individuálního vzdělávacího plánu. Jeden den v týdnu nechodím do školy vůbec. Z tohoto dne nemusím zpětně dopisovat žádné úkoly. Pokud je to možné, snažím se každý den po škole něco udělat a ve středu, kdy mám volný den, se ideálně věnovat jenom vlastním věcem. Nicméně přesný týdenní plán nemám. Přestože mám rozplánované, co chci který den stihnout, velmi často je něco potřeba rychle vyřešit, takže plánování aktivit do časových bloků nebo nějaký podobný systém nemá za normálních podmínek smysl.

Obsahově a rychlostí mi nevyhovovaly hodiny chemie. Tak už dva roky docházím do semináře chemie, který je o rok výš, než kam bych měl chodit.

Ne ze všech testů mám započítané známky, některé testy píšu dobrovolně, anebo je nepíšu vůbec. Známky můžou být z testů, ale například i z referátů, podle domluvy s vyučujícím daného předmětu. Mám povinnost mít vždy alespoň tři známky za pololetí za každý předmět.

Co vás kromě přírodovědné oblasti ještě zajímá?

Rád čtu, když se vyskytne nějaká zajímavá literatura. Je to většinou nějaká literatura faktu nebo naučná literatura. Nebo je to právě sci-fi, fantasy, případně pak koníčky jako Dračí doupě a LARPy. Pak samozřejmě skauting, ten jsem zmiňoval. Té volnočasové práci s mládeží se už taky nějakou dobu věnuji. Dřív jsem docela dlouho hrál na flétnu.

Jak se vám dařilo nacházet si v dětství kamarády?

Měl jsem štěstí, že jsem vždycky našel někoho, kdo byl buď podobně „divný“, nebo alespoň „trochu divný“. Celou základní školu jsem se bavil s jedním kamarádem, který se zajímal o techniku. Bavili jsme se spolu, a hlavně jsme fungovali mezi sebou. Ne že bychom s okolím nekomunikovali, ale primárně jsme se bavili ve dvou. Jak se ostatní zajímali o sporty nebo o auta, tak to úplně u mě nebylo. Buď mě hodně bavilo fantasy nebo sci-fi, Star Wars bylo od raného dětství mé velice oblíbené. Ale nějaký hokej nebo fotbal, to moc ne. Nebyl jsem moc sociální, radši jsem si sám něco stavěl, než abych si povídal s ostatními. Ostatní mě brali jako takového toho „divného chytrolína“.

Mám štěstí, že mám velice sociální sestru, od které jsem toho mohl hodně odkoukat. Ve skautingu se ostatním člověk moc nevyhne a musí s nimi zkrátka fungovat. Tak jsem se naučil nějak protloukat a neměl jsem žádné velké problémy. Ale nerozuměl jsem si s většinou vrstevníků tak, jako si oni rozuměli mezi sebou navzájem.

Jak se nyní cítíte mezi vrstevníky?

Málokdo je ochotný si povídat o nejnovějších updatech na mobilní grafické softwary nebo o rozpoznávání pohlaví podle vzorku vlasů. Ale dokážu se s tím nějak srovnat, ve třídě to zvládám. A samozřejmě znám i lidi, se kterými se lze bavit o čemkoliv, ale těch moc není. Dokud to šlo, jezdil jsem na různé veletrhy, konference a podobně, nicméně to teď není možné.

Naši aplikaci čte mnoho pedagogů, co byste jim doporučil, když mají ve třídě nadaného žáka?
No, to je poněkud složitá otázka. Pokud by se to týkalo úprav výuky, bylo by to na úkor ostatních.

Aspoň z mého úhlu pohledu, čím teoretičtěji a do větší hloubky se věcí zabývám, tím zajímavější to je a tím větší je šance, že si z toho něco odnesu. Jenomže pak je tam ta většina studentů, které to moc nezajímá. Když se půjde ve fyzice do hloubky a bude se odvozovat každý vzoreček, někomu, kdo se chce v budoucnosti věnovat nějakému sociálnímu oboru, to asi nic nedá. Dobrá myšlenka je umožnit nadaným žákům navštěvovat jiné třídy. To by mohlo docela pomoct. A případně je nechat řešit soutěže. Upozorňovat žáky na soutěže a vést je. Stává se mi, že narážím na soutěže, do kterých bych se pustil, kdybych je našel dřív. Primárně tedy podpora soutěží a třeba umožnění pohybu mezi třídami.

Potřebná je podpora týmové spolupráce. I když práci v týmu nemám moc rád, musím objektivně uznat, že v moderním světě je velice důležitá. U společných projektů ve škole je ale potřeba pojistit, aby se zapojovali všichni. Už se mi párkrát stalo, že jako ten „divný chytrolín“ jsem to celé odpracoval sám. Málokterý vědec dokáže fungovat sám a zvládnout to celé bez podpory někoho jiného. A i když to udělá, je to většinou podstatně horší, než kdyby se do toho zapojili další čtyři podobní lidé. Každý se dívá z jiného úhlu pohledu, každý má jiné znalosti.

A co by naopak učitelé neměli dělat?

Chyba je nadání dusit, reagovat nespokojeně na to, že se student snaží vrtat v problému, hledat alternativní postupy a přicházet s vlastními hypotézami. Ideální je, alespoň z mého pohledu, mu pomáhat, říkat, jak ano, jak ne, ale dusit ho nebo nechat stagnovat – to je podle mě škoda. Mně se to naštěstí téměř nestávalo, takže to je za mě velké pozitivum gymnázia.

Jaké máte plány po ukončení gymnázia?

Záleží na tom, jak budu úspěšný. Právě teď si píšu žádost pro Bakala Foundation o stipendium na studium v zahraničí. Chtěl bych zkusit Anglii – univerzitu v Cambridgi, Imperial College London nebo University College London. Pokud by to studium v zahraničí nevyšlo, uvažoval bych o přihlášce na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Po ukončení vysokoškolského studia bych se chtěl věnovat výpočetní chemii, což je obor na pomezí fyziky, chemie a IT. Pak bych si chtěl udělat doktorát a zůstat v nějakém vědeckém ústavu.

RNDr. Jan Břížďala vyučoval seminář z chemie ve třetím ročníku na třebíčském gymnáziu. Martin chodil o ročník níže, a  přesto ho oslovil, jestli by mohl chodit do jeho semináře se staršími žáky.

Jan Břížďala ve výuce. Zdroj Archív Jana Břížďaly

Jan Břížďala ve výuce. Zdroj: archiv Jana Břížďaly

Jak jste na Martinovu prosbu reagoval?

Seminář byl odborněji laděn a byl určen pro starší ročníky. Samozřejmě jsem mu to umožnil. Ve chvíli, kdy se se mnou domlouval, ještě neměl zprávu z pedagogicko-psychologické poradny, ale ta přišla velice záhy. Můj seminář začal aktivně navštěvovat a současně dosahovat jedněch z nejlepších výsledků.

Když začal Martin navštěvovat váš seminář, jak byla řešena účast v předmětech, ve kterých nemohl být přítomen?

Měl absence v hodinách výtvarné nebo hudební výchovy, které pro něj nebyly důležité. Současně ale plnil individuální požadavky těchto předmětů.

Takže škola vyšla vstříc?

Ano, měl dlouhodobě vynikající výsledky jak v rámci studia, tak i při řešení různých soutěží a olympiád. Tudíž škola respektovala zájem Martina a vycházela mu vstříc. Zpráva z poradny potvrdila jenom to, že výuku můžeme takto realizovat.

Zkuste nám přiblížit, jaký měl seminář z chemie se staršími žáky pro Martina přínos?

Pro Martina asi nemělo úplně přínos, že chodil se staršími žáky, jelikož často řešil úkoly navíc. I když jsme psali písemku, žáci, pro které byl ten předmět určen, potřebovali vyšší časovou dotaci než Martin. Nemusel se ani dlouze zamýšlet, dokázal spočítat příklad, znal odpovědi. Občas, když jsem zadával úkoly pro dvě skupiny, stihl vypracovat oba. Šlo především o to, že se v nižším ročníku cítil znalostně nevytížen. Chtěl si rozšířit portfolio předmětů a sám zmiňoval, že by se chtěl ve vyšších ročnících zaměřit na další volitelné semináře. Výuka na gymnáziu mu to umožňovala. Takže si potřeboval uvolnit časovou kapacitu, aby mohl absolvovat víc volitelných kurzů, které škola nabízela, případně i spolupracovat s některými externími subjekty.

Vidíte nějaká omezení, kterým Martin musel čelit, když docházel do vašich hodin se staršími žáky?

Musel si to časově uzpůsobit. To znamená, že absentoval v některých předmětech, které měl povinné. V nich přešel vyloženě na individuální plán a plnil pouze výstupy. Získaný čas využíval k návštěvě předmětů přírodovědeckého směru. A pokud to situace vyžadovala, mohl se uvolnit i z hodin dalších předmětů.

Co by podle vás mohla škola nadaným žákům, jako je Martin, ještě poskytovat, aby se mohli rozvíjet?

Velice důležitá je individuální práce se samotnými žáky. Nejde pouze o to, abychom jim umožnili navštěvovat předměty nebo přednášky, které jsou zaměřeny pro vyšší ročníky, eventuálně volitelné semináře. Ale jde i vyloženě o podporu jakýchkoliv samostatných projektů u těchto žáků, abychom jim zadávali práce na témata, která je zajímají. Učitel by vystupoval v roli jen jakéhosi mentora, který by je vedl dílčími kroky ke kýženému výsledku.

Ke stažení: Příloha č. 1 Portfolio žáka.

Seznam zdrojů

[1] HARTL, Pavel a HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009. 774 s. ISBN 978-80-7367-569-1, strana 37.

[2] HARTL, Pavel a HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009. 774 s. ISBN 978-80-7367-569-1, strana 15; 332.

[3] WIKISOFIA. Myšlení [online]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/My%C5%A1len%C3%AD (datum citace: 5. 2. 2021)









vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Plán pedagogické podpory pro nadaného žáka s nedostatkem odvahy
Máme pro vás plán pedagogické podpory (PLPP). Vzor uplatníte na prvním stupni u nadaného žáka, který s vaší laskavou pomocí zvládne všechny své úzkosti a obavy.
Individuální vzdělávací plán pro nadané dítě
Individuální plán pro nadané žáky s důrazem na oblast matematiky může vypadat třeba takhle. Matematické nadání je potřeba rozvíjet, a proto si zaslouží svůj vlastní IVP. Máme ho pro vás.
Podpora nadaných dětí
Pedagogicko-psychologická poradna (PPP) v rámci poskytování podpůrných opatření pro děti a žáky se SVP nezapomíná ani na podporu dětí a žáků s nadáním a mimořádným nadáním. Jaké možnosti navrhuje v rámci podpůrných opatření (IVP) pro nadané děti?
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.