Chcete zlepšit prevenci a řešení šikany? Inspiraci nabízí pražská škola

Základní škola Lyčkovo náměstí se snaží problematickým jevům předcházet celým spektrem aktivit. V první řadě zde dlouhodobě probíhají preventivní programy proti šikaně, které pro školu připravuje občanské sdružení Odyssea – zaměřují se na děti od čtvrté do šesté třídy. Kateřina pozitivně hodnotí přístup lektorů i to, že díky návaznosti programů lze vidět posuny třídy. „Skvělé je, že následně dostaneme podrobnou zprávu s doporučeními, jak s dětmi dále pracovat,“ říká Kateřina. Programu se účastní také třídní učitel a někdy i speciální pedagog nebo etopedka, kteří tak mají navíc příležitost děti lépe poznat. 

Pro osmáky Odyssea realizuje také program Odrazový můstek - na střední školu beze strachu. Kurzy se konají ve škole a jejím okolí, výjezdy mimo Prahu byly zrušeny. Byly totiž pro některé rodiče finančně nákladné a často právě ty děti, které by z programu mohly nejvíce těžit, se ho kvůli finanční náročnosti nemohly zúčastnit.

Prevence šikany v praxi

Kromě výše uvedených programů se škola snaží o prevenci šikany také těmito aktivitami:

I. Hodiny Feuersteinova instrumentálního obohacování

Škola nabízí žákům 4. až 9. ročníku hodiny metody Feuersteinova instrumentálního obohacování (FIE), které jim umožňují rozvíjet jejich lidský a studijní potenciál. Učí je, jak studovat, myslet, úspěšně pracovat, naslouchat a zároveň se během nich děti hodně dozvídají samy o sobě. Úkoly, na kterých pracují, využijí i v dalších předmětech, doma, ve svém okolí. „Hodiny vedou děti k toleranci ostatních
a empatii. I to přispívá k předcházení šikany,“ říká Kateřina. 

Zavedení metody ve škole je reakcí na měnící se potřeby společnosti, vývoj techniky a informačních technologií. Děti jsou vystaveny nepřetržitému toku velkého množství informací, ve kterých je pro ně těžké, až nemožné se orientovat. Učitel dnes pro ně není předkladatelem informací, ale spíše průvodcem a mediátorem mezi podněty (informacemi) a dětmi. 

V hodinách FIE pedagog s žáky společně prochází pracovními listy, tzv. instrumenty. Ty jsou sestaveny tak, aby podporovaly rozvoj různých dovedností, jako je vnitřní motivace a sebedůvěra, pozornost, 

správné pojmenovávání, vyjadřování, porozumění, dovednost pracovat s chybou, zvládnutí impulzivity, používání efektivních strategií řešení problému, organizace a plánování nebo emoční inteligence. Více o metodě se můžete dozvědět například zde: Učíme se učit se, Charlie Karlín, Autorizované Tréninkové Centrum metod prof. Feuersteina.

Vedle hodin FIE je do rozvrhu 4. a 5. ročníku prvního stupně základní školy a do všech ročníků 2. stupně základní školy zařazena jedna hodina osobnostní výchovy týdně, během které má učitel, často třídní, prostor rozvíjet dobré vztahy ve třídě anebo se více věnovat krizovým situacím, které se mezi žáky vyskytly.   

II. Mimoškolní aktivity

Škola dětem nabízí širokou škálu mimoškolních aktivit, třídy často vyjíždějí na výlety či jiné akce, kde se mezi sebou lépe poznávají. I to Kateřina vnímá pozitivně v boji proti šikaně. Velkou roli hraje také skvěle fungující odpolední školní klub, kde si děti mohou rozvíjet sociální dovedností.

III. Fungující inkluzivní tým

Na škole pracuje početná řada lidí, kteří se dětem věnují mimo standardní výuku. Žákům se dostává podpory ze strany logopedů, speciálních pedagogů, psychologů a lektorky skupinových podpůrných aktivit, ke kterým pravidelně docházejí na různé individuální či skupinové nápravy, doučování nebo podpůrné aktivity. Inkluzivní tým (více viz článek Jak na sehraný inkluzivní tým? Chce to čas i podporu vedení, říká expertka) se věnuje dětem ohroženým neúspěchem ve výuce či se specifickými vzdělávacími potřebami a do jisté míry pracuje i s těmi nadanými. Je to výhodné i pro pedagogy, kteří se v případě problému mají na koho obrátit pro konzultace a odbornou pomoc. Děti zas vědí, že jsou ve škole dospělí, kteří jim chtějí pomoci a kterým na nich záleží. Nejsou v kontaktu jen se svým učitelem (případně jeho asistentem), ale mají k dispozici další osoby, se kterými mohou navázat dobrý osobní vztah.

Řešení krizových situací – příklad sebepoškozování

Výše zmíněné preventivní programy zajišťuje školní preventistka, která navíc spolu s Kateřinou – a dalšími odborníky – řeší aktuální problémy, jež se ve třídách vyskytnou. Nedávno se například mezi děvčaty na druhém stupni objevily případy sebepoškozování. Dívky navíc zveřejňovaly fotky svých zranění na Facebooku a Instagramu, čímž se problém ještě umocňoval a šířil mezi další žákyně. Škola ihned zareagovala a připravila pro děvčata speciální programy, které se věnovaly bezpečí na internetu, kyberšikaně nebo osobnostnímu rozvoji. Vedle odborníků ze školy si pro ně vlastní program připravil také expert na chování dětí na internetu Jan Müller, spoluautor knihy „Dítě v síti“. Pro jinou třídu, která potřebovala posílit toleranci k jinakosti, byl zase pozván zkušený preventista Jiří Sixta.

Šikaně se nelze zcela ubránit

I přes veškerou snahu se ovšem různých forem šikany lze jen těžko vyvarovat. Už jen proto, že roste počet dětí i na prvním stupni, které jsou závislé na počítačích, mobilních telefonech a sociálních sítích. Děti mají několik účtů a rodiče nejsou schopni uhlídat jejich pohyb a chování na webu – s tím je spojené větší riziko kyberšikany, která se mezi mladšími žáky dříve téměř nevyskytovala. 

V případě odhalení (kyber)šikany škola postupuje v souladu s pokyny ministerstva školství (Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních). „Důležité je jednat okamžitě a zajistit, aby se jednotliví aktéři nestihli varovat a domlouvat,“ říká Kateřina. Zdůrazňuje, že řešením není samotná represe. Děti by zejména měly pochopit, že někomu ubližují nehledě na postih, který jim je udělen. Na to se také zaměřuje školní práce s agresory, s obětí a třídním kolektivem, nezapomíná se ani na rodiče.

Třídám se podle potřeby věnují dvě školní psycholožky, preventistka a etopedka. Připravují podpůrné aktivity reagující na vzniklý problém pro celý kolektiv, individuálně promlouvají s dítětem nebo skupinou dětí a hledají podporu u rodičů. Často je to dlouhodobý proces a s mnoho třídami je třeba pracovat pravidelně napříč celým školním rokem, někdy i déle. 

Nevhodné chování a svolání rodičů

V případě potřeby vedení školy svolává výchovné komise, ve škole se jim říká neoficiálně „setkání s rodiči“. „Rodičům vysvětlujeme, že nemá smysl děti krýt,“ říká Kateřina. Dítě tím nic nezíská, nic se nenaučí a je zde velké riziko, že se například záškoláctví odrazí na výsledcích a dítě se nedostane na střední školu. Pokud je to vhodné, škola rodičům doporučuje rodinné terapie, pro děti pak pomoc ve středisku výchovné péče na Klíčově nebo na Zlíchově. „V případě větších obtíží je na Klíčově také možnost celodenních či internátních pobytů. Rodiče těchto možností využívají,“ uvádí Kateřina. Péči ve specializovaných zařízeních může nařídit i kurátor (OSPOD), ale děje se tak jen zřídka. 

Průběh setkání 

Setkání s rodiči se účastní také dítě, i když není přítomno celému jednání, ale jen těch částí, které se ho přímo týkají. „S rodiči se dítě cítí jistěji a je obvykle otevřenější,“ popisuje svou zkušenost Kateřina. Na závěr setkání dítě podepisuje svůj závazek a povinnosti, které se všichni společně dohodli plnit. 

Za školu jsou na setkání přítomni zástupce vedení, třídní učitel a etopedka (výchovná poradkyně). Jako podpora dítěte zde bývá asistent pedagoga a speciální pedagog, často se jednání účastní i odborník pracující s dítětem mimo školu, například jeho psycholog nebo etoped nebo zástupce neziskové organizace. K úspěchu setkání přispívá přítomnost obou rodičů, a to i u rozvedených manželství. Pokud to situace vyžaduje, jeden ze zástupců školy, obvykle výchovná poradkyně, zastává roli mediátora mezi matkou a otcem. Jinak by často nemohlo dojít ke konstruktivní debatě a dohodě ve prospěch dítěte.

Ze setkání vzniká podrobný zápis. Všechny dohody mají stanovený termín, dokdy je mají jednotliví aktéři naplnit. „Dohodneme se, že jisté opatření budeme zkoušet měsíc a pak si řekneme, jak to funguje,” popisuje Kateřina a dodává: „Já pak hlídám termíny, domlouvám další schůzky, urguji nesplněné.“

Spolupráce s neziskovými organizacemi

Při řešení těžších případů škola (se souhlasem rodičů) spolupracuje se Základní školou pro žáky se specifickými poruchami chování na Zlíchově a střediskem výchovné péče Klíčov. Pokud se jedná o děti, jejichž problémy pramení jen ze složitého sociálního zázemí doma, nebo nižšího vzdělání rodičů, osvědčuje se také spolupráce s organizací Člověk v tísni, která zdarma nabízí doučování. Její dobrovolníci docházejí přímo do domácnosti dítěte a obvykle pracují nejen s dětmi, ale také s rodiči. Podmínkou doučování je přítomnost jednoho z rodičů. Ten je garantem toho, že bude v domácnosti klid, zároveň by se měl do doučování sám částečně zapojovat. 

V nedávné době začala dětem s problémy ve škole poskytovat své služby také pražská nezisková organizace Lata. Organizace nabízí vrstevnickou podporu skrze vyškoleného dobrovolníka, odbornou sociální práci a další navazující služby pro klienta a jeho rodinu.

Některé rodiny spolupracují rovněž s organizací Střep, která poskytuje sociální služby dětem, jejichž vývoj je ohrožen v důsledku existence rizik a/nebo různé míry zanedbávání péče v rodinách. Příjemcem této pomoci je nejen dítě, ale celá jeho rodina. Organizace poskytuje rodičům například i sociální a rodičovský výcvik.

OSPOD i policie

V neposlední řadě škola spolupracuje s Oddělením sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) Prahy 8, kam nahlašuje záškoláctví a podezření na sociálně-patologické jevy. Na začátku vedoucí OSPOD spolu se zástupci kurátorů navštívili základní školu Lyčkovo náměstí, aby prezentovali obsah a náplň své práce, své možnosti a kompetence. Škola se následně řídí pokyny z brožury vydané OSPODem. 

Pokud se jedná o závažnější případ, Kateřina musí někdy kontaktovat i policii, která koná ihned a nepříznivá situace dítěte se díky zásahu začne posunovat. 

Situací, které musí denně Kateřina řešit, je celá řada. Kromě šikany se jakožto etopedka věnuje i dětem s problémovým chováním, řeší záškoláctví, výchovné problémy, podezření na užívání návykových látek, domácí násilí a podobně. Pro pozici etopedky by si tedy přála vytvoření celého úvazku, což by umožnilo děti více poznat a častěji s nimi individuálně pracovat nebo mít prostor vidět je i při práci v hodinách.