Den otevřených dveří pro rodiče

Ilustrační foto | FOTO: APIV B

Je polovina listopadu, kopce svírající město Děčín střídavě mizí v mlze a zase se objevují, podle toho, kam zrovna foukne studený vítr. Ve třídě 1.B místní ZŠ Máchova je ale světlo, teplo a útulno. Kromě 22 dětí se dnes ve třídě vystřídá i zhruba desítka dospělých. Koná se tu totiž Den otevřených dveří.

„Chci, aby rodiče měli šanci vidět svoje děti v reálných situacích, tak jak skutečně ve škole pracují. Někteří rodiče si myslí, že jejich dítě maká na sto procent, ale pak vidí, že tam jsou ještě rezervy. Jiní rodiče se zase bojí, že to jejich živé dítko určitě vyrušuje, a pak jsou příjemně překvapeni,“ vysvětluje třídní učitelka Marcela Peremská, proč pravidelně otevírá brány svojí třídy rodinným příslušníkům dětí.

Výuku přitom této příležitosti nijak nepřizpůsobuje, nijak ji nepřikrášluje, děti nemají nic „nacvičeného“. Rodiče zkrátka zažijí běžný školní den svého dítěte.

Zpátky do školy

Třetí hodinu mají děti češtinu, na židličkách kolem zdí posedává asi osm dospělých. Děti pracují s interaktivní tabulí, s kartičkami s písmenky, s mazací tabulkou a fixy. Hned je vidět, které z dětí tu někoho má: po každé správné odpovědi střílejí očima po rodičích, kteří se na ně povzbudivě usmívají. Někteří vytahují mobily a fotí si, jak se jejich dítě hlásí, jak ve škole pracuje.

„Přišla jsem se podívat, protože mi syn doma říkal, že už po velké přestávce bývá hodně unavený a nedokáže se soustředit. Zatím mi ale přijde, že pracuje hezky, jen se ještě musí naučit větší trpělivosti,“ říká maminka Petra, která se přišla podívat do školy na hnědovlasého Jarouška v pruhovaném tričku. „Syn moc toužil po tom, abych přišla, a těšil se, jak mi to tu ukáže. Ne každý má tu možnost, ale mě v práci uvolnili, tak jsem mu to přání ráda splnila.“

„Vidím, že Kuba teď nemá souseda, ale chápu, proč to je – když má s kým, kecá, a nic nedělá,“ říká matka černovlasého Jakuba, který sedí sám ve třetí lavici u okna. „Jinak tedy žasnu, jak jsou děti šikovné a jak je škola baví. Mají to tu fajn, hned bych se sem zase vrátila.“

Když zazvoní na přestávku, otec Johanky s brýlemi se musí rozloučit, a jeho dcera pak usedavě pláče.

„Neboj, taťka si tě zase odpoledne vyzvedne. Je dobře, že tu byl, podívej, některé děti tu nikoho nemají,“ utěšuje ji Marcela Peremská.

A už zase zvoní na hodinu – tentokrát je pracovní vyučování a děti si budou vystřihovat a lepit papírová jablíčka. Na tuto hodinu si mohou sednout ke svým kamarádům, jak chtějí, takže se kolem některých lavic tvoří chumly dětí.

Pozitivní vliv na klima třídy 

Dny otevřených dveří pro rodiče pořádají na ZŠ Máchova učitelé zpravidla dvakrát ročně, a to před třídními schůzkami, aby měli rodiče zážitek ještě v živé paměti.

„Rodiče aspoň vidí, jak krátký čas je 45 minut. Vidí, že i když se snažím, tak jejich dítě při hodině nahlas čte jen malou chvilku. Snad takto lépe pochopí, proč jim kladu na srdce, že tu zásadní práci na čtení musejí odvádět doma,“ vysvětluje učitelka.

Zkoušela už rodičům umožnit i to, aby mohli přijít po domluvě kdykoliv, ale jak říká, příliš se to neosvědčilo. Zjistila totiž, že rodiče se trochu ostýchají, a tak raději chtějí vědět, že jich ve třídě bude víc a že si pak budou mít s kým o zážitku popovídat. Jaká je učitelka? Jak to dětem šlo nebo nešlo, kdo čte líp a kdo hůř? Společných témat se náhle vynořuje mnoho.

„Navíc se těmito společnými návštěvami také buduje klima třídy. Rodiče vidí, zda je třída bezpečné místo, jaký tam mají děti kolektiv, jak spolu fungují, s kým vlastně jejich dítě tráví celé dny,“ vysvětluje Marcela Peremská.

Výuka za účasti rodiče

Hodina pracovních činností se chýlí ke konci. Tatínek si přisedl k synovi a jeho kamarádům a pomáhá mu papírovými pásky z placatého jablíčka udělat kulaté. „Chcete si sednout k dětem a pomoct jim? Můžete, pojďte,“ vyzývá Marcela Peremská rodiče, a ti si skutečně sedají k lavicím. Po zvonění někteří ještě přicházejí a sdělují učitelce svoje dojmy nebo děkují za příležitost strávit s dětmi jeden jejich den ve škole.

„Rodiče tímto získávají i jiný pohled na školství a vztah se mnou jako učitelkou jejich potomka. Vidí, jak to tu probíhá, vidí i to, že se s paní asistentkou prakticky nezastavíme. A to je dobře,“ usmívá se Marcela Peremská.

S rodiči, kteří třídu navštívili, se znovu potká za týden na rodičovských schůzkách, ostatní budou mít šanci zase v dubnu.

„Pro děti je to opravdu velmi důležité. Prvňáčci touží po přítomnosti svých rodičů, po jejich ocenění. Třeťáci už to mají jinak a páťáci zase jinak, ti se možná za přítomnost rodičů někdy i stydí. Přesto ale tradici držíme a rodiče skutečně chodí i k těm páťákům,“ dodává třídní učitelka 1.B Marcela Peremská.

Změna u páťáků

V 5. třídě se samozřejmě situace dost mění. Přibývají nové předměty, noví učitelé, navíc i nové děti z blízké vesnice.

„Pravidelný návštěvník dnů otevřených dveří samozřejmě vidí posun a pokrok svého dítěte, to je na tom nejzajímavější. Ve druhém pololetí pak žádám i učitele dalších předmětů, aby rodiče pustili do svých hodin, a zatím mě nikdo neodmítl. Je to striktně dobrovolné, nenutíme nikoho,” vysvětluje Peremská.

Na druhém stupni se ale tyto dny otevřených dveří na „Máchovce“ už nepořádají. Rodiče by možná rádi viděli, jak jejich dítě pracuje v nějakém předmětu, ale učitelé jsou v otázce zapojení nejednotní. Aby to mělo smysl, muselo by se zapojit víc učitelů. 

Také vás láká pustit „svoje“ rodiče do hodiny? Vyhlaste Den otevřených dveří včas, dejte informaci na web i dětem do úkolníčků. Nebuďte zbytečně nervózní a hned na začátku si zaveďte pravidla. 

• Odejít můžete, kdy chcete
• Přijďte na jakoukoliv hodinu, ale vždy o přestávce
• Vypněte si zvuk na telefonu
• Nezasahujte do chodu hodiny, pokud vás k tomu učitel nevyzve