Spustili jsme pro vás novou aplikaci, která vám na základě adresy řekne, do které spádové oblastí základní školy patříte. Klikněte zde!

logo
Témata
PODCAST 65: Digitální technologie ve výuce: Jak je správně využívat a chránit žáky před riziky?

PODCAST 65: Digitální technologie ve výuce: Jak je správně využívat a chránit žáky před riziky?

22.10.2024
Kristina Březinová, Tereza Škoulová
Učitel/učitelka
Asistent/ka pedagoga
Otázku, zda žákům povolit digitální technologie, řeší každá škola po svém. Psycholožka Radka Kůřilová v podcastu vysvětluje, proč mohou být technologie ve výuce přínosné a jak lze předcházet problémům spojeným s jejich nadužíváním. Zabývá se také tím, proč by dospívající měli mít možnost používat mobilní telefony ve škole. Zdůrazňuje, že telefony hrají důležitou roli v jejich komunikaci s vrstevníky a pomáhají udržovat sociální vztahy, které jsou pro jejich vývoj zásadní.



Výhody digitálních technologií pro vzdělávání žáků a jejich využití ve výuce


Pro kvalitní výuku s využitím digitálních technologií je nezbytné zodpovědět několik klíčových otázek:

  1. Jaký je cíl vyučování?
    Je důležité si ujasnit, co chceme, aby si žáci odnesli. V rámci stanoveného cíle můžeme rozhodnout, jaké technologické pomůcky použijeme a jak budou sloužit k dosažení tohoto cíle.
  2. Jaký je poměr mezi online a offline aktivitami?
    Jaké části učiva jsou vhodnější pro offline výuku (např. praktická cvičení, diskuse) a které lze lépe zprostředkovat online (např. interaktivní cvičení, vizualizace, simulace)?
    Tento poměr nelze univerzálně stanovit, vždy záleží na předmětu, tématu i složení třídy. Důležité je zohlednit také dynamiku skupiny a individuální potřeby žáků.
  3. Vnímání a soustředění při práci online
    Jaké jsou osobní potřeby pedagogů i žáků při práci v online prostředí? Je dobré zvážit, co vše potřebujeme pro efektivní soustředění a produktivní práci u obrazovky (např. ergonomie pracovního prostoru, přestávky, omezení rušivých elementů).
  4. Digitální gramotnost
    Je nezbytné, aby pedagogové i žáci uměli s vybranými technologiemi pracovat. Digitální technologie a online edukační programy přinášejí skutečný přínos jen tehdy, pokud jsou smysluplně využívány. Pokud se škola rozhodne investovat do nových nástrojů, musí zajistit, aby je pedagogové dokázali efektivně využívat. Jinak tyto investice ztrácejí smysl.
  5. Analýza výhod a nevýhod digitálních pomůcek
    Každá pomůcka má své výhody i nevýhody. Například pokud žáci ještě nikdy nepracovali s interaktivním hlasovacím zařízením (tato pomůcka umožňuje žákům v reálném čase odpovídat na otázky kladené pedagogy, například během prezentace nebo výkladu; učitelé ihned vidí, jak žáci reagovali, což jim umožňuje rychle přizpůsobit výuku a okamžitě reagovat na nedorozumění nebo nesprávné odpovědi). Je důležité věnovat dostatečný čas jejich zaškolení – seznámení s ovládáním a možnostmi zařízení může být i součástí samotného vzdělávacího procesu. Podobně je třeba vyhodnotit, jaké konkrétní technologie mají potenciál podpořit efektivní učení.



Další aspekty, které by měli pedagogové zvážit při používání online technologií ve výuce:


  1. Bezpečnost a etika v online prostředí: Je důležité učit žáky bezpečně používat internet, zvláště při online výuce, a zároveň dbát na dodržování etických pravidel, jako je respektování soukromí a citlivých údajů.
  2. Různé potřeby žáků: Technologie mohou pomoci individualizovat výuku, ale také mohou některým žákům způsobovat problémy (např. nedostatečný přístup k digitálním technologiím nebo rozdílné technologické dovednosti). Pedagogové by měli být připraveni poskytovat podporu tam, kde je potřeba.
  3. Udržení rovnováhy: Technologie by neměly být používány samoúčelně. Je důležité najít správnou rovnováhu mezi tradičními výukovými metodami a digitálními technologiemi, aby se podpořily různé styly učení a zajistilo efektivní vzdělávání.



Jak rozvíjet kompetence spojené s prací s digitálními technologiemi?


V dnešní době se digitální technologie staly neodmyslitelnou součástí každodenního života, a to i ve vzdělávání. Klíčovou výzvou pro školy a pedagogy je naučit žáky nejen používat technologie, ale také rozvíjet kompetence, které jim umožní s nimi efektivně a bezpečně pracovat. Tato kapitola se proto zaměřuje na to, jak lze u žáků podporovat digitální gramotnost i širší digitální kompetence, a nabízí praktické příklady, jak tyto dovednosti zapojit do každodenní výuky.

Nejprve se zaměříme na vysvětlení základních pojmů, jako jsou digitální gramotnost a digitální kompetence:

  1. Digitální gramotnost označuje základní schopnost používat digitální technologie, jako je počítač, smartphone nebo tablet, k vyhledávání, porozumění a vyhodnocování informací. Zahrnuje dovednosti jako orientace v online prostředí, základní práce s textovými a multimediálními soubory a schopnost bezpečně používat internet. Je to tedy spíše schopnost „fungovat“ v digitálním světě.
  2. Digitální kompetence jsou širším pojmem než digitální gramotnost a zahrnují nejen digitální gramotnost, ale i schopnost technologie kreativně a efektivně využívat. Digitální kompetence tedy zahrnují pokročilejší dovednosti, jako je řešení problémů, kritické myšlení, tvorba digitálního obsahu, online spolupráce a odpovědné chování v digitálním prostředí.


Psycholožka Radka Kůřilová zdůrazňuje, které oblasti digitální gramotnosti a kompetencí považuje za klíčové z pohledu své odborné praxe:

V případě digitální gramotnosti je to zejména digitální bezpečnost v online prostoru – ochrana psychického a fyzického zdraví. Jde především o to, naučit se rozpoznávat a chránit před riziky spojenými s používáním digitálních technologií. To zahrnuje například ochranu osobních údajů, prevenci kyberšikany a dodržování pravidel bezpečného chování na internetu. Zároveň je důležité dbát i na fyzické zdraví, například na ochranu zraku při delším používání obrazovek.


Praktický příklad:

Žáci se učí digitální bezpečnost tím, že si nastavují silná hesla, pravidelně mění své přístupové údaje a dbají na ergonomii svého pracovního prostoru, aby předešli bolestem hlavy nebo očí.


V oblasti digitálních kompetencí považuje Radka Kůřilová za obzvláště důležité následující oblasti:


  1. Informatické myšlení

Schopnost analyzovat problémy a navrhovat jejich řešení pomocí technologických prostředků, jako je programování nebo práce s daty. Informatické myšlení zahrnuje schopnost rozložit složité úkoly na menší části a nalézt vhodné algoritmy pro jejich řešení. 


Praktický příklad:

Žák či žákyně může rozvíjet tuto dovednost tím, že se učí programovat jednoduché aplikace, například vytváří program, který řeší matematické úlohy, jako je sčítání nebo násobení.


  1. Algoritmické a sekvenční myšlení


Rozdíl mezi sekvenčním myšlením a algoritmickým myšlením spočívá v jejich specifickém využití a cíli.

  • Sekvenční myšlení je obecnější a týká se jakéhokoli procesu, kde postupujeme krok za krokem podle určité logické struktury nebo posloupnosti. Když žáci skládají pohádku, postupují například podle časového sledu nebo logiky příběhu.
  • Algoritmické myšlení je specifičtější a zahrnuje nejen sekvenci kroků, ale také optimalizaci a přesné definování instrukcí, které by mohla následovat například i technologie (počítač). Například při programování je kladen důraz na jednoznačné pokyny, které stroj nebo počítač přesně vykoná. Podobně při navrhování postupu pro řešení úkolu ve skupinové práci je potřeba využít systematické plánování, což je další důležitá součást algoritmického myšlení.


I když například skládání pohádky může mít některé prvky algoritmu (postup kroků), algoritmické myšlení je strukturovanější a více zaměřené na vytváření přesných a opakovatelných instrukcí, které vedou ke konkrétnímu výsledku (jako je tomu například v programování).


Praktický příklad 1:

Učit mladší žáky základy algoritmického myšlení lze prostřednictvím sekvenčních úkolů, jako je například skládání pohádky krok za krokem. Další příklady sekvenčních úkolů pro mladší žáky, které rozvíjejí jejich schopnost myslet postupně a logicky:

  • Skládání příběhu: Žáci mohou vytvářet vlastní příběh podle jednotlivých kroků – začínají výběrem postav, následuje vývoj zápletky a poté zakončení příběhu. Každý krok by měl logicky navazovat na předchozí.
  • Skládání stavebnice (např. LEGO): Žáci postupují krok za krokem podle návodu při stavbě modelu. Musí dodržovat správnou posloupnost kroků, aby dokončili projekt.
  • Vaření nebo pečení podle receptu: Při jednoduchých kulinářských úkolech, jako je výroba sendviče nebo salátu, žáci musí postupovat podle kroků receptu (nakrájet, smíchat, servírovat). Tím si osvojují dovednost dodržování sledu úkolů.
  • Třídění podle posloupnosti: Žáci mohou cvičit sekvenční myšlení tím, že uspořádávají obrázky nebo kroky nějaké aktivity do správného pořadí – například obrázky zobrazující postup oblékání (kalhoty, tričko, boty).
  • Návody k denním činnostem: Například napsat návod na čištění zubů – žáci musí popsat jednotlivé kroky od nanesení pasty na kartáček až po vypláchnutí úst.
  • Matematické slovní úlohy: Postupně řešit matematickou úlohu krok za krokem (např. nejprve spočítat cenu jedné položky, poté cenu všech položek dohromady a nakonec sečíst celkový součet).
  • Výroba papírového letadla: Žáci se učí sledovat instrukce a skládat papír do požadovaných tvarů, což vyžaduje dodržení konkrétních kroků, aby letadlo správně fungovalo.

Praktický příklad 2:

Starší žák či žákyně se učí algoritmickému myšlení při tvorbě návodů pro své spolužáky, například jak postupovat při řešení matematické rovnice krok za krokem nebo při navrhování postupu pro řešení úkolu ve skupinové práci.


  1. Kritické myšlení

Jedná se o schopnost analyzovat informace, hodnotit jejich pravdivost a relevanci, rozpoznávat zkreslené informace a dezinformace a vytvářet si vlastní názory na základě ověřených informací.


Praktický příklad:

Žák či žákyně může rozvíjet kritické myšlení při hodnocení důvěryhodnosti zdrojů na internetu, například když píší referát a porovnávají různé články, aby zjistili, které informace jsou pravdivé a dobře podložené.


  1. Empatie v rámci online prostoru

Jedná se o schopnost vnímat a chápat pocity druhých při online komunikaci a přizpůsobit tomu své chování. Empatie v online prostředí zahrnuje respektování emocionálních reakcí ostatních i v anonymním digitálním prostředí.


Praktický příklad:

Žáci mohou rozvíjet empatii tím, že se zapojují do online diskuzí s ohledem na pocity ostatních, například při řešení konfliktů v online hrách nebo při diskuzi na fórech, kdy se vyhýbají urážlivým komentářům a respektují názory ostatních.


  1. Etika a pravidla komunikace v online prostoru

Jedná se o schopnost respektovat pravidla slušné a etické komunikace v digitálním prostředí, dodržovat zásady netikety (online etiketa) a chránit soukromí ostatních.


Praktický příklad:

Žák či žákyně může rozvíjet tuto dovednost tím, že se naučí správně citovat zdroje, nešíří nepravdivé informace a respektuje soukromí ostatních, například při používání sociálních sítí nebo sdílení informací ve skupinových chatech.


  1. Resilience v online prostoru

Jedná se o schopnost uvědomit si, jak digitální technologie ovlivňují emoční stav, a zároveň rozvíjet dovednosti pro zvládání stresu, úzkosti nebo frustrace, které mohou vzniknout nejen při nadměrném používání digitálních médií, ale také v důsledku negativních zážitků v online prostředí, jako je kyberšikana, neúspěch či frustrace při plnění úkolů nebo komunikaci.


Praktický příklad:

Některým žákům v 5. třídě se nedaří v oblíbené počítačové hře a jejich spoluhráči (žáci z jiných škol či starší žáci) je popichují. Učitel či učitelka může s žáky tyto situace probrat přímo ve výuce a podnítit diskuzi o tom, jak zvládají stresující situace při hraní her, zejména když se jim nedaří nebo když čelí nepříjemným komentářům od ostatních. Žáci mohou sdílet své zkušenosti a příklady ze života, včetně toho, jak zvládali podobné situace. Společně mohou hledat strategie, jako je stanovení menších cílů ve hře, zaměření se na aktivity, které jim jdou dobře, nebo trénování slabších dovedností s pomocí učitelů, rodičů či spoluhráčů. Zároveň se mohou rozhodnout změnit hru, pokud zjistí, že jiná hra jim lépe vyhovuje a přináší jim více radosti a úspěchů.

Učitelé tak pomáhají žákům rozvíjet schopnost vyrovnávat se s neúspěchy a budovat emocionální odolnost (nejen) v digitálním prostředí. Tímto způsobem se žáci také učí, že se mohou zlepšovat a hledat podporu, pokud ji potřebují.

 


Digitální wellbeing: Jak podpořit zdravý vztah žáků k technologiím


Digitální wellbeing je koncept zdravého vztahu k technologiím, který zahrnuje jejich smysluplné využití a zároveň ochranu před riziky spojenými s nadměrným používáním. Zaměřuje se na dopady technologií na psychickou a fyzickou pohodu. Patří sem digitální bezpečnost, emocionální odolnost, fyzické zdraví a vyvážené a vědomé používání technologií tak, aby byly uživatelům k prospěchu.

Cílem digitálního wellbeingu je najít rovnováhu mezi používáním digitálních zařízení a péčí o vlastní zdraví.

Podpora digitálního wellbeingu žáků ve vztahu k technologiím závisí na přístupu jednotlivých pedagogů, vedení školy a školního poradenského pracoviště. Ačkoli v současné době zatím neexistuje jednotná metodika pro podporu a rozvoj digitálního wellbeingu, učitelé mohou začlenit preventivní aktivity přímo do výuky (viz také webové odkazy na konci textu). Tyto prvky lze zapojit například do hodin informatiky nebo třídnických hodin. Užitečné jsou také preventivní programy, které nabízejí externí organizace jako například Onfine, z.s.



Klíčové kroky prevence, které by pedagogové neměli v rámci rozvoje digitálního wellbeingu opomenout:


  1. Otevřená komunikace: Pedagogové by měli aktivně mluvit s žáky o tom, co na mobilních telefonech, počítačích či dalších digitálních zařízeních dělají. Zajímat se o jejich oblíbené aplikace a aktivity jim pomáhá lépe porozumět jejich světu a vytváří důvěru.


Příklad otázek:

    • Co na sociálních sítích nebo aplikacích děláš nejčastěji?
    • Co tě na tom baví? 
    • Je něco, co ti na nich vadí?


  1. Pravidelný dialog o digitálních technologiích: Pokud pedagogové pravidelně vedou diskuse o výhodách, příležitostech, ale i rizicích technologií, žáci začnou nad těmito otázkami sami přemýšlet. Zároveň pedagogové tímto způsobem vytváří prostor, kde žáci mohou sdílet nepříjemné zážitky, například kyberšikanu.
  2. Pozitivní přístup: Pedagogové by neměli technologie zavrhovat, ale spíše je žákům vysvětlovat a ukazovat, jak s nimi zacházet rozumně. Žáci by měli chápat nejen, jak technologie fungují, ale i jak rozpoznat dezinformace nebo rizikový obsah.
  3. Vlastní příklad: Pedagogové by měli jít příkladem. Pokud jsou na škole zakázané telefony, neměli by je používat ani pedagogové před žáky. Pokud potřebují něco zkontrolovat na telefonu, je vhodné, aby to udělali mimo třídu. 


Praktický příklad:

Pedagogové se rozhodli přestat zapisovat do elektronické třídnice na mobilním telefonu během vyučování, aby žákům nedávali příklad, že je v pořádku používat telefony ve třídě, když to v rámci školních pravidel (řádu) není povoleno.

 


Jak zachytit nezdravé užívání technologií u žáků ve škole


  1. Pravidelný kontakt s žáky: Pedagogové, kteří s žáky tráví čas každý den, mají klíčovou roli v pozorování změn v jejich chování. Pokud si učitelé všimnou, že žák či žákyně, který(á) býval(a) veselý(á), je náhle smutný(á) nebo uzavřený(á), je důležité se jej/jí zeptat, co se děje a zda se s něčím potýká.  


Praktické příklady:

Pedagog/pedagožka si všimne, že žákyně základní školy, která byla dříve aktivní při skupinových aktivitách, začíná být odtažitá a ztrácí zájem o spolupráci. Může se jednat o varovný signál nadměrného používání technologií doma, například nočního sledování videí nebo hraní her, které ovlivňuje její soustředění a náladu.

Pedagog opakovaně zaznamená, že žák na středním stupni vzdělávání usíná během prvních vyučovacích hodin. Může to být signál možného problému, například nedostatku spánku, nadměrného používání technologií, ale i užívání návykových látek, stresu nebo osobních potíží.


  1. Spolupráce mezi pedagogy: Pedagogové mohou těžit z otevřené komunikace mezi sebou, která je velmi užitečná pro sdílení postřehů o chování žáků. Důvěra a spolupráce mezi kolegy může vést k lepšímu pochopení vzorců chování u žáků, které by jednotlivě mohly být přehlédnuty. 


Praktický příklad:

Třídní učitel se například od kolegy dozví, že žák je při hodinách matematiky často podrážděný a neklidný. Další učitel si všimne, že tento žák pravidelně chybí na hodinách tělesné výchovy, protože se necítí dobře. Když pedagogové tyto poznatky spojí, může třídní učitel s žákem v klidném prostředí otevřít rozhovor, aby zjistil, co se děje. V průběhu rozhovoru může vyjít najevo, že žák má problémy se spánkem, které mohou být způsobeny nadměrným hraním počítačových her. Učitel může žákovi nabídnout podporu a společně s ním domluvit další postup, například seznámit rodiče se situací nebo zajistit pomoc školního psychologa.


  1. Poskytovat žákům podporu a připomínat, že se mohou kdykoli obrátit na dospělé: Pedagogové by měli být otevření a dostupní pro žáky, aby věděli, že mohou přijít s jakýmkoli problémem týkající se online prostředí, ať už jde o násilný obsah či nepříjemné zprávy (kyberšikana). Škola může kromě podpory třídního učitele či učitelky nebo školního poradenského pracoviště nabídnout i další možnosti, například zřídit anonymní schránku důvěry, která může být umístěna ve škole nebo dostupná online. Důležité je mít ve škole také klidné místo, kde mohou pedagogové s žáky v soukromí situaci probrat.

 


Děti s ADHD, PAS a úzkostnými poruchami: Riziko nadužívání digitálních technologií


Nadužívání digitálních technologií u dětí je často spojováno s určitými rizikovými skupinami. Podle odborných zdrojů jsou k nadměrnému používání technologií náchylnější děti s poruchou pozornosti a aktivity (ADHD) a děti s poruchami autistického spektra (PAS). Tyto děti mohou být k technologiím přitahovány kvůli potřebě struktury, jasných pravidel a stimulace, které digitální prostředí poskytuje. Výzkumy ukazují, že děti s těmito poruchami tráví více času u obrazovek než jejich vrstevníci, což může omezovat rozvoj jejich sociálních dovedností a také se mohou objevit problémy v chování. [1], [2], [3]  Vzhledem k těmto rizikům je důležité u dětí s poruchou pozornosti a aktivity (ADHD) a poruchami autistického spektra (PAS) sledovat nejen množství času stráveného u obrazovky, ale také to, zda technologie nenahrazují důležité aspekty vývoje, jako jsou sociální interakce, fyzická aktivita nebo spánek. [3], [4]

Kromě dětí s ADHD a PAS jsou k nadužívání digitálních technologií náchylnější také děti s úzkostnými poruchami. Ty mohou digitální technologie využívat jako únik od stresu nebo problémů, kterým čelí v reálném světě. [5], [6] Také děti, které zažívají stres a frustraci ve svých rodinných nebo vrstevnických vztazích, se mohou uchylovat k technologiím jako k prostředku, který jim poskytuje únik nebo útěchu. Toto chování může být reakcí na negativní emoce a může pomoci dočasně zmírnit jejich duševní nepohodu, i když to může vést k dalším problémům, jako je zhoršení sociálních dovedností a zvýšení úzkosti.



Práce s žáky bez přístupu k digitálním technologiím


Někteří žáci například mají omezený přístup k digitálním technologiím z různých důvodů, například kvůli rodinnému zázemí nebo výchovným preferencím. Používají například tlačítkový telefon, anebo nemají žádnou či jen velmi omezenou zkušenost s používáním tabletu.  

Pokud ve třídě panuje bezpečná a pozitivní atmosféra, spolužáci se aktivně zastanou dětí s omezeným přístupem k technologiím, pokud se objeví posměch nebo kritika. Tím dají najevo, že takové chování není správné.

Doporučení pro vyučující:

  • Podporujte žáky, kteří se zastanou kritizovaných spolužáků s omezeným přístupem k technologiím, oceňte jejich chování a zdůrazněte, že taková reakce je nejen správná, ale i velmi žádoucí. Ukažte jim, že postavit se za druhé a odmítnout nespravedlivou kritiku nebo posměch přispívá k vytváření bezpečného a respektujícího prostředí ve třídě.
  • Nepřehlížejte konfliktní situace a zasáhněte včas, když dochází k posmívání nebo kritice. Přerušte ho s vysvětlením, že ve třídě platí pravidlo vzájemného respektu a že například nemít „chytrý telefon“ není důvod k posměchu.
  • Pedagogové by měli preventivně dávat žákům najevo, že se na ně mohou kdykoli obrátit s jakýmikoli obavami či strachy, ať už jde o problémy ve škole nebo online prostředí.


Během výuky nebo třídnických hodin je vhodné:

  1.  Zkoumat a následně společně diskutovat, jak žáci vnímají hodnoty spojené s digitálními technologiemi

Diskutujte s žáky o tom, jaké hodnoty přisuzují technologiím a pomozte jim lépe pochopit, jakou roli technologie hrají v jejich každodenním životě. Představujeme dva příklady aktivit, které učitelé mohou zařadit do výuky. Tyto aktivity pomáhají žákům identifikovat a zamyslet se nad hodnotami spojenými s digitálními technologiemi, čímž podporují kritické myšlení a prohlubují porozumění vlivu technologií na každodenní život.


Výuková aktivita 1: „Hodnotové mapy".

Postup:

  1. Vytvoření mapy: Na velký papír nebo tabuli si žáci nakreslí hlavní téma (např. "digitální technologie"), do středu a kolem něj vytvoří větve, které reprezentují různé aspekty technologií (např. "sociální interakce", "vzdělávání", "zábava", "rizika").
  2. Identifikace hodnot: Každý žák nebo skupina žáků pak přidá k větvím konkrétní hodnoty, které přisuzují každému aspektu. Například pod "sociální interakce" mohou napsat "přátelství", "podpora" nebo "osamělost".
  3. Diskuze: Po vytvoření hodnotové mapy se mohou žáci podělit o své myšlenky a diskutovat, jak tyto hodnoty ovlivňují jejich používání technologií.


Výuková aktivita 2: „Zkoumání hodnot technologií“

Postup:

1. Rozdělení do skupin: Rozdělte třídu do menších skupin (ideálně 4-5 žáků).

2. Diskuze: Každá skupina dostane otázky k diskuzi:

  • Proč je telefon pro vás hodnotou?
  • Co je na telefonu pro vás důležité?
  • Co vám telefon přináší a co vám naopak bere?
  • Jaké jsou výhody toho, že telefon nemáte?


Žáci by měli diskutovat o těchto otázkách po dobu 15-20 minut a shromáždit myšlenky.

3. Vytvoření elaborátu: Na základě diskuze si skupiny vytvoří krátký elaborát (např. na A4), který shrnuje jejich názory a klíčové body, které zazněly během diskuze. Mohou zahrnout:


  • Hlavní důvody, proč považují telefon za hodnotu.
  • Důsledky používání telefonu.
  • Reflexi na to, jaké alternativy by mohli mít, pokud by telefon neměli.


Vyučující může napsat/vyvěsit pokyny k elaborátu na tabuli nebo je vytisknout a rozdat žákům, aby měli pokyny během práce na úkolu stále k dispozici.

4. Prezentace: Každá skupina vybere jednoho zástupce, který přednese jejich elaborát ostatním spolužákům (5-10 minut na skupinu).

5. Závěr: Po prezentacích se může celá třída zapojit do diskuse o tom, co se dozvěděli a jaké nové myšlenky nebo názory v nich prezentace vyvolaly.


  1. Aktivně zapojovat žáky do výuky

Je užitečné aktivně zapojit do výuky žáky, kteří mají zkušenosti se sociálními sítěmi a dalšími digitálními nástroji. Tito žáci mohou ostatním, kteří takové nástroje nepoužívají, přiblížit jejich fungování, způsoby využití a také upozornit na výhody a rizika spojená s jejich používáním.

Tato výuková aktivita má za cíl prohloubit porozumění funkcím chytrých telefonů a zároveň podpořit týmovou spolupráci mezi žáky.


Výuková aktivita 3: „Technologičtí poradci“

Postup:

1. Příprava otázek: Žáci bez přístupu k chytrým telefonům se ve skupinách zaměří na vymýšlení anonymních otázek, které by jako začátečníci potřebovali znát ohledně používání chytrých telefonů. Může se jednat o otázky jako:


  • Jaké aplikace jsou nejužitečnější?
  • Jak se používá kamera?
  • Jak mohu chránit své soukromí na sociálních sítích?


2. Příprava doma: Žáci, kteří mají přístup k chytrým telefonům, si jednu z otázek vylosují a doma připraví krátkou prezentaci o základních funkcích, aplikacích a výhodách používání těchto zařízení. Mohou také připravit otázky, které by chtěli ostatním položit.

3. Příprava ve škole: Žáci bez technologií obdrží alternativní domácí úkol. Mohou pracovat například na následujících úkolech:


  • Vytvoření plakátu, který shrnuje důležité informace o bezpečnosti na internetu, včetně užitečných rad a zdrojů, které mohou ostatní využít.
  • Analýza příběhu nebo případové studie, kde by žáci prozkoumali, jak technologie ovlivnily konkrétní situaci. Mohou prozkoumat příběh o konkrétní kauze kyberšikany, například případ Amandy Todd, která se stala obětí online šikany a následně se stala symbolem boje proti kyberšikaně.
  • Žáci mohou sehrát scénku, ve které budou představovat různé situace, jak se správně chovat v online prostředí nebo jak reagovat na kyberšikanu.
  • Žáci mohou napsat krátký příběh na téma "Jak by vypadala naše komunikace bez technologií?" a diskutovat o alternativních způsobech komunikace.

4. Prezentace: Všichni žáci se sejdou ve třídě, kde každý žák či žákyně s chytrým telefonem představí svou prezentaci. Žáci bez technologií mohou mít čas na sdílení svých poznatků a výsledků svých alternativních úkolů.

5. Diskuze: Po prezentacích by měla následovat diskuze, kde si žáci mohou vzájemně klást otázky a sdílet názory na to, jak technologie ovlivňují jejich život. Na závěr žáci, kteří nepoužívají chytré telefony, mohou stručně ohodnotit prezentace žáků, kteří telefony používají, pomocí specifických otázek. Například: Jaký nový poznatek jste si odnesli z této prezentace? Byly nějaké části, které byly pro vás nejasné? Jak bychom je mohli lépe vysvětlit? Co byste rádi viděli v další prezentaci na toto téma?  

Poznámka: Tato aktivita je vhodná pro kolektivy, kde jsou hodnoty spojené s používáním technologií již nastaveny a kde se například nevyskytuje „nálepkování“ žáků kvůli tomu, že nepoužívají chytrý telefon.



  1. Zohlednit digitální znalosti a dovednosti

Při výuce je důležité myslet na žáky, kteří nemají digitální technologie k dispozici. Pedagogové by měli zohlednit jejich stupeň digitální gramotnosti a kompetencí a zajistit, že nebudou vyloučeni z aktivit spojených s technologiemi.

Tipy:

  • Ujistěte se, že žáci mají možnost porozumět digitálním nástrojům dříve, než začnete pracovat online.
  • Ptejte se žáků, kteří technologie nemají, jestli jim např. nevadí, že se bude pracovat s chytrými telefony.
  • Vysvětlete těmto žákům, co se chystáte s technologiemi dělat a případně jim to předem ukažte.



Technologie na druhém stupni základní školy jako komunikační nástroj


  1. Důležitost telefonů pro komunikaci a individuální přístup: Na druhém stupni jsou telefony pro mnoho dospívajících klíčovým prostředkem komunikace s vrstevníky, zejména pokud mají kamarády mimo školu. S těmito žáky je vhodné otevřeně diskutovat o možnostech, jak zůstat v kontaktu s kamarády během přestávek či po škole, aniž by to narušovalo vyučování.
  2. Stanovení pravidel používání: Pedagogové by měli s žáky projednat pravidla pro používání telefonu, například kdy je během vyučování možné telefon odložit a kdy jej lze použít (např. pro kontakt s rodiči nebo přáteli).
  3. Podpora zodpovědného užívání: Pedagogové by měli podporovat žáky v tom, aby si uvědomovali, kdy je používání telefonu vhodné a kdy je třeba se soustředit na školní aktivity. 


Infobox

Věk dětí na sociálních sítích a doporučení        

 

Mnozí psychologové a odborníci na dětský vývoj upozorňují, že děti mladšího věku nejsou emocionálně ani kognitivně připraveny na zvládání nároků sociálních sítí, zejména v oblastech: sociálního tlaku a vlivu (např. tlak na vzhled, popularitu nebo interakce s neznámými lidmi), kyberšikany a dalších negativních jevů a dlouhodobé psychické zátěže spojené s neustálým porovnáváním a online přítomností. [7], [8]

Psycholožka Radka Kůřilová ze své profesní praxe uvádí, že děti ve věku sedmi až osmi let, které hrají hororové počítačové hry, mohou následně trpět nočními můrami. Tento typ obsahu může být pro děti v tomto věku psychicky náročný a rizikový, protože jejich nervová soustava a schopnost zvládat stresové podněty ještě nejsou dostatečně vyvinuté. Proto může tento druh obsahu narušovat jejich spánek a emocionální pohodu.

V raných fázích by měl být také kladen důraz na rodičovskou kontrolu, dozor a postupné seznamování dítěte s online prostředím, než začne používat sociální sítě samostatně.

Děti mladší 13 let, které chtějí používat digitální technologie pro komunikaci, by měly být podporovány v bezpečných prostředích s větší ochranou a dohledem, například Messenger Kids, což je aplikace navržená speciálně pro mladší uživatele s možností rodičovského dohledu. [9], [10]

V české realitě děti často ve věku kolem 10 let zakládají skupiny na platformách jako WhatsApp nebo Messenger, kde se šíří toxické chování, včetně kyberšikany. I když minimální věk pro užívání těchto platforem je 13 let, mnohé děti se k nim dostávají dříve. Důvodem je snadná dostupnost technologií, sociální tlak a nedostatečný dohled rodičů.

Radka Kůřilová upozorňuje na specifický obsah, který může být pro děti zvlášť nebezpečný. Jde například o násilný obsah nebo extrémistické skupiny na sociálních sítích, do kterých mohou být děti buď vrstevníky či dospělými osobami, se kterými se dostanou do kontaktu na sociálních sítích, přidávány. Potom mohou být snadno vystavovány agresivním nebo manipulativním zprávám.

Kůřilová ze své praxe také uvádí, že děti ve věku 10 až 11 let se často dostávají k mainstreamové online pornografii, kde je přítomna nějaká forma násilí. Tento obsah může u dětí vytvořit mylnou představu, že sexualita a intimita probíhají tímto způsobem. Zvláště v prostředí, kde se nedostatečně věnují sexuální výchově, může takový obsah ovlivnit jejich vnímání intimity a vztahů, což může vést k dlouhodobým zkresleným postojům k sexualitě a vztahovým normám.

Minimální věk pro užívání sociálních sítí je nejčastěji stanoven na 13 let, což je pravidlo vyplývající z legislativy, konkrétně z Children’s Online Privacy Protection Act (COPPA) v USA. Tento zákon chrání děti do 13 let před nelegálním shromažďováním osobních údajů bez souhlasu rodičů. Mnoho sociálních sítí, včetně Facebooku, Instagramu, TikToku a Snapchatu, tento věk reflektuje ve svých podmínkách užívání.

Doporučení některých odborníků je proto odložit užívání sociálních sítí až do věku minimálně 15–16 let, kdy jsou děti lépe vybaveny pro zvládání online rizik. [7], [8], 11]

Psycholožka Radka Kůřilová upozorňuje, že je nezbytné, aby děti nevstupovaly do světa sociálních sítí bez podpory dospělých. Ideálním věkem pro začátek používání těchto platforem by mělo být 12 nebo 13 let, kdy by měly být vybaveny potřebnými dovednostmi pro bezpečné a zodpovědné používání technologií. Kůřilová však poznamenává, že odložení používání sociálních sítí až na věk 15 nebo 16 let, jak doporučují někteří odborníci, není realistické. Tento přístup je podle ní v praxi obtížně realizovatelný, protože děti se s technologiemi setkávají v různých situacích, a proto je důležité je připravit na bezpečné a zdravé používání těchto platforem co nejdříve.


Doporučené webové odkazy:  

AI dětem. Lídr vzdělávání v oblasti umělé inteligence | aidetem.cz (https://aidetem.cz/)

Digitální wellbeing ve školách | digitalizace.rvp.cz (https://digitalizace.rvp.cz)

Digitalizujeme školu | edu.cz (https://www.edu.cz/digitalizujeme/)

Učím s AI. Využití umělé inteligence ve výuce | ucimsai.cz (https://www.ucimsai.cz/)

Umělá inteligence ve výuce | inkluzivniskola.cz (https://inkluzivniskola.cz/)

VIDEO: Návody na použití nástrojů s AI ve výuce včetně ukázek | zapojmevsechny.cz (https://zapojmevsechny.cz/)


Mgr. Radka Kůřilová

  

 Psycholožka Radka Kůřilová a moderátorka Tereza Škoulová ve zvukovém studiu Panda v Praze. | Foto: PROP

 

Radka Kůřilová, absolventka psychologie na Masarykově univerzitě, působí jako psycholožka specializující se na práci s dětmi a mládeží v Brně. Po pěti letech v roli školní psycholožky se od roku 2018 angažuje jako spoluzakladatelka a seniorní psycholožka v neziskové organizaci Onfine, z.s., kde také zastává funkce vedoucí lektorského týmu, metodičky a garantky vzdělávacích programů pro děti, pedagogy a rodiče.

 

Organizace Onfine, z.s. se zaměřuje na digitální osvětu a prevenci v oblasti závislosti na technologiích. Školám nabízí programy jako Digitální výchova, které zahrnují workshopy, školení pro pedagogy a spolupráci s rodiči. Součástí programu je také ambasadorství, kde vyškolení pedagogové nebo psychologové působí ve škole jako zástupci digitální gramotnosti a osvěty. Tyto programy podporují zdravé užívání digitálních technologií ve školním prostředí. Více na webových stránkách Replug me.


 

 

Zdroje:

[1] Stiller, A., & Mößle, T. (2018). Media use among children and adolescents with autism spectrum disorder: A systematic review. Review Journal of Autism and Developmental Disorders, 5(3), 227–246.

[2] Murray, A., Koronczai, B., Király, O., Griffiths, M. D., Mannion, A., Leader, G., & Demetrovics, Z. (2021). Autism, problematic internet use and gaming disorder: A systematic review. Review Journal of Autism and Developmental Disorders, 1–21.

[3] Martinelli, K. (2024). Neurodivergent Kids and Screen Time. Embracing the benefits while building a balance. [online]. New York City – Midtown: The Child Mind Institute Family Resource Center. Dostupné z: https://childmind.org/article/screens-and-neurodivergent-kids/. [dat. cit. 11. 10. 2024].

[4] Melchior, M., Barry, K., Cohen, D., Plancoulaine, S., Bernard, J. Y., Milcent, K., ... & Charles, M. A. (2022). TV, computer, tablet and smartphone use and autism spectrum disorder risk in early childhood: a nationally-representative study. BMC Public Health, 22(1), 865.

[5]. Potenza, M. (2023). Study probes connection between excessive screen media activity and mental health problems in youth. [online]. New Haven, CT, USA: Yale School of Medicine. Dostupné z: https://medicine.yale.edu/news-article/yale-study-probes-connection-between-excessive-screen-media-activity-and-mental-health-problems-in-youth/. [dat. cit. 11. 10. 2024].

[6] Pera, A. (2020). The Psychology of Addictive Smartphone Behavior in Young Adults: Problematic Use, Social Anxiety, and Depressive Stress. Front. Psychiatry 11:573473. doi: 10.3389/fpsyt.2020.573473

[7] Fersko, H. (2018). Is social media bad for teens’ mental health? [online]. New York, USA: UNICEF. Dostupné z: https://www.unicef.org/stories/social-media-bad-teens-mental-health.
[dat. cit. 11. 10. 2024].

[8] Kol. autorů. (2024). Teens and social media use: What's the impact? [online]. Rochester, Minnesota, USA: Mayo Foundation for Medical Education and Research (MFMER). Dostupné z: https://www.mayoclinic.org/healthy-lifestyle/tween-and-teen-health/in-depth/teens-and-social-media-use/art-20474437. [dat. cit. 11. 10. 2024].

[9] Gee, E., Takeuchi, L., & Wartella, E. (Eds.). (2017). Children and Families in the Digital Age: Learning Together in a Media Saturated Culture. Abingdon, Oxford, UK: Routledge.

[10] Hill, D., Ameenuddin, N., Reid Chassiakos, Y. L., Cross, C., Hutchinson, J., Levine, A., ... & Swanson, W. S. (2016). Media and young minds. Pediatrics, 138(5).

[11] Miller, C. (2024). When Are Kids Ready for Social Media? [online]. New York City – Midtown: The Child Mind Institute Family Resource Center. Dostupné z: https://childmind.org/article/when-are-kids-ready-for-social-media/. [dat. cit. 11. 10. 2024].


Mohlo by Vás zajímat

PODCAST 66: Od překonání závislosti k podpoře druhých: Jak koučka pomáhá najít nový směr – 1. díl

V prvním dílu podcastu Terezy Škoulové sdílí koučka Jana Maksymová svůj osobní příběh cesty od závislosti ke zdraví. Posluchači se také dozvědí, jak mohou koučink a konzultace s terapeutickým přesahem pomoci lidem ohroženým závislostí při hledání nové životní cesty. Jana se ve své práci opírá i o přístupy Gabora Matého, které zdůrazňují vliv raného traumatu na vznik závislostí. Díky vlastním zkušenostem přináší jedinečný pohled na překonávání překážek a nalezení rovnováhy v životě.

Učitelka v pestré třídě: Kolektiv by měl fungovat jako bezpečná rodina – část 1.

Třídní učitelka na prvním stupni spádové základní školy, kam chodí moje děti, se pět let věnovala jedné třídě. Chodili do ní žáci s odlišným mateřským jazykem, z různého sociálního zázemí, z odlišných kultur. Z bezmála třiceti dětí za tu dobu vytvořila semknutý kolektiv, kde panuje vzájemná důvěra a porozumění. Protože si se svými žáky a žákyněmi vytvořila nadstandardní vztahy, zajímalo mě, v čem se její práce vymyká, co je jejím specifikem a odkud čerpala inspiraci.

PODCAST 64: Kdy mobil dětem prospívá a kdy škodí? Jak zvládat digitální svět bez konfliktů

Digitální technologie jsou dnes neodmyslitelnou součástí každodenního života. Děti přirozeně napodobují dospělé, kteří tráví čas prací na počítačích a mobilních zařízeních, a chtějí je samy vyzkoušet. Psycholožka Radka Kůřilová v podcastu vysvětluje, jak mohou rodiče i vyučující s dětmi vhodně komunikovat o využívání digitálních technologií, aby se předešlo jejich nadužívání, a co dělat, pokud si všimnou, že technologie používají příliš často nebo nezdravým způsobem.