Pro kvalitní výuku s využitím digitálních technologií je nezbytné zodpovědět několik klíčových otázek:
V dnešní době se digitální technologie staly neodmyslitelnou součástí každodenního života, a to i ve vzdělávání. Klíčovou výzvou pro školy a pedagogy je naučit žáky nejen používat technologie, ale také rozvíjet kompetence, které jim umožní s nimi efektivně a bezpečně pracovat. Tato kapitola se proto zaměřuje na to, jak lze u žáků podporovat digitální gramotnost i širší digitální kompetence, a nabízí praktické příklady, jak tyto dovednosti zapojit do každodenní výuky.
Nejprve se zaměříme na vysvětlení základních pojmů, jako jsou digitální gramotnost a digitální kompetence:
Psycholožka Radka Kůřilová zdůrazňuje, které oblasti digitální gramotnosti a kompetencí považuje za klíčové z pohledu své odborné praxe:
V případě digitální gramotnosti je to zejména digitální bezpečnost v online prostoru – ochrana psychického a fyzického zdraví. Jde především o to, naučit se rozpoznávat a chránit před riziky spojenými s používáním digitálních technologií. To zahrnuje například ochranu osobních údajů, prevenci kyberšikany a dodržování pravidel bezpečného chování na internetu. Zároveň je důležité dbát i na fyzické zdraví, například na ochranu zraku při delším používání obrazovek.
Praktický příklad:
Žáci se učí digitální bezpečnost tím, že si nastavují silná hesla, pravidelně mění své přístupové údaje a dbají na ergonomii svého pracovního prostoru, aby předešli bolestem hlavy nebo očí.
V oblasti digitálních kompetencí považuje Radka Kůřilová za obzvláště důležité následující oblasti:
Schopnost analyzovat problémy a navrhovat jejich řešení pomocí technologických prostředků, jako je programování nebo práce s daty. Informatické myšlení zahrnuje schopnost rozložit složité úkoly na menší části a nalézt vhodné algoritmy pro jejich řešení.
Praktický příklad:
Žák či žákyně může rozvíjet tuto dovednost tím, že se učí programovat jednoduché aplikace, například vytváří program, který řeší matematické úlohy, jako je sčítání nebo násobení.
Rozdíl mezi sekvenčním myšlením a algoritmickým myšlením spočívá v jejich specifickém využití a cíli.
I když například skládání pohádky může mít některé prvky algoritmu (postup kroků), algoritmické myšlení je strukturovanější a více zaměřené na vytváření přesných a opakovatelných instrukcí, které vedou ke konkrétnímu výsledku (jako je tomu například v programování).
Praktický příklad 1:
Učit mladší žáky základy algoritmického myšlení lze prostřednictvím sekvenčních úkolů, jako je například skládání pohádky krok za krokem. Další příklady sekvenčních úkolů pro mladší žáky, které rozvíjejí jejich schopnost myslet postupně a logicky:
Praktický příklad 2:
Starší žák či žákyně se učí algoritmickému myšlení při tvorbě návodů pro své spolužáky, například jak postupovat při řešení matematické rovnice krok za krokem nebo při navrhování postupu pro řešení úkolu ve skupinové práci.
Jedná se o schopnost analyzovat informace, hodnotit jejich pravdivost a relevanci, rozpoznávat zkreslené informace a dezinformace a vytvářet si vlastní názory na základě ověřených informací.
Praktický příklad:
Žák či žákyně může rozvíjet kritické myšlení při hodnocení důvěryhodnosti zdrojů na internetu, například když píší referát a porovnávají různé články, aby zjistili, které informace jsou pravdivé a dobře podložené.
Jedná se o schopnost vnímat a chápat pocity druhých při online komunikaci a přizpůsobit tomu své chování. Empatie v online prostředí zahrnuje respektování emocionálních reakcí ostatních i v anonymním digitálním prostředí.
Praktický příklad:
Žáci mohou rozvíjet empatii tím, že se zapojují do online diskuzí s ohledem na pocity ostatních, například při řešení konfliktů v online hrách nebo při diskuzi na fórech, kdy se vyhýbají urážlivým komentářům a respektují názory ostatních.
Jedná se o schopnost respektovat pravidla slušné a etické komunikace v digitálním prostředí, dodržovat zásady netikety (online etiketa) a chránit soukromí ostatních.
Praktický příklad:
Žák či žákyně může rozvíjet tuto dovednost tím, že se naučí správně citovat zdroje, nešíří nepravdivé informace a respektuje soukromí ostatních, například při používání sociálních sítí nebo sdílení informací ve skupinových chatech.
Jedná se o schopnost uvědomit si, jak digitální technologie ovlivňují emoční stav, a zároveň rozvíjet dovednosti pro zvládání stresu, úzkosti nebo frustrace, které mohou vzniknout nejen při nadměrném používání digitálních médií, ale také v důsledku negativních zážitků v online prostředí, jako je kyberšikana, neúspěch či frustrace při plnění úkolů nebo komunikaci.
Praktický příklad:
Některým žákům v 5. třídě se nedaří v oblíbené počítačové hře a jejich spoluhráči (žáci z jiných škol či starší žáci) je popichují. Učitel či učitelka může s žáky tyto situace probrat přímo ve výuce a podnítit diskuzi o tom, jak zvládají stresující situace při hraní her, zejména když se jim nedaří nebo když čelí nepříjemným komentářům od ostatních. Žáci mohou sdílet své zkušenosti a příklady ze života, včetně toho, jak zvládali podobné situace. Společně mohou hledat strategie, jako je stanovení menších cílů ve hře, zaměření se na aktivity, které jim jdou dobře, nebo trénování slabších dovedností s pomocí učitelů, rodičů či spoluhráčů. Zároveň se mohou rozhodnout změnit hru, pokud zjistí, že jiná hra jim lépe vyhovuje a přináší jim více radosti a úspěchů.
Učitelé tak pomáhají žákům rozvíjet schopnost vyrovnávat se s neúspěchy a budovat emocionální odolnost (nejen) v digitálním prostředí. Tímto způsobem se žáci také učí, že se mohou zlepšovat a hledat podporu, pokud ji potřebují.
Digitální wellbeing je koncept zdravého vztahu k technologiím, který zahrnuje jejich smysluplné využití a zároveň ochranu před riziky spojenými s nadměrným používáním. Zaměřuje se na dopady technologií na psychickou a fyzickou pohodu. Patří sem digitální bezpečnost, emocionální odolnost, fyzické zdraví a vyvážené a vědomé používání technologií tak, aby byly uživatelům k prospěchu.
Cílem digitálního wellbeingu je najít rovnováhu mezi používáním digitálních zařízení a péčí o vlastní zdraví.
Podpora digitálního wellbeingu žáků ve vztahu k technologiím závisí na přístupu jednotlivých pedagogů, vedení školy a školního poradenského pracoviště. Ačkoli v současné době zatím neexistuje jednotná metodika pro podporu a rozvoj digitálního wellbeingu, učitelé mohou začlenit preventivní aktivity přímo do výuky (viz také webové odkazy na konci textu). Tyto prvky lze zapojit například do hodin informatiky nebo třídnických hodin. Užitečné jsou také preventivní programy, které nabízejí externí organizace jako například Onfine, z.s.
Příklad otázek:
Praktický příklad:
Pedagogové se rozhodli přestat zapisovat do elektronické třídnice na mobilním telefonu během vyučování, aby žákům nedávali příklad, že je v pořádku používat telefony ve třídě, když to v rámci školních pravidel (řádu) není povoleno.
Praktické příklady:
Pedagog/pedagožka si všimne, že žákyně základní školy, která byla dříve aktivní při skupinových aktivitách, začíná být odtažitá a ztrácí zájem o spolupráci. Může se jednat o varovný signál nadměrného používání technologií doma, například nočního sledování videí nebo hraní her, které ovlivňuje její soustředění a náladu.
Pedagog opakovaně zaznamená, že žák na středním stupni vzdělávání usíná během prvních vyučovacích hodin. Může to být signál možného problému, například nedostatku spánku, nadměrného používání technologií, ale i užívání návykových látek, stresu nebo osobních potíží.
Praktický příklad:
Třídní učitel se například od kolegy dozví, že žák je při hodinách matematiky často podrážděný a neklidný. Další učitel si všimne, že tento žák pravidelně chybí na hodinách tělesné výchovy, protože se necítí dobře. Když pedagogové tyto poznatky spojí, může třídní učitel s žákem v klidném prostředí otevřít rozhovor, aby zjistil, co se děje. V průběhu rozhovoru může vyjít najevo, že žák má problémy se spánkem, které mohou být způsobeny nadměrným hraním počítačových her. Učitel může žákovi nabídnout podporu a společně s ním domluvit další postup, například seznámit rodiče se situací nebo zajistit pomoc školního psychologa.
Nadužívání digitálních technologií u dětí je často spojováno s určitými rizikovými skupinami. Podle odborných zdrojů jsou k nadměrnému používání technologií náchylnější děti s poruchou pozornosti a aktivity (ADHD) a děti s poruchami autistického spektra (PAS). Tyto děti mohou být k technologiím přitahovány kvůli potřebě struktury, jasných pravidel a stimulace, které digitální prostředí poskytuje. Výzkumy ukazují, že děti s těmito poruchami tráví více času u obrazovek než jejich vrstevníci, což může omezovat rozvoj jejich sociálních dovedností a také se mohou objevit problémy v chování. [1], [2], [3] Vzhledem k těmto rizikům je důležité u dětí s poruchou pozornosti a aktivity (ADHD) a poruchami autistického spektra (PAS) sledovat nejen množství času stráveného u obrazovky, ale také to, zda technologie nenahrazují důležité aspekty vývoje, jako jsou sociální interakce, fyzická aktivita nebo spánek. [3], [4]
Kromě dětí s ADHD a PAS jsou k nadužívání digitálních technologií náchylnější také děti s úzkostnými poruchami. Ty mohou digitální technologie využívat jako únik od stresu nebo problémů, kterým čelí v reálném světě. [5], [6] Také děti, které zažívají stres a frustraci ve svých rodinných nebo vrstevnických vztazích, se mohou uchylovat k technologiím jako k prostředku, který jim poskytuje únik nebo útěchu. Toto chování může být reakcí na negativní emoce a může pomoci dočasně zmírnit jejich duševní nepohodu, i když to může vést k dalším problémům, jako je zhoršení sociálních dovedností a zvýšení úzkosti.
Někteří žáci například mají omezený přístup k digitálním technologiím z různých důvodů, například kvůli rodinnému zázemí nebo výchovným preferencím. Používají například tlačítkový telefon, anebo nemají žádnou či jen velmi omezenou zkušenost s používáním tabletu.
Pokud ve třídě panuje bezpečná a pozitivní atmosféra, spolužáci se aktivně zastanou dětí s omezeným přístupem k technologiím, pokud se objeví posměch nebo kritika. Tím dají najevo, že takové chování není správné.
Doporučení pro vyučující:
Během výuky nebo třídnických hodin je vhodné:
Diskutujte s žáky o tom, jaké hodnoty přisuzují technologiím a pomozte jim lépe pochopit, jakou roli technologie hrají v jejich každodenním životě. Představujeme dva příklady aktivit, které učitelé mohou zařadit do výuky. Tyto aktivity pomáhají žákům identifikovat a zamyslet se nad hodnotami spojenými s digitálními technologiemi, čímž podporují kritické myšlení a prohlubují porozumění vlivu technologií na každodenní život.
Výuková aktivita 1: „Hodnotové mapy".
Postup:
Výuková aktivita 2: „Zkoumání hodnot technologií“
Postup:
1. Rozdělení do skupin: Rozdělte třídu do menších skupin (ideálně 4-5 žáků).
2. Diskuze: Každá skupina dostane otázky k diskuzi:Žáci by měli diskutovat o těchto otázkách po dobu 15-20 minut a shromáždit myšlenky.
3. Vytvoření elaborátu: Na základě diskuze si skupiny vytvoří krátký elaborát (např. na A4), který shrnuje jejich názory a klíčové body, které zazněly během diskuze. Mohou zahrnout:
Vyučující může napsat/vyvěsit pokyny k elaborátu na tabuli nebo je vytisknout a rozdat žákům, aby měli pokyny během práce na úkolu stále k dispozici.
4. Prezentace: Každá skupina vybere jednoho zástupce, který přednese jejich elaborát ostatním spolužákům (5-10 minut na skupinu).
5. Závěr: Po prezentacích se může celá třída zapojit do diskuse o tom, co se dozvěděli a jaké nové myšlenky nebo názory v nich prezentace vyvolaly.
Je užitečné aktivně zapojit do výuky žáky, kteří mají zkušenosti se sociálními sítěmi a dalšími digitálními nástroji. Tito žáci mohou ostatním, kteří takové nástroje nepoužívají, přiblížit jejich fungování, způsoby využití a také upozornit na výhody a rizika spojená s jejich používáním.
Tato výuková aktivita má za cíl prohloubit porozumění funkcím chytrých telefonů a zároveň podpořit týmovou spolupráci mezi žáky.
Výuková aktivita 3: „Technologičtí poradci“
Postup:
1. Příprava otázek: Žáci bez přístupu k chytrým telefonům se ve skupinách zaměří na vymýšlení anonymních otázek, které by jako začátečníci potřebovali znát ohledně používání chytrých telefonů. Může se jednat o otázky jako:
2. Příprava doma: Žáci, kteří mají přístup k chytrým telefonům, si jednu z otázek vylosují a doma připraví krátkou prezentaci o základních funkcích, aplikacích a výhodách používání těchto zařízení. Mohou také připravit otázky, které by chtěli ostatním položit.
3. Příprava ve škole: Žáci bez technologií obdrží alternativní domácí úkol. Mohou pracovat například na následujících úkolech:
4. Prezentace: Všichni žáci se sejdou ve třídě, kde každý žák či žákyně s chytrým telefonem představí svou prezentaci. Žáci bez technologií mohou mít čas na sdílení svých poznatků a výsledků svých alternativních úkolů.
5. Diskuze: Po prezentacích by měla následovat diskuze, kde si žáci mohou vzájemně klást otázky a sdílet názory na to, jak technologie ovlivňují jejich život. Na závěr žáci, kteří nepoužívají chytré telefony, mohou stručně ohodnotit prezentace žáků, kteří telefony používají, pomocí specifických otázek. Například: Jaký nový poznatek jste si odnesli z této prezentace? Byly nějaké části, které byly pro vás nejasné? Jak bychom je mohli lépe vysvětlit? Co byste rádi viděli v další prezentaci na toto téma?
Poznámka: Tato aktivita je vhodná pro kolektivy, kde jsou hodnoty spojené s používáním technologií již nastaveny a kde se například nevyskytuje „nálepkování“ žáků kvůli tomu, že nepoužívají chytrý telefon.
Při výuce je důležité myslet na žáky, kteří nemají digitální technologie k dispozici. Pedagogové by měli zohlednit jejich stupeň digitální gramotnosti a kompetencí a zajistit, že nebudou vyloučeni z aktivit spojených s technologiemi.
Tipy:
Mnozí psychologové a odborníci na dětský vývoj upozorňují, že děti mladšího věku nejsou emocionálně ani kognitivně připraveny na zvládání nároků sociálních sítí, zejména v oblastech: sociálního tlaku a vlivu (např. tlak na vzhled, popularitu nebo interakce s neznámými lidmi), kyberšikany a dalších negativních jevů a dlouhodobé psychické zátěže spojené s neustálým porovnáváním a online přítomností. [7], [8]
Psycholožka Radka Kůřilová ze své profesní praxe uvádí, že děti ve věku sedmi až osmi let, které hrají hororové počítačové hry, mohou následně trpět nočními můrami. Tento typ obsahu může být pro děti v tomto věku psychicky náročný a rizikový, protože jejich nervová soustava a schopnost zvládat stresové podněty ještě nejsou dostatečně vyvinuté. Proto může tento druh obsahu narušovat jejich spánek a emocionální pohodu.
V raných fázích by měl být také kladen důraz na rodičovskou kontrolu, dozor a postupné seznamování dítěte s online prostředím, než začne používat sociální sítě samostatně.
Děti mladší 13 let, které chtějí používat digitální technologie pro komunikaci, by měly být podporovány v bezpečných prostředích s větší ochranou a dohledem, například Messenger Kids, což je aplikace navržená speciálně pro mladší uživatele s možností rodičovského dohledu. [9], [10]
V české realitě děti často ve věku kolem 10 let zakládají skupiny na platformách jako WhatsApp nebo Messenger, kde se šíří toxické chování, včetně kyberšikany. I když minimální věk pro užívání těchto platforem je 13 let, mnohé děti se k nim dostávají dříve. Důvodem je snadná dostupnost technologií, sociální tlak a nedostatečný dohled rodičů.
Radka Kůřilová upozorňuje na specifický obsah, který může být pro děti zvlášť nebezpečný. Jde například o násilný obsah nebo extrémistické skupiny na sociálních sítích, do kterých mohou být děti buď vrstevníky či dospělými osobami, se kterými se dostanou do kontaktu na sociálních sítích, přidávány. Potom mohou být snadno vystavovány agresivním nebo manipulativním zprávám.
Kůřilová ze své praxe také uvádí, že děti ve věku 10 až 11 let se často dostávají k mainstreamové online pornografii, kde je přítomna nějaká forma násilí. Tento obsah může u dětí vytvořit mylnou představu, že sexualita a intimita probíhají tímto způsobem. Zvláště v prostředí, kde se nedostatečně věnují sexuální výchově, může takový obsah ovlivnit jejich vnímání intimity a vztahů, což může vést k dlouhodobým zkresleným postojům k sexualitě a vztahovým normám.
Minimální věk pro užívání sociálních sítí je nejčastěji stanoven na 13 let, což je pravidlo vyplývající z legislativy, konkrétně z Children’s Online Privacy Protection Act (COPPA) v USA. Tento zákon chrání děti do 13 let před nelegálním shromažďováním osobních údajů bez souhlasu rodičů. Mnoho sociálních sítí, včetně Facebooku, Instagramu, TikToku a Snapchatu, tento věk reflektuje ve svých podmínkách užívání.
Doporučení některých odborníků je proto odložit užívání sociálních sítí až do věku minimálně 15–16 let, kdy jsou děti lépe vybaveny pro zvládání online rizik. [7], [8], 11]
Psycholožka Radka Kůřilová upozorňuje, že je nezbytné, aby děti nevstupovaly do světa sociálních sítí bez podpory dospělých. Ideálním věkem pro začátek používání těchto platforem by mělo být 12 nebo 13 let, kdy by měly být vybaveny potřebnými dovednostmi pro bezpečné a zodpovědné používání technologií. Kůřilová však poznamenává, že odložení používání sociálních sítí až na věk 15 nebo 16 let, jak doporučují někteří odborníci, není realistické. Tento přístup je podle ní v praxi obtížně realizovatelný, protože děti se s technologiemi setkávají v různých situacích, a proto je důležité je připravit na bezpečné a zdravé používání těchto platforem co nejdříve.
AI dětem. Lídr vzdělávání v oblasti umělé inteligence | aidetem.cz (https://aidetem.cz/)
Digitální wellbeing ve školách | digitalizace.rvp.cz (https://digitalizace.rvp.cz)
Digitalizujeme školu | edu.cz (https://www.edu.cz/digitalizujeme/)
Učím s AI. Využití umělé inteligence ve výuce | ucimsai.cz (https://www.ucimsai.cz/)
Umělá inteligence ve výuce | inkluzivniskola.cz (https://inkluzivniskola.cz/)
Psycholožka Radka Kůřilová a moderátorka Tereza Škoulová ve zvukovém studiu Panda v Praze. | Foto: PROP
Radka Kůřilová, absolventka psychologie na Masarykově univerzitě, působí jako psycholožka specializující se na práci s dětmi a mládeží v Brně. Po pěti letech v roli školní psycholožky se od roku 2018 angažuje jako spoluzakladatelka a seniorní psycholožka v neziskové organizaci Onfine, z.s., kde také zastává funkce vedoucí lektorského týmu, metodičky a garantky vzdělávacích programů pro děti, pedagogy a rodiče.
Organizace Onfine, z.s. se zaměřuje na digitální osvětu a prevenci v oblasti závislosti na technologiích. Školám nabízí programy jako Digitální výchova, které zahrnují workshopy, školení pro pedagogy a spolupráci s rodiči. Součástí programu je také ambasadorství, kde vyškolení pedagogové nebo psychologové působí ve škole jako zástupci digitální gramotnosti a osvěty. Tyto programy podporují zdravé užívání digitálních technologií ve školním prostředí. Více na webových stránkách Replug me.
Zdroje:
[1] Stiller, A., & Mößle, T. (2018). Media use among children and adolescents with autism spectrum disorder: A systematic review. Review Journal of Autism and Developmental Disorders, 5(3), 227–246.
[2] Murray, A., Koronczai, B., Király, O., Griffiths, M. D., Mannion, A., Leader, G., & Demetrovics, Z. (2021). Autism, problematic internet use and gaming disorder: A systematic review. Review Journal of Autism and Developmental Disorders, 1–21.
[3] Martinelli, K. (2024). Neurodivergent Kids and Screen Time. Embracing the benefits while building a balance. [online]. New York City – Midtown: The Child Mind Institute Family Resource Center. Dostupné z: https://childmind.org/article/screens-and-neurodivergent-kids/. [dat. cit. 11. 10. 2024].
[4] Melchior, M., Barry, K., Cohen, D., Plancoulaine, S., Bernard, J. Y., Milcent, K., ... & Charles, M. A. (2022). TV, computer, tablet and smartphone use and autism spectrum disorder risk in early childhood: a nationally-representative study. BMC Public Health, 22(1), 865.
[5]. Potenza, M. (2023). Study probes connection between excessive screen media activity and mental health problems in youth. [online]. New Haven, CT, USA: Yale School of Medicine. Dostupné z: https://medicine.yale.edu/news-article/yale-study-probes-connection-between-excessive-screen-media-activity-and-mental-health-problems-in-youth/. [dat. cit. 11. 10. 2024].
[6] Pera, A. (2020). The Psychology of Addictive Smartphone Behavior in Young Adults: Problematic Use, Social Anxiety, and Depressive Stress. Front. Psychiatry 11:573473. doi: 10.3389/fpsyt.2020.573473
[7] Fersko, H. (2018). Is social media bad for teens’ mental health? [online]. New York, USA: UNICEF. Dostupné z: https://www.unicef.org/stories/social-media-bad-teens-mental-health.
[dat. cit. 11. 10. 2024].
[8] Kol. autorů. (2024). Teens and social media use: What's the impact? [online]. Rochester, Minnesota, USA: Mayo Foundation for Medical Education and Research (MFMER). Dostupné z: https://www.mayoclinic.org/healthy-lifestyle/tween-and-teen-health/in-depth/teens-and-social-media-use/art-20474437. [dat. cit. 11. 10. 2024].
[9] Gee, E., Takeuchi, L., & Wartella, E. (Eds.). (2017). Children and Families in the Digital Age: Learning Together in a Media Saturated Culture. Abingdon, Oxford, UK: Routledge.
[10] Hill, D., Ameenuddin, N., Reid Chassiakos, Y. L., Cross, C., Hutchinson, J., Levine, A., ... & Swanson, W. S. (2016). Media and young minds. Pediatrics, 138(5).
[11] Miller, C. (2024). When Are Kids Ready for Social Media? [online]. New York City – Midtown: The Child Mind Institute Family Resource Center. Dostupné z: https://childmind.org/article/when-are-kids-ready-for-social-media/. [dat. cit. 11. 10. 2024].
Třídní učitelka na prvním stupni spádové základní školy, kam chodí moje děti, se pět let věnovala jedné třídě. Chodili do ní žáci s odlišným mateřským jazykem, z různého sociálního zázemí, z odlišných kultur. Z bezmála třiceti dětí za tu dobu vytvořila semknutý kolektiv, kde panuje vzájemná důvěra a porozumění. Protože si se svými žáky a žákyněmi vytvořila nadstandardní vztahy, zajímalo mě, v čem se její práce vymyká, co je jejím specifikem a odkud čerpala inspiraci.
Digitální technologie jsou dnes neodmyslitelnou součástí každodenního života. Děti přirozeně napodobují dospělé, kteří tráví čas prací na počítačích a mobilních zařízeních, a chtějí je samy vyzkoušet. Psycholožka Radka Kůřilová v podcastu vysvětluje, jak mohou rodiče i vyučující s dětmi vhodně komunikovat o využívání digitálních technologií, aby se předešlo jejich nadužívání, a co dělat, pokud si všimnou, že technologie používají příliš často nebo nezdravým způsobem.
V druhém díle podcastu Terezy Škoulové s koučkou Zuzanou Smithovou, která se specializuje na efektivní komunikaci mezi rodiči a dospívajícími, pokračuje diskuze o krizové intervenci ve školním prostředí. Tento díl se zaměřuje na praktické tipy a příklady z praxe, které mohou pomoci nejen předcházet stresu a krizovým situacím u žáků, ale také je účinněji zvládat. Důraz je kladen na reakce dětí v krizi – útěk, útok nebo zamrznutí – a na to, jak mohou vyučující citlivě reagovat, aby podpořili emocionální pohodu žáků a zároveň plnili svou ohlašovací povinnost v případě ohrožení dítěte.