PODCAST 30: Podpora dětí z rodin se sociálním znevýhodněním
PODCAST 30: Podpora dětí z rodin se sociálním znevýhodněním
10.11.2022
Autorský tým APIV B
Učitel/učitelka
Ředitel/ředitelka
Co přesně znamená pojem rodina se sociálním znevýhodněním? S jakými obtížemi se potýkají děti ze sociálně znevýhodněného prostředí? Jak mohou školní úspěšnost těchto dětí – včetně dokončení základního vzdělávání – podpořit dobrovolníci? A na jaké překážky naopak narážejí oni sami při práci s dětmi v rodinách? Více v první části dvojdílného podcastu Zapojme všechny s pracovnicemi obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni Michaelou Kučerovou a Terezou Dejmalovou.
Podpora dětí z rodin se sociálním znevýhodněním
Rodina se sociálním znevýhodněním je poměrně široký pojem, který zahrnuje rodiny ohrožené nízkým příjmem, nezaměstnaností, nejistotou zaměstnání, rodiny, které mají problémy s bydlením (často se stěhují nebo na malém prostoru bydlí mnoho lidí najednou). Zároveň sem spadají i malé rodiny, většinou samoživitelek nebo samoživitelů, kteří musí vyjít s jedním příjmem. Pro většinu těchto rodin bývá společným rysem nízké vzdělání rodičů (buď základní nebo nedokončené střední). Děti v těchto rodinách se obvykle nemohou spolehnout na systematickou podporu ze strany rodičů. Důvody nízké míry podpory mohou být různé: nezájem, vzdělání není vnímáno jako hodnota, nedostatek času či financí, nedostatečné vzdělání aj.
Děti z rodin se sociálním znevýhodněním mohou mít často obtíže se zvládáním školních nároků. Výsledkem bývá selhávání ve výuce, nízká motivace k učení, nízká sebedůvěra (dítěti schází kladný postoj k sobě samému, ke svým možnostem a výkonnosti), nechuť chodit do školy, nechuť zabývat se úvahami o dalším studiu a profesi, která v mnoha případech ústí ve vyhýbání se školní docházce (s vědomím rodičů i bez).
Jak uvádějí odbornice Michaela Kučerová a Tereza Dejmalová, rodiče se o vzdělávacích službách obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni obvykle dozví od učitelů svých dětí. Organizace Člověk v tísni nabízí rodičům i dětem zejména dlouhodobé individuální doučování v domácím prostředí, které zajišťují dobrovolníci. Dále také nabízí návaznou komunikaci a spolupráci se školou a zejména pak s třídním učitelem dítěte. Tuto službu zajišťují pracovníci podpory vzdělávání. Pro úspěšnou spolupráci je vždy důležité, aby to byli sami rodiče, kteří požádají o podporu – je třeba, aby samostatně projevili zájem. Ne vždy se počáteční motivaci rodičů daří dlouhodobě udržet. V některých případech se stává, že spolupráce opadá a z pravidelné práce s dítětem se stává nepravidelná, která posléze i skončí.
Podmínky pro učení
Aby pomoc fungovala tak, jak má, je v první řadě nutné zajistit dítěti vhodné podmínky pro učení. Dobrovolníci docházejí nejčastěji za dítětem domů. Je proto potřeba, aby dítě mělo v ideálním případě vlastní stůl a prostor, kde by se mohlo nerušeně připravovat. Dobrovolník do rodiny dochází 1x týdně na dvě hodiny, kdy se většinou zaměřuje na dva klíčové předměty, což nejčastěji bývá český jazyk a matematika. U doučování by také měl být přítomen rodič, aby viděl, co a jak je potřeba s dítětem dělat. Dobrovolník by měl vždy vyčerpat všechny možnosti, jak rodiče do vzdělávání zapojit.
Ne vždy to je snadné, rodiče mnohdy sami nechtějí, nepovažují to za nutné, nebo se vzhledem k vlastnímu hendikepu ve vzdělávání na domácí přípravu s dítětem necítí. Spolupráce s nimi je však klíčová.
Bohužel častým problémem jsou nevyhovující podmínky v rodině, kdy není možné, aby se dítě doma nerušeně připravovalo. V takových případech je možné pomoc přesunout do jiného zařízení, například do městské knihovny, ale i tak je zapotřebí součinnost rodiny (dítě musí někdo doprovodit, dohlédnout na to, aby na doučování dorazilo).
Obě odbornice z Člověka v tísni si vzpomínají na několik takových případů, například na početnou rodinu, která žila v garsonce, kde ani přes veškerou snahu dobrovolníka dítě nemělo možnost se v klidu připravovat do školy. Podobný případ byla i další rodina, která žila na ubytovně. Tam byla kromě nevyhovujících prostor největším problémem absence fungujícího připojení, což bylo hlavním kamenem úrazu především během distanční výuky a distančního odpoledního doučování.
Sociálně vyloučené rodiny také často bojují s dluhy. Služba podpory vzdělávání Člověka v tísni není primárně určená k tomu, aby lidem pomáhala s finanční situací, vyškolený pracovník podpory vzdělávání jim však může (a často tak činí) poradit, na koho se obrátit a jak svou situaci řešit. Je zde možnost kontaktovat nejbližší úřad práce či nejrůznější nadace ohledně materiální pomoci. Pracovník podpory vzdělávání se také může podílet na řešení konkrétních případů se školou – ta pak může rodičům pomoci například s obědy pro dítě zdarma nebo poskytnout finanční úlevy u mimoškolních aktivit.
Negativní faktory: časté prožívání stresu
Dospělí, kteří se potýkají s problémem sociálního znevýhodnění, mohou často a z různých důvodů prožívat vysokou míru stresu. Reakce na stres může být provázena negativními pocity, jako je strach, úzkost, pocity beznaděje a bezvýchodnosti. Negativní pocity dospělých se pak mohou snadno přenášet i na jejich děti. Děti za sebou navíc mohou mít prožité psychické trauma – odebrání dítěte z rodiny, přechod do pěstounské péče, zkušenost s násilím, zneužíváním, duševními poruchami nebo závislostmi v rodině. Z toho pak vyplývá náročná komunikace v rodině.
Děti mohou mít také strach z některých učitelů, bojí se do školy, protože v ní zažívají neúspěch. Děti v takových případech trpí nízkým sebevědomím, blokem ze vzdělávání. Pokud do školy docházejí, často odmítají s dospělými komunikovat nebo se na sebe naopak snaží přilákat pozornost za každou cenu, většinou nevhodným způsobem. Někteří učitelé tento strach často (nevědomky) posilují tím, že dítěti v dostatečné míře neposkytují pozitivní zpětnou vazbu a nedávají mu najevo dostatečný zájem. Pro tyto děti je přitom zcela zásadní pozitivní zpětná vazba. Dospělí a učitelé si totiž často neuvědomují, že každý malý úspěch či malý pokrok, každá malá pochvala jsou pro takové dítě nesmírně cenné. Tyto děti nejvíce oceňují ze strany učitelů empatii, vstřícnost, zájem o svoji osobu. Cítí se pak kompetentnější a hlavně chtěné.
Příklad z praxe:
Ne vždy je to však jednoduchá a krátká cesta. Odbornice z Člověka v tísni zmiňují jeden případ žáka, který se nezapojoval do distanční výuky. Matka žáka pracovala na dlouhé směny v nemocnici a tento žák se jako starší sourozenec musel starat o mladšího a nezbýval mu čas na vlastní výuku. Třebaže se učitel velice snažil, komunikaci s žákem se mu nepodařilo navázat. Pracovník podpory vzdělávání nakonec formou mediace spolu s učitelem a rodinou našel řešení a starší sourozenec získal prostor v odpoledních hodinách, kdy měl čas s učitelem individuálně řešit, co bylo třeba. I to je jedna z možností podpory ze strany pracovníků podpory vzdělávání – mohou pomoci zprostředkovat komunikaci mezi rodinou a školou. Vždy je však důležité nejednat za rodinu, ale pokusit se ji co nejvíce zapojit a podpořit tak její vlastní aktivitu.
Počítačová gramotnost
Uplynulé školní roky spojené s epidemií covidu odhalily problém, který nebyl dlouhá léta až tak patrný: nízkou počítačovou gramotnost u rodin se sociálním znevýhodněním. K překvapení pracovníků podpory vzdělávání se ukázalo, že velké množství rodičů vůbec netušilo, jak funguje internet, neumí si hledat informace, nemá patřičné vybavení. Mnohdy mylně považují službu sociálních sítí Facebook nebo Instagram za samotný internet apod. Ve spojení s online výukou to byl skutečně velký problém, obzvlášť, když většina komunikace mezi školou a rodinou v současnosti probíhá například pomocí online školního systému Bakaláři, nástroje Google Classroom nebo jiných.
Tím, že tyto nástroje bývají hlavním komunikačním kanálem se školou, neměli rodiče během distanční výuky vůbec žádné informace o tom, jak probíhá výuka či o známkách; škola zas netušila, co se s dítětem děje. I v tomto mohou pomoci dobrovolníci: ukázat rodičům, jak dané aplikace fungují, poradit s jejich nainstalováním, přístupem, případně domluvit i jiný komunikační kanál. Také v případě, že dítě vychovávají prarodiče, pro které tento způsob komunikace se školou není proveditelný, je vhodné se domluvit například na pravidelných telefonátech učitele a zákonného zástupce. Vždy záleží na domluvě.
Tip na závěr
Zaujalo vás téma? Ve druhé části dvojdílného podcastu, který budeme publikovat v týdnu od 14. 11. 2022, se dozvíte, jak efektivně komunikovat s žáky z rodin se sociálním znevýhodněním a jak je pozitivně motivovat. Odbornice Člověka z tísni předají i tipy, jak na komunikaci a spolupráci s rodiči, kteří se potýkají s problémem sociálního znevýhodnění.
Bc. Michaela Kučerová, M.A., M.Sc.
Michaela Kučerová | FOTO: APIV B
Bakalářské studium v oboru Arts Management dokončila na Vysoké škole ekonomické, magisterské tituly získala na The London School of Economics and Political Science v oboru Sociální politika a na Erasmus University Rotterdam v oboru Ekonomika kultury a podnikání.
Začínala jako terénní pracovník v Člověku v tísni, kde pracovala s ohroženými dětmi, které měly problémy se zapojením do veřejného vzdělávacího systému. Každodenní náplní její práce bylo navazování komunikace s rodinami, posuzování specifických potřeb, hledání individuálních řešení. Úzce spolupracovala jak s rodinami, tak s dobrovolníky, sociálními pracovníky a učiteli.
Poté působila v Agentuře pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR, kde se podílela na tvorbě komunálních politik v boji proti sociálnímu vyloučení.
V současnosti působí jako vedoucí vzdělávacích služeb sekce Sociální práce v ČR Člověka v tísni (včetně vedení pražské pobočky této sekce). Má na starosti tým 45 vzdělávacích terénních pracovníků a koordinátorů služeb v 7 krajských pobočkách organizace v rámci České republiky. Jako vedoucí pražské pobočky ještě vede tým 16 pedagogických terénních pracovníků za účelem smysluplné podpory ohroženým dětem. Ti mají na starosti mentoring a doučování dětí ze sociálně vyloučených rodin, které obtížně zvládají školu. Také provozují předškolní družinu, organizují výlety a vzdělávací programy o prázdninách.
Mgr. Et Bc. Tereza Dejmalová
Tereza Dejmalová | FOTO: APIV B
Od roku 2016 pracuje pro obecně prospěšnou společnost Člověk v tísni na pozici Pracovnice podpory vzdělávání.
Věnuje se dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí, které mají problém zvládnout školní požadavky a kterým se doma nedostává adekvátní pomoci a podpory. Klientské rodiny propojuje s dobrovolníky, kteří pravidelně tyto děti doučují. Součástí její práce je metodická a psychická podpora dobrovolníků, motivace dětí k učení i ke smysluplnému trávení volného času, dále komunikace a spolupráce s rodiči, se školami a dalšími institucemi, se kterými je rodina v kontaktu.
Od roku 2017 do roku 2021 se věnovala v rámci Člověka v tísni také dětem s odlišným mateřským jazykem – vedla skupinové doučování českého jazyka. Cílem jazykové podpory bylo, aby tyto děti zvládly běžnou komunikaci ve škole i požadavky české školy a aby se snadněji, díky ovládnutí jazyka, začlenily do společnosti. V současné době působí nejen na pozici Pracovnice podpory vzdělávání, ale také na pozici administrátorky pražské pobočky Člověka v tísni.
Vystudovala magisterský obor Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů – Francouzský jazyk a Základy společenských věd na PedF UK. Paralelně také vystudovala na Katedře speciální pedagogiky PedF UK bakalářský obor Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání – Základy společenských věd se zaměřením na vzdělávání. Již při studiu pedagogické fakulty začala působit jako lektorka francouzského jazyka. Několika let učila francouzštinu děti i dospělé.
Obecně prospěšná společnost Člověk v tísni
Máte zájem navázat spolupráci se vzdělávacími službami Člověka v tísni? Bližší informace, například v jakých regionech je možné čerpat služby, jako je doučování v rodině žáka, najdete zde:
Zájemci si mohou objednat bulletin pro školy, kde najdou užitečné tipy a informace k tématům jako hodnocení ve škole, rozvoj čtenářské gramotnosti, společné vzdělávání, komiks ve výuce nebo rozvoj aktivního občanství. Najdete v něm rozhovory, reportáže i lekce do výuky: Bulletin pro školy - Člověk v tísni (clovekvtisni.cz)
Publikace Program podpory vzdělávání v rodináchje určena pracovníkům školských úřadů, pedagogům škol, speciálním pedagogům, sociálním a terénním pracovníkům i zájemcům o dobrovolnickou službu v programu doučování. Všichni zájemci o téma doučování dětí v rodinách v ní najdou odpovědi na otázky spojené s praktickým průběhem a metodickým obsahem služby.
Již podruhé se vydáváme na ZŠ Cimburkova na pražském Žižkově, kde se setkáme se žáky, kteří chodí na doučování, a zjistíme, co se jim na něm líbí. Prozkoumáme, jak se díky doučování změnil jejich vztah k výuce a škole, a uvidíme, jak jejich proměnu vnímají samotní doučující. Tentokrát se zaměřujeme na příběhy samotných žáků, kteří často pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí.