Jak efektivní dokážete být v oblasti plánování a dosahování cílů (ve vzdělávání)? Možná jste obětí rušivých činitelů hospodaření s časem, které vaši snahu bojkotují. V pojetí autora Francoise Delivrého jsou rušiví činitelé určitým stereotypem v myšlení nebo chování, který člověku zabraňuje dosahovat vlastních cílů. Na konci textu najdete online kvíz, který vám nabídne možnost sebereflexe ve vlastním time managementu a také doporučenou literaturu pro seberozvoj i pro práci se žáky.
Časové perspektivy pro učitele: Jak zlepšit svůj time management a překonat rušivé činitele - část 2
Kristina Březinová
25.05.2022
Učitel/učitelka
Asistent/ka pedagoga
Ilustrační foto, zdroj: Freepik.com
Umět přemýšlet o budoucnosti je dovednost, kterou je potřeba se učit
V první části textu jste se mohli dočíst o teorii časových perspektiv amerických psychologů Philipa Zimbarda a Johna Boyda. Člověk si ve své mysli konstruuje určitým způsobem čas, přičemž se může orientovat zvýšeně na vlastní budoucnost, minulost či přítomnost. Tyto zvýšená orientace na jednu z časových perspektiv mu ale nemusí ještě přinášet v životě spokojenost.
Naopak člověk, který je schopný přiměřeně pracovat s časovou perspektivou plánovat do budoucna, který má vyvážený vztah ke své minulosti a který dokáže radostně a přiměřeně prožívat časovou perspektivu přítomnosti, aniž by podléhal fatalismu, má podle Zimbarda tzv. vyváženou časovou orientaci. Takový jedinec má také větší šanci na prožívání spokojenosti i úspěchu v životě. [1]
Lidé, kteří se příliš orientují pouze na časovou perspektivu minulosti a přítomnosti, nejsou v důsledku toho příliš úspěšní v dosahování vlastních cílů, plánování a organizaci času. Jejich výrazná orientace na minulost a přítomnost může souviset i s některými tzv. rušivými činiteli. V pojetí francouzského lektora a autora Francoise Delivrého jsou rušiví činitele v podstatě určitým stereotypem v myšlení nebo chování, který člověku zabraňuje úspěšně dosahovat vlastních cílů. Rušiví činitelé související s přehnaným zaměřením na minulost a přítomnost mohou být různé: často se jedná o tzv. magické myšlení nebo také o nízkou sebedůvěru a s ní související úzkostné myšlení.
V tomto navazujícím textu se dozvíte více o dalších rušivých činitelích, které souvisí s přílišným zaměřením na časovou perspektivu budoucnosti. Jedná se zejména o přílišnou orientaci na dosažení cílů a výsledků.
Tip: Na konci textu najdete závěrečný online kvíz, který vám nabídne možnost sebereflexe i zavádění změn ve vlastním time managementu a také seznam doporučené literatury, jednak pro seberozvoj, jednak pro práci se žáky.
Rušiví činitelé škodlivých myšlenek
Jedná se o rušivé činitele, které se často mohou vyskytovat mj. u lidí s nevyváženou časovou orientací - konkrétně s dominantní časovou perspektivou budoucnosti; těmto lidem se zároveň nedaří efektivně pracovat s časovou perspektivou přítomnosti. Těmi nejzásadnějšími škodlivými myšlenkami jsou ty, které člověku brání těšit se ze své činnosti a cítit uspokojení ze své práce. Lidé, kteří nejsou dostatečně ukotvení v časové perspektivě přítomnosti, se neumí těšit z toho, co aktuálně prožívají, příliš se zabývají časovou perspektivou budoucnosti – stále plánují, dotahují, snaží se splnit stanovené úkoly co nejlépe. Přílišná orientace na výsledky může postupně vést k syndromu vyhoření.
Nezastavuj se!
Pro tyto jedince mohou být typické (vnitřní) výroky:
„Nezastavuj se, dokud nemáš vše hotové.“
„Neodcházej z práce, jestliže jsi neudělal, co se dalo.“
„Měl/a bych ještě…“
„Nemůžu to nechat…“
Tito lidé si sice umí dobře rozvrhnout čas, ale mají problém připustit si, že je nějaká věc už hotová. Nedaří se jim opravdu ustat v činnosti a věnovat čas skutečnému odpočinku. Jsou stále v procesu plánování, dotahování úkolů do konce anebo vylepšování již hotových výsledků.
Příklad:
Učitel cizích jazyků Tomáš přicházel do školy v šest ráno a v šest večer odcházel. Průběžně vylepšoval metody své práce, přicházel i s nápady na nejrůznější vylepšení v rámci školy, která pomáhal realizovat, a také si nabíral nejrůznější funkce navíc. Letní prázdniny trávil tím, že vykonával roli průvodce u zahraničních zájezdů a překládal odborné materiály. Časem převzal ve škole pozici zástupce ředitele. Jenže jednoho dne si uvědomil, že už léta nebyl na delší dovolené, že do zahraničí jezdí jen pracovat, a že zanedbává svou vlastní rodinu (děti si postupně zvykly obracet se s mnoha věcmi na maminku) – a navíc, že si nikdy pořádně neužil, že něco nemusí.
Neužívej si!
Pro tyto jedince mohou být typické (vnitřní) výroky:
„Neměl/a bych zapomenout na…“
„Ještě je potřeba…“
„Je dobře, že se to podařilo dotáhnout do konce, ale pokud…“
„Na tohle nemám čas, mám plno povinností…“
„Nikdo to za mě neudělá…“
„Nechápu, kde berou čas na…já musím ještě…“
Tito lidé si jen málokdy dokážou vychutnat přítomný okamžik. Mohou působit stroze, upjatě, chovat v sobě nevyřčené přesvědčení, že je špatné užívat si života a volného času. Přitom tito lidé velmi úspěšně realizují své záměry, jen se zastavují až po jejich dokončení, a to navíc bez radosti a spokojenosti. Chybí jim uvolnění a uklidnění. Uspokojení z vykonané práce nepociťují, spíše přemýšlejí, co je čeká dalšího. Pěstují v sobě mnohdy velmi silné vnitřní (sebe)kritické hlasy, přičemž se jim nedaří vnitřně se radovat z vlastních úspěchů. Jen málokdy pracují s vnitřní sebe(motivující) řečí.
Příklad:
Učitel Honza se velmi bál trávit volný čas v radosti a s přáteli. Sám se vždycky někde zahrabal a čekal, až se učitelé mezi sebou pobaví a půjde se domů – dokonce si na společnou akci s kolegy s sebou brával sešity na opravování a nezačal se s nikým bavit, dokud neměl opraveno...
Tip na závěr:
Každý člověk má rušivé činitelé jiné, v jiném množství, jinak výrazné – důležité ale je nenechat se jimi ovládnout. Jak na tom jste s rušivými činiteli vy? K tomuto účelu máme pro vás níže kvíz, který vám nabídne možnost sebereflexe i zavádění změn ve vlastním time managementu.
Pedagogové si mohou všímat, do jaké míry mají jejich žáci (i oni sami) rozvinuté dovednosti plánovat a dosahovat cílů, a pomocí různých aktivit, technik a her je podporovat, aby si postupně práci s budoucí časovou perspektivou osvojili. Seznam doporučené literatury zájemci najdou na konci textu.
Doporučená literatura pro učitele
ALLEN, D. (2009). Aby vše klapalo: jak hravě zvládat pracovní i životní výzvy. Vyd. 1. Brno: Jan Melvil.
ALLEN, D. (2016). Mít vše hotovo: umění produktivity bez stresu. Překlad David Krásenský. Vydání druhé, přepracované. V Brně: Jan Melvil Publishing.
ALLEN, D. a HALL, B. (2021). Mít vše hotovo v praxi: cvičebnice produktivity bez stresu. Překlad Filip Drlík. Vydání první. V Brně: Jan Melvil Publishing.
DELIVRÉ, F. (2002). Buďte pány svého času. Praha: Portál.
KNOBLAUCH, J. a kol. (2012). Time management. Mějte svůj čas pod kontrolou. Praha: Grada.
KRUSE, K. (2019). Moderní time management: Zdvojnásobte svou produktivitu, aniž byste se cítili přepracovaní. Praha: Grada.
LUDWIG, P. (2013). Konec prokrastinace: [jak přestat odkládat a začít žít naplno]. Vyd. 1. V Brně: Jan Melvil.
ZANDL, D. (2006). Life management: Jak získat více času, energie a pořádku v životě. Praha: Grada.
Doporučená literatura a další tipy pro práci se žáky
ALLEN, D., WILLIAMS, M. a WALLACE, M. (2019). Mít vše hotovo pro teenagery: zorganizuj si život ve světě plném rozptylování. Překlad David Krásenský. Vydání první. V Brně: Jan Melvil Publishing.
CIRILLO, F. (2019). Technika Pomodoro: legendární systém pro plánování času a dokonalou koncetraci během hluboké práce. Překlad Kateřina Ešnerová. Vydání první. V Brně: Jan Melvil Publishing.
MORGENSTERN, J. a MORGENSTERN-COLÓN, J. (2007). Jak si udělat pořádek: pro teenagery. Vyd. 1. Praha: Motto.
STIXRUD, W. R. a JOHNSON, N. (2019). Dítě na vlastní pohon: proč svěřit svým potomkům více kontroly nad životem. Překlad Eva Nevrlá. Vydání první. V Brně: Jan Melvil Publishing.
Zdroje
[1] ZIMBARDO, P. G., & BOYD, J. N. (2008). The Time Paradox: The new psychology of time that will change your life. New York: Free Press. s. 71–98
Mohlo by Vás zajímat
Emoční první pomoc pro vyučující – část 2.
Může člověk regulovat zvládání stresu a tím ovlivňovat činnost mozku a autonomního nervového systému? Emoční první pomoc (EmotionAid®) je technika, která pomáhá uvolnit nahromaděný stres a zlepšit duševní pohodu. Tato metoda využívá jednoduchých cvičení a praktických kroků, které můžete provádět sami nebo s pomocí druhých lidí. Díky ní můžete zvládat náročné situace a posílit odolnost vůči stresu. Je také vhodná pro vyučující, kteří hledají efektivní způsoby, jak se vyrovnat s každodenní zátěží.
Emoční první pomoc pro vyučující – část 1.
Co mají společného vyučující, vychovatelé, zdravotníci, hasiči, policisté, záchranáři nebo vojáci? Jejich práce je sice posláním, ale velmi náročná. Tito profesionálové jsou v první linii, což znamená, že jsou každý den vystaveni psychické zátěži, která vyvolává stres. Je proto nezbytné čelit stresu, aby se předešlo negativním důsledkům na zdraví. Ve dvoudílném seriálu se dozvíte více o metodě somatického prožívání a technice emoční první pomoci a naučíte se jejich principy pro samostatnou praxi.
Průvodce školním rokem pro třídní učitele: Deset klíčových kroků
Jaké jsou různé role, které plní třídní učitel? Jaké základní schopnosti a znalosti by měl mít každý učitel, který si přeje stát se třídním učitelem? A má učitel, který se pro třídnictví rozhodne dobrovolně, větší šanci na úspěch? V našem textu se nachází deset klíčových kroků, které pomohou nováčkům v učitelském povolání zorientovat se v průběhu školního roku, počínaje přípravným týdnem.
Konzultační centrum