logo

Digitální kompetence žáků se zrakovým postižením v základním vzdělávání, díl III.

Mgr. Hana Ryšlavá Ph.D., Ing. Jana Smolná, Mgr. Renata Paříková, PhDr. Monika Kadrnožková Ph.D.
15.09.2026
Učitel/učitelka
Školní poradenský pracovník/ce
Asistent/ka pedagoga
Digitální kompetence představují pro žáky se zrakovým postižením významný prostředek podpory samostatnosti, přístupu k informacím a aktivního zapojení do vzdělávání i běžného života. Příspěvek se zaměřuje na možnosti rozvoje digitálních kompetencí u žáků se slabozrakostí i nevidomostí v základním vzdělávání a představuje využití kompenzačních technologií, například zvětšovacích programů, odečítačů obrazovky, hlasových a hmatových výstupů či aplikací pro rozpoznávání textu a objektů (např. Seeing AI, Envision nebo Microsoft Lens). Součástí článku jsou praktická doporučení pro pedagogy a asistenty pedagoga, jak podporovat přístupnost digitálního prostředí, rozvíjet samostatnou práci žáků s digitálními nástroji a využívat technologie jako prostředek k překonávání informačních bariér a posilování autonomie žáků se zrakovým postižením.
Obrázek článku
Zdroj: Dawood, S. (2019). Code Jumper gives children who are blind the tools to code [Fotografie]. CNET. https://www.cnet.com/pictures/code-jumper-gives-children-who-are-blind-the-tools-to-code/


Digitální kompetence žáků se zrakovým postižením představují významnou oblast podpory jejich vzdělávání, samostatnosti a plnohodnotného zapojení do života v současné digitální společnosti [1]. Osvojení digitálních dovednostíumožňuje těmto žákům efektivně využívat moderní technologie jako prostředek kompenzace zrakového handicapu, překonávání informačních bariér a získávání přístupu k informacím [2]. Vhodně zvolené digitální nástroje, například technologie se zvětšovacím softwarem, hlasovým nebo hmatovým výstupem, podporují individualizaci vzdělávání, usnadňují přístup ke vzdělávacím materiálům a přispívají k rozvoji nezávislosti žáků při studiu, pracovním uplatnění i volnočasových aktivitách [3]. Rozvoj digitálních kompetencí proto není u žáků se zrakovým postižením pouze součástí základního vzdělávání, ale také významným předpokladem jejich autonomie, sociální participace a kvality života.

Rozvoj digitálních kompetencí jako součást základního vzdělávání, význam podpory žáků se zrakovým postižením

Digitální kompetence je u žáků se zrakovým postižením nutné rozvíjet minimálně ve stejné míře jako u žáků intaktních. Osvojení digitálních kompetencí umožňuje mimo jiné efektivní využívání moderních technologií, které jsou pro jedince se zrakovým postižením významnou možností kompenzace zrakového handicapu a jedním z prostředků k dosažení samostatnosti. Samostatnosti při studiu, v zaměstnání i ve volném čase. V konečném důsledku je samostatnost a soběstačnost člověka jedním z faktorů, které pozitivně ovlivňují kvalitu jeho života [4].

1. Žáci se slabozrakostí mají sníženou schopnost vnímat a zpracovávat informace zrakovou cestou, zrak je pro ně však stále dominantním smyslem. Jedná se o jedince, kteří sice vidí špatně, ale jsou s vhodnými pomůckami (např. lupa, počítač se zvětšovacím softwarem apod.) a při dodržení vhodných postupů schopni využívat zrak při školní i další práci. Základní strategií při práci s těmito žáky je zvětšování, zvýrazňování a vhodné strukturování vizuálních materiálů.

2. Žáci s nevidomostí nemají schopnost vnímat a zpracovávat informace zrakovou cestou, nebo ji mají natolik omezenou, že je nefunkční vzhledem k nárokům při získávání informací během vzdělávání. Jedná se tedy o jedince, kteří nevidí nebo vidí tak špatně, že je pro ně zrak v běžném životě nepoužitelný. Základní strategií při práci s těmito žáky je využití kompenzačních smyslů, především hmatu a sluchu, a dalších kompenzačních činitelů, typicky poznávacích procesů. Tito žáci čtou Braillovo bodové písmo, píšou na Pichtově psacím stroji a používají počítač s hmatovým a hlasovým výstupem.

Pichtův psací stroj

Pichtův psací stroj je mechanická kompenzační pomůcka určená osobám s nevidomostí pro zápis textu v Braillově bodovém písmu. Na rozdíl od běžné klávesnice využívá šest základních kláves odpovídajících šesti bodům Braillovy buňky, přičemž jednotlivé znaky vznikají současným stiskem příslušných kombinací kláves. Ve školním prostředí umožňuje žákům s nevidomostí samostatně zapisovat poznámky, vypracovávat úkoly a rozvíjet dovednosti spojené s používáním Braillova písma. 

Přestože je v současnosti často doplňován nebo nahrazován digitálními technologiemi (např. počítačem s hlasovým výstupem nebo braillským řádkem), stále představuje významný prostředek pro osvojování základů čtení a psaní Braillova písma. Pomůcka podporuje rozvoj samostatnosti, jemné motoriky, hmatového vnímání a umožňuje aktivní zapojení žáka do vzdělávacího procesu bez nutnosti využití zrakové kontroly.

Obrázek č. 1. Pichtův psací stroj

Zdroj: Albrechtová, L. (2021, August 20). Braillovo bodové písmo. BLINDička aneb Život prakticky nevidomé ženy. https://www.blindicka.com/2021/08/braillovo-bodove-pismo.html

  • Delší časová náročnost při plnění úkolů a zvýšená unavitelnost – žáci se zrakovým postižením mohou potřebovat více času k dokončení jednotlivých aktivit, protože získávání informací probíhá odlišným způsobem než u intaktně vidících žáků. Slabozrací žáci často využívají zrakové vnímání pouze v omezeném rozsahu a při práci s vizuálními materiály musí jednotlivé části obrazu postupně vyhledávat a analyzovat, zatímco vidící člověk obvykle vnímá vizuální celek současně. U nevidomých žáků probíhá získávání informací především prostřednictvím hmatu a sluchu, což je časově náročnější. Zvýšené nároky na koncentraci mohou vést k rychlejšímu nástupu únavy a poklesu pozornosti, zejména při dlouhodobé práci s textem, obrazovým materiálem nebo při orientačně náročných činnostech.


  • Obtíže v oblasti neverbální komunikace a sociální interakce – významná část neverbální komunikace je běžně osvojována a interpretována prostřednictvím zraku. Žáci se zrakovým postižením proto mohou mít obtíže s rozpoznáváním mimiky, gest, postojů těla (posturika) nebo vzdálenosti mezi komunikujícími osobami (proxemika). To může ovlivňovat jejich schopnost správně interpretovat sociální situace, reagovat na komunikační signály okolí nebo spontánně navazovat sociální kontakty. Ve vzdělávání je proto vhodné doplňovat vizuální informace slovním popisem a podporovat rozvoj sociálních dovedností prostřednictvím cíleného nácviku.


  • Obtíže v oblasti sebeobsluhy a samostatnosti – zrakové postižení může komplikovat některé běžné každodenní činnosti, například orientaci v osobních věcech, přípravu pomůcek, manipulaci s předměty nebo bezpečné provádění praktických úkonů. Míra podpory závisí na závažnosti zrakového postižení, zkušenostech žáka a úrovni osvojených kompenzačních strategií. Důležitým cílem vzdělávání je proto postupné posilování samostatnosti a schopnosti využívat vhodné strategie řešení běžných situací.


  • Obtíže v prostorové orientaci a samostatném pohybu – omezení nebo absence zrakových informací může negativně ovlivňovat orientaci v neznámém prostředí, odhad vzdáleností, rozpoznávání překážek nebo bezpečný pohyb v prostoru. Žáci mohou potřebovat systematický nácvik orientace a mobility, využívání vhodných pomůcek a podporu při seznamování s novým prostředím. Ve škole je významné zajistit předvídatelné uspořádání prostoru, stabilní rozmístění vybavení a dostupnost orientačních bodů.


  • Náročnější volba dalšího vzdělávání a profesního uplatnění – zrakové postižení může ovlivňovat možnosti výběru vzdělávací a profesní dráhy, zejména s ohledem na požadavky jednotlivých oborů a dostupnost podpůrných opatření. Důležitou součástí podpory je proto poskytování realistických informací o možnostech dalšího studia, rozvoj samostatnosti, digitálních kompetencí a schopnosti využívat kompenzační strategie, které mohou rozšířit možnosti budoucího pracovního uplatnění.


  • Využívání kompenzačních pomůcek a asistivních technologií – pro mnoho žáků se zrakovým postižením představují kompenzační pomůcky nezbytný prostředek umožňující přístup ke vzdělávání a zvýšení míry samostatnosti. Jedná se například o optické pomůcky, elektronické lupy, odečítače obrazovky, hlasové výstupy, braillské řádky nebo specializované aplikace. Výběr vhodné technologie vždy vychází z individuálních potřeb žáka, jeho funkčního vidění, schopnosti pomůcku využívat a konkrétních vzdělávacích požadavků.


Zúžíme-li specifika žáků se zrakovým postižením na oblast vzdělávání, platí následující: pokud se nejedná o žáka s poruchou vývoje intelektu, neupravujeme obsah vzdělávání ve smyslu snižování výstupů nebo vynechávání některých témat či dovedností, například práce s mapou, rýsování nebo programování. Žák se zrakovým postižením, včetně nevidomosti, se učí vše ve stejném rozsahu jako jeho intaktní spolužáci.

Žáci se zrakovým postižením směřují při svém vzdělávání ke stejnému cíli jako žáci intaktní a osvojují si stejné obsahy. K tomuto cíli však postupují jinou cestou. Zásadní dovedností, kterou si takový žák musí co nejdříve spolehlivě osvojit, je psaní na klávesnici počítače deseti prsty.

Je žádoucí, aby se žáci se zrakovým postižením účastnili hodin informatiky společně se svou třídou. Musí mít minimálně takové znalosti a dovednosti v této oblasti jako spolužáci, ideálně by měli mít znalosti a dovednosti širší. Je zcela neefektivní, pokud jsou hodiny informatiky u takového žáka využívány pouze k individuálnímu tréninku psaní na klávesnici. Potřebuje se v této oblasti vzdělávat s ostatními a držet s nimi krok. Využití digitálních kompetencí má smysl i v ostatních předmětech, není strategické ani motivační, aby byly rozvíjeny a využívány pouze v informatice. Potřebujeme žákovi přirozeně ukázat, že osvojení digitálních kompetencí bude pro něj široce využitelné a bude mu usnadňovat život.

Přes vše výše uvedené je možné se žáky se zrakovým postižením ve škole efektivně pracovat a vést je k maximálnímu možnému rozvoji jejich potenciálu. Pro oblast digitálních kompetencí je možné nabídnout některá praxí ověřená doporučení a postupy. Klíčem k úspěchu totiž nebývá množství techniky, ale pochopení principů přístupnosti, individuálních potřeb a spolupráce mezi školou, rodinou a odborníky. Podporu v oblasti rozvoje digitálních technologií poskytuje školám zpravidla školské poradenské zařízení, v tomto případě nejčastěji Speciálněpedagogické centrum (SPC) pro žáky se zrakovým postižením. Výhodné je, pokud je součástí týmu zajišťujícího podporu žáka také lektor, který se zaměřuje na výuku práce s moderními informačními technologiemi. Tento lektor může být pracovníkem daného SPC nebo může být zaměstnán v jiné organizaci, která poskytuje služby uživatelům se zrakovým postižením. Typicky se jedná o TyfloCentrum.

TyfloCentrum

TyfloCentrum je organizace poskytující podporu osobám se zrakovým postižením s cílem umožnit jim vést v maximální možné míře samostatný a nezávislý život. V oblasti vzdělávání může představovat významného partnera školy při podpoře žáků se zrakovým postižením, zejména v rozvoji samostatnosti, orientace, komunikace a využívání kompenzačních pomůcek a digitálních technologií.

Organizace nabízí mimo jiné průvodcovské a předčitatelské služby pro osoby, jejichž schopnosti orientace nebo komunikace jsou sníženy v důsledku zrakového postižení. Pro školy může být přínosná také spolupráce s odborníky TyfloCentra při výběru vhodných kompenzačních pomůcek, nácviku jejich používání a podpoře žáků při zapojení do vzdělávacího procesu i běžného života [5].


Způsob podpory žáků se zrakovým postižením v oblasti rozvoje digitálních kompetencí

Na 1. stupni základní školy žák se zrakovým postižením zpravidla ještě nevlastní osobní počítač se speciálním softwarem. Vhodným řešením může být školní tablet nebo chytrý telefon bez SIM karty, vybavený výukovými aplikacemi. Žáci mohou využívat běžné aplikace s podporou asistivních technologií, například zvětšení, hlasového výstupu nebo diktování textu. Jednoduchý diktafon umožňuje záznam a zpětný poslech učiva. Právě v tomto období je vhodné začít s nácvikem psaní všemi deseti na klávesnici počítače. Ve vzdělávání žáků s nevidomostí hrají významnou roli reliéfní hmatové materiály, například obrázky, mapy nebo schémata.

Reliéfní hmatové materiály

Reliéfní hmatové materiály představují speciálně upravené učební pomůcky, které umožňují žákům se zrakovým postižením získávat informace prostřednictvím hmatu. Jedná se například o reliéfní obrázky, mapy, schémata, grafy, modely nebo prostorové znázornění objektů.

Využití ve vzdělávání

  • Usnadňují porozumění abstraktním pojmům a prostorovým vztahům.
  • Podporují rozvoj hmatového vnímání a prostorové představivosti.
  • Umožňují aktivní zapojení žáků s nevidomostí do výuky zeměpisu, přírodovědy, matematiky, geometrie i dalších předmětů.
  • Pomáhají převádět vizuální informace do hmatově přístupné podoby.


Při práci s reliéfními materiály je vhodné žákovi poskytnout dostatek času na hmatové prozkoumání pomůcky a doplnit hmatové informace přesným slovním popisem. Největší přínos mají tehdy, pokud jsou propojeny s konkrétní výukovou činností a individuálními potřebami žáka.

Obrázek č. 2. Reliéfní hmatové materiály

Zdroj: Ordonio, C. (2023, May 1). Lawmakers advance bill ensuring schools provide timely learning materials to blind students. Hawaii Public Radio. https://www.hawaiipublicradio.org/local-news/2023-05-01/lawmakers-pass-bill-ensuring-schools-provide-timely-learning-materials-to-blind-students

Na 2. stupni základní školy se situace často mění  tím, že žák již vlastní osobní počítač – buď s úpravami pro slabozraké, například zvětšením nebo vysokým kontrastem, nebo se speciálním odečítacím softwarem pro nevidomé uživatele, například JAWS či NVDA. V některých případech postačí využití integrovaných funkcí systému, jako je Lupa nebo Předčítání. Klíčovou dovedností je psaní na klávesnici, bez které nelze kompenzační pomůcku efektivně ovládat.

Školské poradenské zařízení, zpravidla SPC, ve spolupráci s rodiči pomáhá zajistit vhodné pomůcky a přístup k digitálním učebnicím či zvukovým knihám. Žák se učí předávat a přijímat soubory a učební materiály, nejčastěji prostřednictvím e-mailu nebo přenosu přes flashdisk. Tyto způsoby jsou v začátcích nejjednodušší a zároveň nejvhodnější pro samostatnou práci.

Rozvoj digitálních kompetencí probíhá zejména v práci s textem, zvukem a obrazem. Žáci píšou a upravují texty v editoru, používají e-mail, vyhledávají informace a čtou elektronické knihy. Pracují se zvukovými záznamy a využívají hlasové asistenty. Při práci s obrazem používají aplikace pro rozpoznávání textů a objektů, například Seeing AI, Envision nebo Microsoft Lens, výsledky ověřují hmatem a učí se kriticky posuzovat informace získané z nástrojů umělé inteligence.

Seeing AI

Seeing AI je mobilní aplikace vyvinutá společností Microsoft, která využívá technologie umělé inteligence k převodu vizuálních informací do zvukové podoby. Je určena především osobám se zrakovým postižením a prostřednictvím kamery mobilního zařízení umožňuje rozpoznávat a popisovat okolní svět. Aplikace podporuje například čtení krátkých i delších textů, rozpoznávání dokumentů, identifikaci objektů, popis osob, rozpoznávání barev nebo orientaci při práci s bankovkami.

Ve vzdělávání žáků se zrakovým postižením může Seeing AI sloužit jako jeden z podpůrných nástrojů pro zvýšení samostatnosti při práci s běžně dostupnými vzdělávacími materiály. Umožňuje zpřístupnit tištěné texty, obrázky nebo další vizuální informace, které by jinak byly pro žáka bez podpory obtížně dostupné.

S rozvojem umělé inteligence se nabídka obdobných aplikací a služeb rychle rozšiřuje. Vedle Seeing AI jsou dostupné například Be My AI, OOrion nebo Envision, přičemž některé z těchto nástrojů lze využívat bezplatně nebo v bezplatné verzi. Vývoj směřuje také k propojování funkcí rozpoznávání a popisu okolí s chytrými brýlemi a dalšími nositelnými zařízeními. Konkrétní nabídka aplikací, jejich funkce, dostupnost a podmínky používání se však průběžně mění.

Tyto aplikace nenahrazují specializované kompenzační technologie, například odečítače obrazovky nebo braillské řádky, ale mohou je vhodně doplňovat podle konkrétních potřeb žáka.

Příklad: Žák se zrakovým postižením využije aplikaci Seeing AI k přečtení tištěného pracovního listu. Pomocí kamery mobilního zařízení aplikace rozpozná text a následně jej převede do hlasové podoby. Žák tak získá samostatný přístup k zadání úkolu a může se aktivně zapojit do výuky bez nutnosti okamžité podpory další osoby.

Obrázek č. 3. Prostředí aplikace Seeing AI

Zdroj: Microsoft. (n.d.). Seeing AI [Aplikace]. Microsoft Garage. https://www.microsoft.com/en-us/garage/wall-of-fame/seeing-ai/


Envision AI

Envision AI je asistivní mobilní aplikace využívající technologii optického rozpoznávání znaků a umělou inteligenci k převodu vizuálních informací do zvukové podoby. Je určena zejména osobám se zrakovým postižením a umožňuje rozpoznávání a hlasový popis textů, dokumentů, objektů, barev, osob i okolního prostředí. Aplikace podporuje samostatnost uživatelů při získávání informací z běžně dostupných materiálů a usnadňuje orientaci v každodenních situacích.

Ve vzdělávání může být Envision AI využíván jako podpůrný nástroj pro žáky se zrakovým postižením při práci s tištěnými učebnicemi, pracovními listy nebo dalšími výukovými materiály. Umožňuje žákům samostatnější přístup k informacím a podporuje jejich aktivní zapojení do společné výuky se spolužáky.

Příklad: Žák se zrakovým postižením využije aplikaci Envision AI k naskenování textu v učebnici. Aplikace pomocí (OCR, Optical Character Recognition) převede tištěný text do digitální podoby a následně jej prostřednictvím hlasového výstupu přečte. Žák tak může pracovat se stejným vzdělávacím materiálem jako ostatní spolužáci a samostatně získávat potřebné informace.

Obrázek č. 4. Prostředí aplikace Envision

Zdroj: Envision Technologies B.V. (n.d.). Envision [Mobilní aplikace]. Google Play Store. https://play.google.com/store/apps/details?id=com.letsenvision.envisionai


Microsoft Lens a přechod na OneDrive

Aplikace Microsoft Lens byla v roce 2026 ukončena. Podpora a dostupnost v obchodech Google Play a Apple App Store skončily 9. února 2026, nové skeny bylo možné vytvářet do 9. března 2026. Jako náhradu pro skenování dokumentů doporučuje Microsoft mobilní aplikaci OneDrive, která obsahuje integrovanou funkci skenování. Pro skenování a rozpoznávání textu lze využít také nástroje operačního systému nebo aplikace třetích stran. Microsoft Lens je zároveň příkladem rychlého vývoje v této oblasti – aplikace vznikají a zanikají a jejich funkce jsou nahrazovány či začleňovány do jiných nástrojů.

OneDrive je cloudová služba společnosti Microsoft, jejíž mobilní aplikace umožňuje mimo jiné skenovat dokumenty, tabule, fotografie a další tištěné materiály. Naskenovaný materiál lze uložit přímo do OneDrivu ve formátu PDF a následně jej sdílet nebo dále zpracovávat. OneDrive zároveň podporuje optické rozpoznávání znaků (OCR), díky němuž lze v naskenovaných PDF vyhledávat, označovat a kopírovat rozpoznaný text. Jak pomocí optického rozpoznávání znaků číst soubory PDF ne OneDrive se můžete dočíst zde. 

Pro vzdělávání může být OneDrive praktický zejména ve školách, které již využívají Microsoft 365, protože skenování dokumentů je propojeno s prostředím, ve kterém mohou učitelé a žáci soubory dále ukládat, sdílet a společně zpracovávat. Digitální podoba tištěného materiálu může současně usnadnit jeho zpřístupnění žákům se zrakovým postižením nebo dalším žákům, kteří potřebují upravenou či alternativní formu studijního materiálu.

Příklad: Učitel pracovní list naskenuje v aplikaci OneDrive, uloží jej v digitální podobě a spustí rozpoznávání textu (OCR); žák se zrakovým postižením pak rozpoznaný text zpřístupní hlasovým výstupem, odečítačem obrazovky nebo zvětšením. U listů s doplňovačkami či grafickým uspořádáním je obvykle potřeba text ještě upravit do přístupnějšího formátu, aby s ním žák pracoval stejně samostatně jako ostatní.

Obrázek č. 5. Prostředí aplikace OneDrive pro skenování

Zdroj: Microsoft. (2026). Jak pomocí optického rozpoznávání znaků číst soubory PDF na OneDrivu. Microsoft Support. https://support.microsoft.com/cs-cz/onedrive/how-to-use-optical-character-recognition-to-read-pdfs-in-onedrive 

Přístupné programování

Možnosti programování pro žáky se zrakovým postižením jsou v praxi omezené a mnohé běžné aplikace nejsou pro nevidomé plně přístupné. Přesto existují nástroje, které mohou rozvoj informatického myšlení podporovat.

Postupně se rozvíjí schopnost organizovat digitální obsah, kombinovat více zařízení a spravovat vlastní materiály. Žáci mohou zkoušet jednoduché formy programování v prostředích Hedy, micro:bit nebo Python, přičemž důraz je na porozumění principům, nikoli na ovládnutí konkrétní aplikace. Mnohé platformy však nejsou pro nevidomé žáky plně přístupné, a proto se často využívají textové příkazy v jednoduchých editorech. Práce s webovým prohlížečem a školními informačními systémy patří mezi pokročilé dovednosti. Nejspolehlivější formou komunikace mezi učitelem a žákem zůstává e-mail.

Hedy

Hedy je bezplatný open-source online nástroj pro výuku textového programování, který postupně zavádí programovací koncepty a syntaxi. Začátečník tak může začít s jednoduchými příkazy a postupně přecházet ke složitějším strukturám. Hedy funguje přímo ve webovém prohlížeči a nevyžaduje instalaci.

Pro žáky se zrakovým postižením může být zajímavou alternativou ke grafickým blokovým prostředím. Práce s textovým kódem umožňuje rozvíjet algoritmické myšlení, práci s příkazy a proměnnými i porozumění vztahům mezi zadáním a výsledkem programu. Vhodnost pro konkrétního žáka je však třeba ověřit s ohledem na přístupnost webového prostředí a používaný odečítač obrazovky.

Příklad: Žák vytvoří jednoduchý program, který vypíše pozdrav, položí uživateli otázku nebo provede základní matematický výpočet. Postupně se seznamuje s dalšími programovacími koncepty.

Obrázek č. 6. Prostředí Hedy

Zdroj: Hedy. (n.d.). Print command. Hedy. https://hedy.org/hedy#print_command


Micro:bit

Micro:bit představuje malý programovatelný počítač určený především pro výuku informatiky, algoritmizace a základů programování. Prostředí Microsoft MakeCode umožňuje tvorbu programů pomocí blokového programování i prostřednictvím textového jazyka JavaScript nebo Python. Pro žáky se zrakovým postižením může být přínosná zejména možnost práce s textovým programováním, ovládání pomocí klávesnice a využití funkcí přístupnosti, například vysokého kontrastu.

Ve vzdělávání micro:bit umožňuje propojit programování s reálným světem prostřednictvím senzorů, tlačítek, LED displeje nebo zvukových výstupů. Praktické úkoly podporují rozvoj logického myšlení, řešení problémů a porozumění principům digitálních technologií.

Příklad: Žák naprogramuje micro:bit tak, aby po stisknutí tlačítka zobrazil symbol na LED displeji nebo vytvořil zvukový signál. Aktivita umožňuje propojit abstraktní principy programování s konkrétním výsledkem, který žák může okamžitě vnímat.

Obrázek č. 7. Prostředí micro:bit

Zdroj: JeduEdu.cz. (n.d.). Programování micro:bit. https://www.jeduedu.cz/courses/programovani-microbit/


Python

Python je textový programovací jazyk vhodný pro výuku programování žáků, kteří již zvládají základní práci s počítačem. Díky jednoduché a přehledné syntaxi umožňuje postupné osvojování programátorských principů, například práce s proměnnými, podmínkami, cykly nebo funkcemi.

Ve vzdělávání pro žáky se zrakovým postižením může být Python vhodnější než některá grafická programovací prostředí, protože umožňuje práci prostřednictvím klávesnice a odečítače obrazovky. Míra přístupnosti přitom závisí také na zvoleném editoru nebo vývojovém prostředí. Textový charakter programování podporuje rozvoj digitálních kompetencí a umožňuje žákům vytvářet vlastní programy bez nutnosti vizuální orientace v grafických prvcích.

Příklad: Žák vytvoří jednoduchý program v Pythonu, který načte dvě hodnoty, vypočítá jejich součet a zobrazí výsledek. Aktivita rozvíjí logické uvažování, přesnost zadávání příkazů a schopnost systematicky řešit problém.

Obrázek č. 8. Prostředí Python

Zdroj: Logické myšlení. (2021, October 8). Návod na Python – podprogramy, funkce [Obrázek]. https://logickemysleni.cz/navod-na-python-podprogramy-funkce/

Zahraniční inspiraci nabízejí projekty Code Jumper, Scratch Tactile a CodeSnaps, které propojují kódování s fyzickou manipulací a rozvíjejí prostorové i logické myšlení. Populární Scratch je přístupný pro slabozraké žáky, pro žáky nevidomé však není plně přístupný.

Code Jumper

Code Jumper je speciální programovací pomůcka určená především pro žáky se zrakovým postižením, která umožňuje seznamovat se se základy programování prostřednictvím hmatových a zvukových podnětů. Systém využívá fyzické komponenty, které žáci propojují do sekvencí a pomocí nich vytvářejí jednoduché programy. Výhodou je, že práce nevyžaduje vizuální vnímání obrazovky ani klasické grafické programovací prostředí, a je proto vhodná i pro žáky s nevidomostí.

Ve vzdělávání pomůcka podporuje rozvoj algoritmického myšlení, plánování kroků, porozumění příčinám a následkům a schopnost pracovat s chybou. Díky týmovému charakteru aktivit lze Code Jumper využít také k rozvoji komunikace a spolupráce mezi žáky.

Příklad: Žák sestaví jednoduchý program pomocí jednotlivých programovacích bloků, například vytvoří zvukovou sekvenci představující krátký příběh nebo melodii. Při přehrání programu sleduje výsledek pomocí sluchové zpětné vazby a podle potřeby upravuje pořadí jednotlivých částí. Aktivita podporuje pochopení základních principů programování bez nutnosti využití zraku.

Obrázek č. 9. Code jumper

Zdroj: Peters, A. (2019, January 22). These tactile blocks teach blind kids to code. Fast Company. https://www.fastcompany.com/90294418/these-tactile-blocks-teach-blind-kids-to-code


Scratch Tactile

Scratch Tactile je hmatová verze známého programovacího prostředí Scratch, která umožňuje žákům se zrakovým postižením seznamovat se základy programování prostřednictvím fyzických programovacích bloků. Jednotlivé dílky představují příkazy, události a další programovací prvky, které žáci skládají do sekvencí a vytvářejí tak jednoduché algoritmy.

Ve vzdělávání pomůcka umožňuje zapojení žáků se zrakovým postižením do společné výuky programování se spolužáky, protože vychází z principů běžně využívaného prostředí Scratch. Podporuje rozvoj informatického myšlení, logického uvažování, plánování a řešení problémů. Díky hmatovému provedení mohou žáci pracovat samostatně i ve spolupráci s vidícími spolužáky.

Příklad: Žák sestaví pomocí hmatových bloků jednoduchý program, například vytvoří posloupnost příkazů, která určuje pohyb postavy nebo reakci na určitou událost. Po sestavení programu společně s učitelem ověří správnost řešení a případně upraví jednotlivé kroky.

Obrázek č. 10. Scratch Jr Tactile

Zdroj: Sistema THEAD. (2023, January 9). Scratch Jr Tactile is now a reality. Sistema THEAD. https://www.sistemathead.org/post/scratch-jr-tactile-is-now-a-reality?lang=e

Video č. 1. ScratchJr Tactile, celosvětová iniciativa pro rovné příležitosti ve vzdělávání

Zdroj: Sistema THEAD. (2023, November 16). SCRATCH JR TACTILE: A global movement for equity [Video]. YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=lr6JIMuRSKE


Pořízení kompenzačních pomůcek  role žáka, rodiny a školy

Žákům se zrakovým postižením, kteří potřebují podporu při vzdělávání nebo v běžném životě, mohou být poskytovány speciální učební pomůcky, kompenzační pomůcky a asistivní technologie. Volba vhodné pomůcky vždy vychází z individuálních potřeb žáka, jeho funkčního využití zraku, schopnosti samostatné práce, vzdělávacích požadavků a doporučení odborných pracovníků. Klíčovou roli v tomto procesu sehrává zejména školské poradenské zařízení, nejčastěji speciálněpedagogické centrum (SPC) pro žáky se zrakovým postižením, které poskytuje metodickou podporu žákovi, rodině i škole.

Při rozhodování o způsobu pořízení pomůcky je nutné zohlednit nejen její pořizovací cenu, ale také dlouhodobou udržitelnost, možnosti aktualizace softwaru, technickou podporu, kompatibilitu s používanými technologiemi a schopnost žáka pomůcku efektivně využívat v různých prostředích.


1. Pořízení pomůcky prostřednictvím příspěvku na zvláštní pomůcku

Jednou z možností získání nákladnějších kompenzačních pomůcek je příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný Úřadem práce ČR podle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Tento příspěvek je určen zejména na pomůcky, jejichž cena výrazně přesahuje běžné finanční možnosti rodiny a které podporují samostatnost osoby se zdravotním postižením.

U některých pomůcek stanovených právními předpisy může být vyžadována spoluúčast žadatele. Výše spoluúčasti se odvíjí od konkrétní pomůcky a aktuálních podmínek poskytování příspěvku. Nelze tedy obecně uvést jednotné procento pro všechny typy zařízení. Příspěvek může být využit například na vybrané digitální kompenzační technologie, jako jsou braillské řádky, speciální čtecí zařízení, elektronické lupy nebo vybrané softwarové vybavení.

Výhodou pomůcky pořízené touto cestou je skutečnost, že se stává majetkem uživatele a žák ji může využívat nejen ve škole, ale také v domácím prostředí. To podporuje kontinuitu vzdělávání, vytváření pracovních návyků a postupný rozvoj samostatnosti. Součástí podpory může být také nácvik práce s pomůckou, který zajišťují odborní pracovníci SPC nebo specializované organizace poskytující služby osobám se zrakovým postižením.


2. Pořízení pomůcek školou v rámci podpůrných opatření

Škola může některé speciální učební pomůcky a technologie pořizovat v rámci podpůrných opatření doporučených školským poradenským zařízením. Podpůrná opatření jsou upravena školským zákonem č. 561/2004 Sb. a vyhláškou č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Při nákupu pomůcek školou je však nutné zvažovat jejich dlouhodobou využitelnost. Některé technologie jsou vysoce individualizované a jejich využití pro další žáky může být omezené, například z důvodu specifického nastavení, individuálního softwarového vybavení nebo potřeb konkrétního uživatele. Škola současně odpovídá za technický stavzařízení, aktualizace softwaru a jeho bezpečné využívání.

Z tohoto důvodu je vhodné před pořízením nákladnější technologie vždy konzultovat její vhodnost se SPC, případně s odborníkem na asistivní technologie. Cílem není pouze získat moderní zařízení, ale zajistit, aby pomůcka skutečně podporovala vzdělávací potřeby konkrétního žáka.


3. Zakoupení pomůcky rodinou

Další možností je samostatné pořízení pomůcky rodinou. Tato varianta umožňuje žákovi využívat zařízení dlouhodobě v domácím i školním prostředí a postupně si vytvářet stabilní pracovní strategie. Vhodné je však nákup konzultovat s odborníky, protože ne každá dostupná technologie odpovídá specifickým potřebám žáka se zrakovým postižením.

Při výběru zařízení je třeba zohlednit například typ a stupeň zrakového postižení, schopnost práce s klávesnicí, zkušenosti žáka s digitálními technologiemi, kompatibilitu s odečítači obrazovky nebo možnost využití zvětšovacích funkcí.


Orientační ceny kompenzačních technologií a možnosti jejich získání

Pro pedagogy, asistenty pedagoga i rodiče je důležité mít přehled nejen o možnostech využití digitálních technologií, ale také o jejich orientačních cenách a způsobech pořízení. Pořizovací náklady kompenzačních technologií pro osoby se zrakovým postižením se výrazně liší podle typu pomůcky, technických parametrů, rozsahu funkcí, licenčních podmínek a způsobu využití.

Některé základní digitální nástroje, například NVDA, Seeing AI a podobné aplikace, jsou dostupné zdarma nebo nabízejí bezplatnou základní verzi.

  • Specializované softwarové nástroje však mohou představovat významnou finanční investici. Profesionální odečítače obrazovky, například JAWS, se pohybují přibližně v rozmezí 60 000–75 000 Kč podle typu licence a způsobu využití.
  • Programy pro zvětšování obrazu a podporu slabozrakých uživatelů, například ZoomText, představují investici přibližně 30 000–40 000 Kč.
  • Hlasové syntézy pro český jazyk, například Hlasový výstup HLAS nebo KobaSpeech, jsou finančně dostupnější a jejich cena se obvykle pohybuje v řádu jednotek tisíc korun.
  • Vyšší celkové náklady mohou představovat kompletní kompenzační pomůcky, jejichž součástí je potřebný hardware i specializovaný software.
  • Braillské řádky se podle počtu znaků a technického provedení pohybují přibližně od 60 000 do 100 000 Kč.
  • Přenosné elektronické kamerové lupy, například ZooMax Luna, lze pořídit přibližně v rozmezí 15 000–25 000 Kč, zatímco specializovaná čtecí zařízení, například EasyReader, mohou dosahovat ceny kolem 70 000 Kč.


Uvedené ceny je nutné chápat jako orientační hodnoty odpovídající dostupnosti produktů a cenové nabídce dodavatelů v letech 2025 a 2026. Konkrétní cena se může lišit podle distributora, licenční politiky výrobce, technické podpory, dostupnosti lokalizace a možností financování prostřednictvím příspěvků na kompenzační pomůcky, dotačních programů nebo podpůrných opatření.

Při výběru vhodné technologie by proto neměla být rozhodujícím kritériem pouze pořizovací cena, ale především funkční přínos pomůcky, návaznost na individuální potřeby uživatele a její schopnost podporovat samostatnost, komunikaci a aktivní zapojení do vzdělávání i běžného života.

Bezplatné a nízkonákladové možnosti podpory

Vedle specializovaných kompenzačních technologií existuje řada bezplatných nebo finančně dostupných nástrojů, které mohou významně podpořit rozvoj digitálních kompetencí žáků se zrakovým postižením. Patří mezi ně například odečítač obrazovky NVDA, aplikace Seeing AI a podobné aplikace, případně vestavěné funkce operačních systémů, jako je zvětšení obrazu, vysoký kontrast, hlasový výstup, diktování textu nebo hlasové ovládání.

Tyto nástroje mohou být vhodným prvním krokem při seznamování žáků s možnostmi asistivních technologií a umožňují využívat běžná digitální zařízení bez nutnosti okamžité investice do specializovaného vybavení.

Tipy a doporučení pro rozvoj digitálních kompetencí žáků s konkrétním znevýhodněním

Rozvíjet digitální kompetence u žáků se zrakovým postižením je nesmírně důležité s ohledem na jejich přístup k informacím, kontakt s vrstevníky, samostatnost a kvalitu života. Rozvíjet digitální kompetence je vhodné od nástupu do školy, přičemž je třeba počítat s tím, že cesta nebývá jednoduchá. Dítě často nevlastní osobní počítač, nemá zautomatizovanou cestu k samostatnému získávání informací, nemá vytvořené pracovní strategie a návyky a může mít obavu z používání náročných technologií.

Na prvním stupni základní školy je důležité zaměřit se především na vytvoření základních pracovních návyků, rozvoj samostatnosti a postupné seznamování s technologiemi odpovídajícími možnostem konkrétního žáka. Významnou roli zde hraje nácvik psaní na klávesnici, práce s jednoduchými aplikacemi a využívání digitálních technologií jako nástroje podpory učení.

Na druhém stupni základní školy lze postupně rozšiřovat využívání počítače a specializovaných technologií napříč vzdělávacími oblastmi. Žák by měl získávat zkušenosti s vyhledáváním informací, tvorbou digitálního obsahu, elektronickou komunikací a bezpečným používáním digitálního prostředí.

Učitel by měl:

  • uvědomit si, zda pracuje se žákem se slabozrakostí nebo nevidomostí,
  • respektovat osobnost žáka, jeho možnosti, dovednosti, zkušenosti s technickými pomůckami i rodinné prostředí,
  • komunikovat v rámci týmové spolupráce mezi školou, rodinou, školským poradenským zařízením a neziskovou organizací,
  • přijmout rizika, která se při rozvíjení digitálních kompetencí mohou objevit, například neochotu ke spolupráci, náročnost časového plánování nebo sladění činnosti učitele a žáka s náročnou pomůckou během výuky,
  • hledat příležitosti k zapojování žáka se zrakovým postižením do společných aktivit v rámci třídy, školy a zájmových kroužků,
  • podporovat učení se respektu, toleranci a přijetí odlišnosti mezi všemi žáky.


Digitální technologie představují pro žáky se zrakovým postižením významný prostředek podpory samostatnosti, přístupu k informacím a aktivního zapojení do vzdělávání i běžného života. Největší přínos mají tehdy, pokud jsou využívány cíleně, s ohledem na individuální potřeby žáka a v úzké spolupráci školy, rodiny a odborníků. Rozvoj digitálních kompetencí tak přispívá nejen k úspěšnému vzdělávání žáků se zrakovým postižením, ale také k jejich větší autonomii, sociální participaci a kvalitě života.

Zdroje:

[1] Shokhedim, S. S. A., Khlaif, Z. N., Hattab, M. K., & Itmazi, J. (2025). Digital empowerment of undergraduate students with vision disability. British Journal of Visual Impairment. https://doi.org/10.1177/02646196251330161

[2] Takshara, S. K., & Bhuvaneswari, G. (2025). Empowering visually impaired individuals: The transformative roles of education, technology, and social connections in fostering resilience and well-being. British Journal of Visual Impairment. https://doi.org/10.1177/02646196241310995

[3] Akbar, A., Jabbar, A., Saleem, Q.-U.-A., & Ashiq, M. (2024). Access and Use of Digital Information Resources by Students with Vision Impairment: Challenges, Prospects and Expected Role of Libraries. International Journal of Disability, Development and Education, 71, 189 - 207. https://doi.org/10.1080/1034912x.2022.2095356

[4] Hakobyan, L., Lumsden, J., O’Sullivan, D., & Bartlett, H. (2013). Mobile assistive technologies for the visually impaired.. Survey of ophthalmology, 58 6, 513-28. https://doi.org/10.1016/j.survophthal.2012.10.004

[5] TyfloCentrum.cz. (n.d.). TyfloCentrum.cz – rozcestník krajských TyfloCenter. https://tyflocentrum.cz/

Mohlo by Vás zajímat

Rozvoj digitálních kompetencí u žáků s poruchou autistického spektra, díl II.

Digitální technologie mohou u žáků s poruchou autistického spektra (PAS) významně podporovat rozvoj komunikace, sociálních dovedností, samostatnosti i učení. Příspěvek představuje možnosti využití digitálních nástrojů a robotických pomůcek (např. Bee-Bot, VEX 123, VEX  GO či Ozobot) v základním vzdělávání a ukazuje jejich přínos při rozvoji digitálních kompetencí prostřednictvím strukturovaného, názorného a individualizovaného učení. Součástí jsou praktické příklady aktivit a doporučení pro pedagogy a asistenty pedagoga, jak technologie smysluplně využívat jako prostředek podpory vzdělávání a zapojení žáků s PAS.

Minimální doporučená úroveň v revidovaném RVP ZV: metodická podpora, ilustrace a jejich praktické využití ve vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením

Revidovaný RVP ZV přináší metodickou podporu pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením prostřednictvím minimální doporučené úrovně, která upravuje očekávané výsledky učení na základě doporučení školského poradenského zařízení. Součástí této podpory je také 25 ilustrací do výuky pro 1. i 2. stupeň ZŠ, které propojují MDÚ s konkrétními pedagogickými situacemi, aktivitami a způsoby hodnocení.

Vhodně nastavená podpora žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se promítá i do celkové kultury školy

„Efektivní podpora žáků a žákyň se speciálními vzdělávacími potřebami nemůže stát na jednotlivci, ale vyžaduje koordinovaný přístup,“ říká Monika Kadrnožková z Národního pedagogického institutu.

Zobrazit další články