Obecný popis intervence
Práce školního speciálního pedagoga / školní speciální pedagožky je primárně zaměřena na přímou podporu žáků a žákyň se speciálními vzdělávacími potřebami (včetně žáků a žákyň se sociálním znevýhodněním), a to formou individuálních nebo skupinových intervencí. Součástí jejich role je také poradenství pro ostatní pedagogické pracovníky a pracovnice školy.
V praxi se školní speciální pedagogové/pedagožky věnují také preventivní podpoře žáků a žákyň, u nichž se projevují vzdělávací či adaptační bariéry, přestože dosud nebyli diagnostikováni ve školském poradenském zařízení. Tím pomáhají předcházet nadměrnému nebo zbytečnému diagnostikování a zároveň podporují vzdělávací úspěch žáků a žákyň. To je obzvlášť důležité tam, kde obtíže mohou souviset s rozdílnými zkušenostmi dítěte, jazykovou výbavou, dlouhodobým stresem, nejistotou nebo dalšími nepříznivými zážitky, které mají vliv na wellbeing, duševní zdraví, chování nebo učení dítěte.
Kromě konzultací pro vyučující a asistenty či asistentkami pedagoga mohou školní speciální pedagogové a pedagožky poskytovat také poradenství rodičům, například v oblasti jazykového rozvoje dítěte, schopností učení nebo podpory pozitivního chování.
Jak může nástroj pomoci při kompenzaci projevů sociálního znevýhodnění ve vzdělávání?
U dětí a žáků či žákyň se sociálním znevýhodněním se mohou objevovat obtíže, které souvisejí s dlouhodobým stresem, nestabilitou nebo nenaplněním některých základních potřeb. Tyto faktory mohou ovlivňovat soustředění, motivaci, způsob reagování na zátěž i celkový komfort dítěte ve škole.
Školní speciální pedagog či pedagožka mohou v této oblasti zajistit podporu zejména prostřednictvím:
- rozvoje jazykových kompetencí, včetně řešení důsledků logopedických vad,
- posilování kognitivních dovedností a schopnosti učení,
- podpory pozitivního chování na základě srozumitelných, jednotných a předvídatelných pravidel a citlivého řešení náročných situací,
- podpory motivace k učení,
- posilování pocitu bezpečí.
Kromě přímé práce s žáky a žákyněmi se sociálním znevýhodněním zajišťují školní speciální pedagogové a pedagožky také poradenství pro ostatní pedagogické pracovníky a pracovnice školy, poradenství pro rodiče a spolupráci s dalšími relevantními mimoškolními institucemi (PPP, SPC, SVP, kliničtí logopedi a logopedky a dalšími).
Součástí práce speciálního pedagoga / speciální pedagožky je také zcitlivování učitelů a učitelek, aby lépe porozuměli tomu, jak životní podmínky a stres mohou ovlivňovat projevy chování dítěte.
Jak může nástroj pomoci při podpoře vzdělávání romských dětí (v rámci etnicky citlivého přístupu)?
V případě romských žáků a žákyň může být intervence školního speciálního pedagoga / školní speciální pedagožky zaměřena na oblasti, které jsou důležité pro jejich vzdělávací úspěch a které mohou být ovlivněny jazykovým, sociálním nebo kulturním kontextem dítěte.
Patří mezi ně zejména:
- rozvoj porozumění vyučovacímu jazyku, zejména u dětí používajících romštinu nebo romštinou ovlivněné variety češtiny;
- podpora orientace ve školních očekáváních a pravidlech, která mohou být nejasná nebo odlišná od těch, s nimiž se dítě setkává doma nebo ve svém bezprostředním okolí,
- posilování dovedností reagovat na náročné situace (například tam, kde dítě zažívá nepřijetí, předsudky nebo vyčleňování z kolektivu),
- podpora rozvoje pozitivního sebevnímání a práce se situacemi, které mohou souviset s marginalizací nebo negativními zkušenostmi ve škole i mimo ni,
- spolupráce s učiteli a učitelkami na hledání způsobů, jak citlivě překlenout komunikační nebo kulturně podmíněná nedorozumění.
Důležitým prvkem je také práce na tom, aby různé projevy chování nebyly automaticky vnímány jako problém nebo deficit na straně dítěte, ale jako signál k porozumění a přizpůsobení podpory.
Jak může nástroj pomoci při podpoře vzdělávání dětí s různorodým etnickým a jazykovým zázemím a/nebo zkušeností s migrací?
V případě romských žáků a žákyň může být intervence školního speciálního pedagoga / školní speciální pedagožky zaměřena na oblasti, které jsou důležité pro jejich vzdělávací úspěch a které mohou být ovlivněny jazykovým, sociálním nebo kulturním kontextem dítěte.
Patří mezi ně zejména:
- rozvoj porozumění vyučovacímu jazyku, zejména u dětí používajících romštinu nebo romštinou ovlivněné variety češtiny;
- podpora orientace ve školních očekáváních a pravidlech, která mohou být nejasná nebo odlišná od těch, s nimiž se dítě setkává doma nebo ve svém bezprostředním okolí,
- posilování dovedností reagovat na náročné situace (například tam, kde dítě zažívá nepřijetí, předsudky nebo vyčleňování z kolektivu),
- podpora rozvoje pozitivního sebevnímání a práce se situacemi, které mohou souviset s marginalizací nebo negativními zkušenostmi ve škole i mimo ni,
- spolupráce s učiteli a učitelkami na hledání způsobů, jak citlivě překlenout komunikační nebo kulturně podmíněná nedorozumění.
Důležitým prvkem je také práce na tom, aby různé projevy chování nebyly automaticky vnímány jako problém nebo deficit na straně dítěte, ale jako signál k porozumění a přizpůsobení podpory.
Na co si dát pozor při implementaci?
Rizikem v práci školního speciálního pedagoga / školní speciální pedagožky může být podcenění jejich role v oblasti prevence – v některých případech školy tíhnou k zaměření činnosti školního speciálního pedagoga / školní speciální pedagožky pouze na žáky a žákyně, kteří již mají diagnostikované speciální vzdělávací potřeby, takový přístup je ale chybný. Práce školního speciálního pedagoga / školní speciální pedagožky má být zaměřena i na žáky a žákyně, u kterých se začínají projevovat obtíže, ale speciální vzdělávací potřeby u nich dosud nebyly zjištěny. Rizikem může být i nedostatečné propojení práce školního speciálního pedagoga / školní speciální pedagožky s ostatními pracovníky a pracovnicemi školního poradenského pracoviště.
Kde hledat inspiraci?
Činnosti školního speciálního pedagoga / školní speciální pedagožky popisují například materiály NPI ČR. Inspiraci k práci školního speciálního pedagoga / školní speciální pedagožky obsahuje publikace autorského kolektivu z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy (str. 173–184) či materiály organizace Člověk v tísni. Specifická doporučení k identifikaci SVP u vícejazyčných žáků a žákyň lze najít v článku organizace META.
Výzkumná verifikace
Význam a činnosti speciálních pedagogů či pedagožek popisuje například studie z Finska z roku 2009. Podle studie výuka vedená speciálními pedagogy nebo pedagožkami efektivně probíhala v malých skupinách, často formou individuální či kooperativní práce zaměřené na podporu žáků a žákyň s potížemi v hlavních předmětech. Konzultace s vyučujícími se týkaly hlavně spolupráce a společného řešení problémů. U chování byl nutný cílený přístup. Učitelé a učitelky nejčastěji naráželi na nedostatek času na konzultace, nejasný pracovní profil a celkově příliš velkou zátěž. Práce speciálních pedagogů a pedagožek tak byla částečně inkluzivní, ale obsahovala i prvky segregace.