7. Lidské tělo a oblečení – Liščí pěšinou za češtinou

Cíl

Osvojení dané slovní zásoby v akuzativu (případně i genitivu) pro její následnou aplikaci v běžných komunikačních situacích ve třídě i mimo ni.

V případě sloves je cílem osvojení přítomného času v 1. a 2. osobě jednotného čísla pro uplatnění v každodenní komunikaci.

Kdy hru využít

Hru kvarteto doporučujeme využít v situaci, kdy je akuzativ probraný a lze jej tímto způsobem trénovat na konkrétním lexiku. Je samozřejmě možné, zejména s menšími dětmi, touto hrou akuzativ začít představovat.

Časová dotace

10–30 min.

Pomůcky

Vytištěné a rozstříhané kartičky. Tiskněte je oboustranně, abyste měli na druhé straně logo a karty nebyly průhledné.

Postup

Kvarteto je známá hra, ale pro jistotu stručně zopakujeme pravidla. Cílem hry je mít 4 karty zobrazující jednu věc (například 4krát tričko). Minimální počet hráčů jsou 3. Karty zamícháme, rozdáme rovnoměrně mezi hráče. Ten, který začíná, se ptá jakéhokoliv jiného hráče na kartu, která mu chybí. Pokud vyzvaný hráč danou kartu vlastní, musí ji předat tazateli. Tazatel pokračuje v otázkách určených komukoliv, dokud úspěšně získává karty. Když vyzvaný hráč oznámí, že danou kartu nevlastní, přichází na řadu další hráč po levici a začíná se ptát na karty ostatních. Pokud hráč shromáždí čtyři karty, pokládá kvarteto na stůl. Může říct „Mám kvarteto.“ nebo „Mám 4.“ či „Mám čtyřikrát čepice.“ apod. Hra končí v momentě, kdy jsou pohromadě všechna kvarteta. Kvarteto nemusíte hrát v celé komplexnosti, jak jsme ho připravili. Můžete si vybrat jen ty obrázky, které se vám budou hodit.

Cílem hry je procvičovat slovní zásobu v akuzativu či fráze v přítomném čase, proto doporučujeme jazykový projev dětí hlídat. Opravu a práci s chybou řiďte tím, co je vašim cílem, případně tím, co dítě potřebuje zlepšit. Opravy by neměly zásadním způsobem narušovat dynamiku hry. Hra se podílí na vytváření bezpečného prostředí a na budování vztahu mezi učitelem a žákem. Proto je vhodné hledat způsoby, jak žákům dávat zpětnou vazbu s respektem. Například žák říká: „Máš šála?“ Jako učitel chybu vnímám, ale čekám na dokončení repliky. Druhý žák odpoví: „Ano, tady.“ V tuto chvíli mohu hru zastavit a říct: „Moment, šála? Máš šál...?“ a čekat, jestli se žák opraví. Pokud ano, hra dál pokračuje. Pokud ne, zkouším, zda ví někdo další, případně žáky navedu (například našpulím rty do u nebo ukážu tabulku, kterou jsme probírali, záleží na věku i situaci). Trvám na tom, aby správnou variantu na závěr řekl student, který repliku začínal.

Příklad vedení dialogu:

A: Máš šálu?

B: Ne. (Ne, nemám šálu). / Ano. (Ano, mám šálu.)

Pro variantu se slovesem:

A: Filipe, bolí tě hlava?

B: Ano, bolí. / Ne, nebolí.

Tip 1: Hru lze hrát v klasické soutěžní variantě, tedy za každé kvarteto je možné získat bod. Hru je ale také možné hrát v kooperativní variantě. Například tak, že budeme získaná kvarteta řadit podle abecedy. Zde samozřejmě záleží na věku dětí, abeceda ve formě větších karet s písmeny může být připravena vedle na zemi a ke každému písmenku pak ten hráč, který kvarteto získá, položí zobrazenou věc podle počátečního písmene. Tedy kartáček položí k písmenu „K“. Starší děti řadí kvarteta podle abecedy bez opory. Musí tedy trochu déle hledat, kam karty zařadit. Rozhodovat o tom, kde bude kvarteto umístěno, může kolektivně více dětí. Takto seřazené karty mohou na konci hry sloužit k další aktivitě. Po skončení hry se učitel například ptá: „Co všechno začíná na P/C/R…?“

Další řazení kvarteta je možné například podle rodu nebo slovních druhů. Na zemi mohou být připraveny karty s nápisem a k nim děti řadí jednotlivá kvarteta.

Různá témata nabízí různé kategorie: u tématu Tělo a oblečení například letní oblečení / zimní oblečení / nemoci / zranění hygienické pomůcky apod. Zařazení do kategorií může být věcí diskuse, nemusíme mít předem vyjasněné správné řešení, jde o komunikaci.

Záleží, které karty vyberete, co chcete procvičovat a jaké kategorie vymyslíte. Nenechte se svazovat těmito příklady, užijte si možnost být kreativní. Berte ohled jen komunikační potřeby žáků.

Ať už hrajete soutěžní či nesoutěžní variantu, je nutné klást na závěr důraz na opakování slovní zásoby a shrnutí, nikoliv na to, kdo zvítězil. Vítězství není cílem hry. Cílem hry je budování vztahů a cílem jazykové hry je jazykový rozvoj.

Ani soutěžní varianta nemusí končit otázkou: „Kolik máš bodů?“, ale například: „Jaké věci máš na obrázku?“ U nesoutěžní varianty se nám osvědčily právě navazující aktivity popsané výše. Vždy jsme se snažili vést nehodnotící diskusi, nevnucovat dětem nic, jen komunikovat, vést, argumentovat.

Tip 2: Kvarteto, kde je i název zobrazené věci, je možné hrát stejně. Nápis slouží jako opora v případě, kdy si nejsou si žáci ještě jistí.

Cíl

Osvojení slovní zásoby pro použití v běžných komunikačních situacích.

Osvojení slovní zásoby v užitečných frázích a větách pro každodenní komunikační situace.

Kdy hru využít

Hru můžeme hrát bez znalosti jakékoliv gramatiky, kdy bude sloužit jen k pojmenovávání.

Hru však můžete hrát i v jakékoliv pokročilosti a průchod různě komplikovat například tím, že budete požadovat, aby zobrazenou slovní zásobu děti používaly ve větách.

Časová dotace

20–30 min.

Pomůcky

Vytištěná hra (k dispozici je několik variant), kostka, figurky (lze vyrobit nebo pořídit samostatně v papírnictví); při on-line variantě projektor (využíváme on-line kostku a políčka zaškrtáváme).

Postup

Jedná se o deskovou hru, která vychází ze známé rodinné hry. V našem pojetí nabízíme tyto možnosti využití (můžete využít i pravidla vlastní):

Hru hraje celá skupina proti hře. Vytištěna je ideálně na A3. Potřeba jsou jedna figurka a dvě kostky. Vyučující určí, co se bude procvičovat, co se bude sledovat, co bude chyba a co se pro potřeby hry za chybu nepočítá; tedy co je cílem procvičit. Například: nyní tvoříme věty a správně musí být sloveso v přítomném čase, jeho správné utvoření bude rozhodující, zda budete moci na políčku zůstat. Dále dětem vysvětlí, že platí pravidlo omezení průchodu hracím polem: pokud máme dvě kostky, máme jen osm pokusů na to dojít do cíle (viz dále).

Krok 1: Hází první hráč (počítáno jako první hod – odebírá se jeden pokus, viz dále). Hází dvěma kostkami. Posune se na políčko. Nyní má celý tým prostor na to, aby se poradil, co řekne. Jakmile se tým dohodne, řekne hráč, který házel, co je na obrázku, případně utvoří větu apod. Pokud je chyba v tom, na co hra cílí, jde tým zpět na výchozí pole, odkud vyšel. Učitel řekne správnou variantu. V případě nesprávné odpovědi pokračujeme následovně: hraje další hráč (počítá se jako další hod – odebírá se další pokus, viz dále) Postup se opakuje. Pokud je slovíčko vysloveno správně nebo věta utvořena dobře (rozhoduje učitel), zůstává celý tým na místě.

Krok 2: V případě, kdy bylo vysloveno vše správně, stejný hráč hází znovu, ale jen jednou kostkou, a tím hraje hra proti celé skupině (zde se pokus neodebírá, viz dále). Musí jít zpět o počet, který hodil (pokud je to na začátku, jde maximálně na první políčko). Nyní má celý tým znovu prostor na to, aby se poradil, co řekne. Jakmile se tým dohodne, řekne hráč, který házel, co je na obrázku, případně utvoří větu. Pokud je slovíčko vysloveno správně nebo věta utvořena dobře, jde tým dopředu tam, kde byl. Pokud je cílová věc špatně, zůstávají na tomto políčku. Je potřeba však dodržet pravidlo omezení průchodu: celé hrací pole je ale možné projít pouze za pomoci 8 hodů/pokusů, které vedou hráči proti hře (hody hry se nepočítají.) Pro tyto účely je vhodné mít k dispozici papírky nebo figurky, dřívka apod., které se postupně odebírají, aby hráči viděli, jak si vedou. Hra je může tedy porazit tím, že nedojdou včas do cíle. Například vyčerpají osm pokusů a stojí na políčku 22. V takovém případě tým prohrál a musí jít znovu na start a hra se opakuje. V této variantě probíhá krásné vrstevnické učení, žáci se učí jeden od druhého. Žáci ji často preferovali a rozhodně u ní více komunikovali než u prostého hraní sami za sebe.

K této i jiné variantě lze přidat rozšíření: vedle hrací plochy máte nastříhané pexeso, obrázky jsou v jednom sloupečku. A když tým padne na obrázek, přidá se k tomu losování z hromádky, obrázky se spojí a musí vzniknout věta kombinující oba obrázky. Kombinovat se dá napříč tématy i více obrázků (my jsme testovali nejvíce 3, tedy jeden obrázek z Člověče, nezlob se zkombinovaný s dvěma dalšími z různých tematických okruhů), a tak trénovat i vyšší gramatické struktury. Například místo Mám teplotu vznikne věta Na Silvestra jsem byl na Slovensku, kde jsem měl teplotu. 

Hráči hrají klasicky proti sobě. Doporučujeme maximálně 6 hráčů na jeden list vytištěný na A3. Pokud se hraje ve třídě ve více skupinách, může učitel skupiny monitorovat. Osvědčilo se nám, když jazykové výstupy žáci psali na papír a učitel je mohl průběžně kontrolovat. Potřebujeme figurky a kostku. Hází první hráč. Podle čísla na kostce posune figurku. Může říct pouze dané slovo nebo ho může říct v předem domluvené větě podle úrovně a cíle aktivity. Můžeme mít domluveno několik vět, které se obměňují, a žák si vybírá tu, která se mu v danou chvíli líbí: Bolí ho(ji)… / Doma máme… / Každý den používám… / Dnes (ne)mám na sobě… V případě slovesa pak bude úkolem vytvořit větu (Když jsem nemocný, mám teplotu.) nebo položit někomu otázku (Tekla ti někdy krev?) apod. Na políčku může hráč zůstat, pokud je věta správně.

Po hodu prvního hráče pokračují další hráči stejně. Každý postupuje svou vlastní figurkou, svým vlastním tempem do cíle.

Pokud hráč nezná slovo, na které v herním plánu stoupl, vrací se na výchozí pole. Žáci za pomoci slovníku nebo přivolaného učitele slovíčko napíšou na společný papír, aby se k němu mohli vrátit.

Bez slov

Cíl

Osvojení přítomného času v 1. a 2. osobě jednotného čísla pro uplatnění v každodenní komunikaci. Osvojení správné tvorby otázek a jejich intonace.

Na rozdíl od kvarteta je hra vhodná pro situaci, kdy se chceme s dětmi trochu hýbat.

Kdy hru využít

Hru doporučujeme využít v situaci, kdy je akuzativ probraný a lze jej tímto způsobem trénovat na konkrétním lexiku. Je samozřejmě možné, zejména s menšími dětmi, touto hrou akuzativ začít představovat.

Časová dotace

10 min.

Pomůcky

Vytištěné a vystřižené kartičky

Postup

Já mám…, kdo má… je nesoutěžní jazyková hra. Karty rozdělte rovnoměrně mezi všechny hráče (je vhodné, když poprvé hraje i učitel). Stojíme v prostoru, kde je možné kartičky pokládat na zem. První řekne, co má na obrázku vlevo: „Já mám hlavu.“ a zeptá se, kdo má na obrázku vpravo vlasy: „Kdo má vlasy?“ a kartičku položí na zem. Na otázku zareaguje ten, kdo má vlasy: „Já mám vlasy.“ Položí kartičku vedle (jako při dominu) a říká: „Kdo má nos?“ (v případě sloves první osoba: „Mně bolí zub, koho bolí břicho?“) atd. Obrázky se skládají za sebou na zem (mohou vzniknout různé tvary). Můžeme zde trénovat nejen samotná slovíčka, ale i klesavou intonaci tázací věty doplňovací. Výsledkem hry je, že žáci postupně vytváří navazující řadu.

Tip 1: Hra se může zkomplikovat tím, že se obrázek popisuje víc než jedním slovem. Například místo: „Mám hlavu a kdo má vlasy?“ je možné říct: „Já mám velkou hlavu, kdo má hnědé vlasy?“

Tip 2: Hra se může více rozpohybovat tím, že se kartičky neskládají, ale stále drží v ruce a žáci se řadí za sebe podle toho, kdo jakou má. Nutně tedy vzniká přebíhání a chaos, ale rozhodně je o zábavu postaráno. Velmi výjimečně vznikne řada všech žáků, jde o neustálou změnu místa.

Tip 3: Můžete rozdat kartičky dětem v lavici a zůstat u hry na svých místech. První vynáší: „Já (mám)…, kdo (má)…?”. Odpovídá ten hráč, který má navazující obrázek. Učitel postupně sbírá kartičky, které už byly odehrány, žáci jen sedí a říkají, co mají a dávají pozor a poslouchají. Tato varianta se nám osvědčila ve větší skupině. Ve třídě bylo méně chaosu, a navíc děti nemohly k sobě obrázky skládat bez promluvy, což někdy u pohybové varianty dělaly.

Cíl

Osvojení a zautomatizování dané slovní zásoby pro běžné komunikační situace ve třídě i mimo ni.

Kdy hru využít

Hra může pomoci s osvojením slovní zásoby. Doporučujeme ji však použít ve chvíli, kdy potřebujeme smysluplně zabavit rychlejší žáky. Stejně tak je vhodná pro opakování na konci hodiny, pro práci ve dvojici apod.

Časová dotace

10–20 min.

Pomůcky

Vytištěné a vystřižené kartičky. Tiskněte je oboustranně, abyste na vnější straně měli logo a karty nebyly průhledné.

Postup

Dobble má celou řadu variant, nabízíme dvě soutěžní a jednu nesoutěžní variantu.

1. Každý hráč dostane jednu kartu, doprostřed stolu se položí zbytek karet v balíčku obrázky nahoru (případně opačně, je potřeba pak jednu každou kartu obracet). Všichni hráči hledají stejný obrázek mezi svojí kartou a kartou na balíčku. Kdo nalezne stejný obrázek, řekne ho nahlas a kartu si vezme. Vyhrává hráč s největším počtem karet. Po skončení doporučujeme nesoustředit se na výhru, ale na reflexi hry, například otázkou: „Na které slovo jste si nemohli vzpomenout? / Co je na této kartičce?“ apod.

(I tuto klasiku máme vyzkoušenou nesoutěžně. Jediná změna spočívá v tom, že se karty dávají na jednu hromádku. A vůbec se neřeší, kdo má kolik karet. U menších dětí se stává, že když dlouho nenajdou shodu, začnou být frustrované. V tomto případě je ke zvážení, jestli jednoduše nepočkat na slabšího, aby taky shodu našel, zažil úspěch a zapojil se. Lze to udělat tak, že zastavíme hru, tím zajistíme hráči, který dlouho nic nenašel, prostor na hledání.)

2. Jedna karta se dá doprostřed stolu. Ostatní karty se rozdají hráčům. Hráči hledají stejný obrázek mezi svojí a vyloženou kartou. Kdo nalezne stejný obrázek, řekne ho nahlas a kartu dá na hromádku. Stejně pokračuje s další. Kdo se první zbaví svých karet, vyhrál. Po skončení doporučujeme nesoustředit se na výhru, ale na reflexi hry, například otázkou: „Na které slovo jste si nemohli vzpomenout? / Co je na této kartičce?“ apod.

3. Nesoutěžní varianta

Společné hledání

Cíl: Společně jako tým projít balíček karet a najít všechny shodné symboly co nejrychleji.

Pravidla: Rozložte všechny karty lícem nahoru na stůl (nebo na zem či po třídě). Každý hráč dostane jednu kartu jako výchozí bod hry. Každý pak musí najít nějakou jinou kartu ve třídě, kde je shoda s tou jeho. Jakmile najdou shodu, řeknou slovo nahlas, karty spojí a dají je na hromádku k učiteli. Pokračují tak, že si vezmou libovolnou kartu ležící někde v prostoru a hledají shodu s jinou. Opět je obě odnesou učiteli. Ten kontroluje to, co říkají. Takto vznikne hromádka karet u učitele. Cílem je vyčistit prostor.

Cíl

Osvojení a zautomatizování dané slovní zásoby pro běžné komunikační situace ve třídě i mimo ni.

Kdy hru využít

Hra může pomoci s osvojením slovní zásoby během probírání nebo těsně po něm. Doporučujeme ji však použít ve chvíli, kdy potřebujeme smysluplně zabavit rychlejší žáky. Stejně tak je vhodná pro opakování na konci hodiny, pro práci ve dvojici apod.

Časová dotace

10–30 min.

Pomůcky

Vytištěné a vystřižené kartičky. Tiskněte je oboustranně, abyste na vnější straně měli logo a karty nebyly průhledné.

Postup

Pexeso samozřejmě všichni známe. Důležité je si uvědomit, že hra původně není vytvořena k jazykovému vyučování. Jedná se opět o hru soutěžní a také o hru, jejímž primárním cílem není komunikace. Tyto dvě věci musíme mít na paměti, pokud pexeso hrajeme v hodinách češtiny jako druhého jazyka.

Tip 1: Jak hrát pexeso s jazykovým cílem?

Pokud budeme nutit děti, aby při každém otočení pojmenovaly obrázek, bude to nudit je i nás. Ze zkušenosti doporučujeme obrázek pojmenovat ve chvíli, kdy dojde k nalezení páru, a pak ještě při závěrečné reflexi v přehledu, kdo co má (případně pouze ve chvíli reflexe na konci). Pokud máme pokročilejší skupinky, můžeme přidat úkol použít slovo ve větě, a to buď hned, nebo při závěrečné reflexi. Další možností je tvořit otázky vztahující se k obrázku.

Tip 2: Jak hrát pexeso nesoutěžně?

Je to podobné jako u kvarteta. Jakmile někdo najde pár, může řadit obrázky podle abecedy či do zvolených kategorií (viz tipy u kvarteta). Nikdo si nic nenechává, nikdo si nic nepočítá. Cílem je zařadit a pojmenovat všechny obrázky.

U tématu Tělo a oblečení se nám osvědčilo použít postavu (obrys těla) nakreslenou na flipchartovém papíře vedle na zemi a poprosit děti, aby nalezenou dvojici pexesa pokládaly na nakreslenou postavu jako do slepé mapy

Cíl

Osvojení a zautomatizování dané slovní zásoby pro běžné komunikační situace ve třídě i mimo ni.

Kdy hru využít

Hru doporučujeme na konec hodiny nebo jako pasivní opakování po náročnější aktivní práci.

Časová dotace

10–30 min.

Pomůcky

Nůžky, lepidlo, vystřižené šablony a 2x vytištěné obrázky.

Postup

Bingo samozřejmě všichni dobře známe. Připravili jsme pro vás možnost si vytvořit vlastní bingo. Naleznete zde prázdnou šablonu. Tu rozdáte dětem. Také jim rozdáte obrázky a ony si vyberou ty, které si samy vystřihnou a nalepí na mřížku (případně jen položí). (Vůbec nevadí, když přípravou binga tráví děti mnoho času. Tato výtvarná činnost děti uklidňuje a dodává sílu pro jiné aktivity.) Poté společně losujeme (k losování využijete druhou množinu obrázků, opět rozstříhanou) a pojmenováváme obrázky. Děti si vyškrtávají (odkládají) ty vylosované. V jazykové výuce se nám osvědčil následující postup. Vždy, když má někdo svislou, vodorovnou nebo příčnou řadu, volá „bingo“! Nicméně vyhrává ten, kdo má vyškrtané vše. Tato verze je problematická v tom, že je pouze soutěžní. Hru na vítěze a poražené můžete oslabit tím, že při závěrečném hodnocení budete klást akcent na to, kdo měl jaké obrázky zaškrtnuté, nikoliv na to, kdo vyhrál a kdo prohrál. Případně můžete hrát společně u jedné mřížky. Pokud ale máte větší skupinky, je vhodné mřížky i obrázky zvětšit.

Tip 1: Nesoutěžní varianta je následující: po každém losování a škrtnutí každý hráč posune svůj lístek sousedovi a postupně se pracuje na tom, aby byly všechny tabulky proškrtané. Poté, co je jedna mřížka úspěšně vyškrtána, může hráč, kterému se to povedlo, položit kartičku doprostřed třídy (nebo připevnit na tabuli magnetem či přilepit na flipchart) a může jít pomáhat někomu v hledání. Cílem se tak stane to, aby vyškrtané mřížky ležely někde mimo dosah žáků. Vidí pak společnou práci a nesoustředí se na to, kdo má vítěznou mřížku.

Tip 2: Herní plány na bingo si můžete připravit sami, zalaminovat je a používat opakovaně.

Cíl

Osvojení si slovní zásoby pro použití v komunikačních situacích.

Rozvoj plynulé promluvy v krátkých větách s použitím dané slovní zásoby.

Kdy hru využít

Hra ve své původní variantě může pomoci s osvojením slovní zásoby. Doporučujeme ji však použít ve chvíli, kdy potřebujeme smysluplně zabavit rychlejší žáky. Stejně tak je vhodná pro opakování na konci hodiny, pro práci ve dvojici apod.

V dalších variantách (Tip 1, viz dále) může hra sloužit pro rozvoj komunikačně smysluplných vět.

Časová dotace

10–20 min.

Pomůcky

Vytištěné a vystřižené kartičky, kostka a figurka.

Postup

Varianta 1: Původní varianta hry počítá se dvěma hráči proti sobě. Případně se skupinami proti sobě. Nejprve je však potřeba hru připravit. To může udělat vyučující sám, nebo může zapojit děti. Žáci vystřihnou bílé sloupečky se čtverečky. Položí nebo přilepí je k políčku START. Políčko START je uprostřed mezi dvěma sloupečky. Pak žáci vystřihnou obrázky, které chtějí, a nalepí je (nebo jen umístí) na sloupečky do čtverečků. Každý žák nalepí (přiloží) šest obrázků. Dále potřebujeme jednu kostku a jednu figurku. Hráči se střídají v házení kostkou. Vždy posunují figurku (podle čísla na kostce) směrem od sebe a musí pojmenovat obrázek, na který stoupnou (když ho nepojmenují, musí se vrátit). Například hodím trojku, posunu figurku o tři pole od sebe směrem k soupeři a dojdu na políčko čepice. Řeknu „Čepice.“ a zůstávám. Pokud nevím, musím se vrátit. Cílem hry je dostat figurku na stranu soupeře.

V kooperativní variantě mohou hrát hráči (jeden či více) spolu proti hře samotné. Postup je následující: hra je připravena stejně jako v odstavci výše. První hod – hráči se posunují směrem dopředu a pojmenují obrázek, na který stoupli. Poté hází znovu, tentokrát dvakrát. Platí vyšší číslo a tím táhne hra proti nim. Figurku posunou zpět proti sobě. Obrázek, na který figurkou postoupí, mohou, ale nemusí (toto rozhodnutí je na vás) pojmenovat. Dále zase pokračují hráči. Cílem je dostat figurku od sebe, mimo pole.

Hra v obou případech končí až v momentě, kdy se hráč hodem dostane mimo pole čtverečků. Například: hodím šestku, jdu na poslední pole, pojmenuju a zůstávám stát. Pak hází hráč proti mně. Hodí dvojku, pojmenuje obrázek. Figurka tedy stojí na třetím políčku od konce. Pokud hodím dvojku, jsem zase na posledním políčku a zase ho musím pojmenovat. Hodím-li ale trojku, dostal jsem se mimo políčka, hra končí. Je samozřejmě možné hrát ne jen se šesti, ale s dvanácti a více čtverečky, aby hra byla delší (stačí jen vytisknout více šablon).

Varianta 2: Hraje se bez kostky. Žáci vystřihnou bílé sloupečky se čtverečky. Položí nebo přilepí je k políčku START. Políčko START je uprostřed mezi dvěma sloupečky. Pak žáci vystřihnou všechny obrázky. Rozmístí je kolem na lavici obrázkem dolů. Hráč A vezme libovolný lísteček, položí ho za políčko START (obrázkem nahoru), blíže soupeři. Pokud ho pojmenuje, nechá ho tam. Hraje hráč B a postupuje stejně. Vezme náhodný lísteček, umístí ho zase za políčko START na druhou stranu od sebe. Pokud ho pojmenuje, nechává ho. Cílem je vyplnit všech šest políček obrázky. Pokud hráč obrázek nepojmenuje, odloží ho a hraje druhý hráč a políčko zůstává prázdné. Nevyužitý obrázek může použít protihráč, pokud chce. Vyhrává ten, kdo první zaplní všech šest políček.

Nesoutěžní varianta je určena pro dvojice nebo malé skupiny. Cílem hráčů je společně zaplnit všechna políčka mezi dvěma stranami herního plánu tak, aby vznikl „most z obrázků“. Tím se samozřejmě vzdalujeme od názvu hry. Herní plán tvoří dvě řady po šesti políčkách, mezi nimiž je středové políčko START. Kolem plánu jsou rozloženy kartičky obrázkem dolů. Hráči náhodně otáčejí kartičky, které vždy položí na volné políčko směrem k jedné ze stran. Obrázek může zůstat na místě pouze tehdy, pokud ho někdo ze skupiny správně pojmenuje. Je potřeba pohlídat, aby nepojmenovával jen jeden ze skupiny, ale aby se na pojmenovávání podíleli všichni. Když někteří slovíčko neznají, je na učiteli, aby ho ostatní hráči zopakovali po tom, který ho zná. Pokud pojmenování neproběhne správně nebo si soutěžící nejsou jistí, obrázek se vrací zpět a skupina zvolí jiný. Hráči si mohou vzájemně pomáhat nebo poskytovat nápovědu. Hra končí tehdy, když je všech dvanáct políček zaplněno obrázky, které byly správně pojmenovány, a tím vznikl most.

Tip 1: Obrázky se (v obou variantách) nemusí pouze pojmenovávat, je možné je rozvíjet větami. Věty mohou být typové (jsou napsané na tabuli): Bolí ho(ji)… / Doma máme… / Každý den používám… / Dnes (ne)mám na sobě…

Tato verze se může zužovat nebo rozšiřovat o další možnosti dle znalostí žáků.

Ve všech případech zde uvedených se za směrodatnou považuje žákova znalost klíčového slova. Pokud žák nezná klíčové slovo nebo není schopen utvořit typovou větu či položit otázku, obrázek se stáhne a políčko je prázdné / figurka se vrátí na výchozí místo.

Cíl

Osvojení a zautomatizování dané slovní zásoby pro běžné komunikační situace ve třídě i mimo ni.

Kdy hru využít

Hru doporučujeme použít ve chvíli, kdy potřebujeme smysluplně zabavit rychlejší žáky. Stejně tak je vhodná pro opakování na konci hodiny, pro práci ve dvojici apod.

Časová dotace

5-10 min.

Pomůcky

Vystřižené kartičky

Postup

Jedná se o aktivitu, která slouží k pasivnímu opakování slovní zásoby. Obrazce rozstříhejte na trojúhelníky. Zamíchejte. Nechte děti samostatně nebo ve skupině skládat tak, aby k sobě strany trojúhelníků pasovaly – obrázek + slovo. Cílem je poskládat obrazec hvězdy. Dětem ale o výsledném obrazci neříkejte. Jejich úkolem je jen párovat slovo a obrázek. Obrazec vznikne jako překvapení.

Doporučujeme vše zalaminovat nebo tisknout na tvrdý papír, aby vám aktivita vydržela co nejdéle.